ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.552.2018.2
6 Tdo 552/2018-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 45/2017, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. V. bere do vazby z důvodu §67 písm. a) tr. ř.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného M. V. (dále jen „obviněného“) a krajského státního zástupce v Praze (podané pouze do výroku o trestu) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 T 45/2017, kterým byl obviněný uznán vinným jednak přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jednak pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Dovoláním podaným v neprospěch obviněného napadl citované usnesení soudu druhého stupně nejvyšší státní zástupce. Svým mimořádným opravným prostředkem zpochybnil postup soudů nižších stupňů spočívající v uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby za užití §58 odst. 5 tr. zákoníku. Protože pro aplikaci shora uvedeného ustanovení nebyly podle jeho mínění splněny zákonné podmínky, dožadoval se dovolatel zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud se s námitkami, které dovolatel ve svém opravném prostředku uplatnil, ztotožnil a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení ve výroku, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání krajského státního zástupce v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zrušením tohoto rozhodnutí pozbyl výkon trestu, který byl obviněnému uložen, podkladu. Za této situace musel dovolací soud přistoupit k rozhodování, jež předpokládá ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř.
Podle citovaného ustanovení, resp. jeho první věty, [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Jak bylo zjištěno, obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání deseti let, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 T 45/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017. Vzhledem k tomu, že došlo ke zrušení výroku o trestu, musel Nejvyšší soud přistoupit k rozhodování o vazbě.
V předmětné trestní věci je vhodné připomenout, že výrok o vině trestným činem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nebyl dovoláním napaden a zůstává tedy v právní moci. Rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zrušeno pouze k dovolání nejvyššího státního zástupce, které směřovalo proti nesprávnému užití §58 odst. 5 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení trestu odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou zákonem [dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l), h) tr. ř.], a nejvyšší státní zástupce se domáhá, aby obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby od patnácti do dvaceti let, nikoli snížený podle §58 odst. 5 tr. zákoníku v trvání deseti let, jak učinil soud prvního stupně a potvrdil soud odvolací.
Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva [ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, §9], rozhodnutí Ústavního soudu [I. ÚS 185/14, III. ÚS 2998/17], ale i Nejvyššího soudu [např. sp. zn. 11 Tdo 1380/2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017] mj. vyplývá, že „..zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy („zákonné zatčení nebo jiné zbavení osobní svobody za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání“), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy“. Z daného pak vyplývá, že Úmluva považuje zbavení osobní svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením.
Při nezbytnosti konstatování, že ohledně viny obviněného existuje pravomocné rozhodnutí, a tudíž ohrožení obviněného trestem odnětí svobody od patnácti do dvaceti let, čehož se dožaduje nejvyšší státní zástupce, existuje zde důvodnost obavy, že obviněný uprchne či se bude skrývat.
Jak již bylo shora zmíněno, ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu považuje za významný zlom v případě útěkové vazby postih za odsouzení, byť nepravomocné, k citelnému trestu odnětí svobody. V této souvislosti se pak zvyšuje reálnost obavy, že právě s ohledem na výrazný trest odnětí svobody může u obviněného dojít k jednání, které předpokládá ustanovení §67 písm. a) tr. ř. Současně však také nelze pominout ani skutečnosti, které vyplývají ze spisového materiálu, že před vzetím do vazby usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 1. 2017, č. j. Nt 1253/2017-15, byl obviněný bez zaměstnání a neměl žádný legální zdroj příjmů, v místě svého bydliště se choval vůči spoluobčanům bezohledně a s ohledem na jeho chování musela na místě několikrát zasahovat městská i státní policie, v souvislosti s nevhodným jednáním obviněného došlo k útoku na policistu, což bylo předmětem zmíněné trestní věci. S ohledem k jeho četným projevům sociální nepřizpůsobivosti a vývoji osobnosti je možnost jeho nápravy nepříznivá.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze konstatovat, že z výše uvedených okolností vyplývá důvodná obava, že v současné fázi trestního řízení v případě propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu, bude obviněný mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
Vzhledem k výše uvedenému jsou pak dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují zákonné důvody pro vzetí obviněného do vazby, a proto Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vzetí obviněného M. V. do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu