ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.259.2018.2
sp. zn. 6 Tdo 259/2018-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. března 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 2 To 12/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 11/2016, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 2 To 12/2017, ve výroku o vině pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1-2 výroku), ve výroku o trestu, výroku o zabezpečovací detenci a ve výrocích o náhradě škody a náhradě nemajetkové újmy. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1) Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 2 To 12/2017, byl k odvolání J. L. (dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“), státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (podaném v neprospěch obviněného do výroku o trestu a výroku o uplatněném nároku poškozených na náhradu nemajetkové újmy) a poškozených XXXXX *) a YYYYY *) (prostřednictvím zmocněnkyně k náhradě nemajetkové újmy) podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2016, č. j. 4 T 11/2016-893, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1), zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2) a přečinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku (bod 3) a za to byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 3 tr. zákoníku (nesprávně v rozsudku uvedeno tr. ř.) zařazen do věznice s dozorem, dále podle §100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné opatření, a to zabezpečovací detence a o nároku poškozených bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř. a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl odvolací soud tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1-2) a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku (bod 3) a obviněného odsoudil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, když pro výkon trestu odnětí svobody obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, dále mu podle §100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil zabezpečovací detenci a o nároku poškozených na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř.
2) Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 2 To 12/2017, podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce, který uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu podaného dovolání zopakoval dosavadní průběh trestního řízení, aby následně konstatoval, že se se závěry soudu druhého stupně, pokud jde o jednání, které bylo soudem prvního stupně posouzeno jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, který byl spáchán v pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, avšak odvolacím soudem již bylo posouzeno jen jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, nemůže ztotožnit, neboť úvahy Vrchního soudu v Praze jsou v tomto ohledu nepřesvědčivé. V návaznosti na toto konstatování pak odkazuje na výklad pojmů „pohlavní styk, jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, jiný způsob pohlavního zneužití“, které jsou základními znaky trestných činů pohlavního zneužití nebo znásilnění. Podle dovolatele je však podstatné, že rozhodujícím kritériem pro jejich rozlišení je právě použití násilí, resp. zneužití bezbrannosti poškozeného. Ze soudy zjištěného skutkového stavu, kdy obviněný uchopil poškozeného za ruce, otočil ho zády k sobě, jednou rukou mu držel ruce za zády, druhou rukou mu zakryl ústa a přes snahu nezletilého bránit se kopnutím a uvolnit se ze sevření, v tomto úchopu dovedl poškozeného do prostor pánských toalet, kde ho osahával a hladil přes oblečení v rozkroku a na zadku a poté mu přes oblečení sevřel penis a varlata, to vše přesto, že ho nezletilý udeřil přes ruku v úmyslu zabránit mu v dalším osahávání, je podle názoru dovolatele natolik závažným jednáním, že mělo být posouzeno jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a po zrušení tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
6) Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu je potřebné uvést následující skutečnosti. Dovolatel poukazuje na to, že nelze akceptovat právní kvalifikaci jednání obviněného, která byla soudem druhého stupně vymezena jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve vztahu k jednání, které podle skutkového zjištění soudu druhého stupně spočívalo v tom, že obviněný „v době od 13.30 do 14.35 hodin v blíže nezjištěný den měsíce ledna 2016, nejpozději však dne 21. 1. 2016, v prostorách Terminálu hromadné dopravy v H. K., K. kraj, za účelem vlastního sexuálního uspokojení a v úmyslu nejméně jej osahávat na přirození, přistoupil do haly dálkové dopravy k nezletilému poškozenému XXXXX *), jehož věk znal, uchopil ho za ruce, otočil zády k sobě, jednou rukou mu držel ruce za zády, druhou rukou mu zakryl ústa a přes snahu nezletilého bránit se kopnutím a uvolnit se ze sevření ho v tomto úchopu dovedl do prostor pánských toalet v hale MHD, kde ho se slovy „Ukaž mi!“ osahával a hladil přes oblečení v rozkroku a na zadku a poté mu přes oblečení sevřel penis a varlata, to vše přesto, že ho nezletilý udeřil přes ruku v úmyslu zabránit mu v dalším osahávání, přičemž od svého jednání obžalovaný upustil až v okamžiku, kdy na vstupní dveře do prostor pánských toalet zaklepala sestra nezletilého YYYYY *), která bratra hledala“.
7) Ze spisového materiálu vyplývá, že soud druhého stupně ve velmi stručném odůvodnění k použité právní kvalifikaci oproti soudu prvního stupně, který uvedené jednání kvalifikoval jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, pouze uvedl, že „ obviněný užil jisté míry násilí, avšak stupeň užitého násilí i přes to, jak jeho chování působilo na poškozeného XXXXX *), nebyl vysoký. Odvolací soud má však především pochybnost o tom, zda je namístě jednání obviněného hodnotit jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění, úvahy nalézacího soudu jsou v tomto ohledu nepřesvědčivé “, aby následně konstatoval, že s ohledem na to, že „jednání obviněného bylo ukončeno osaháváním a hlazením v rozkroku přes oblečení a sevření penisu a varlat poškozeného“ se odvolacímu soudu jeví svou intenzitou bližší dokonanému způsobu jiného pohlavního zneužití ve smyslu ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku, kdy charakter pohlavního styku a jeho intenzita nedosahují takového stupně jako v případě ustanovení §185 tr. zákoníku, byť si je odvolací soud vědom toho, že pojem pohlavní styk v širším pojetí představuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby.
8) Nejvyšší soud i přes skutečnost, kterou ve svém rozsudku zmínil odvolací soud, že byť si je vědom toho, že pojem pohlavní styk v širším pojetí představuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby , považuje za potřebné poukázat na následující pojmy, které provázejí předmětnou trestnou činnost:
- pohlaví styk - za pohlavní styk se podle judikatury považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Jde tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, ale i např. pouhé osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy a podobně) – viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 1834-1848 s.
- jiný způsob pohlavního zneužití - pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije, je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože (TR NS 57/2009-T 1203.).
- násilí - za násilí se ve smyslu §185 odst. 1 alinea 1 podle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli – viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 1834-1848 s.
9) Z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že tento oproti rozsudku soudu prvního stupně neshledává v jednání obviněného (viz shora popsaném) dostatečný stupeň násilí, aby bylo možno jednání obviněného posoudit jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, aniž by blíže rozvedl, jak k uvedenému závěru dospěl. Jestliže odvolací soud soudu prvního stupně vytýká, že „úvahy nalézacího soudu jsou v tomto ohledu nepřesvědčivé“, byť je nutno podotknout, že soud prvního stupně, se oproti strohému konstatování odvolacího soudu, otázce násilí ze strany obviněného věnoval podrobněji (viz str. 19-25), pak je nutno konstatovat, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet, na základě jakých skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že stupeň násilí, kterým obviněný na poškozeného působil nebyl vysoký, když současně soud druhého stupně převzal skutkové zjištění učiněné soudem prvního stupně s konstatováním, že obviněný poškozeného „ uchopil za ruce, otočil zády k sobě, jednou rukou mu držel ruce za zády, druhou rukou mu zakryl ústa a přes snahu nezletilého bránit se kopnutím a uvolnit se ze sevření ho v tomto úchopu dovedl do prostor pánských toalet v hale MHD, kde ho se slovy „Ukaž mi!“ osahával a hladil přes oblečení v rozkroku a na zadku a poté mu přes oblečení sevřel penis a varlata, to vše přesto, že ho nezletilý udeřil přes ruku v úmyslu zabránit mu v dalším osahávání . Nejvyšší soud je rovněž toho názoru, že nelze při hodnocení násilí odhlížet od vrozené zdravotní indispozice poškozeného, současně však je nutno též uvést, že z rozhodnutí napadeného dovoláním nevyplývá, jakým způsobem se na jeho závěru o nevysokém stupni násilí obviněného podílí zjištění ohledně délky trvání tohoto jednání a délky trasy, kterou měl poškozený násilím nucený obviněným, vykonat. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu pak není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že „obviněný užil jisté míry násilí, avšak stupeň užitého násilí i přes to, jak jeho chování působilo na poškozeného XXXXX *), nebyl vysoký“. V rámci objektivity (v intencích úvah odvolacího soudu) je však nutno např. také poukázat na situaci, kterou poškozený zmiňuje (č. l. 351), kdy si měl uvolnit a protřást ruce, v době, kdy měl být násilím tlačen směrem k WC, což však rovněž nevyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Tudíž, jak již bylo shora uvedeno, nelze posoudit správnost úvah odvolacího soudu ohledně stupně násilí jako znaku zločinu znásilnění v kontextu všech relevantních skutečností.
10) Vedle pojmu násilí jako znaku trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku je potřebné poukázat také na tu skutečnost, že jednání obviněného ve vztahu k poškozenému nespočívalo pouze v dotecích, které by se vyznačovaly nízkou intenzitou, jak uvádí soud druhého stupně, ale naopak. Ze strany obviněného šlo o intenzivní jednání, které z počátečního osahávání a hlazení poškozeného přes oblečení v rozkroku a na zadku, gradovalo v sevření penisu a varlat poškozeného, a to i přesto, že dalšímu osahávání se poškozený bránil tím, že obviněného udeřil přes ruku. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že obviněný jednání zanechal až v okamžiku, kdy sestra poškozeného hledala poškozeného a klepala na dveře pánských toalet. Vrchní soud v Praze v případě tohoto jednání konstatoval, že se „jednalo o intenzivnější jednání“ [než letmé dotyky přes oděv, které se vyznačují nízkou intenzitou a z pohledu soudní praxe je nelze podřadit pod pohlavní zneužití jiným způsobem], avšak současně konstatoval, že vyšší intenzitu jednání obviněného by bylo možno dovodit za situace „ohmatávání obnažených genitálií apod.“ Jestliže sám soud druhého stupně konstatoval, že ze strany obviněného šlo o intenzivnější jednání než v případě letmých doteků, které pro svoji nízkou intenzitu je právně nepostižitelné, a dospěl k závěru, že také zmíněné jednání vykazuje znaky pohlavního zneužití, pak za situace výše popsaného násilného jednání obviněného vůči poškozenému, který vyjádřil odpor k jednání obviněného tím, že se mu bránil kopáním, nemohlo v rámci požadavku na řádné, srozumitelné a logické odůvodnění rozhodnutí, odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně spočívat ohledně takto podstatného zjištění, zásadně se rozcházející s odůvodněním rozhodnutí soudu prvého stupně a jím zvolenou právní kvalifikací v prosté argumentaci, že stupeň užitého násilí i přes to, jak jeho chování působilo na poškozeného, nebyl vysoký a bez bližšího odůvodnění označit úvahy nalézacího soudu k právní kvalifikaci jednání obviněného jako pokusu znásilnění za nepřesvědčivé.
11) Při zjištění shora uvedeného pochybení je pak nezbytné zmínit, že ústavněprávním požadavkem rozhodnutí též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 3884/13).
12) Z důvodů shora uvedených musel Nejvyšší soud zrušit rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 2 To 12/2017, ve výroku o vině pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1-2 výroku), neboť pouze v uvedeném výroku bylo shledáno pochybení. Za situace, kdy byl zrušen rozsudek pouze v části výroku o vině, ohledně výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku zůstal rozsudek soudu druhého stupně dovoláním nedotčen, muselo být postupováno podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a dále musel být rozsudek odvolacího soudu zrušen ve výroku o trestu, výroku o zabezpečovací detenci a výrocích o náhradě škody a náhradě nemajetkové újmy. Současně byla zrušena také další rozhodnutí na zrušený rozsudek (část) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu. Po zrušení a vrácení věci soudu druhého stupně bude na tomto soudu, aby se vypořádal s nedostatky, na které bylo v tomto rozhodnutí poukázáno a v odůvodnění svého rozhodnutí způsobem odpovídajícím např. již zmíněnému usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 3884/13, řádně, srozumitelně a logicky své úvahy ke zvolené právní kvalifikaci odůvodnil.
13) Z ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř. vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Na Nejvyšším soudu proto bylo, aby s ohledem na způsob svého rozhodnutí rozhodl rovněž o vazbě obviněného [o té bylo rozhodnuto samostatným usnesením, sp. zn. 6 Tdo 259/2018-I, kterým bylo rozhodnuto, že se obviněný nebere do vazby s ohledem na skutečnost, že v případě propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v předmětné trestní věci, bude převeden do navazujícího výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a nebude propuštěn na svobodu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
DDDDD *) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.