ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.523.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 523/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2018 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 7 To 127/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 60/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1) Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 7 To 127/2017, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání M. Š. (dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, č. j. 2 T 60/ 2017-457, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě a o nároku poškozené pojišťovny bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Dovolání a vyjádření se k němu
2) Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 7 To 127/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V mimořádném opravném prostředku soudům vytýká, že na základě nedostatečně provedeného dokazování, kdy odmítly provést důkaz výslechem řady svědků, dospěly k nesprávnému prvnímu posouzení skutku. Poukazuje na to, že soud prvního stupně sice opřel své závěry o jeho vině o znalecký posudek, ale vzhledem k tomu, že taktéž znalci neměli k dispozici výpovědi jím navržených svědků, zejména svědkyně K., nemusí být jejich závěry ohledně jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností správné. Podle dovolatele měly být provedeny výslechy jím navržených svědků a tím odstraněna velmi tenká hranice mezi „příčetností pachatele a s tím související trestní odpovědností a mezi nepříčetností pachatele a nemožností jeho trestního postihu, resp. postihu za opilství“. Obviněný dále argumentuje tím, že výslech jím navržených svědků by neměl vliv ani na délku řízení, neboť adresy svědků jsou známé, a vzhledem k tomu, že nebyli vyslechnuti, bylo porušeno ustanovení §36 listiny a článek 6 Úmluvy (spravedlivý proces). S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
3) Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z jím uvedených dovolacích důvodů. Poukázal na to, že sám obviněný ani nenapadá správnost závěrů znaleckého posudku, pouze argumentuje tím, že při výslechu jím navržených svědků, tedy doplnění dokazování, by eventuálně mohl vyznít znalecký posudek pro obviněného příznivěji, přitom však podle státního zástupce obviněný přehlíží, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací na jeho námitky k doplnění dokazování reagovaly a shledaly je nedůvodnými. Vzhledem tomu, že obviněný svými námitkami pouze zpochybňuje rozsah provedeného dokazování a skutkové zjištění, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Přípustnost dovolání
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě], jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
6) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvodnost dovolání
7) Nejvyšší soud považuje za potřebné nejprve uvést, že veškerá argumentace, která má podle názoru obviněného naplnit jím zmiňované dovolací důvody, byla již jím uplatněna v řízení před soudy nižších stupňů [výslech svědků, požité léky v kombinaci s alkoholem a výpovědi svědků - to vše by mohlo, pokud by byly provedeny, ovlivnit závěry posudku z odvětví psychiatrie a klinická psychologie, možnost změny právní kvalifikace jednání podle §360 tr. zákoníku] a soudy nižších stupňů na ně adekvátním způsobem reagovaly [soud prvního stupně – viz str. 8 rozsudku, odvolací soud bod 18-20 jeho usnesení]. Oproti již uplatněným námitkám obsahuje dovolání rovněž námitku, že bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 Listiny a článkem 6 Úmluvy. Vzhledem k tomu, že na námitky obviněného bylo již v dřívějším řízení reagováno a Nejvyšší soud se s argumentací soudů nižších stupňů ztotožnil, postačovalo by zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ V předmětné trestní věci byly uplatněny námitky skutkové a procesní, dovolací důvod nenaplňující, proto nepřicházel v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
8) K dovolací argumentaci obviněného je nutno ve shodě se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství uvést, že námitky obviněného nemají svoji hmotně právní povahu. Ve své podstatě se jedná o námitky, kterými obviněný soudům vytýká nedostatky v provedeném dokazování [nebyli vyslechnuti podle jeho představ jím navržení svědci], v nesprávném hodnocení důkazů [jelikož nebyli vyslechnuti svědci, neodpovídá realitě ani znalecký posudek z odvětví psychiatrie a klinická psychologie] a na základě takto nedostatečného dokazování a nesprávného hodnocení důkazů, nemůže podle obviněného obstát ani zjištěný skutkový stav věci. Je tedy zřejmé, že skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů představám obviněného neodpovídá, neboť podle jeho představ mělo být soudy dovozeno, že jednal jako nepříčetný a jeho jednání mělo být podle něj kvalifikováno podle §360 odst. 1 tr. zákoníku [toto zjištění, kterého se na základě doplněného dokazování obviněný domáhá, je však v diametrálním rozporu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil i soud odvolací, spočívající v tom, že obviněný poškozenou napadl v úmyslu způsobit ji smrt a v době spáchání skutku byl příčetný].
9) Staví-li obviněný svoji námitku na porušení práva na spravedlivý proces na argumentaci, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, které by mohly změnit skutkové závěry nižších soudů, pak je nutno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Tudíž nelze ani tuto námitku posuzovat jako relevantní.
10) Vzhledem k tomu, že na námitky totožného charakteru bylo již nižšími soudy reagováno, považuje Nejvyšší soud za dostačující pouze uvést (ve shodě se závěry soudu prvního i druhého stupně), že výslech svědků K., Š. a A. by nemohl ovlivnit skutkové a právní závěry v projednávané věci, když správně soudy nižších stupňů mj. ve vztahu k těmto svědkům zdůraznily, že tito svědci nemohou k samostatnému skutku nic uvést. Jestliže podle názoru obviněného by mohli ovlivnit závěry znalců ohledně jeho nepříčetnosti, pak je nutno obviněného upozornit na tu skutečnost, že znalci, kteří k jeho osobě zpracovávali znalecký posudek z odvětví psychiatrie a klinická psychologie, měli mj. k dispozici také výpisy z jeho zdravotní dokumentace a z jeho předchozích trestních věcí. Ze znaleckého posudku z odvětví toxikologie rovněž vyplynulo, že v krvi obviněného byla zjištěna pouze jedna toxická látka, jejíž hladina byla hodnocena jako terapeutická a poměrně nízká (nejednalo se tedy o celou škálu látek, které měl obviněný požít), což vše zapadá do závěrů znalců prof. MUDr. Rabocha, DrSc. a PhDr. Netíka, CSc., že vzhledem k poruše osobnosti obviněného je u něj zvýšená pravděpodobnost záměrného, účelového zkreslování výpovědi, která může mít povahu spíše blokování nepříznivých informací, než tvorbu výslovně lživých konstrukcí [což mj. logicky vyplývá také z výpovědí svědků J. a H. F., kteří dne 21. 5. 2017 v ranních hodinách, když od nich obviněný přebíral jídlo pro poškozenou (která již byla mrtvá), na něm žádné známky ovlivnění alkoholem či léky nepozorovali (str. 4-5 rozsudku)].
11) S přihlédnutím ke všem shora popsaným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadou, která by svědčila o důvodném uplatnění dovolacího důvodu. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud však musí s ohledem na opakování námitek již dříve zmíněných a opětovně uplatněných i v dovolání upozornit také na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. V neposlední řadě je potřebné rovněž zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde mj. také uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu pak takto Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu