ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.568.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 568/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2017, č. j. 61 To 384/2017-1581, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 59/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 6. 2017, č. j. 2 T 59/2016-1509, byl obviněný M. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) za použití §116 tr. zákoníku, jehož se dopustil (zkráceně uvedeno) tím, že
oproti smlouvě o půjčce, notářskému zápisu (ad 1), směnce, případně smlouvě o bezplatné úschově peněz, vyjma jednoho případu (ad 13), pod záminkou zapůjčení peněz na svou prezentaci (ad 1-2), vrácení a výhodného zhodnocení peněz, či zaplacení jistiny, která mu měla umožnit výběr předtím vložených finančních prostředků, nebo za účelem odblokování svého neexistujícího bankovního účtu a vyrovnání svých dřívějších závazků (ad 21-22) s vědomím, že vylákané finanční prostředky si ponechá pro svou potřebu a stane se nekontaktním způsobil pod body 1) – 22) tam uvedeným způsobem a osobám v blíže specifikované výši celkovou škodu ve výši 4.502.950 Kč.
2. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, za současného zrušení výroku (o trestu) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 10. 2016, č. j. 2 T 60/2015-836, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 61 To 4/2017, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody způsobené v rozsudku jmenovaným poškozeným v určené výši, přičemž někteří z poškozených byli odkázáni podle §229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zbytkem uplatněných nároků, resp. celým nárokem (poškozený T. V.) na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2017, č. j. 61 To 384/2017-1581 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku odsoudil obviněného podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 2 T 60/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 61 To 4/2017, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Kamila Fotra dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku protiprávnosti jednání, zavinění a příčinné souvislosti. Vytkl jim porušení procesních pravidel, nedostatečný rozsah dokazování a porušení práva na spravedlivý proces. Soudy podle názoru obviněného porušily jeho právo na nestranné posouzení věci a nesprávně hodnotily důkazy. Měly provést další důkazy, aby odstranily jakékoli pochybnosti v dané věci. Konkrétně se dovolává toho, že soudy měly činit kroky ke zjištění dalších jeho účtů, ať již v Rakousku nebo v Lichtenštejnsku. Obviněný trvá na tom, že výši škody uznal vůči všem poškozeným vyjma poškozeného T. V., jemuž způsobenou škodu v plném rozsahu uhradil, dokladem o zaplacení však nedisponuje. Poukazuje na to, že někteří klienti byli uspokojeni, avšak tuto skutečnost soudy nezohlednily. Z jeho strany se jednalo o standardní podnikatelské riziko, nikoho (tj. ani sebe) neobohatil. Dovolává se základních zásad trestního řízení (především zásady in dubio pro reo ), soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů. Obě rozhodnutí vydaná v jeho věci proto nepovažuje za správná a objektivní.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů (výslovně obviněný napadá toliko rozsudek soudu odvolacího) zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.
6. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjádřil. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
10. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
11. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
12. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
14. Obviněný ve svém dovolání nevznesl jedinou námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Je tomu tak i proto, že pokud své jednání hodnotí jako standardní podnikatelské riziko, v žádném směru neuplatňuje nic, co by mělo svědčit o tom, že by se snad dovolával aplikace ustanovení §31 odst. 1 tr. zákoníku, upravujícího přípustné riziko. Navíc třeba zdůraznit, že opakované tvrzení dovolatele o podnikatelském riziku odhlíží od skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, podle nichž dovolatel žádné aktivity, které by za podnikání mohly být považovány, nerealizoval. Celé vyznění jeho dovolací argumentace svědčí o tom, že svoji obhajobu v řízení o dovolání vybudoval na okruhu třech skupin námitek, které jsou navíc opakováním těch, jež uplatnil již v řádném opravném prostředku a s nimiž se zcela dostačujícím způsobem vypořádal soud odvolací.
15. Obviněný soudům vytkl, že rozhodly na základě nedostatečného okruhu důkazního materiálu, který v řízení provedly (obviněný sporuje, že soudy neprovedly další důkazy, a to konkrétně důkaz, který by vedl ke zjištění dalších jeho osobních, příp. firemních účtů), že porušily základní zásady trestního řízení (podle názoru obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada in dubio pro reo ) a že rozhodly na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci (obviněný namítá, že poškození podstoupili standardní podnikatelské riziko a touto činností nedošlo k jeho obohacení). Takto formulované námitky však svědčí o tom, že obviněný se svojí dovolací argumentací s deklarovaným dovolacím důvodem zcela rozešel, a proto je jeho dovolání nezbytné hodnotit jako mimořádný opravný prostředek, který obviněný podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
16. Jak již totiž Nejvyšší soud explicitně uvedl (viz bod 9.), dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jiné vady (zejm. vady skutkového nebo procesního rázu) nelze v rámci tohoto důvodu dovolání úspěšně vznášet. Dovolací argumentace obviněného proto nemůže být úspěšná, jelikož neuplatňuje jedinou výhradu, která by svým charakterem směřovala proti správnosti právního posouzení skutku, jak byl soudy zjištěn (první alternativa), nebo proti tzv. jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení (alternativa druhá). Obviněným formulované výhrady jsou primárně založeny na jeho nesouhlasu s procesní činností soudu, jež měly vyústit v porušení práva na spravedlivý proces. K pochybením tohoto druhu však v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení před soudem odvolacím zjevně nedošlo.
17. Dovolací soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Jinými slovy vyjádřeno, porušení práva na spravedlivý proces nelze shledávat v tom, že výsledek soudního procesu neodpovídá představám obviněného.
18. Pokud jde o skutkovou rovinu dané věci (obviněným tvrzená nesprávnost hodnocení provedených důkazů), je vhodné nad rámec již uvedeného doplnit, že dělba činností mezi jednotlivými stupni soudní soustavy předpokládá (a v tomto směru je i právní úprava obsažená v trestním řádu jednoznačná), že důkazy hodnotí ten orgán, který je provádí (v daném případě soud prvního stupně) a že tímto hodnocením, pokud splňuje požadavky §2 odst. 6 tr. ř. (jak tomu v posuzovaném případě nesporně je), jsou vázány soudy ve věci případně dále jednající (soud odvolací a dovolací). Dovolatel proto nemůže očekávat, zejména pokud konkrétně nevytkl, v čem hodnocení důkazů soudem prvního stupně uvedené požadavky nesplňuje (tvrdí toliko, že vadnost posouzení skutkové roviny věci odvozuje z nedostatečného rozsahu dokazování), že dovolací soud přehodnotí důkazní situaci a přikloní se k jeho skutkové verzi, resp. jeho hodnocení důkazů. K zásahu do zhodnocení důkazů soudy nižších stupňů by totiž dovolací soud mohl přistoupit jen tehdy, pokud by shledal hodnocení důkazů svévolným, což není případ posuzovaný. Skutkové zjištění soudu prvního stupně má totiž dostatečné ukotvení v důkazech, z nichž soud prvního stupně, a následně v reakci na odvolací námitky i soud druhého stupně, vyšly. Ke změně skutkových zjištění proto nenastává zákonný důvod.
19. Pokud dovolatel soudům vytkl, že závěr o jeho vině učinily na nedostatečném okruhu důkazů (tuto námitku vznesl již v řádném opravném prostředku), nelze mu přisvědčit ani v obecné rovině. Ze zásady volného hodnocení důkazů (tak jak plyne z §2 odst. 6 tr. ř.) plyne oprávnění soudu rozhodnout, které z navržených důkazů provede či naopak neprovede, pokud sám shledá závěr k tomu, že lze rozhodnout na základě již provedeného důkazního materiálu. Provedení důkazu, zda obviněný disponoval rovněž jinými bankovními účty, soudy neshledaly za podstatné, jelikož okruhu ostatních důkazů svědčil o zjevné nadbytečnosti jeho provádění. Provedeným dokazováním (především výpověďmi jednotlivých poškozených) bylo vyvráceno, že by obviněný prováděl jakýkoli druh investic (vyjma prostého založení privátního účtu vedeného u Bank Winter) v Rakousku. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že by jakékoli investice obviněný prováděl v Rakousku – z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný privátní účet zřídil 12. 4. 2013, o bezmála jeden měsíc později na tento účet byla připsána částka 500 Euro, následně za 11 dnů došlo k výběru částky 400 Euro a následovalo zrušení tohoto účtu (viz str. 7 rozsudku) – kde podle výpovědí většiny poškozených měla probíhat podstatná část údajné investiční aktivity obviněného, nevznikl ani důvod k tomu, aby soudy zjišťovaly existenci možných dalších účtů obviněného v Lichtenštejnsku.
20. Mimo rámec dovolacího důvodu se ocitly i námitky procesního rázu, kterými obviněný brojí proti porušení zásady in dubio pro reo . Zmíněné pravidlo totiž vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.). Uplatňuje se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Navíc je zcela evidentní, že soudy žádnou pochybnost stran trestní odpovědnosti obviněného (jež by měla být vykládána ve prospěch obviněného) nechovaly. Proto ani nebylo případné, aby se k aplikaci této zásady uchýlily.
21. Závěr o tom, že dovolatel podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., je plně opodstatněn rovněž ve vztahu k těm námitkám, kterými dovolatel brojí proti „nesprávnému hodnocení otázky protiprávního jednání“, „nesprávnému hodnocení otázky zavinění“ a „nesprávnému hodnocení otázky příčinné souvislosti“, které – jakkoli by v obecné rovině byly způsobilé zvolený dovolací důvod obsahově naplnit – dovolatel založil na zcela formálním konstatování. Nijak blíže tyto námitky neodůvodnil a při jejich formulaci se ocitl v rovině zcela bezobsažných tvrzeních, jež by měla svědčit o nesprávnosti jím napadených rozhodnutí. Tyto (v zásadě blanketně formulované) námitky obviněný nijak argumentačně nepodpořil. Z obsahu dovolání proto není vůbec zřejmé, v jakém konkrétním směru tvrzené nedostatky shledává.
22. K tomu je třeba uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby za obviněného domýšlel jeho obhajobu před dovolacím soudem. V plném rozsahu se proto uplatní úvahy vyslovené v bodě 12. tohoto usnesení, tj. že dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je do značné míry formalizovaný a tato skutečnost se projevuje mimo jiné i obligatorním zastoupením obhájcem. Ten, jako osoba práva znalá, je povinen vedle formální deklarace dovolacích důvodů, uvést i konkrétní skutečnosti, o které jeho naplnění opírá a které skutečnosti mají svědčit tomu, že právě tento jím uplatněný dovolací důvod byl v řízení předcházejícím naplněn.
23. Z uvedeného hodnocení dovolání je zřejmé, že dovolatelem vznesené námitky se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, přičemž je nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
24. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 5. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu