ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.489.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 489/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2018 o dovolání, které podal obviněný V. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2017, č. j. 31 To 476/2017-209, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 17 T 109/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 11. 2017, č. j. 17 T 109/2017-167 , byl obviněný V. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 10. 8. 2017 kolem 19:50 – 20:00 hod. v Č. L., ulici L., v bytě B. Č. nejprve po svém probuzení začal křičet a dožadoval se jídla, zatímco poškozená K. N., v té době krmila svoji nezletilou dceru XXXXX *), načež k poškozené přistoupil, udeřil ji otevřenou dlaní do obličeje a otočil hlavou, čímž ji přinutil, aby na něj koukala a následně ji začal opakovaně bít otevřenou dlaní do obličeje, ucha a spánku, udeřil ji pěstí do pravého stehna, chytl ji za levé stehno, kdy poškozená pak z obavy, aby podezřelý nešlápl na dítě ležící na zemi, toto uchopila a odnášela do dětského pokoje, což se mu nelíbilo, zvedl poškozenou za krk a uhodil jí o zem, poté vzal do ruky kuchyňský nůž o délce čepele asi 24 cm, přitom poškozené neustále nadával, svým čelem několikrát narážel do jejího čela, poté naznačoval nožem opakované výpady proti jejímu krku a hlavě, po chvíli nůž pustil, otevřenou dlaní ji udeřil do obličeje, nůž položil zpět na kuchyňskou linku a odešel před dům, čehož poškozená využila a telefonovala svému kamarádovi, který jí sdělil, že na podezřelého pošle kamarády, aby jej zbili, a v ten okamžik se podezřelý vrátil do domu, poškozená mu předala telefon, neboť její kamarád s ním chtěl hovořit, přes telefon si začali vzájemně nadávat a po skončení telefonátu uchopil opět nůž a poškozenou nutil k rychlému odjezdu autem a společně šli pomalu k autu, přičemž poškozená držela v náručí svou nezletilou dceru XXXXX *), poškozenou opakovaně nutil, ať si pospíší, ať jde k autu, uvedl, že někoho zabije, a přitom zvedl nůž tak, aby ho viděla, a cestou k autu na chodbě domu ještě udeřil poškozenou tzv. „hlavičkou“, opakovaně na ni řval, že musí okamžitě odjet, ať to nezdržuje, což poškozená odmítala s tím, že nemá ve vozidle autosedačku pro dítě a on má u sebe nůž, a dále poškozené vyhrožoval, že pokud během cesty zastaví, když potkají ty kluky, kteří jej chtěli napadnout, tak poškozenou v autě zabije, a přitom opět zvedl nůž a namířil ho směrem k poškozené a po výkřiku L. S. zpoza plotu se lekl a odhodil nůž pod vozidlo, čehož poškozená využila, utekla k plotu, přes plot podala L. S. nezletilou dceru a sama plot přeskočila.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 1 349,60 Kč.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 12. 2017, č. j. 31 To 476/2017-209 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kamily Vítkové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
5. Obviněný namítá, že soud nedostál své povinnosti v situaci „tvrzení proti tvrzení“ důkladně posuzovat věrohodnost výpovědí, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. K jeho odsouzení došlo výhradně na základě výpovědi poškozené, která měla na jeho odsouzení zájem. O užití zbraně vypověděla pouze poškozená, kdy dokonce svědkyně Č. vyvrátila, že by takový nůž vůbec doma měla. Je dále přesvědčen, že během hlavního líčení došlo k procesním vadám, kdy po výslechu poškozené tato zůstala v jednací síni, bylo pokračováno dalšími výslechy svědků, kteří následně také zůstali v jednací síni. Následně byl proveden opětovný výslech poškozené a svědkyně Č. a poté znovu k opětovnému výslechu poškozené, která zůstala v jednací síni. Tento postup je podle mínění obviněného v rozporu s §209 odst. 1 tr. ř. Podle mínění obviněného došlo ke svévolnému hodnocení důkazů, v důsledku čehož jsou soudy učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2017, č. j. 31 To 476/2017-209, zrušil, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k dovolání věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
17. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotněprávního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu, případně procesní postup soudu (viz dále). Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
18. Přestože dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
19. Dovolatel shledává tzv. extrémní rozpor ve svévolném hodnocení důkazů provedeném bez akceptovatelného radiálního logického základu. K této obecně formulové námitce však obviněný již nepřipojil žádnou relevantní a konkrétní argumentaci a není tudíž zřejmé, v čem vady dokazování shledává. Dovolací soud ve shodě se závěry odvolacího soudu proto jen uvádí, že nalézací soud provedl všechny potřebné důkazy, které vytvořily dostatečný podklad pro rozhodnutí podle §2 odst. 5 tr. ř. a tyto důkazy poté ve shodě s §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu.
20. Nalézací soud měl k dispozici řadu důkazů, kdy při hlavním líčení byly provedeny výslechy poškozené K. N. a svědkyň L. S. a B. Č., byly čteny protokoly o výsleších svědků P. L., L. N., P. T. a P. V. a provedena řada listinných důkazů. Pokud obviněný namítá, že nebyla dostatečně posouzena věrohodnost proti sobě stojících výpovědí, nelze s tímto jeho závěrem souhlasit, neboť nalézací soud se podrobně vyjádřil (str. 5-6 rozsudku), jak k hodnocení výpovědi poškozené, jejíž výpověď shledal věrohodnou, tak svědkyně Č., jejíž část výpovědi stran zbraně použité obviněným shledal pod tíhou dalších důkazů nevěrohodnou. Z uvedeného vyplývá, jak je třeba přistupovat k hodnocení námitky obviněného, že o použití nože vypověděla pouze poškozená. Soudy obou stupňů upozornily na stálost výpovědi poškozené, agresivitu obviněného vůči ní zřejmé z výpovědí svědků, na snahu svědkyně Č. svému příbuznému nepřitížit a fotografii pořízenou v bytě této svědkyně, která zobrazuje prkénko s plátkem masa (bez nože). V reakci na shodné námitky obviněného vtělené do jeho odvolání se k těmto vyjádřil také soud druhého stupně, který na ně detailně odpověděl (str. 4 usnesení), přičemž se ve svých závěrech shodl se soudem nalézacím. Pokud v této souvislosti dovolatel namítl nerespektování zásady presumpce neviny, je třeba uvést, že tato je zakotvena v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy se uplatňuje v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. přijetí skutkových závěrů pro něj nejpříznivějších. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. V posuzované věci soudy nižších stupňů žádné pochybnosti neměly, proto se nemohla uplatnit.
21. Dovolatel dále namítl, že při hlavním líčení ve věci došlo k procesní vadě porušením §209 odst. 1 věty první tr. ř. Přestože tato námitka (procesního charakteru) nemůže uplatněný dovolací důvod naplnit, lze k ní pro úplnost vypořádání se s mimořádným opravným prostředkem dovolatele uvést následující skutečnosti.
22. Podle této části ustanovení §209 odst. 1 tr. ř. předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Svědkem ještě nevyslechnutým se zde rozumí svědek, který byl předvolán k hlavnímu líčení (nebo se z jiného podnětu dostavil) k tomu, aby učinil svědeckou výpověď, a dosud nebyl v hlavním líčení vyslechnut (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: Komentář. 7., doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2620).
23. Z protokolu o hlavním líčení dne 1. 11. 2017 založeném na č. l. 156 spisu je zřejmé, že toto ustanovení bylo zcela respektováno, neboť poškozená byla po zahájení řízení vyzvána, aby počkala mimo jednací síň a k jejímu následnému (prvému) výslechu soudem došlo, aniž by byla ovlivněna důkazy, které soud provedl. K opětovnému výslechu svědkyně, jež po svém (prvním) slyšení soudem setrvala v jednací síni, došlo za podmínek zákonem předvídaných (§218 odst. 1 tr. ř.). Pokud totiž soud po vyslechnutí závěrečných řečí dospěje k závěru, že je třeba ještě objasnit některou skutečnost, usnese se, že dokazování bude doplněno a v hlavním líčení pokračuje. V takovém případě může přistoupit k opětovnému výslechu již slyšených svědků, nevyjímaje ty, kteří byli přítomni jednání soudu. Tak se stalo také v případě posuzovaném (viz č. l. 163 spisu), kdy poškozená i svědkyně Č. byly znovu vyslechnuty k objasnění skutečností, jež vyplynuly ze závěrečných řečí. Z daného vyplývá, že za těchto okolností se již nejednalo o svědky ještě nevyslechnuté. Nadto, ze znění §209 odst. 1 věty první tr. ř. je zřejmé, že tato se vztahuje na svědky, kteří nebyli v hlavním líčení ve věci dosud vyslechnuti vůbec. Proto i kdyby neproběhl opětovný výslech svědků v návaznosti na postup podle §218 odst. 1 tr. ř., ale již během samotného hlavního líčení, nezpůsobilo by to procesní neúčinnost tohoto úkonu. Opětovný výslech svědka poté, co již byl vyslechnut a setrval v soudní síni je tedy zásadně přípustný (nejde o důkaz procesně neúčinný), soud však v případě jeho hodnocení musí vzít v úvahu skutečnost, že svědek byl přítomen dalším úkonům během hlavního líčení.
24. Z uvedeného hodnocení dovolání je zřejmé, že dovolatelem vznesené námitky se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, přičemž je nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Současně lze konstatovat, že ve věci není zjišťován obviněným v obecnosti namítaný tzv. extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů ani jiná podstatná vada, která by svědčila o porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
25. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
26. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu