ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.130.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 130/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2018 o dovolání, které podal obviněný M. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 297/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 59/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 3 T 59/2017, byl obviněný M. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „1) dne 23. 2. 2017 v době okolo 10:55 hod. v P., ul. V., v podzemních garážích OD Kaufland, využil nepozornosti poškozené B. M., a ve chvíli, kdy si přendávala nákup z nákupního vozíku do zavazadlového prostoru svého vozidla k ní přiběhl a odcizil jí dámskou látkovou kabelku s tygřím vzorem bez hodnoty, která obsahovala peněženku tmavě modré barvy v hodnotě 100,- Kč, látkové pouzdro béžové barvy s hnědým vzorem bez hodnoty, doklady od vozidla, řidičský průkaz, zdravotní průkaz, tři svazky klíčů bez hodnoty, finanční hotovost ve výši 250,- Kč a ihned z místa uprchl, následně na útěku obviněný kabelku prohledal, ponechal si hotovost ve výši 250,- Kč a kabelku zanechal na chodníku v ul. Š., tato byla majitelce vrácena, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 250, Kč,
2) dne 4. 3. 2017 v době od 18:55 hod do 19:00 hod., V. n., P., v prodejně Vodafone využil nepozornosti personálu prodejny a v nestřežený okamžik v zaměstnaneckém zázemí prodejny odcizil volně položený notebook zn. Thinkpad T 450, včetně nabíjecího kabelu v hodnotě 18.000,- Kč, který zde ponechal jeden ze zaměstnanců, čímž poškozené spol. Vodafone Czech Republic a.s., IČ: 25788001, se sídlem nám. Junkových 2808, Praha 5, způsobil škodu ve výši 18.000,- Kč,
3) dne 9. 3. 2017 v době od 05:45 do 05:50 hod, v P., ul. S. využil neopatrnosti poškozeného D. S., který se služebním vozidlem rozvážel pečivo, a ve chvíli, kdy poškozený opustil vozidlo a předával pečivo v prodejně, zanechal v kabině svůj batoh svítivě zelené barvy v hodnotě 100,- Kč s peněženkou, černé barvy v hodnotě 50,- Kč s finanční hotovostí 800 , - Kč, OP, kartou pojištěnce OZP, vše na jméno poškozeného, osvědčení o registraci k vozům, platební kartu VISA Class od České spořitelny, a.s., potravinářským průkazem, černou mikinou zn. Londsdele v hodnotě 50,- Kč, s pouzdrem na CD v hodnotě 10,- Kč , v němž měl uloženo celkem 20 ks CD v hodnotě 1700,- Kč a tento batoh i s obsahem mu z kabiny bez povšimnutí odcizil, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 2 710,- Kč,
4) dne 9. 3. 2017 v době od 18:58 do 19:05 hodin v P., ul. V C. v restauraci C., využil nepozornosti poškozeného R. V., který seděl na židli u stolu a na podlaze vedle své nohy měl položenu koženou tašku, k tomuto si přisedl zezadu na další židli a následně mu tuto koženou tašku hnědé barvy v hodnotě 500,- Kč, která obsahovala pánskou koženou peněženku hnědé barvy v hodnotě 100, Kč, s obsahem občanský průkaz, průkaz pojištěnce VZP, OpenCard, platební kartu MasterCard Unicredit Bank finanční hotovost ve výši 300,- Kč, USB flash disk nezjištěné hodnoty a stravenky v hodnotě 600,-Kč, odcizil, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 1 500,- Kč
a následně dne 10. 3. 2017 v 15:00 hodin v P., F. v prodejně DM Drogerie použil k zaplacení zboží v hodnotě 470,- Kč platební kartu MasterCard Unicredit Bank na jméno R. V., kdy však kartu neuměl použít a pokladní byl upozorněn, že musí zadat PIN kód, který neznal, tímto svým jednáním nezpůsobil škodu, neboť k nákupu zboží nedošlo,
5) dne 10. 3. 2017 v 06:40 hodin v P., N. v provozovně KFC, využil toho, že poškozená T. H., která seděla u stolku, usnula a k této přistoupil, odcizil jí mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S6 bílé barvy v hodnotě 7.000, Kč, který měla položený ve svém dosahu na stole, tímto svým jednáním tak poškozené způsobil škodu ve výši 7.000,- Kč,
6) dne 17. 3. 2017 v době od 21:55:28 hod do 21:55:31 hod., ul. K., P., v restauraci F. C. využil nepřítomnosti poškozené S. S., která se krátkodobě vzdálila na toaletu a z desky stolu jí odcizil odloženou kabelku v hodnotě 100,-Kč, která obsahovala dámskou koženou peněženku červené barvy v hodnotě 500,- Kč, finanční hotovost ve výši 800,- Kč, finanční hotovost ve výši 70,-EUR, (1.890,- Kč), platební kartu VISA od banky Standard Chartere, platební kartu VISA od banky Icici a průkazku na mezinárodní dopravu, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 3.290,- Kč,
7) dne 21. 3. 2017 v době od 21:33:02 hod do 21:34:39 hod, ul. K. P., v provozovně F. C. využil nepozornosti poškozené A. M., která seděla se svým známým u stolu a věnovala se konzumaci občerstvení a v nestřežený okamžik jí odcizil dámskou kabelku výr. zn. Ollie and Nic modré barvy v hodnotě 300, Kč, která obsahovala dámskou peněženku v hodnotě 100,- Kč, cestovní pas na jméno A. M., platební kartu banky Lloyds, VISA, na jméno A. M., kreditní karta banky Lloyds na jméno A. M., finanční hotovost v celkové výši 2.500, Kč, svazek klíčů bez hodnoty, kdy tuto kabelku měla odloženou u stolu, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 2. 900,- Kč,
8) dne 22. 3. 2017 v době od 21:50:13 hod do 21:50:34 hod, v P., ul. K., v restauraci C. D., využil nepozornosti poškozeného O. Š. a v nestřeženém okamžiku mu odcizil tašku, která obsahovala občanský průkaz vydaný na jméno Š. O., platební kartu Raiffeisen Bank 8 ks klíčů na kroužku, čipovou kartu, průkaz VZP, tašku přes rameno, nezjištěné značky v hodnotě 100,- Kč, finanční hotovost cca 1.200,- Kč, peněženku z koženky v hodnotě 20,- Kč, identifikační vstupní průkaz UK a Lítačku, kdy taška ležela v bezprostřední blízkosti poškozeného na zemi vlevo pod židlí umístěné u stolu, u kterého poškozený seděl na lavici, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 1.320,- Kč.
9) dne 27. 3. 2017 v době kolem 10:06 hod. v P., ul. O., poté co poškozený P. G., zaparkoval vozidlo a neuzamkl jej a z místa odešel, vnikl do neuzamčeného vozidla a ze sedadla spolujezdce odcizil černou látkovou tašku, která obsahovala černou peněženku zn. Calvin Pat, osvědčení o registraci vozidla, potvrzení o povinném pojištění motorových vozidel, průkaz pojištěnce VOZP, průkaz profesní způsobilosti řidiče, řidičský průkaz, členskou kartu Makro, občanský průkaz, průkaz obsluhy motorových vozíků, zdravotní průkaz, průkaz způsobilosti k řízení drážních vozidel, další osobní písemnosti, klíč Škoda a svazek 7 ks klíčů, vše bez hodnoty, čímž poškozenému nezpůsobil hmotnou škodu,
přičemž popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 36 970,-Kč a jeho jednání směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 37 440,- Kč.
přičemž uvedeného jednání se obžalovaný dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 114/2016 ze dne 19. prosince 2016, který nabyl právní moci dne 6. března 2017, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst.1, 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let“.
3. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu se zkušební dobou 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit v rozsudku uvedeným poškozeným náhradu škody.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 297/2017. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II.
5. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Ve svém podání uvedl, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně aplikoval hmotněprávní zásady pro ukládání trestů ve smyslu ustanovení §39 a násl. tr. zákoníku. Chybně totiž posoudil okolnosti rozhodné pro uložení trestu, přičemž nerespektoval průběh dokazování a řízení před soudem prvního stupně. V daných souvislostech obviněný namítl, že napadeným rozhodnutím mu byl zcela nečekaně a dramaticky zpřísněn trest uložený mu původně rozhodnutím soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného v rámci prvoinstančního řízení a žádné dodatečné dokazování neprováděl, představuje napadené rozhodnutí nepřípustné – tzv. překvapivé rozhodnutí ve věci. Protože toto rozhodnutí bylo vydáno na základě odvolání státního zástupce, obviněnému byla fakticky odňata možnost bránit se jinak než prostřednictvím dovolání. Odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak velmi strohé a nepřesvědčivé. Odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou aktuálních osobních a rodinných poměrů obviněného a vycházel pouze z dřívějších trestních rozhodnutí, z nichž některá byla navíc v okamžiku vydání rozhodnutí již velmi stará. Nezjistil současné osobní poměry obviněného, který navíc strávil ke dni odvolacího řízení téměř 7 měsíců ve výkonu vazby. Argumentace odvolacího soudu o závažnosti stíhaných činů byla nepřesvědčivá, jelikož vysoký stupeň závažnosti trestné činnosti byl dovozen pouze ze způsobené škody a ze skutečnosti, že obviněný byl uznán vinným rovněž ze spáchání trestného činu podle §234 tr. zákoníku. V tomto kontextu obviněný zdůraznil, že byl odsouzen, aniž by byla prokázána subjektivní stránka tohoto činu (zejména zavinění) ve vztahu ke všem znakům příslušné skutkové podstaty, přičemž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 953/2002. Postup odvolacího soudu označil za rozporný se zásadami pro ukládání trestu stanovenými trestním zákoníkem s tím, že argumentace soudu je čistě subjektivní a nemá oporu v dosavadním průběhu řízení. Odvolací soud tak nesprávně posoudil hmotněprávní otázku naplnění okolností pro uložení daného druhu trestu a jeho výměry.
7. Následně obviněný vyjádřil přesvědčení, že soud druhého stupně měl věc vrátit soudu první instance k dalšímu řízení. Upozornil na to, že se vzdal práva odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně pro něj bylo příznivé a existovala reálná možnost, že bude s ohledem na uložený podmíněný trest okamžitě po ukončení hlavního líčení propuštěn z vazby na svobodu. Pokud odvolací soud uvedl, že se doznal ke všem útokům pokračujícího trestného činu, kterých se měl podle obžaloby dopustit, pak není toto tvrzení pravdivé a nemá oporu v trestním spise. Obviněný totiž zpochybňoval v průběhu řízení důkazní materiál, který shromáždily orgány činné v trestním řízení, opakovaně navrhl provedení dalšího dokazování, všechny jeho návrhy byly mechanicky zamítány. Soud prvního stupně převzal závěry orgánů činných v trestním řízení o jeho „evidentní“ vině. Obviněný setrvale namítal, že většina shromážděných důkazů je absolutně neprůkazných. Odvolací soud se uvedeným vůbec nezabýval a plně se ztotožnil s návrhem státního zástupce. Odvolání státního zástupce podle obviněného neobsahuje žádnou relevantní právní argumentaci. Výhrady, které státní zástupce vznesl vůči postupu soudu prvního stupně, mohl a měl uplatňovat v rámci hlavního líčení. Podle názoru obviněného je nepřijatelné, že odvolací soud nevzal v potaz pasivitu státního zástupce v prvostupňovém řízení, a přesto jeho odvolání vyhověl. Bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na řádné projednání věci. Dále označil za nepřijatelné, že odvolací soud změnil výrok o trestu tak zásadním způsobem, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného prvostupňovým soudem a neprováděl žádné dodatečné dokazování. V daných souvislostech připomněl nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13, podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu, který na základě přehodnocení dříve provedených důkazů dospěje k závěru o nutnosti přeměny prvostupňovým soudem uloženého trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem v trest nepodmíněného odnětí svobody, představuje zásah do práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
8. Obviněný pak ještě vyjádřil názor, že důvodem rozhodnutí odvolacího soudu mohla být skutečnost, že proti osobě samosoudkyně, která věc podle rozvrhu práce před soudem prvního stupně projednávala, je v souvislosti s výkonem funkce soudce vedeno kárné řízení. Nedostatečná odborná či profesní úroveň složek soudního systému však nesmí jít k tíži osob, proti kterým je ze strany státu vedeno trestní stíhání. Jakmile existuje pochybnost o správnosti a spravedlivosti rozhodnutí, měl by soud rozhodnout ve prospěch obviněného a umožnit mu v plném rozsahu uplatnit všechny složky práva na obhajobu. Odvolací soud podle něj uvedenou zásadu nectil, postupoval mechanicky, věcí se meritorně a důkazně nezabýval a bez přesvědčivého odůvodnění rozhodl o zpřísnění trestu.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 297/2017, podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný nebere do vazby.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství zaslal k podanému dovolání sdělení, ve kterém uvedl, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 297/2017, je z převážné části (s níže uvedenou dílčí výjimkou) z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Na tomto místě nutno upozornit, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu (resp. výroku o upuštění od potrestání) rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
14. V dané věci obviněný nepodal odvolání a státní zástupce podal odvolání pouze do výroku o trestu. Přitom námitky, jež v tomto řádném opravném prostředku uplatnil, nebyly takového charakteru, aby zakládaly oprávnění a současně povinnost odvolacího soudu přezkoumat i výrok o vině. Za této situace je třeba uzavřít, že dovolání je přípustné pouze v té části, kterou napadá výrok o trestu, zatímco v části směřující proti výroku o vině je nepřípustné.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
17. Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Z dovolací argumentace obviněného stran uloženého trestu lze dovodit, že tato ve své podstatě směřuje vůči jeho nepřiměřenosti.
19. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §38 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
20. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za vhodné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
21. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. či jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen jako úhrnný přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin nejpřísněji trestný z těch, jimiž byl uznán vinným.
22. Pokud obviněný v dovolání poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1980/13, pak je třeba konstatovat, že tento poukaz je nepřípadný, jelikož ve zde posuzované věci byly dány odlišné okolnosti než ve věci dovolatele. V citovaném nálezu byl totiž řešen případ, kdy soud druhého stupně na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného změnil výrok o vině tak, že obviněný byl nově uznán vinným přísnějším trestným činem na základě přehodnocení důkazů provedených soudem nalézacím, aniž by v rámci odvolacího řízení byly tyto důkazy znovu provedeny. V tom bylo shledáno základní pochybení odvolacího soudu v podobě tzv. překvapivého rozhodnutí, jež bylo umocněno navazujícím uložením přísnějšího trestu. V nyní projednávané věci však došlo toliko ke změně výroku o trestu bez zásahu do výroku o vině, a to za situace, kdy soud druhého stupně doplnil dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 9/2017 a aktuálním opisem z rejstříku trestů obviněného. Odvolací soud přitom důsledně vycházel především z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, resp. jeho skutkových zjištění a souvisejících právních závěrů. Neztotožnil se „pouze“ s vyhodnocením jejich významu pro ukládanou sankci ze strany soudu prvního stupně. Nehledě na uvedené, rozhodnutí odvolacího soudu nebylo a nemohlo být rozhodnutím překvapivým, neboť obviněný si byl vědom toho, že státní zástupce podal odvolání proti výroku o trestu rozsudku nalézacího soudu v jeho neprospěch, a k tomuto odvolání se ostatně vyjádřil ve své písemné replice. Bylo mu tudíž zřejmé, že v rámci odvolacího řízení může dojít ke změně rozhodnutí o uloženém trestu.
23. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu