ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.237.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 237/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2018 o dovolání, které podal obviněný F. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2017, č. j. 11 To 132/2017-865, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 12/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2017, č. j. 4 T 12/2017-829 , byl obviněný F. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) společně s obviněnou J. P. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
poté, co v blíže neurčenou dobu v prosinci 2012 oslovila obv. J. P. obv. F. V. (který v té době pracoval pro společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., jako úvěrový poradce) s žádostí o poskytnutí úvěru pro svou osobu, poradil jí obv. F. V. s ohledem na její zadlužení a tedy předpokládané nevyhovění její žádosti o úvěr, aby formálně o úvěr požádal někdo jiný z její rodiny a poskytnuté finanční prostředky by pak užila ona, a tak obv. J. P. oslovila za tímto účelem svoji dceru L. P., která však po úvaze její žádost odmítla, když jako žadatelka o úvěr figurovat nechtěla (mimo jiné i proto, že v tu dobu byla bez zaměstnání), takže když se dne 14. 12. 2012 dostavil obv. F. V. do bistra na adrese S., s předpřipravenou smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100625810 pro L. P. na částku 30.000 Kč (kterýžto úvěr měl být splacen celkem 48 splátkami po 2.605,- Kč, takže dohromady na tento úvěr mělo být zaplaceno celkem 125.040 Kč), L. P. se k podpisu nedostavila, na což obv. F. V. reagoval tak, že řekl obv. J. P., aby se na žádost o úvěrovou smlouvu a další listiny podepsala jako L. P., že pokud bude úvěr řádně splácen, na nic se nepřijde (to za situace, kdy velmi dobře věděl, že J. P. je silně zadlužena a že L. P. není a v poslední době ani nebyla nikde řádně zaměstnána), a obv. J. P. se pak za přítomnosti obv. F. V. podepsala jako „L. P.“
- na „Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/Smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100625810“,
- na „Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT Czech, a. s.,“,
- na „Prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele“,
- na „Předsmluvní formulář“,
- a na „Rozhodčí smlouvu“,
ač byla srozuměna s tím, že vzhledem ke své finanční situaci a velkému zadlužení nebude moci úvěr řádně splácet, kdy navíc minimálně věděla, že součástí žádosti o úvěr je i nepravdivé potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu (které sama dne 14. 12. 2012 pro L. P. vystavila a v němž sice nedeklarovala její příjem, leč deklarovala, že L. P. je u ní od 1. 7. 2012 zaměstnána jako prodavačka – ač ve skutečnosti v tu dobu byla L. P. bez jakéhokoliv zaměstnání), a obv. F. V. k podepsaným listinám připojil hodnocení klienta L. P., ač věděl, že L. P. není skutečnou žadatelkou o úvěr, a na základě těchto nepravdivých údajů společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., úvěr poskytla a vyplatila částku ve výši 30.000 Kč na požadovaný účet 107-1359890227/0100 (jedná se o účet B. P., k němuž má dispoziční právo pouze obv. J. P.), kdy obv. J. P. úvěr od samého prvopočátku řádně nesplácela a uhradila se zpožděním postupně toliko 3.905 Kč, a nesplácela jej ani L. P., protože o něm nevěděla, a proto na návrh PROFI CREDIT Czech, a. s., byl vydán dne 29. 7. 2013 pod č. j. 103 Rozh 2615/2013-7 rozhodčí nález, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2013 (když L. P. byl doručen fikcí) a kterým se stanoví povinnost L. P. uhradit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., částku 154.684 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, kdy L. P. tak neučinila, a proto vydal dne 22. 8. 2014 Exekutorský úřad Břeclav pod č. j. 160 EX 2146/14-34 exekuční příkaz, kterým se nařizuje ze mzdy L. P. u jejího tehdejšího zaměstnavatele ONTEX Trutnov provádění exekučních srážek pro pohledávku ve výši 153.384 Kč a příslušenství (které ke dni vydání příkazu činí nejméně 61.850,20 Kč), kterýžto exekuční příkaz byl i následně doručen tehdejšímu zaměstnavateli L. P., z důvodu nízkého platu nebylo naň však nic sraženo, a dále bylo do tzv. negativního registru zájmového sdružení S. zapsáno, že L. P. řádně nesplácí úvěr ve prospěch věřitele PROFI CREDIT Czech, a. s.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §181 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 200 Kč, tedy celkem ve výši 8.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu práce v oboru finančního poradenství na dobu osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému společně a nerozdílně s obviněnou J. P. uložena povinnost nahradit poškozené PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, škodu ve výši 26.095 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 5. 2017, č. j. 11 To 132/2017-865 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Šády dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. pro nesprávnost právního posouzení skutku a jiného hmotněprávního posouzení.
5. Svojí první námitkou směřuje obviněný proti postupu nalézacího soudem, který v souvislosti s posouzením jeho osoby odmítl provést důkaz pracovním hodnocením zaměstnavatele, jež měl svědčit ve prospěch jeho osoby a jeho věrohodnosti. Prostřednictvím druhé a třetí námitky obviněný rozporuje závěr nalézacího soudu o věrohodnosti svědkyně L. P. a obviněné J. P. Pokud jde o svědkyni L. P., poukazuje obviněný na její drogovou závislost a dvojnásobné pravomocné odsouzení, o kterém však soud odmítl provést důkaz připojením trestních spisů. Upozorňuje také na výpověď svědka J. K., který při výslechu na Policii ČR uvedl, že svědkyně je spolehlivá asi na 50 %, a dále na to, že svědkyně trpí dysgrafií a že prokazatelně lhala, že v roce 2013 nebydlela v S.. Věrohodnost obviněné J. P. je pak podle mínění obviněného narušena, neboť má problémy s alkoholem a stýká se s kriminálně závadovými osobami. Její nedbalý vztah k penězům pak dokládá schodkem, který obviněná měla způsobit u bývalého zaměstnavatele. Čtvrtá námitka dovolatele je zaměřena proti dokazování v průběhu hlavního líčení, kdy obviněný poukazuje na jednání svědkyně L. P. a obviněné J. P., které je zřetelné na zvukovém záznamu z hlavního líčení, není však uvedeno v protokolu o hlavním líčení. Následující námitka obviněného se týká znaleckého posudku Mgr. Jana Zimmera. Obviněný poukazuje na vady, které shledává v postupu znalce při vypracování znaleckého posudku a zpochybňuje znalcovu kompetenci. Má za to, že soudy převzaly závěry znalce, aniž by jej podrobily všestrannému hodnocení. Znalce dále považuje za podjatého, neboť je bývalým příslušníkem policie a jeho posudek byl zadán policejním orgánem. Prostřednictvím šesté námitky obviněný upozorňuje na skutečnosti, které soudy podle jeho mínění v předchozím řízení pominuly, a to absenci motivu na straně obviněného, kdy získaná provize tvořila jen zanedbatelnou část jeho příjmu. Namítá, že jako úvěrový poradce si byl vědom, že jakékoli nepravdivé údaje by byly odhaleny analytickým oddělením, kdy nadto neměl žádnou možnost ovlivnit schválení daného úvěru. Obviněný shledává zaujatost soudů vůči úvěrovým poradcům. Poslední námitkou obviněný brojí proti nesprávnému hodnocení skutečností, jež odůvodňovaly postup podle §46 tr. zákoníku, popř. §48 tr. zákoníku. Na podkladě uvedených skutečností obviněný usuzuje, že došlo k nesprávnému hodnocení skutku, neboť jeho čin měl být posouzen jako beztrestný skutek.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2017, č. j. 11 To 132/2017-865, zrušil, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že vzhledem k povaze uplatněných námitek se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
15. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu a procesní činnost soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud však v dané souvislosti musí připomenout, že zásadně není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně (příp. soud odvolací) ve výroku odsuzujícího rozsudku. Pokud konkrétní dovolací argumentace uplatněný dovolací důvod obsahově nenaplňuje, což je případ posuzovaný, poté podané dovolání není způsobilé vyvolat přezkumnou činnost (§265i odst. 3 tr. ř.) dovolacího soudu. Za daného stavu k podanému dovolání dostačuje uvést následující skutečnosti.
16. Ve vztahu k první námitce dovolatele, směřující proti zamítnutí důkazního návrhu obhajoby nalézacím soudem, Nejvyšší soud připomíná, že v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí nalézacího soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí. Soudu prvního stupně lze sice vytknout formální pochybení spočívající v tom, že v rozporu s požadavkem formulovaným v §125 odst. 1 tr. ř. v odůvodnění svého rozsudku nevyložil, proč důkaznímu návrhu obhajoby nevyhověl, tato vada však není kruciální. Zamítnutí důkazního návrhu bylo totiž jednak nalézacím soudem řádně zdůvodněno při hlavním líčení (č. l. 826 spisu), v němž uvedený soud vyhodnotil navrhované důkazy vzhledem k důkazní situaci jako nadbytečné, nadto se k uvedené otázce v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil odvolací soud (str. 10 usnesení), který se s tímto zhodnocení ztotožnil a který v souladu s nazíráním na tuto problematiku zdůraznil, že není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, a že proto samotné neprovedení navrhovaného důkazu neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09).
17. Svými navazujícími námitkami obviněný brojí proti pozitivnímu závěru nalézacího soudu o věrohodnosti svědkyně L. P. a obviněné J. P. K takto formulované námitce je v obecné rovině nezbytné zdůraznit, že proces hodnocení důkazů je doménou soudu, který daný důkaz provádí. V případech, kdy důkaz provádí soud prvního stupně, je výhradním právem právě tohoto soudu tento důkaz hodnotit, a to mj. i věrohodnost svědecké výpovědi. Odvolací soud do tohoto procesu může zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy soud prvního stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak zásadou volného hodnocení důkazů. Tím spíš je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku (v tomto směru se jeho postavení blíží soudu Ústavnímu), neboť ten při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz §265o odst. 2 tr. ř.) žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů zpravidla neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a z nich vyvozené skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybení soudů nižších stupňů ve věci posuzované zjevně nedošlo. Nalézací soud se dostatečně zabýval (str. 7 rozsudku) důvody, proč považuje svědkyni L. P. a obviněnou J. P. za věrohodné a proč naopak považuje svědkyni J. V. a svědka V. P. za nevěrohodné.
18. Čtvrtá námitka dovolatele směřuje proti obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 6. 3. 2017. Obviněný uvádí několik případů, kdy se podle jeho mínění neshoduje protokol o tomto hlavním líčení s jeho zvukovým záznamem. V uvedeném směru však nezbývá než připomenout, že rozhodně úkolem dovolacího soudu není, aby v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku řešil otázku souladu protokolu vyhotoveného o procesním úkonu, v daném případě protokolu o hlavním líčení s tím, co v jeho průběhu odeznělo (např. formou jeho porovnání se zvukovým záznamem o úkonu pořízeným). Je totiž na samotném obviněném, aby případný nesouhlas se zněním protokolu uplatnil způsobem zákonem předpokládaným (viz §57 odst. 1 tr. ř.), a to v příslušných stadiích svého trestního stíhání.
19. Nad rámec uvedeného lze dodat, že Nejvyšší soud neshledal, že by protokol obsahoval nesrovnalosti, které by zakládaly pochybnosti o správnosti postupu nalézacího soudu. Obviněný tvrdí, že při doznání obviněné, že vše podepsala ona, její dcera zvolala, že to tak nebylo. K uvedenému dostačuje odkázat na zjištění plynoucí ze zvukového záznamu, z něhož je zřejmé, že svědkyně L. P. v souladu s §209 odst. 1 tr. ř. před započetím výslechu obviněné opustila jednací síň. Dále obviněný upozorňuje na to, že svědkyně L. P. prvně uvedla, že se necítí dobře a nebude proto ve věci vypovídat, a přesto následně po celé hlavní líčení trvající tři hodiny zůstala v soudní síni. Tato námitka je zcela irelevantní, neboť z protokolu jednoznačně plyne (č. l. 823 verte), že důvodem toho, proč svědkyně svědeckou výpověď v tomto stadiu nepodala, bylo to, že využila svého práva podle §100 odst. 1 tr. ř. odepřít výpověď, neboť je příbuznou obviněné. S ohledem na veřejnost hlavního líčení jí následně nebránilo nic v tom, aby v jednací síni po zbytek hlavního líčení zůstala. Ustanovením trestního řádu by neodporovalo ani to, pokud by obviněná vyzvala svědkyni, aby mluvila pravdu (svědek je podle §101 odst. 1 tr. ř. povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet) nebo, že by svědkyně L. P. poděkovala státnímu zástupci. Ze zvukového záznamu není patrné, že by svědkyně poučovala obviněnou po vynesení výroku, že zbytek dluhu uhradí obviněný. Na záznamu je naopak zcela zřetelné, že předseda senátu obviněné vysvětloval podstatu solidárního plnění a že se jej obviněná dotazuje na způsob placení náhrady škody a na možnost splátkového kalendáře.
20. Následující námitku vůči znaleckým posudkům vznesl obviněný již během řízení před soudem prvního stupně. Znalec předložil znalecký posudek z oboru písmoznalectví v písemném vyhotovení a byl vyslechnut při hlavním líčení. Jedná se o znalce, který byl řádně jmenován a je zapsán v seznamu vedeném u příslušného krajského soudu. Soud proto, není-li to odůvodněno konkrétně vytknutými a zjištěnými nedostatky, nemá důvod pochybovat o jeho odborné erudici a kompetenci. Při vypracování znaleckého posudku postupoval znalec zcela v souladu se zákonem, především zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a jeho prováděcími vyhláškami a k písemnému vyhotovení svého znaleckého posudku přiložil svoji znaleckou doložku, jíž ručí za kvalitu jeho zpracování. Nalézacím ani odvolacím soudem nebyly shledány žádné objektivní důvody k pochybnosti o kvalitě znaleckého posudku a obviněný své tvrzení o zpochybněných znaleckých posudcích nijak nepodložil, přestože byl již v tomto směru upozorněn při své první námitce při hlavním líčení.
21. Námitkou vůči podjatosti znalce se obviněný nemůže zejména na podkladě dovolacího důvodu určeného k nápravě vad hmotněprávního posouzení, domáhat toho, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Takový závěr plyne z toho, že zákon, konkrétně §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., umožňuje dovolání na podkladě námitky podjatosti konkrétní osoby podat jen z toho důvodu, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Znalce pod uvedený zákonný pojem podřadit nelze, neboť ten žádné rozhodnutí nevydává a ve věci nerozhoduje. Mimoto lze upozornit na to, že případný nesouhlas s osobou znalce má obviněný (srov. §105 odst. 3 tr. ř.) vyjádřit prostřednictvím námitek, o nichž rozhoduje orgán uvedený v citovaném ustanovení. Nadto lze konstatovat, že samotný fakt uplatňovaný dovolatelem (bývalý příslušník policie) není způsobilý založit důvodnost tvrzení o podjatosti znalce.
22. V rámci své šesté námitky dovolatel upozorňuje na okolnosti, které byly podle jeho mínění v přecházejícím řízení pominuty. Uvádí, že s ohledem na výši jeho měsíčního příjmu okolo 90.000 Kč pro něj byla provize ve výši 7.000 Kč pouze zanedbatelnou částkou a nebyl proto nijak motivován k nestandardní činnosti, přičemž dodává, že neměl možnost ovlivnit, jestli bude úvěr schválen. Tuto námitku nepochybně uplatňuje jako součást své obhajoby směřující vůči skutkovým zjištěním soudu, resp. též způsobu vyhodnocení důkazů, neboť namítaná skutečnost není nikterak podstatná pro samotný vznik jeho trestní odpovědnosti. Subjektivní stránka trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku totiž není vymezena fakultativním znakem motivu, pohnutky či cíle. Uvedeného trestného činu se tak dopustí ten, kdo (bez další zužující podmínky) při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. K naplnění objektivní stránky pak postačí uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů. Proto i tato námitka obviněného má ryze skutkový charakter.
23. Prostřednictvím své poslední námitky obviněný brojí proti hodnocení skutečností opodstatňujících postup podle §46 tr. zákoníku a §48 tr. zákoníku. Pomine-li dovolací soud tu skutečnost, že ani tuto námitku nelze podřadit pod obviněným uplatněný důvod dovolání, lze k ní – vzhledem k uvedenému fakticky nad rámec nezbytného – uvést následující skutečnosti.
24. Podle §46 odst. 1 tr. zákoníku od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti. Kumulativní splnění těchto podmínek, tedy, že pachatel spáchal přečin, svého jednání lituje a projevuje snahu po nápravě, je předpokladem pro postup podle §46 tr. zákoníku i §48 tr. zákoníku. Přestože obviněný splňuje první podmínku, tedy že spáchal přečin, nesplňuje následující podmínku, tedy lítost nad spácháním trestného činu. „ Předpokladem lítosti je doznání pachatele ke spáchanému přečinu. Nedozná-li pachatel, že provedl určité jednání, a že tím způsobil následky významné pro trestní právo, nemůže jít o lítost ve smyslu §46 odst. 1, neboť se vyžaduje, aby pachatel litoval spáchání právě toho činu, kterého se dopustil on sám .“ (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 636). Přestože obviněný ve svém dovolání uvádí, že „skutek nepopřel, popřel pouze úmysl páchat” , nelze toto považovat za doznání v rozsahu opodstatňující závěr o tom, že obviněný svého činu lituje. Součástí projevu lítosti je zpravidla další aktivní jednání, např. dobrovolné ukončení trestné činnosti, její oznámení, náhrada škody nebo nemajetkové újmy způsobené přečinem, omluva poškozenému, odstranění nebo zmírnění jiných škodlivých následků spáchaného přečinu apod. Nadto v chování obviněného nelze shledat ani účinnou snahu po nápravě, a to nápravu jeho samotného nebo nápravu škodlivých důsledků jím spáchaného přečinu. Z uvedeného vyplývá, že obviněný zjevně nesplňuje dvě ze tří podmínek, které musí být naplněny kumulativně, a postup podle §46 tr. zákoníku a §48 tr. zákoníku je proto zcela vyloučen.
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. února 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu