ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.145.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 145/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. února 2018 o dovolání obviněného K. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 9 To 225/2017-1360, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 115/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1) Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 9 To 225/2017-1360, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 12. 2016, č. j. 8 T 115/2016-1319, kterým byl obviněný (spolu s J. V.) uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1 rozsudku), dílem dokonaným (v bodech 2-7 rozsudku) a ve spolupachatelství spáchaným pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a za tato jednání byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozeným (specifikovaným ve výroku rozsudku) škodu, současně o nároku poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. (spoluobviněnému byl uložen shodný trest) , a to pouze ve výroku o náhradě škody poškozené Allianz pojišťovně, a.s. a při nezměněných výrocích o vině a trestu obou obviněných a zbylých výrocích o náhradě škody s použitím §259 odst. 3 tr. ř., nově rozhodl tak, že oba obvinění jsou podle §228 odst. 1 tr. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené Allianz pojišťovně, a.s, IČ:47115971, se sídlem Ke Štvanici 656, 186 00 Praha 8, škodu v celkové částce 141.883 Kč (skutky 1/5), se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal tuto poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních (bod I. výroku rozsudku), podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. V. (bod II. výroku rozsudku) a podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného K. K. (bod III. výroku rozsudku).
2) Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 9 To 225/2017-1360, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s argumentací, že jeho odvolání bylo zamítnuto jako opožděně podané, avšak on má za to, že „dovolání je přípustné, neboť v řízení, které mu předcházelo byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř“. Naplnění jím uplatněných dovolacích důvodů má být podle něj naplněno tím, že soudy vycházely z jeho doznání, které však bylo zapříčiněno jeho špatným psychickým stavem a dále tím, že spoluobviněnému „záviděl partnerku a snažil se celou situaci navodit tak, aby pan V. zůstal ve vězení déle a on se mohl, nerušeně o jeho partnerku ucházet“. Jelikož však soudy vybudovaly jeho odsouzení pouze na jeho doznání, které bylo motivováno výše uvedenými skutečnostmi i obviněním „pana V.“, přičemž žádným jiným důkazem jeho vinu neprokázaly, nebyla jeho vina dostačujícím způsobem prokázána, a dále poukazuje na to, že byl zavázán k náhradě škody, ačkoli ve svém odvolání poukazoval na tu skutečnost, že nároky poškozených nejsou dostatečně podloženy, a proto tito měli být s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3) Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělila, že odvolání obviněného bylo zamítnuto, a proto mělo být dovolání opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek není zatížen vadou uplatněnou obviněným, navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě], jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
7) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8) V předmětné trestní věci je potřebné uvést následující skutečnosti. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako opožděně podané podle §253 odst. 1 tr. ř. Bylo-li odvolání zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., lze proti němu podat dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [(v jeho první alternativě), která uvádí, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“], což, jak vyplývá z obsahu podaného dovolání splněno nebylo, neboť základní premisou podaného dovolání bylo zpochybnění výroku o vině obviněným (viz níže).
9) Ze shora uvedeného mj. dále vyplývá, že odvolatel podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty (§248) a v důsledku toho nemohl odvolací soud přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně, a proto zamítl odvolání jako podané opožděně (§253 odst. 1), tudíž není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu rovněž přípustné dovolání, ledaže by dovolatel v dovolání namítal, že odvolání nebylo podáno opožděně, a že je tudíž naplněn dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí [(§265b odst. 1 písm. l)] – srov. TR NS 2/2004-T 655 (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3240-3259). Takto však dovolání obviněného koncipováno není (jak již bylo uvedeno shora). Z dovolání obviněného je nepochybné, že tento výslovně uvádí, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a nesprávném hmotněprávním posouzení“ a svůj závěr, že je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opírá, jak sám uvádí, „o úpravu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.“
10) Zcela v závěru dovolání obviněný uvedl, že „byl zavázán k náhradě škody, ačkoli ve svém odvolání poukazoval na tu skutečnost, že nároky poškozených nejsou dostatečně podloženy, a proto tito měli být odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních“. Vzhledem k uvedené argumentaci je potřebné uvést, že k částečnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně došlo ve výroku o náhradě škody na základě odvolaní státního zástupce, které bylo podáno pouze do výroku o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně ohledně poškozené Allianz pojišťovny, a.s. Jak vyplývá z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, je přípustné dovolání proti takovému rozhodnutí, jímž odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 k odvolání obviněného (nebo státního zástupce) zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení a současně v ostatních napadených výrocích (např. ve výroku o vině či ve výroku o trestu) zůstal nedotčen (viz rozhodnutí č. 14/2005 Sb. rozh. tr.).
11) V předmětné trestní věci je nutno konstatovat, že v dovolání obviněný zpochybňuje výrok o vině, a pokud jde o výrok o náhradě škody, tento výslovně nenapadá, případně pouze odkazuje na své výhrady k uvedenému výroku, které zmínil již v odvolání. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 46/2013 Sb. rozh. tr. přitom vyplývá, že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny a obviněný nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku, neboť argumentace spočívající pouze v odkazu na jiná dříve učiněná podání je jen formalistickým přístupem vůči orgánu veřejné moci, a proto ji není možné objektivně akceptovat srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05 . [Pokud by i v dovolání byla uvedena argumentace zmíněná v odvolání, na kterou je poukazováno, pak je nutno konstatovat, že taková námitka spočívající v tvrzení, že „nároky poškozených nejsou dostatečně podloženy“, není námitkou právní, ale skutkovou].
12) Vhledem k výše uvedeným skutečnostem musel Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel jeho věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, ve vztahu k odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu