ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.587.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 587/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 o dovolání obviněného Z. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 9 To 515/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 219/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný Z. M. (dále zpravidla jen „obviněný“ či „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 13 T 219/2015, uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku. Podle §175 odst. 2 tr. zákoníku Okresní soud v Jihlavě odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby poškozené Š. K. zaplatil na náhradu škody částku 54 807 Kč, na náhradu nemajetkové újmy 200 000 Kč a A. P. na náhradu nemajetkové újmy částku 300 000 Kč.
2. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto ohledně spoluobviněných L. H. a O. P.
3. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě podali obviněný a státní zástupce odvolání, přičemž Krajský soud v Brně usnesením ze dne ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 9 To 515/2016, podle §256 tr. ř. tato odvolání jako nedůvodná zamítl.
II.
4. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na podporu uplatněného dovolacího důvodu uvedl, že soudy nižšího stupně nerespektovaly postup stanovený v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., porušily právo obviněného na spravedlivý proces, zásadu presumpce nevinny, zásadu in dubio pro reo, právo obviněného na obhajobu a svá rozhodnutí rovněž zatížily vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a právními závěry učiněnými na jejich základě. Uvedené námitky obviněný zdůvodnil především neprovedením jím navrhovaných důkazů a nesprávným hodnocením provedených důkazů, zejména výpovědi spolupracujícího obviněného L. H. V tomto kontextu pak obviněný zdůraznil zištnou snahu spoluobviněného H. o status spolupracujícího obviněného a poukázal na negativní hodnocení této osoby, která byla již mnohokrát soudně trestána za závažnou trestnou činnost včetně trestných činů vraždy a vydírání. Připomněl, že takovýto důkaz musí být hodnocen mimořádně obezřetně a nemůže být jediným důkazem sloužícím k závěru o vině. V posuzované věci však byl obviněný odsouzen výlučně na základě tohoto jediného důkazu.
5. Dále se obviněný vyjádřil k nezákonné ingerenci policejního orgánu spočívající v instrukci poškozené k nahrávání obviněného a poskytnutí nahrávacího zařízení poškozené. V neposlední řadě pak obviněný zdůraznil porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. odvolacím soudem, kdy aniž by sám provedl důkaz přehráním videonahrávky, doplnil na jejím základě skutková zjištění soudu prvního stupně. V další části svého dovolání upozornil obviněný na vyloučení soudce Mgr. Ch. z předmětné trestní věci, a to z důvodu jednání neznámého pachatele vůči jeho manželce, Mgr. Ch., soudkyni v opatrovnickém řízení o nezletilém synovi obviněného. Obviněný však připomněl, že ve vztahu k trestněprávnímu jednání proti Mgr. Ch. bylo zahájeno trestní stíhání vůči zcela jiné osobě, přesto soudy odmítly tuto osobu předvolat a jako svědka vyslechnout.
6. Ve vztahu k povinnosti nahradit vzniklou nemajetkovou újmu vyjádřil obviněný svůj nesouhlas se způsobem určení takové nemajetkové újmy, neboť na poškozenou ani její dceru nebyl vypracován znalecký posudek, který by mohl objasnit případný dopad události na jejich psychiku. Samotné útoky proběhly způsobem, které nemohly nikomu ublížit a způsobit újmu.
7. Dále obviněný uvedl, že ačkoliv podal na poškozenou trestní oznámení, toto nebylo samostatně prošetřeno a bylo pouze připojeno k jeho spisu jako součást obhajoby. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 9 To 515/2016, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 13 T 219/2015, a podle §265m odst. 1 tr. ř. obviněného obžaloby zprostil, popř. podle §265 l odst. 1 tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v rozporu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil pouze námitky skutkové a procesní, a to s odkazem na porušení práva na spravedlivý proces, zásadu presumpce nevinny a in dubio pro reo, práva na obhajobu či extrémní nesoulad. Státní zástupce v tomto směru vyjádřil souhlas s rozhodnutím soudů nižších stupňů a doplnil, že obviněný je usvědčován celou řadou důkazů, včetně výpovědí spoluobviněných či poškozené, obsahu odposlechů obviněného i obou spoluobviněných, výběrů finančních částek obviněným, či motivem obviněného. Státní zástupce rovněž nesouhlasil s tvrzením obviněného, že nebyly provedeny žádné jím navrhované důkazy, když ze spisového materiálu naopak vyplývá, že byla provedena celá řada důkazů na návrh obviněného. Se zdůvodněním odmítnutí dalších důkazních návrhů obviněného se soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly. V souvislosti s údajnou policejní provokací (vybavení poškozené nahrávacím zařízením) státní zástupce konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že k takovému jednání mělo dojít až po spáchání předmětného trestného činu, byl jím pouze realizován postup spočívající v prověřování trestné činnosti v souladu s příslušnými právními předpisy. Ohledně další námitky obviněného vztahující se k porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. státní zástupce uvedl, že v postupu dovolacího soudu neshledal žádné pochybení, neboť tento prakticky jinými slovy přeformuloval totožný závěr, který na základě provedeného důkazu - videonahrávky, učinil již soud prvního stupně. Státní zástupce neshledal pochybení v rozhodnutí o vyloučení soudce Mgr. Ch., neboť jako důvod pro vyloučení postačí již pouhé pochybnosti, že pro poměr k osobě, jíž se úkon dotýká, nemůže soudce nestranně rozhodnout. Obdobně, tedy jako námitky nepodřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, hodnotil státní zástupce také výhrady obviněného vztahující se k výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy a i ve vztahu k této otázce se ztotožnil s obsahem rozhodnutí soudů nižších stupňů. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování, či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
12. Nejvyšší soud rovněž zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
13. V souvislosti s námitkami obviněného lze celkově konstatovat, že jde o námitky obsahově shodné s námitkami, s nimiž se již musely v rámci obhajoby obviněných vypořádat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
14. K dovolací argumentaci obviněného je dále nutno uvést, že směřuje do oblasti skutkové a procesní, kdy obviněný vytýká soudům obou stupňů opomenutí, resp. nesprávné hodnocení provedených důkazů. Obviněný tedy v uvedeném směru nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vyjádřenými ve výroku rozsudku nalézacího soudu a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v této části dovolání především v nerespektování procesních zásad vymezených v §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové výhrady nicméně pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze. Nejvyšší soud v daném kontextu připomíná, že výjimečný zásah do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání je opodstatněn pouze v případech, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O tzv. extrémní nesoulad (rozpor) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry se přitom jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. V nyní projednávané věci však žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu dán není.
15. Nad rámec uvedených obecných úvah je možné k jednotlivě zmíněným námitkám uvést následující. Na hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného lze přiměřeně použít rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 280/2012, publikované pod č. 27/2013 Sb. rozh. tr. vztahující se k podmínkám použitelnosti výpovědi osoby vyslechnuté v postavení tzv. korunního svědka. V nyní posuzované věci však byly respektovány obecné podmínky přípustnosti použití takovéto výpovědi včetně zaručení přístupu obhajoby k výslechu a možnost klást vyslýchanému otázky. Především však výpověď spoluobviněného L. H. nebyla jediným a výlučným důkazem, o který se opíral výrok o vině dovolatele. Třetí obviněný O. P. totiž potvrdil, že vydírání poškozené měl u L. H. objednat právě dovolatel, obviněný P. byl přítomen i na schůzce, kde se setkal L. H. s dovolatelem. I O. P. se dozvěděl, že obviněný měl mít problémy s poškozenou jako se svou (bývalou) zaměstnankyní. Nebyl zjištěn žádný důvod, který by měl vést L. H. k tomu, aby od počátku nepravdivě označoval před O. P. za objednatele právě obviněného. L. H. měl také detailní informace o potížích, které měla obviněnému způsobit poškozená Š. K. Ta jako svědkyně vypověděla o konfliktních vztazích s obviněným a popřela, že by jiná osoba měla důvod ji podobným způsobem vydírat a zastrašovat. Text výhrůžných SMS zpráv vyzývajících poškozenou, aby nestrkala nos do cizích věcí, a hrozících usmrcením jejího dítěte nenasvědčuje tomu, že by mělo jít o vyřizování rodinných sporů s bývalým manželem poškozené. Z obsahu trestního spisu a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že si soudy byly vědomy, že k výpovědi spolupracujícího obviněného je třeba přistupovat s maximální obezřetností, a také s tímto vědomím postupovaly. Výpověď obviněného L. H. byla provedena zcela vyčerpávajícím způsobem u hlavního líčení dne 31. 5. 2016 (č. l. 800 a násl. tr. spisu) za aktivní účasti procesních stran, které se tak dle zásady ústnosti a bezprostřednosti snažily odhalit případné rozpory mezi jeho výpovědí z přípravného řízení a u hlavního líčení. Z provedených důkazů je také zřejmé, že výpověď spolupracujícího obviněného zároveň nestojí osamoceně, jak se snaží namítat obviněný, ale je podporována dalšími důkazy (mj. i telefonáty mezi obviněným a L. H. a výběry finančních částek).
16. Kromě podrobného rozboru důkazů podporujících výpovědi L. H. a poškozené okresní soud v odůvodnění rozsudku také dostatečně vysvětlil, proč pokládal za nadbytečné provádění dalších důkazů jako výslechu manželky obviněného a ověřování údajného telefonátu mezi obviněným a vyšetřovatelem Ing. Brabcem (str. 12 rozsudku okresního soudu). Návrhy na provedení těchto i dalších důkazů včetně výslechu D. Š. podezřelého ze zastrašování soudkyně Mgr. Ch. a výslechu P. Z. k postupu policie při podání vysvětlení se zabýval i odvolací soud a rovněž přesvědčivě vyložil, proč považoval za nadbytečné doplňovat řízení o tyto další důkazy (str. 7, 8 usnesení krajského soudu).
17. Deklarovaný dovolací důvod nemůže naplnit ani námitka údajné podjatosti policejních orgánů s odkazem na vybavení poškozené nahrávacím nařízením při návštěvě kanceláře obviněného. Při hodnocení pořízené nahrávky soud prvního stupně dovodil, že pouze potvrzuje konfliktní vztah mezi obviněným a poškozenou. Odvolací soud, který se s tímto důkazem stejně jako s dalšími dříve provedenými důkazy seznámil, přitom uvedl, že její obsah potvrzuje, co z této nahrávky dovodil již nalézací soud, takže i odvolací soud (stejně jako soud prvého stupně) považoval za nadbytečné vyslýchat navrženou svědkyni H. M. Z rozhodnutí odvolacího soudu tak namítané porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. nevyplývá.
18. Ve vztahu k výroku o náhradě nemajetkové újmy obviněný nevznesl konkrétní námitky stran použití občanskoprávních předpisů a dovolací důvod nemohou naplnit úvahy zpochybňující spáchání trestného činu obviněným. Z dokazování přitom vyplynulo, že zastrašování poškozené zasláním ostrého náboje, střelbou z paintballové zbraně na dům, vhozením zápalných lahví na dvůr a zasíláním výhružných SMS poškozenou i její dceru silně traumatizovalo, vedlo ke ztrátě soukromí (ve spojení s policejní ochranou) a omezilo je v běžných činnostech. Výše finančního odškodnění se tak nejeví vzhledem k uvedeným okolnostem a poměrům obviněného jako nepřiměřená.
19. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadou, která by svědčila o důvodném uplatnění dovolacího důvodu. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a námitky uplatněné obviněným pod deklarovaný ani jiný dovolací důvod podřadit nelze. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí s poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík