ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.229.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 229/2018-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2018 o dovolání, které podal obviněný R. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 To 57/2016-7065, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 11/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 11/2014 , byl obviněný R. B. starší (dále i „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným v bodech I a), b) pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v bodě II pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se dopustil způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního a kontrolního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu deseti roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to notebooku značky HP Pavilon Entertainment a zdroje, odňatých při domovní prohlídce konané dne 25. 6. 2013 v rodinném domě na adrese U d. T., P. – L. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných R. B., K. K., L. L. a L. R.
3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 To 57/2016-7065 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek městského soudu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal v bodech I a), b) vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v bodě II pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dovolatel (společně s dalšími spoluobviněnými) podle skutkových zjištění odvolacího soudu dopustil tím, že (citováno včetně pravopisných nepřesností)
„I.
obžalovaní L. R., R. B. a K. K.:
nejprve obž. L. R. sám v období od 1. října 2011 do 1. prosince 2011 jako jediný člen představenstva řídil společnost Werenga a.s., IČ: 24135305, se sídlem Doudlebská 1046/8, 140 00 Praha 4 (dále jen Werenga) a následně v době od 1. prosince 2011 do 31. ledna 2012, kdy nařídil obž. L. L. účelově ustanovit jediným členem představenstva této společnosti V. S., prostřednictvím kterého tuto společnost, pro páchání trestné činnosti, společně s obž. L. L. ovládali, přičemž V. S. takto činil bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání,
obž. L. R. v období od 1. října 2011 do 31. ledna 2012 nejprve pořídil pro společnost Werenga ze Spolkové republiky Německo od dodavatele společnosti Petroplus Deutschland GmbH, DIČ: DE 147859610, se sídlem Schoberstrasse 3, 850 55 INGOLSTADT (dále jen Petroplus Deutschland) nejméně 27.544.249 litrů pohonných hmot v nákupní hodnotě 66.571.837,-Kč, se spotřební daní, která byla uhrazena v částce 48.119.199,-Kč, které za společnost Werenga a.s. obratem prodal společnosti BONUTAS TRADE s.r.o., IČ: 29211433, se sídlem Pod Vilami 747/10, 140 00 Praha 4 – Nusle (dále jen BONUTAS TRADE),
a poté v úmyslu zkrátit daňovou povinnost společnosti Werenga na dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) stanovenou podle §21, §36, §37 a §108 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (20% z částky nejméně 66.571.837,- Kč představující nákupní cenu + 48.119.199,-Kč představující spotřební daň, z nichž je vypočítána částka DPH nejméně 22.938.207,20 Kč), obž. L. R. v měsíci listopadu 2011 za tímto účelem záměrně předložil účetní E. R. v sídle v Praze 10, v Olšinách 11,
fiktivní faktury společnosti DECASTELO s.r.o., IČ: 24756296, se sídlem Drahobejlova 1019/27, 190 00 Praha – Libeň (dále jen DECASTELO), které mu za tímto účelem nepravdivě vystavil obž. K. K., jediný jednatel společnosti DECASTELO, ačkoli oba věděli, že k dodání fakturovaných služeb a zboží ve skutečnosti nikdy nedošlo, kdy se jednalo o faktury, u nichž jako předmět fakturace bylo uvedeno odměna z obchodních případů dle smlouvy:
č. 2011055 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 17. 10. 2011 na částku základu daně 986.340,-Kč s DPH 20% v částce 197.268,-Kč, celkem 1.183.608,-Kč,
č. 2011056 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 18. 10. 2011 na částku základu daně 1.389.210,-Kč s DPH 20% v částce 277.842,-Kč, celkem 1.667.052,-Kč,
č. 2011057 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 19. 10. 2011 na částku základu daně 1.135.200,-Kč s DPH 20% v částce 227.040,-Kč, celkem 1.362.240,-Kč,
č. 2011058 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 20. 10. 2011 na částku základu daně 893.600,-Kč s DPH 20% v částce 178.720,-Kč, celkem 1.072.320,-Kč,
č. 2011059 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 21. 10. 2011 na částku základu daně 1.420.560,-Kč s DPH 20% v částce 284.112,-Kč, celkem 1.704.672,-Kč,
č. 2011060 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 24. 10. 2011 na částku základu daně 1.046.840,-Kč s DPH 20% v částce 209.368,-Kč, celkem 1.256.208,-Kč,
č. 2011061 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 25. 10. 2011 na částku základu daně 1.145.000,-Kč s DPH 20% v částce 229.000,-Kč, celkem 1.374.000,-Kč,
č. 2011062 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 26. 10. 2011 na částku základu daně 954.360,-Kč s DPH 20% v částce 190.872,-Kč, celkem 1.145.232,-Kč,
č. 2011063 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 27. 10. 2011 na částku základu daně 1.241.500,-Kč s DPH 20% v částce 248.300,-Kč, celkem 1.489.800,-Kč,
č. 2011064 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 28. 10. 2011 na částku základu daně 1.042.880,-Kč s DPH 20% v částce 208.576,-Kč, celkem 1.251.456,-Kč,
aby sestavila nepravdivé přiznání k DPH společnosti Werenga za zdaňovací období října 2011, což E. R. učinila bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání,
přičemž dále v úmyslu zkrátit daňovou povinnost společnosti Werenga k DPH obž. L. R. záměrně tamtéž předložil účetní E. R. fiktivní fakturu společnosti KELLYSANE s.r.o., IČ: 28449401, se sídlem Hybernská 1271/32, 110 00 Praha 1 - Nové Město (dále jen KELLYSANE), s předmětem plnění zprostředkování prodeje dle smlouvy za měsíc říjen,
č. 000049 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a vystavení dne 31. 10. 2011 na částku základu daně 20.349.036,96 Kč s DPH 20% v částce 4.069.807,-Kč, celkem 24.418.843,96 Kč, kterou mu po vzájemné domluvě za tímto účelem nepravdivě vystavil a poskytl obž. R. B., jediný jednatel společnosti KELLYSANE, ačkoli oba věděli, že tato společnost ve skutečnosti neposkytla společnosti Werenga fakturované služby,
aby sestavila nepravdivé daňového přiznání, kdy E. R. takto učinila bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání,
a obž. L. R., ačkoli věděl, že takto nepravdivě sestavené daňové přiznání k DPH společnosti Werenga a.s. za zdaňovací období říjen 2011 neodpovídá skutečnosti, v úmyslu zkrátit daňovou povinnost společnosti Werenga k této dani předložil toto daňové přiznání dne 28. listopadu 2011 příslušnému správci daně - Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, se sídlem Budějovická 409, 140 00 Praha 4 (dříve Finanční úřad pro Prahu 4), když v tomto daňovém přiznání za říjen 2011 k DPH uvedl daň na výstupu ve výši 38.747.610,-Kč a daň na vstupu ve výši 21.098.069,-Kč, přiznal tedy vlastní daňovou povinnost společnosti Werenga v částce 17.649.541,-Kč, která byla rovněž téhož dne uhrazena
a tímto jednáním zkrátil ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4 DPH za zdaňovací období října 2011 u společnosti Werenga v rozsahu nejméně 5.288.666,-Kč
obžalovaní L. R., R. B. a L. L.:
1.
v době od 1. listopadu 2011 do 31. ledna 2012 prostřednictvím V. S. účelově ustanoveného ke dni 1. 12. 2011 pro páchání této trestné činnosti do funkce předsedy představenstva společnosti Werenga, přičemž V. S. takto činil bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání,
ač obž. L. R. věděl, že společnost Werenga v měsíci listopadu 2011 pořídila pohonné hmoty od německého dodavatele společnosti Petroplus Deutschland v nákupní hodnotě 205.896.215,-Kč, se spotřební daní, která byla uhrazena v částce 142.612.334,-Kč a tyto obratem prodal společnosti BONUTAS TRADE, v úmyslu zkrátit daňovou povinnost společnosti Werenga na DPH stanovenou podle §21, §36, §37 a §108 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (20% z částky nákupní ceny nejméně 205.896.215,-Kč + spotřební daně 142.612.334,-Kč, rovnající se částce DPH nejméně 69.701.709,80 Kč),
obž. L. R. v prosinci 2011 účetní E. R. v sídle společnosti v P. v O., předložil jen blíže nezjištěnou část účetních dokladů společnosti Werenga a záměrně jí neposkytl všechny faktury na pořízení pohonných hmot od společnosti Petroplus Deutschland a všechny faktury vystavené společností Werenga na prodej pohonných hmot společnosti BONUTAS TRADE, na základě kterých sestavila přiznání k DPH s nepravdivým obsahem za zdaňovací období listopadu 2011, ve kterém byla vyčíslena v rozporu se skutečností vlastní daňová povinnost společnosti Werenga ve výši pouze 1.149.322,-Kč, rovnající se této dani na výstupu, při nulovém vstupu, kdy E. R. takto daňové přiznání vytvořila bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání,
a takto sestavené daňové přiznání obž. L. R. předložil dne 23. prosince 2011 příslušnému správci daně - Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, se sídlem Budějovická 409, 140 00 Praha 4 (dříve Finanční úřad pro Prahu 4), jako osoba ovládající společnost Werenga, ač věděl, že společnost Werenga v listopadu 2011 ve skutečnosti pořídila výše uvedené pohonné hmoty od německého dodavatele společnosti Petroplus Deutschland a tyto obratem prodala společnosti BONUTAS TRADE,
kdy v úmyslu dále zkrátit daňovou povinnost společnosti Werenga na DPH, v lednu 2012 účetní E. R. v sídle v P., v O., záměrně předložil fiktivní faktury společnosti Werenga na dodávky pohonných hmot polské společnosti POLSKI KONCERN NAFTOVY ORLEN S. A., se sídlem PLOCK-CHEMIKOW 7, 094 11, a dále jí záměrně předložil pouze část faktur na dodávky pohonných hmot společnosti BONUTAS TRADE a
fiktivní fakturu společnosti KELLYSANE č. 000053 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a datem vystavení dne 30. 11. 2011 s předmětem plnění zprostředkování prodeje dle smlouvy za měsíc listopad na částku základu daně 6.678.636,10 Kč s 20% DPH 1.335.727,-Kč, celkem na částku 8.014.363,10 Kč, kterou mu za tímto účelem nepravdivě vystavil a poskytl obž. R. B., jediný jednatel této společnosti, ačkoli oba věděli, že společnost KELLYSANE ve skutečnosti neposkytla společnosti Werenga fakturované služby,
účetní E. R. na základě těchto podkladů sestavila nepravdivé dodatečné přiznání k DPH společnosti Werenga a.s. za zdaňovací období listopad 2011, a učinila tak bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání, a takto nepravdivě sestavené dodatečné přiznání k DPH společnosti Werenga a.s. za zdaňovací období listopad 2011, ve kterém byl v rozporu se skutečností vyčíslen rozdíl oproti poslední známé daňové povinnosti ve výši -1.008.726,-Kč obž. L. L. dne 25. ledna 2011 předložil příslušnému správci daně - Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, se sídlem Budějovická 409, 140 00 Praha 4 (dříve Finanční úřad pro Prahu 4),
a České republice zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4 na neodvedené DPH za zdaňovací období listopadu 2011 společnosti Werenga tak zkrátili příjem z této daně po odečtení daně přiznané v řádném daňovém přiznání a v dodatečném daňovém přiznání za toto období v částce nejméně 69.561.114,-Kč (rozsah zkrácení daňové povinnosti),
2.
dále obž. L. R., ač věděl, že za společnost Werenga v měsíci prosinci 2011 ve skutečnosti pořídil pohonné hmoty od německého dodavatele společnosti Petroplus Deutschland v nákupní hodnotě 132.555.829,-Kč, se spotřební daní, která byla uhrazena v částce 95.115.825,-Kč a tyto obratem prodal společnosti BONUTAS TRADE, v úmyslu zkrátit daňovou povinnost společnosti Werenga na DPH (představující 20% z částky nejméně 132.555.829,-Kč + 95.115.825,-Kč, rovnající se částce DPH nejméně 45.534.330,80 Kč), v měsíci lednu 2012 předal účetní E. R. v sídle v P., v O., fiktivní faktury společnosti Werenga na dodávky pohonných hmot polské společnosti POLSKI KONCERN NAFTOVY ORLEN S. A., a dále jí předal pouze část faktur na dodávky pohonných hmot společnosti BONUTAS TRADE,
dále jí předložil fiktivní fakturu společnosti KELLYSANE č. 000058 s datem uskutečnění zdanitelného plnění a datem vystavení dne 30. 12. 2011 s předmětem plnění zprostředkování prodeje dle smlouvy za období 1. 12. – 20. 12. 2011 na částku základu daně 1.984.097,40 Kč s 20% DPH 396.819,-Kč, celkem na částku 2.380.916,40 Kč, kterou mu za tímto účelem nepravdivě vystavil a poskytl obž. R. B., jediný jednatel této společnosti, ačkoli oba věděli, že tato společnost ve skutečnosti neposkytla společnosti Werenga fakturované služby,
aby sestavila nepravdivé přiznání k DPH společnosti Werenga za zdaňovací období prosince 2011, což účetní E. R. učinila bez znalosti rozhodných skutkových okolností o protiprávnosti tohoto jednání,
a takto nepravdivě sestavené přiznání k DPH společnosti Werenga za zdaňovací období prosince 2011 obž. L. L. dne 25. ledna 2011 předložil příslušnému správci daně - Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, se sídlem Budějovická 409, 140 00 Praha 4 (dříve Finanční úřad pro Prahu 4),
a České republice zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4 na neodvedené DPH za zdaňovací období prosince 2011 společnost Werenga tak zkrátil příjem po odečtení přiznané daně v částce 912.234,-Kč, v částce nejméně 44.622.096,80 Kč (rozsah zkrácení daně).
II.
obžalovaní R. B., R. B. a L. R. společně:
ač věděli, že zejména obž. L. R. jednající za společnost Werenga, za přispění R. B., v souvislosti s pořízením pohonných hmot ze Spolkové republiky Německo od dodavatele společnosti Petroplus Deutschland a jejich následným prodejem na území České republiky v období nejméně od 1. října 2011 do 31. ledna 2012 rozhodl o záměrném zatajení těchto okolností před příslušným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4 a rozhodl o neodvedení DPH, v rozporu se skutečností, z pořízených pohonných hmot stanovené podle §21, §36, §37 a §108 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, přičemž České republice zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4 zkrácením DPH za období od 1. října 2011 do 31. ledna 2012 společnosti Werenga nevznikl oprávněný příjem z této daně ve výši 135.785.930,80 Kč (rozsah zkrácení této daňové povinnosti), bez ekonomicky oprávněného důvodu, v úmyslu vyvést ze společnosti Werenga a.s. výnosy z této předchozí trestné činnosti prostřednictvím společnosti Desperado club a.s., IČ: 26694263, se sídlem Lumírova 90/23, 120 00 Praha 2 - Vyšehrad (dále jen Desperado club) a z tzv. inkasní společnosti APPi-ONLINE s.r.o., IČ: 27884759, se sídlem Fr. Černého 9, 273 01 Lhota (dále jen APPi-ONLINE), kterou používali k zahlazení stop o pohybu výnosů z trestné činnosti a to peněžních prostředků, které na bankovní účty této společnosti byly převedeny jako platby spojené s prodejem těchto pohonných hmot, kdy tyto peněžní prostředky byly užívány k následnému nákupu dalších pohonných hmot, z peněžních prostředků, o které byl příjem státu zkrácen, v úmyslu znemožnit zjištění pravých informací o jejich vlastnictví a zastřít jejich původ,
obž. L. R. formou elektronického bankovnictví zadal dne 29. listopadu 2011 příkaz k převodu peněžních prostředků z bankovního účtu společnosti Werenga vedeného u ČSOB, a.s., IČ: 00001350, se sídlem Radlická 333/150, Praha 5 (dále jen ČSOB) ve výši 9.000.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., IČ 649 48 242, se sídlem Želetavská 1525/1, 140 00 Praha 4, (dále jen UniCredit Bank) kdy obž. R. B. ve stejný den formou elektronického bankovnictví zadal příkaz k převodu peněžních prostředků z tohoto účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 5.000.000,-Kč na bankovní účet společnosti ALTOR DEUS s.r.o., IČ: 27393216, se sídlem Seifertova 681/79, 130 00 Praha 3 – Žižkov (dále jen ALTOR DEUS) vedený u Raiffeisenbank, a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4 (dále jen Raiffeisenbank) a dne 30. listopadu 2011 stejným způsobem zadal příkaz k převodu peněžních prostředků v částce 4.000.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet kyperské společnosti T.T. INDEPENDENT INVESTMENS LIMITED, se sídlem GEORGIOU SEFERI 17, 6309 LARNACA, Kypr, též se sídlem Arch. Makariou III, 9 LAZAROS CENTER, první patro, kancelář 106, Larnaca 6017, Kypr (dále jen T.T. INDEPENDENT),
obž. L. R. formou elektronického bankovnictví dne 29. prosince 2011 převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti Werenga vedeného u ČSOB, ve výši 1.250.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank, kdy obž. R. B. opět ve stejný den formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 1.000.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet spol. T.T. INDEPENDENT,
na to obž. R. B. dne 30. prosince 2011 převedl formou elektronického bankovnictví peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB ve výši 3.000.000,-Kč na bankovní účet vedený u UniCredit Bank společnosti Desperado club, kdy obž. R. B., ve stejný den formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 3.000.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet společnosti T. T. INDEPENDENT,
dále obž. R. B. dne 2. ledna 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB, ve výši 1.400.000,-Kč na bankovní účet vedený u UniCredit Bank společnosti Desperado club, a.s., kdy obž. R. B. ve stejný den formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 1.000.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet společnosti T. T. INDEPENDENT,
dále obž. R. B. dne 3. ledna 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB, ve výši 600.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank, kdy obž. R. B. stejný den formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 600.000,-Kč na bankovní účet společnosti APPi-ONLINE vedený v ČSOB,
dále obž. R. B. dne 4. ledna 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB, ve výši 750.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank, kdy obž. R. B. ve stejný den formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 750.000,-Kč na bankovní účet společnosti APPi-ONLINE vedený u ČSOB,
dále obž. R. B. dne 5. ledna 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB, ve výši 1.400.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank a dne 6. ledna 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedený v ČSOB ve výši 500.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank, kdy obž. R. B. dne 6. ledna 2012 z účtu vedeného u UniCredit Bank vybral v hotovosti 1.500.000,-Kč a ve stejný den dále zadal příkaz k převodu peněžních prostředků z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 800.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet společnosti T. T. INDEPENDENT,
dále obž. R. B. dne 21. února 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB, ve výši 500.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank, kdy obž. R. B. ve stejný den, formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 500.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet společnosti T. T. INDEPENDENT
a dále obž. R. B. dne 23. února 2012 formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti APPi-ONLINE vedeného u ČSOB, ve výši 500.000,-Kč na bankovní účet společnosti Desperado club, vedený u UniCredit Bank, kdy obž. R. B. formou elektronického bankovnictví převedl peněžní prostředky z účtu vedeného u UniCredit Bank v částce 500.000,-Kč mimo Českou republiku na bankovní účet společnosti T.T. INDEPENDENT a dále stejný den vybral v hotovosti z účtu vedeného u UniCredit Bank peněžní částku 1.000.000,-Kč,
kdy tímto způsobem na bankovní účet společnosti Desperado club, a. s., vedený u UniCredit Bank, se kterým disponoval obž. R. B. se rozhodli převést výnosy z předchozí daňové trestné činnosti dílem na účty dalších níže uvedených společností a dílem mimo území státu na Kypr,
kdy obž. L. R. převody zastřel peněžní prostředky ve výši 10.250.000,-Kč, obž. R. B. převody zastřel peněžní prostředky ve výši 8.650.000,-Kč a obž. R. B. převody zastřel na účet kyperské společnosti T. T. INDEPENDENT peněžní prostředky ve výši 10.800.000,-Kč, dále převody zastřel na bankovní účet společnosti ALTOR DEUS peněžní prostředky ve výši 5.000.000,-Kč a v hotovosti z bankovního účtu společnosti Desperado club, vedeného u UniCredit Bank vybral peněžní prostředky ve výši 2.900.000,-Kč, o které byly tyto subjekty neoprávněně obohaceny.“
4. Odvolací soud obviněného za toto jednání odsoudil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního a kontrolního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to notebooku značky HP Pavilon Entertainment a zdroje, odňatých při domovní prohlídce konané dne 25. 6. 2013 v rodinném domě na adrese U d. T., P. – L. Současně rozhodl o vině a trestu obviněných R. B., K. K., L. L. a L. R.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájců JUDr. Martina Korbaře a Mgr. Luďka Voigta dovolání, jež v obou případech opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Dovolání zpracované obhájcem JUDr. Martinem Korbařem opřel o zjištění, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. To spatřuje v tom, že odvolací soud mylně vycházel z toho, že je pachatelem daňového deliktu, kterým byl uznán vinným. Poukazuje na popis skutku pod body I./a), b) 1. a 2. a především na částky vymezující rozsah zkrácení daně a usuzuje, že byl uznán vinným pro jednání, kterým se podílel na zkrácení DPH společnosti Werenga, a. s., v rozsahu 5 802 353 Kč. Již tento samotný údaj považuje za příkře rozporný se sumami, které jsou mu kladeny za vinu, jelikož jejich součet několikanásobně převyšuje tuto částku. Namítá, že nemůže být uznán vinným způsobem, jak je vymezen v tzv. právní větě rozsudku, pokud se nepodílel na tomto jednání celou částkou, tj. pokud je zjevné, že se na jednání nepodílel v celém rozsahu. Dovolatel zpochybnil i závěr soudů s poukazem na tvrzení, že žádné fiktivní práce nefakturoval.
7. Skutek ad I/a) obsahuje navíc podle dovolatele součet DPH u spol. KELLYSANE, s. r. o., a DECASTELLO, s. r. o., vyšší než byla způsobená škoda. V tomto směru namítá, že pokud by byl pachatelem, nemohl by způsobit vyšší škodu, než jakou byli uznáni vinnými. Za mylné posouzení odvolacím soudem považuje i to, že pokud vrchní soud u skutků v říjnu, listopadu a prosinci 2011 v důsledku přiznání k DPH u společnosti Werenga promítl toto přiznání ve výši zkrácené daně, nezohlednil tuto skutečnost při stanovení výše zkrácení DPH v jeho případě. Podle názoru dovolatele není možné snížit zkrácení daně u hlavního pachatele a nepřihlédnout k proporcionálnímu snížení u spoluobviněného. Tyto skutečnosti mají následný vliv na právní kvalifikaci jeho jednání. Pokud by bylo uznáno, že částka plynoucí ze zkrácení DPH ad I/a) u společností DECASTELLO, s. r. o., i KELLYSANE, s. r. o., převyšuje zkrácení daně společností Werenga, a. s., o částku 1 032 239 Kč, a to vzhledem k tomu, že škoda překračuje hranici velkého rozsahu o 802 353 Kč, nemohla by obstát ani právní kvalifikace jeho jednání.
8. Závěrem obviněný shrnul, že právní kvalifikaci jeho jednání považuje za mylnou, protože byl uznán vinným za vyšší částky, než činí součet uvedený v rozsudečném výroku a dále proto, že ve výroku ad I./a) byl společně se spoluobviněným K. uznán vinným za zkrácení DPH ve větším rozsahu, než v jakém byla daň celkově vypočtena. Z těchto důvodů má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
9. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Městského (zjevně míněno Vrchního) soudu v Praze zrušil a témuž soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 2 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
10. V dovolání zpracované obhájcem Mgr. Luďkem Voigtem uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně zjistily skutkový stav věci, následkem čehož nesprávně posoudily podmínky trestnosti na straně pachatele. Vůči dovolateli soudy porušily základní zásady trestního řízení (zásady uvedené v §2 odst. 5 tr. ř., §2 odst. 6 tr. ř.) a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Dovolatel míní, že soudy neprovedly žádný relevantní důkaz, aby mohly učinit závěr, že 1) znal skutečný důvod převodu finančních prostředků a že jednal za účelem zakrytí původu předmětných peněžních prostředků a předstíral, že motivace převodů je jiná, 2) systém dialingových služeb byl toliko předstíraný a měl zakrýt vyvádění peněžních prostředků ze spol. Werenga, 3) osoby jednající za jednotlivé společnosti byly provázány.
11. Za nesprávnou a ničím nepodloženou úvahu považuje závěr soudu o tvrzené fiktivnosti faktur, kterou soudy spatřují v označení předmětu fakturace „odměna z obchodních případů“. Toto označení nepovažuje za nijak neobvyklé. Závěr o trestné činnosti nelze učinit na základě toho, že společnost DECASTELLO přiznávala jen minimální vlastní daňovou povinnost. Soudy nikterak nevyvrátily jeho obhajobu, že se vytýkaného jednání nedopustil a nebyl předložen žádný důkaz, že o údajné činnosti věděl, což zakládá důvodnou pochybnost závěru o jeho vině, v důsledku čehož se dovolává aplikace pravidla in dubio pro reo. Důkazní nouze nemůže být důvodem k domýšlení si skutkového stavu, jelikož by šlo o svévoli soudu. Současně namítá, že mu byl uložen druhý nejpřísnější trest, aniž by tuto skutečnost soudy jakkoli odůvodnily. Absence odůvodnění a důkazů zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a poukazuje na nutnost pečlivého a úplného popsání důkazního postupu a logického a přesvědčivého odůvodnění. Současně se dovolává toho, že soudy jsou povinny zkoumat jak okolnosti usvědčující pachatele, tak i ty, které mu prospívají. S ohledem na jím uvedené skutečnosti je přesvědčený, že v dané věci existují pochybnosti o správnosti zjištění soudů obou stupňů.
12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení (zjevně míněno rozsudek) Vrchního soudu v Praze a témuž soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl odklad výkonu trestu odnětí svobody.
13. Nejvyšší státní zástupce se k obviněným podaným dovoláním vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. K verzi dovolání zpracované JUDr. Martinem Korbařem uvedla, že dovolací argumentaci nepovažuje za důvodnou. Při povinném respektu ke splněným podmínkám zákazu reformace in peius byl odvolací soud nucen vycházet z popisu skutkového děje ad I./a), b) 1. a 2. prvostupňového výroku o vině. Celkovou výši způsobeného daňového úniku dovolatel ovlivnil v rozsahu, který odpovídá částkám DPH, které společnost na podkladě jím vystavených nepravdivých faktur měla uhradit. Jeho námitku, že je tento údaj (rozuměno jeho číselný podíl na zkrácení DPH ze strany společnosti Werenga, a. s.) v příkrém rozporu se sumami, které se mu kladou za vinu, tak nelze považovat za důvodnou, neboť popis skutku ve vztahu k němu takový závěr nepotvrzuje. Státní zástupkyně zdůraznila, že poukazovanou změnou tzv. skutkové věty výroku o dovolatelově vině bylo docíleno odpovídajícího číselného vyjádření (tam uvedené) míry jeho zaviněného podílu na celkově způsobeném trestném následku ze strany hlavního pachatele L. R.
14. Dále uvedla, že ve vztahu k hlavnímu pachateli L. R. došlo na odvolací úrovni ke zcela správné úpravě popisu skutku (resp. ke snížení rozsahu zkrácené daňové povinnosti k DPH na straně společnosti Werenga, a. s.). Vzhledem k tomu, že na způsobení tohoto trestného následku hlavním pachatelem se dovolatel podílel stále stejnou měrou, nemůže snížení výše způsobeného daňového úniku jakkoliv ovlivnit rozsah, ve kterém se dovolatel podílel na způsobení takto poníženého trestného následku jednání hlavního pachatele. Nelze tak ani provádět korekci jeho trestného podílu ve smyslu částek odečtených z celkového daňového úniku hlavnímu pachateli.
15. K námitce dovolatele, že u skutku ad I./ a) představuje součet DPH u společností KELLYSANE, s. r. o., a DECASTELLO, s. r. o., částku vyšší než „způsobenou škodu“, státní zástupkyně uvedla, že jí dovolatel polemizuje s konečnou výší způsobeného daňového úniku ze strany hlavního pachatele L. R. a rozsahem, ve kterém se na něm podílel společně s K. K. Tuto námitku podle názoru státní zástupkyně uplatnil nepřípustným způsobem v rozporu s formálním rámcem využití oprávnění v dovolacím řízení [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Dále je zřejmé, že tuto námitku dovolatel použil (ve vztahu ke své osobě) ve svůj neprospěch, jestliže mu z jím poukázané části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplynulo, že jeho jednání mělo směřovat ke zkrácení daně ve větším rozsahu než hlavnímu pachateli přisouzenému rozsahu pod tímto bodem výroku o vině.
16. Dovolání podanému obhájcem Mgr. Luďkem Voigtem podle státní zástupkyně použitou argumentací směřuje do skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. K tomu uvedla, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se obecně není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěným skutkovým stavem věci je dovolací soud při svém rozhodování o dovolání vázán a hodnotí jej pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
17. Státní zástupkyně uvedla, že v projednávaném případě dovolatel nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací tak, jak byla přisouzena na úrovni soudu prvého stupně pod bodem II. výroku o vině a akceptována přezkumným závěrem soudu odvolacího a potažmo takovou námitku prostřednictvím posledně jmenovaného obhájce neuplatnil ani ve vztahu k právní kvalifikaci jeho jednání pod bodem I. výroku o jeho vině. Svůj mimořádný opravný prostředek tak podle státní zástupkyně založil toliko na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě takového výsledku vyhodnocení provedených důkazů, kterým odmítly akceptovat jeho obhajobu o jiných než přisouzených okolnostech jeho jednání. Dovolatel se takto odůvodněnou námitkou nesprávnosti právního posouzení skutku domáhá zásadního přehodnocení skutkového stavu věci s odkazem na vadný způsob vyhodnocení provedeného dokazování ze strany soudů obou stupňů. Nad rámec toho státní zástupkyně uvedla, že nalézací soud se pečlivě zabýval dovolatelovou obhajobou o tom, že peněžní prostředky, kterých se týkaly jím uskutečněné finanční transakce, měly svůj původ v řádných obchodních aktivitách obviněných a pokud byl jejich původ jiný, pak mu nebyl znám. Totéž ostatně konstatoval již druhostupňový soud v rámci svých přezkumných závěrů v odůvodnění napadeného rozsudku (č. l. 38–39).
18. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) Obecná východiska
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným (v obou dovoláních uplatněných) vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
26. V prvně zmíněném dovolání (body 6. až 9.) obviněný vznesl jednak námitky, které uplatněný dovolací důvod ani formálně nenaplňují (obviněným zpochybněný závěr soudů, že „nebyly fakturovány žádné fiktivní práce“ ), jednak takové, jež do jeho obsahového rámce věcně spadají. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné.
27. Dovolatel odvolacímu soudu, s odkazem na popis jednání obsažený v tzv. skutkové větě, vytýká, že údaje v ní obsažené neodpovídají tomu, jakým způsobem jeho jednání soudy právně kvalifikovaly, jelikož popis skutku obsažený
28. v části I./a) ( „v popisu skutkové děje je výslovně uvedeno, že … obžalovaný R. (tedy sám) zkrátil ke škodě České republiky … DPH za zdaňovací období říjen 2011 u společnosti Werenga v rozsahu nejméně 5.288.666 Kč“ ), části I./b) 1. ( „obžalovaní … na neodvedené DPH za zdaňovací období listopadu 2011… zkrátili příjem z této daně … v částce nejméně 69.561.114 Kč“ )
a rovněž v části I./b) 2. ( „České republice … na neodvedené DPH za zdaňovací období prosince 2011 zkrátil příjem … v částce nejméně 44.622.096,80“ ),
nekoresponduje tomu, že byl uznán vinným pro zkrácení DPH společností Werenga, a. s., pouze v rozsahu 5 802 353 Kč. Obviněný namítá, že podíl vyjádření jeho účasti je v příkrém rozporu s částkami, které jsou mu kladeny za vinu. Takto formulovaná výhrada však neodráží reálný stav věci, z něhož odvolací soud při hodnocení viny dovolatele vycházel.
29. Předně je nezbytné připomenout, že odvolací soud původně napadaný rozsudek soudu prvního stupně, v němž tento při vyslovení viny obviněných, kteří se podle jeho skutkových a právních závěrů činu dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod bodem I./a) „obžalovaní R. B., K. K. a L. R. společně“ , pod bodem I./b) „obžalovaní R. B., L. L. a L. R. společně“ ] přičemž všichni (tedy i dovolatel) zkrátili DPH ve výši 137 174 248 Kč, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a nově podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl při adekvátní změně popisu skutku, která měla zásadní dopad do právního postavení dovolatele.
30. Odvolací soud z podnětu odvolání obviněného upravil popis skutku, a ačkoli obviněného uznal vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, učinil tak pouze ve vztahu k té části jednání, na níž se reálně podílel, což v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku explicitně vyjádřil tak, že dovolatel „jednání, jak je shora popsáno v bodě I a),b), se podílel na zkrácení DPH spol. Werenga v rozsahu 5.802.353m- Kč . Odvolací soud k tomu především uvedl (viz část vztahující se k odvolacím námitkám obviněného B. staršího na str. 27 rozsudku), že byl nucen korigovat závěry nalézacího soudu o rozsahu jeho účasti na páchání zvlášť závažného zločinu, jelikož popis jednání obviněného B. staršího z rozsudku městského soudu vedl k závěru, že veškeré protiprávní jednání je přičítáno obviněnému L. R., příp. L. L., zatímco dovolateli jde k tíži toliko vystavení tvrzených faktur za společnost KELLYSANE, s. r. o., a to za období října až prosince 2011. V tomto rozsahu proto odvolací soud změnil popis jednání obviněného, což se následně promítlo i ve výroku o trestu. Současně odvolací soud v návětí bodů I./a), b) nevymezil jednání obviněných jako společné (oproti rozsudku městského soudu) ve vztahu k celkovému rozsahu zkrácení daně, čímž umožnil právně kvalifikovat jednání každého obviněného, byť jako jednání spolupachatele ve smyslu §23 tr. zákoníku, v závislosti na konkrétním rozsahu zkrácení DPH, k němuž touto formou participace na činu přispěl.
31. Obviněnému v jeho námitce nesprávnosti vyjádření účasti na společném jednání v rozsahu zkrácení DPH nelze přisvědčit. Postup odvolacího soudu byl zcela korektní a pro právní postavení dovolatele příznivý. Závěry odvolacího soudu v plném rozsahu respektují podíl, resp. míru účasti obviněného na celkovém jednání ostatních spoluobviněných, především L. R. a L. L. Podstata jednání dovolatele tkví toliko v tom, že vystavil fiktivní faktury společnosti KELLYSANE, s. r. o. (faktury č. 000049, č. 000053 a č. 000058), čímž se podílel na zkrácení DPH spol. Werenga, a. s., v rozsahu 5 802 353 Kč. Za nesprávný nelze považovat postup odvolacího soudu, pokud zpřesnil a pro obviněného příznivě konkretizoval jeho podíl na celkovém jednání spoluobviněného L. R. v podobě, jakou se svou účastí podílel na celkovém zkrácení DPH ke škodě České republiky. Toliko v této části, a nikoli ve vztahu k celkové škodě, která byla jednáním dalších osob způsobem popsaným pod bodem I. způsobena, zkrátil dovolatel ve spolupachatelství se spoluobviněným L. R. DPH. Navíc nelze přehlédnout, že touto výhradou se obviněný zjevně domáhá zhoršení svého postavení v dovolacím řízení, což je s ohledem na ustanovení §265p tr. ř. (podle něhož Nejvyšší soud není oprávněn změnit napadené rozhodnutí v neprospěch obviněného na podkladě výhradně jeho dovolání) nepřípustné.
32. Obviněnému nelze přisvědčit ani v té části jeho dovolací argumentace, v níž brojí proti tomu, jakým způsobem odvolací soud vyjádřil míru účasti na jednání pod bodem I./a) . Dovolatel – z hlediska jeho právního postavení – nedůvodně tvrdí, že u tohoto dílčího skutku „je součet DPH u spol. KELLYSANE a spol. DECSASTELO vyšší než způsobená škoda“. Pod bodem I./a) byl obviněný L. R. uznán vinným pro jednání, že od 1. října 2011 do 1. prosince 2011 záměrně předložil účetní E. R. fiktivní fakturu společnosti KELLYSANE, s. r. o., č. 000049 na částku DPH 4 069 807 Kč, přestože věděl, že daňové přiznání za zdaňovací období říjen 2011 neodpovídá skutečnosti; toto daňové přiznání, v němž přiznal vlastní daňovou povinnost společnosti Werenga, a. s., v částce 17 649 541 Kč a kterou uhradil, předložil příslušnému správci daně. Tím zkrátil DPH za zdaňovací období října 2011 u společnosti Werenga, a. s., ke škodě České republiky v rozsahu nejméně 5 288 666 Kč.
33. Není pochyb o tom (jak vyplývá mimo jiné z listinných důkazů správce daně), že obviněný vystavil fiktivní fakturu č. 000049 s DPH v částce 4 069 807 Kč (viz č. l. 4356), kterou následně obviněný L. R. zahrnul do daňového přiznání za zdaňovací období října 2011. Teprve na základě takto obviněným R. předloženého daňového přiznání vyzval správce daně daňový subjekt (Werenga, a. s.), aby prokázal správnost uplatněných nároků na odpočet DPH na základě správcem daně specifikovaných daňových dokladů, které obviněný L. R. zahrnul do evidence pro daňové účely (viz úřední záznam na č. l. 4174-4175). Je tedy evidentní, obviněný R. uplatnil fiktivní fakturu vystavenou dovolatelem v plném rozsahu [obviněný zpochybňuje výši způsobené škody pouze pod bodem I./a) , pro níž je relevantní toliko vystavení faktury č. 000049] za účelem snížení si vlastní daňové povinnosti, čehož si byl dovolatel vědom. Jediným smyslem vystavených faktur (jak faktur výstavce společnosti KELLYSANE, s. r. o., tak DECASTELO, s. r. o.) bylo zkrácení DPH odpovídající rozsahu fakturované daně, což plyne z nezpochybněných skutkových zjištění.
34. Z těchto důvodů není rozhodné, zda se na reálném zkrácení daně podíleli obvinění (ve svém souhrnu) vystavenými fakturami v rozsahu nižším, než nominálním. To proto, že pro právní postavení dovolatele je podstatná ta část jednání, která je mu kladena za vinu, a současně to, že jím vystavená fiktivní faktura byla v plném rozsahu uplatněna. Skutečnost, zda součet způsobené škody je ve spojení s dalšími osobami odlišný, nemůže mít na právní postavení dovolatele žádný vliv. Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně je navíc nezbytné poukázat na nepřípustnost dovolací argumentace s ohledem na §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož může obviněný podat dovolání pouze pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká.
35. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud jako obiter dictum doplňuje, že pro právní kvalifikaci jednání obviněných zůstává podstatné to, že jediným cílem vystavení fiktivních faktur bylo umožnění zkrácení DPH v celém jejich tvrzeném rozsahu. To rovněž koresponduje skutkovým závěrům odvolacího soudu (viz str. 30 rozsudku), podle nichž „nelze dovodit z popisu skutku nalézacím soudem, že by věděli, že ke zkrácení DPH u společnosti Werenga dojde s pomocí jimi vystavených faktur jen částečně. …“. V té části, v níž k reálnému zkrácení DPH nedošlo, ačkoli k tomuto následku bezprostředně směřovalo, by bylo nezbytné jednání obviněných kvalifikovat jako přípravné.
36. Při přípravném jednání totiž jednání pachatele směřuje vůči objektu připravovaného zvlášť závažného zločinu nepřímo, vzdáleně, což zákon vyjadřuje slovy „… vytváření podmínek pro spáchání …“. Půjde tedy o ty situace „které z tohoto hlediska nespadají pod pokus, jenž vyžaduje směřování naopak bezprostřední, přímé. Pokud tedy pachatel přípravy svým činem sleduje určitý cíl ‚přímo‘, tak pouze a jen v podobě vytvoření podmínek pro úspěšné spáchání, resp. pokus či dokonání připravovaného zvlášť závažného zločinu, jehož objekt ovšem tímto způsobem ohrožuje pouze nepřímo, vzdáleně.“ (srov. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. S. 332-333). Pokud jediným cílem vystavení fiktivních faktur obviněnými bylo reálné zamýšlení zkrátit daňovou povinnost, čehož si byli vědomi, a k tomuto následku nedošlo pouze z toho důvodu, že potenciálu jejich jednání nebylo využito, vytvářeli obvinění svým jednáním podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu.
37. Z vyložených důvodů je nezbytné odmítnout i navazující námitku dovolatele, podle níž úprava popisu skutku, tak jak ji provedl odvolací soud ve prospěch obviněného L. R., by měla svědčit v jeho prospěch. K tomu lze doplnit, že odvolací soud provedl korekci ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu zkrácení daně, a to o část daňové povinnosti rovnající se přiznané dani (za říjen 2011 společnost Werenga, a. s., přiznala vlastní daňovou povinnost v rozsahu 17 649 541 Kč, za listopad 2011 v rozsahu 1 149 322 Kč a prosinec 2012 v rozsahu 912 234 Kč). Úprava popisu skutku provedená odvolacím soudem se nijak nedotkla postavení dovolatele, který se na způsobeném následku v obou případech podílel ve stejném rozsahu. V důsledku toho se ani snížení rozsahu zkrácení DPH u hlavního pachatele (obviněného L. R.) nemohlo promítnout do rozsahu, v jakém se na takto sníženém daňovém úniku hlavního pachatele podílel právě dovolatel, a proto pro jakoukoli korekci rozsahu zkrácení DPH u obviněného B. staršího nebyl žádný důvod.
38. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný v té části, která odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil výhrady zjevně neopodstatněně.
39. V dovolání zmíněném v bodech 9. až 12. odůvodnění tohoto usnesení se obviněný svojí dovolací argumentací s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v plném rozsahu rozešel. Přestože deklaroval, že podal dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, formuloval ústy svého obhájce námitky, které této úrovně nedosahují.
40. Podstatu dovolacích tvrzení obviněný zaměřil toliko do roviny skutkové (obviněný soudům vytýká, že „nebyl správně zjištěn skutkový stav věci“ ) a procesní (obviněného tvrzení, že „vůči jeho osobě byly porušeny základní zásady trestního řízení“ , resp. postup soudů „v rozporu se zásadou in dubio pro reo“ ). Takto formulované výhrady však nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Ten je – jak již shodně uvedla státní zástupkyně ve svém vyjádření – vázán těmi skutkovými zjištěními, k nimž dospěly soudy ve věci jednající. To platí s výhradou tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry. Takto formulovanou námitku však obviněný nevznesl. I přes absenci jejího výslovného uplatnění však nic nesvědčí o tom, že by její eventuální uplatnění mohlo být důvodné. Vývody soudů obou stupňů jsou (z hlediska závěru o vině dovolatele skutků pod body I. a II. napadeného rozsudku) logické, provedené důkazy soudy hodnotily plně v souladu s požadavky plynoucími z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., resp. §2 odst. 6 tr. ř.
41. Nejvyšší soud se neztotožňuje ani s obviněným formulovaným nesouhlasem stran závěru soudů o fiktivnosti faktur. V daném směru odkazuje na přesvědčivé odůvodnění rozsudku nalézacího (str. 71-73), resp. i odvolacího (str. 34-35) soudu. Oba soudy transparentně vyjádřily důvody, pro které vystavené faktury považují za fiktivní. Ve vztahu k (v této souvislosti obviněným tvrzenému) porušení práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Z napadených rozhodnutí neplyne, že by některé z nich zůstaly opomenuty či nenaplněny.
42. Naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se obviněnému nepodařilo naplnit ani výhradou porušení pravidla in dubio pro reo. Je tomu tak proto, že zmíněné pravidlo vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. ř., má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.). Uplatňuje se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Navíc je třeba doplnit, že dané pravidlo má místo pouze tam, kde soudy měly v průběhu řízení pochybnost o vině obviněného. V dané věci prostor pro aplikaci obviněným zmiňovaného pravidla není dán již proto, že soudy ohledně jednání dovolatele tuto pochybnost neměly.
43. Uplatněný dovolací důvod nenaplnil obviněný ani výhradou, jíž brojí proti nepřiměřenosti uloženého trestu ( „dovolateli byl uložen druhý nejpřísnější trest …, aniž by toto bylo jakkoli odůvodněno.“ ). Námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Ten obviněný neuplatnil, očividně to však ani nepřicházelo v úvahu, jelikož ani tento dovolací důvod by prosté zpochybnění výše uloženého trestu nemohlo odůvodnit. Nad rámec uvedeného je však třeba doplnit, že obviněný byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, přičemž z hlediska právní kvalifikace jeho jednání byl ohrožen trestem odnětí svobody mezi pěti až deseti lety. Obviněnému byl uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, a tudíž je zjevné, že námitka nepřiměřenosti uloženého trestu nemůže být opodstatněná. Pokud jde o výhradu, že uložení trestu nebylo dostatečně odůvodněné, odkazuje Nejvyšší soud na §265 odst. 4 tr. ř., podle něhož „dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.“
44. Závěrem je třeba konstatovat, že obviněný se v dovolání zpracovaném Mgr. Luďkem Voigtem omezil výhradně na zpochybnění kvality důkazního řízení a nevznesl jedinou námitku, kterou by bylo lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato skutečnost by odůvodňovala postup dovolacího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vzhledem k tomu, že v dovolání zpracovaném JUDr. Martinem Korbařem uplatnil rovněž námitky, jimiž zvolený dovolací důvod z formálního hlediska obsahově naplnil, rozhodl Nejvyšší soud o jeho dovolání jako celku postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., kde je odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.
45. Pokud obviněný ve svých dovoláních učinil podnět, aby Nejvyšší soud za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil vykonatelnost rozhodnutí, proti němuž podal dovolání, pak je nezbytné uvést, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu, na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř., není obligatorní. Jeho důvodnost se vždy posuzuje výlučně na základě předběžného posouzení dovoláním napadených rozhodnutí. Protože předseda senátu nezjistil, že by dovoláním napadená rozhodnutí byla zjevně nezákonná, resp. že by výkon trestu obviněným, by byl z těchto příčin zjevně neodůvodněný, o podnětu dovolatele samostatným rozhodnutím, jímž by tomuto podnětu vyhověl, nerozhodl.
46. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu