ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.3.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 3/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný D. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 To 126/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 77/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2017, sp. zn. 12 T 77/2016, byl obviněný D. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.) a zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku (skutek pod bodem 2.), kterých se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené M. P. (dále jen „poškozená“) zde specifikované částky a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 To 126/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku namítl, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku vymezeného v bodě 2. výroku, neboť tento nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu týrání svěřené osoby podle §199 (správně §198) odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů podle obviněného nesprávně zhodnotily skutkové závěry, podle nichž nelze hovořit o jasné příčinné souvislosti mezi týráním a těžkou újmou na zdraví. V dané souvislosti připomněl část odůvodnění usnesení odvolacího soudu, podle něhož „znalkyně uvedly, že u nezl. YYYYY *) došlo k rozvoji symptomatologie posttraumatické stresové poruchy, která v době znaleckého zkoumání ještě neodezněla. Výchovné přístupy obžalovaného byly tvrdé a devalvující, a lze je hodnotit jako fyzické týrání, stejně tak nadávky a vyhrožování lze považovat za těžké příkoří a psychické týrání. Rozvoj posttraumatické stresové poruchy byl vázán jednak na nepřiměřené výchovné přístupy ze strany obžalovaného, ale zároveň i na dlouhodobě nepříznivé rodinné klima, neboť nezl. byl přítomen konfliktů mezi rodiči.“ Dále uvedl, že takový závěr soudů obou stupňů koresponduje se stěžejním důkazem týkajícím se daných zjištění, tedy se znaleckým posudkem MUDr. Marie Foltýnové a PhDr. Ludmily Mrkvicové. Předmětné skutkové závěry však podle něho nedávají jasnou odpověď na to, zda jeho jednání bylo skutečně příčinou těžké újmy na zdraví poškozeného YYYYY *) (dále jen „poškozený“) a zda není dána jiná výlučná příčina, která mohla vznik těžké újmy na zdraví poškozeného způsobit sama o sobě. K tomu poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 417/2016, podle něhož by se příčinná souvislost přerušila např. tehdy, pokud by existovala další příčina jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele. V návaznosti na to zdůraznil, že ze skutkových zjištění se nepodává spolehlivá odpověď na to, zda dlouhodobě nepříznivé rodinné klima nebylo s to způsobit těžkou újmu na zdraví poškozeného samo o sobě a zda bylo jeho jednání popsané v bodě 2. výroku rozsudku nalézacího soudu pro vznik této újmy nezbytné. Uzavřel proto, že v řízení o odvolání byly dány důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně mj. pro nesprávné právní posouzení skutku, čímž je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 To 126/2017, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
7. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) s tím, že obviněný uplatňuje dovolací námitky v rámci své obhajoby prakticky od počátku trestního řízení, přičemž se jimi zabývaly soudy obou stupňů. Plně souhlasila s názorem odvolacího soudu, že jednání obviněného bylo prokázáno především výpověďmi poškozených, jež jsou podpořeny závěry znaleckého posudku citovanými výše v dovolání a korespondujícími se závěry znalců, kteří vypracovali znalecké posudky ohledně psychického stavu obviněného. Z těchto důkazů podle jejího názoru jednoznačně vyplynulo, že jednání obviněného bylo příčinou vzniku těžké újmy na zdraví, a to posttraumatické stresové poruchy. Konstatovala proto, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn.
8. Státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a aby takové rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 To 126/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
16. V posuzované věci však všechny dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný vytýká soudům obou stupňů v první řadě nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění ohledně příčin vzniku posttraumatické stresové poruchy u poškozeného. Prosazuje přitom vlastní hodnocení důkazů a předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr (že nebylo vyvráceno, zda rodinné klima nebylo výlučnou příčinou újmy na zdraví poškozeného). Právě z těchto skutkových a procesních námitek a na základě vlastního skutkového závěru pak (sekundárně) dovozuje své tvrzení o nesprávném hmotně právním posouzení skutku vymezeného v bodě 2. výroku rozsudku nalézacího soudu jako trestného činu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
17. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v nesprávném hodnocení důkazů, potažmo ve vadných skutkových zjištěních, tedy v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
18. V obecné rovině lze konstatovat, že Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. K tomu lze připomenout, že o tzv. extrémní nesoulad se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
19. V nyní posuzované věci však není dán žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu (obviněný jeho existenci ostatně ani nenamítá). Nejvyšší soud přesto k dovolacím výhradám uvádí alespoň ve stručnosti následující. Z tzv. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu se ke skutku pod bodem 2. podává, že u poškozeného došlo „v důsledku dlouhodobě nepříznivého rodinného klimatu, konfliktů mezi rodiči a nevhodných výchovných přístupů obžalovaného k rozvoji posttraumatické stresové poruchy“. Tyto skutkové závěry mají oporu (jak uvádí sám obviněný v podaném dovolání a jak plyne i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů) v příslušném znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – klinická psychologie. Vedle pasáže citované již výše z dovolání obviněného lze rovněž připomenout, že poškozený vnímal výchovné přístupy obviněného jako autoritativní, nepřiměřené, devalvující, obával se obviněného a jeho trestů, má z něj strach (viz str. 7 usnesení odvolacího soudu). Ze všech zmíněných skutečností je přitom jednoznačně patrné, že příčinou rozvoje posttraumatické stresové poruchy u poškozeného byly i nevhodné výchovné přístupy obviněného. Z provedených důkazů a navazujících skutkových zjištění soudů nižších stupňů je zároveň zřejmé, že výlučnou příčinou následku na zdraví poškozeného nebylo pouze rodinné klima či konflikty mezi rodiči, nýbrž že tyto okolnosti působily při vzniku a dalším rozvoji posttraumatické stresové poruchy u poškozeného společně s jednáním obviněného vymezeným v bodě 2. výroku rozsudku nalézacího soudu. Pouze pro úplnost lze poznamenat, že určité jednání má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedly k následku i další okolnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 417/2016, na něž poukazuje obviněný ve svém dovolání).
20. V daném kontextu je potřeba konstatovat, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
21. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů, a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku pod bodem 2. výroku rozsudku nalézacího soudu, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněných dovolacích důvodů (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
22. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že v této věci by přicházelo v úvahu jeho naplnění pouze v druhé alternativě, podle níž došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že v posuzované věci nebyl dán žádný z těchto dovolacích důvodů, nemohlo dojít ani k relevantnímu uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
23. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.