ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.232.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 232/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný Š. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 9 To 420/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 21/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Š. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 8. 2017, č. j. 6 T 21/2016-331, byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh obviněného Š. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) na povolení obnovy řízení vedeného u jmenovaného soudu pod sp. zn. 6 T 21/2016, neboť nebyly shledány důvody obnovy podle §278 tr. ř.
2. Stížnost, kterou proti citovanému usnesení podal obviněný, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č.j. 9 To 420/2017-339, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
II.
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
4. V úvodu odůvodnění svého podání uvedl, že proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, což je dáno tím, že „je podáváno proti pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, kterým je v tomto případě rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení o zamítnutí obnovy řízení, z dovolacího důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a ust. §265b odst. 1 písm. l ), neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“.
5. Následně namítl, že soudy obou stupňů pominuly evidentní důkaz, pro který se nemohl dopustit skutku, který je mu kladen za vinu. Dovolatel je totiž osobou s omezenou hybností rukou. Těžko se tak mohl dopustit nebezpečného vyhrožování, tak jak bylo popsáno v obžalobě a odsuzujícím rozsudku. V rámci návrhu na obnovu řízení navrhl vypracování znaleckého posudku, tento důkaz však soudy obou stupňů neprovedly. Nebyl tak dostatečně zjištěn skutkový stav. Pokud byl při obnově řízení odkázán k tomu, aby sám předložil znalecký posudek, považoval to za další procesní pochybení. Obviněný se neztotožnil ani se závěry soudů, že pod vlivem alkoholu by byl schopen fyzicky jiných výkonů než při lékařské prohlídce. Byly porušeny základní zásady trestního řízení, a to zásada zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř. a zásada volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Bylo nepřípustné, aby výrok i odůvodnění usnesení byly založeny na zjevně nesprávných skutkových zjištěních. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 463/2000. Absence odůvodnění zakládá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, což odporuje principům řádného a spravedlivého procesu zakotveným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (ÚS 39/2001). Napadené usnesení je pro nedostatek důkazů a pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné a právní závěry z něho plynoucí jsou porušením principu zákazu libovůle v rozhodování (např. ÚS 54/2006-n., ÚS 227/2005-n., ÚS 126/2005-n.) a takovéto usnesení je nutno považovat za stojící v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i článkem 1 Ústavy České republiky (ÚS 217/1996).
6. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 9 To 420/2017-339, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání.
7. Uvedené dovolání posléze doplnil předložením rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 4. 2016, č. j. 6 T 21/2016-172, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2016, č. j. 9 To 354/2016-223, lékařské zprávy Oblastní nemocnice Kladno, a. s. ze dne 1. 10. 2015 a části lékařské zprávy téže nemocnice ze dne 16. 7. 2015.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství zaslala k podanému dovolání sdělení, ve kterém uvedla, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání je přípustné, jestliže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř., podle kterého se rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
11. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti daným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
12. Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora.
13. V souladu s tím rozhodl Nejvyšší soud i ve svém usnesení ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002 (publikované pod č. 36/2003 Sb. rozh. tr.), ve kterém uvedl, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 tr. ř. nebo podle §284 tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu. Z tohoto důvodu nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ani dovoláním napadané rozhodnutí stížnostního soudu, který zamítl podanou stížnost, neboť podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. se rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, považuje za rozhodnutí ve věci samé, jen pokud takový opravný prostředek směřoval proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.
14. V dané věci je zřejmé, že obviněný přípustnost svého podání dovozoval z ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 9 To 420/2017-339, proti kterému své dovolání směřoval, sice je pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně, avšak nejedná se o „rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. “ Z daného tedy vyplývá, že proti takovému rozhodnutí není dovolání přípustné.
15. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu