ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.263.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 263/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. E. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 14 To 209/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 53/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. E. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 5 T 53/2017, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 5 T 25/2016, a částečně výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 8 T 71/2016, a to 1. výrok o vině a trestu a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný P. E. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
„ 1) v době od 02:10 hodin do 02:20 hodin dne 19. 2. 2016 vypáčil dřevěná vrátka vedoucí do průjezdu dvora domu v ulici H. n. v obci K., okres S., kde v přízemí domu je prodejna potravin, když poškozením zámku na vrátkách způsobil škodu v hodnotě 500,--Kč, a dále v průjezdu vypáčil dveře do skladu prodejny, které poškodil a způsobil tak škodu v hodnotě 500,--Kč, a dále odstranil nezjištěným způsobem visací zámek z mříže, kdy tento poškodil a zanechal na místě, čímž způsobil škodu v hodnotě 50,--Kč, dále vnikl do prodejních prostor prodejny, kde za prodejní pult přemístil tři přepravky na pečivo, do jedné vyskládal celé kartony cigaret různých značek, do druhé naskládal jednotlivé krabičky cigaret různých značek a třetí přepravku naplnil z poloviny jednotlivými krabičkami cigaret různých značek, pak uviděl přijíždět policejní orgány, odcizené věci v důsledku toho zanechal na místě a místo opustil, čímž způsobil firmě Koloniál, P. H., D., P., škodu odcizením ve výši 37.852,--Kč a poškozením ve výši 1.050,--Kč,
2) v době od 12:00 hodin dne 15. 3. 2016 do 02:45 hodin dne 16. 3. 2016 po vypáčení hlavních vstupních dveří vnikl do prodejny SD Jednota Milevsko v obci V., okres P., odkud z regálu odcizil nejméně 80 ks krabiček cigaret různých značek, čímž Spotřebnímu družstvu Jednota Milevsko, IČ: 00031895, se sídlem Gen. Svobody 606, Milevsko, způsobil odcizením věcí škodu výši 7.677,--Kč a poškozením dveří škodu ve výši 19.800,--Kč,
3) v přesně nezjištěné době nejméně od 22:45 hodin dne 17. 3. 2016 do 11:40 hodin dne 18. 3. 2016 v úmyslu odcizit věci vnikl otevřeným nezajištěným oknem do prostor výčepu restaurace v obci V., okres P., odkud odcizil finanční hotovost ve výši 3.700,--Kč v drobných mincích a 5 ks krabiček cigaret zn. Marlboro á 96,--Kč, v celkové hodnotě 480,--Kč, 5 ks krabiček cigaret zn. Sparta á 91,--Kč, v celkové hodnotě 455,--Kč, 6 ks krabiček cigaret zn. Viceroy á 81,--Kč, v celkové hodnotě 486,--Kč, 6 ks krabiček cigaret zn. PS á 78,--Kč, v celkové hodnotě 468,--Kč, 10 ks krabiček cigaret zn. Start bez filtru á 81,--Kč, v celkové hodnotě 810,--Kč, 2 ks krabiček cigaret zn. Start s filtrem á 79,--Kč, v celkové hodnotě 158,--Kč, tedy celkem 34 ks krabiček cigaret v celkové hodnotě 2.857,--Kč, čímž způsobil poškozenému L. D., se sídlem V., okres P., celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 6.557,--Kč,
4) v době od 16:20 hodin dne 21. 3. 2016 do 02:55 hodin dne 22. 3. 2016 za použití nalezeného žebříku, který si přistavil k zadní části budovy, vnikl na střechu prodejny SD Jednota Milevsko v obci V., okres P., kde rozebral střechu prodejny, poškodil střešní lať a dále vyboural sádrokartonový strop skladu prodejny, vzniklým otvorem se dostal do skladu prodejny, ze kterého následně odcizil kartony cigaret a alkoholické nápoje, čímž poškozenému SD Jednota Milevsko, IČ: 00031895, se sídlem Gen. Svobody 606, Milevsko, způsobil odcizením věcí škodu ve výši 23.793,55 Kč a poškozením střechy a stropu škodu ve výši 6.755,--Kč,
5) v přesně nezjištěné době nejméně od 10:00 hodin dne 4. 3. 2016 do 14:00 hodin dne 29. 3. 2016 v úmyslu odcizit věci na nezjištěném místě vnikl na částečně oplocený pozemek u rodinného domu v obci N., okres P., nezjištěným způsobem vypáčil a poškodil balkónové dveře rodinného domu, kterými vnikl do obytné části domu, kterou prohledal a odcizil 3 repliky obrazů v hodnotě 200,--Kč za kus, celkově v hodnotě 600,--Kč, mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 150,--Kč, dřevěnou šperkovnici v hodnotě 300,--Kč s obsahem různých šperků, a to stříbrného prstýnku se zeleným kamenem v hodnotě 550,--Kč, stříbrného náramku v hodnotě 650,--Kč, 1 páru stříbrných náušnic v hodnotě 450,--Kč, poškozeného stříbrného náramku v hodnotě 500,--Kč, stříbrného náhrdelníku s řetízkem v hodnotě 350,--Kč, zlatého prstýnku s placičkou s rytím v hodnotě 2.350,--Kč, zlatého prstýnku se zeleným kamenem v hodnotě 2.900,--Kč, zlatého prstýnku s červenými kamínky v hodnotě 3.400,--Kč, zlatého prstýnku s bílým kamínkem v hodnotě 2.450,--Kč, zlatého prstýnku s ozdobou hada v hodnotě 3.600,--Kč, zlatého prstýnku se zeleným kamínkem v hodnotě 2.400,--Kč, zlatého prstýnku s ozdobou ve tvaru osmičky v hodnotě 2.200,--Kč, zlatého prstýnku s rytím po obvodu v hodnotě 2.800,--Kč, zlatého prstýnku s ozdobou ve tvaru lístků v hodnotě 3.400,--Kč, 1 páru zlatých náušnic v hodnotě 2.150,--Kč, zlatého náramku z řetízků s přívěsky v hodnotě 1.850,--Kč, zlatého náramku z malých a velkých ok v hodnotě 1.200,--Kč, dámských pozlacených hodinek v hodnotě 450,--Kč, zlatého řetízku z malých a velkých ok v hodnotě 1.950,--Kč, zlatého řetízku s přívěskem Kleopatry v hodnotě 2.350,--Kč, zlatého řetízku s přívěskem s červenými kamínky v hodnotě 2.100,--Kč a cestovní pas na jméno I. Š., čímž poškozené I. Š., způsobil na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 41.100,--Kč a na poškozených balkónových dveřích škodu ve výši 11.200,--Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 3 T 58/2010, v právní moci dne 28. 3. 2011, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 4 To 89/2011, odsouzen mimo jiné pro spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, k trestu odnětí svobody nepodmíněně, ve výměře 60 měsíců, který vykonal dne 14. 12. 2014,
a trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 2 T 63/2015, v právní moci dne 6. 5. 2015, odsouzen mimo jiné pro spáchání přečinu krádeže §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, tj. do 6. 5. 2018, a zároveň mu byl uložen trest propadnutí věci a trest zákazu pobytu na území kraje V. na dobu 5 let,
a jednáním pod body ad 1) - 5) tak způsobil odcizením věcí škodu v celkové výši 116.979,55 Kč a poškozením věcí ve výši 38.805,--Kč.“
3. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku daného rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto též o uplatněných nárocích na náhradu škody.
4. Odvolání, které proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 14 To 209/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podal obviněný P. E. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Ve svém podání připomněl, že v dosavadním průběhu řízení popřel, že by se dopustil jednání uvedeného pod body )3 a 5) rozsudku soudu prvního stupně. Podle jeho přesvědčení jej žádný z provedených důkazů ze spáchání uvedených skutků přímo neusvědčil. Jako stěžejní usvědčující důkaz byl nalézacím soudem označen výsledek trasologické expertizy, z níž možno učinit závěr, že na místech činu byly zajištěny stopy obuvi, kterou měl obviněný v autě v době svého zadržení v srpnu 2016, tedy v době cca 5 měsíců po vloupání do objektů ve V. a v N. Nalézacímu soudu přitom vytknul, že považoval jeho výpověď o tom, jak obuv „získal“, za nevěrohodnou a na základě mylného a nesprávného hmotně právního posouzení učinil závěr, že jeho jednání lze mít za prokázané, a to jedině na základě zajištěných trasologických stop. V dané souvislosti namítl, že soud mylně interpretoval jeho výpovědi v tomto řízení a v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 T 71/2016, ve kterých konzistentně vypověděl, že s majitelem doličné obuvi J. se seznámil nikoliv v březnu 2016, ale až v červnu 2016, a tehdy v červnu 2016 mu J. zanechal předmětnou obuv v automobilu H. Za mylný proto označil úsudek soudu prvního stupně, jenž ve svém rozsudku uvedl, že jestliže obviněný mluvil v předchozí trestní věci o tom, že se s tímto mužem seznámil až v červnu 2016, tak těžko tento muž zvaný J. mohl v březnu 2016 zanechat v jeho vozidle boty, jejichž stopy byly zajištěny na místě činu, a proto je i při dané důkazní situaci nutno mít jednání obviněného v obou bodech obžaloby za prokázané. V návaznosti na to namítl, že soud prvního stupně vycházel při rozhodování o vině ze zcela nesprávného závěru a došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení jediného důkazu, který mohl svědčit o jeho případné vině. Nebyla tak respektována zásada in dubio pro reo . Nalézacímu soudu vytknul rovněž, že se nezabýval jeho dalšími námitkami a nezkoumal, jakou osobou byl na Policii ČR vrácen cestovní pas poškozené Š., ačkoliv takové zkoumání mohlo potvrdit či vyvrátit jeho obhajobu, a nezabýval se ani tím, kolik vzorků pachových stop mu bylo odebráno, kdy se tak stalo, a k jakému účelu byly jednotlivé vzorky následně použity, v jakém množství a jakým způsobem.
7. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. za užití §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 14 To 209/2017, jakož i rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 5 T 53/2017, a podle §265 l tr. ř. přikázal „příslušnému soudu“, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, resp. aby Nejvyšší soud, shledá-li pro takový postup podmínky, ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. při zrušení obou výše citovaných rozhodnutí sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že ho zprostí
obžaloby v plném rozsahu.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že dovolací argumentace neodpovídá deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu, neboť je výlučně procesního a skutkového charakteru. Nadto uvedl, že obviněný vytrhl větu použitou nalézacím soudem na str. 8 jeho rozsudku z celkového kontextu všech souvislostí vyplývajících z provedených důkazů, přičemž opomněl, jak se s totožnou námitkou logicky vypořádal odvolací soud na str. 3-4 svého usnesení. K tomu poznamenal, že daná věta byla soudem prvního stupně použita v rámci hodnocení věrohodnosti výpovědi obviněného, která byla vyhodnocena jako účelová a nevěrohodná, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Poté zmínil, že sám obviněný měl v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 T 71/2016 prohlásit, že věci nalezené a zajištěné v osobním automobilu H. E. jsou jeho vlastnictvím. Konstatoval proto, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, z nichž vycházel i odvolací soud, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé tak rozhodně nelze nalézt žádný, natož extrémní rozpor. Dovolací námitku ohledně odebrání a použití pachových vzorků označil za irelevantní, neboť z listinných důkazů odboru kriminalistické techniky a expertiz provedených v hlavním líčení musí vyplývat zákonnost postupu při odborném vyjádření z oboru metody pachové identifikace. Připomněl, že způsob odebírání pachových vzorků a srovnávacího materiálu je zřejmý ze zprávy Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor služby pořádkové policie, Oddělení služební kynologie. V této souvislosti podotkl, že pachové stopy obviněného zajištěné na místě činu v obci V. nebyly jediným usvědčujícím důkazem. Dále uvedl, že na prokázání vloupání do rodinného domu nemůže mít vliv prokazování skutečností, jež nastaly až poté, včetně zjištění osoby, která až následně měla poškozené, resp. policii či jinému úřadu, vrátit cestovní pas. Nesouhlasně se vyjádřil i k námitce stran existence tzv. opomenutých důkazů ve smyslu výkladu Ústavního soudu. Za relevantní nepovažoval ani výtku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo , která je procesního charakteru a týká se jen otázek skutkových, takže jako taková není způsobilá naplnit obviněným zvolený či jiný dovolací důvod. Dodal, že v posuzované věci nebylo možno dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným skutkovým verzím, neboť verze předložena obviněným byla provedeným dokazováním vyvrácena.
9. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání učinil i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 14 To 209/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
17. Obecně přitom platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti procesní a skutkové. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká neobjasnění některých skutkových okolností a především nesprávné hodnocení provedených důkazů (včetně porušení zásady in dubio pro reo ) a vadná skutková zjištění. Současně přitom tvrdí, že se skutků kladených mu za vinu [popsaných pod body 3) a 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně] nedopustil, a předkládá vlastní hodnotící závěr, že jej z jejich spáchání neusvědčil žádný z provedených důkazů. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
20. Jak již výše naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
21. V nyní posuzované věci však taková situace nenastala, neboť mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není dán extrémní rozpor (nesoulad). Soudy obou stupňů, především soud odvolací, jenž precizoval a náležitě doplnil hodnotící úvahy soudu prvního stupně, si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Nad rámec toho tak pouze ve stručnosti doplňuje následující skutečnosti. K námitce obviněného o mylném závěru nalézacího soudu, podle něhož muž zvaný J. mohl v březnu 2016 jen stěží zanechat v jeho vozidle boty, jejichž stopy byly zajištěny na místě činu, jestliže se měl s tímto mužem seznámit až v červnu 2016, se již přiléhavě vyjádřil soud druhého stupně (viz str. 3-4 jeho rozhodnutí). Z jeho argumentace možno připomenout, že obviněný zanechal v případě dílčího útoku pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně na dvířkách skříňky pod barem, tj. na místě kam by jako případný host neměl přístup, pachovou stopu. Logickým je tudíž úsudek dotyčného soudu, že trasologickou stopu zde nemohla zanechat obviněným označená osoba, pokud (obviněný) byl na místě trestného činu a z jeho tvrzení vyplývá, že se v této době s mužem zvaným J. ještě neznal. V kontextu tohoto závěru pak lze přisvědčit zjištění soudů nižších stupňů o vině obviněného dílčím útokem popsaným pod bodem 5) prokazované trasologickou stopou s tím, že závěr o vině je potvrzován i okolnostmi trestné činnosti, tj. konkrétně místní a časovou souvislostí nejen mezi oběma žalovanými útoky, ale i mezi útoky popsanými pod body 2) a 4) výroku prvostupňového rozsudku.
22. V návaznosti na to lze dodat, že za situace, kdy nebyl dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, nelze přisvědčit ani procesní námitce stran nerespektování zásady in dubio pro reo .
23. V daných souvislostech je namístě poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
24. Dále je vhodné zmínit, že z rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. To explicitně vyjádřil odvolací soud, když učinil závěr, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a postupoval v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Za daných okolnostní nebylo zapotřebí se zabývat otázkou, kdo měl na Policii ČR odevzdat pas poškozené Š.
25. Námitka vztahující se k tomu, že se soud nezabýval tím, kolik pachových vzorků bylo obviněnému odebráno, kdy, v jakém množství a k jakému účelu byly použity, rovněž není relevantní, neboť směřuje proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. Z obsahu spisového materiálu jsou dostatečně seznatelné okolnosti odebrání pachových vzorků obviněnému a jejich vyhodnocení v kontextu pachových stop zajištěných na místě činu. Podrobně o tom vypovídají protokoly o odběru pachového vzorku osoby ze dne 25. 8. 2016 (obsažené na č. l. 158-160 spisu) a na ně navazující listiny, zejména odborná vyjádření z oboru metody pachové identifikace.
26. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
27. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno konstatovat, že námitky obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. minuly, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V důsledku toho pak nemohl být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé variantě.
28. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu