ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.659.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 659/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2018 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 12 To 36/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 128/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 2 T 128/2017, byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku, kterého se dopustil způsobem popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku. Obviněný M. H. byl za toto jednání odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit nezletilému JJJJJ *) k rukám J. G. na náhradu nemajetkové újmy (spočívající v zásahu do přirozených práv nezletilého) částku 40.000 Kč a nezletilému BBBBB *) k rukám J. G. na náhradu nemajetkové újmy (spočívající v zásahu do přirozených práv nezletilého) částku 20.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození JJJJJ *) a BBBBB *) odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jičíně podal obviněný M. H. odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 12 To 36/2018 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný je toho názoru, že obě rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení. Trvá na tom, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu, nespáchal, nebo ne v takové míře, aby naplnily znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby. Většiny skutků se dopustila nezletilá KKKKK *), o čemž svědčí i probíhající řízení vedené proti ní. Dle jeho názoru se soud nevypořádal se závěry znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že pobyt obviněného na svobodě není nebezpečný. Připustil, že některé situace vůči nezletilému JJJJJ *) mohl řešit mírněji, avšak vinu podle něj nese i matka nezletilých, která se o ně nestarala a péče tak byla na obviněném, který se s těmito povinnostmi neuměl vypořádat. Z prvního manželství má tři děti, přičemž při jejich výchově nebyl zaznamenán žádný problém. Domnívá se, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žalovaného zločinu, neboť nebylo prokázáno bezcitné, surové a trýznivé chování obviněného vůči poškozeným a jeho chování vůči nezletilému JJJJJ *) nebylo tak závažné. Ani ze závěrů znaleckých posudků neplyne zjištění psychické poruchy u poškozených. Soudy taktéž porušily zásadu in dubio pro reo, kdy není zcela zřejmé, jakého chování se měl dopustit obviněný a jakého nezletilá KKKKK *). Nezletilí byli trestáni za neposlušnost, nikoli s úmyslem fyzického týrání. Má za to, že přiznaná nemajetková újma je zcela nepřiměřená, navíc ji obviněný nemá jak uhradit. Soudy se nevypořádaly ani se skutečností, že obviněný svého jednání lituje. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i rozsudek Okresního soudu v Jičíně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
8. Za právně relevantní námitky tak nebylo možné považovat výhrady obviněného zpochybňující skutkové závěry vyvozené okresní soudem a aprobované i odvolacím soudem, který odvolání obviněného opřené o obdobné námitky zamítl. Uplatněný dovolací důvod tak nemohou naplnit námitky obviněného, že většiny útoků na nezletilých se dopustila nezl. KKKKK *), proti níž je vedeno samostatné řízení, že nepříznivou situaci v rodině zavinila matka nezletilých a obviněný nebyl schopen péči o nezletilé děti řádně zvládnout, že při výchovných opatřeních postupoval podle rad jiné osoby.
9. Deklarovaný dovolací důvod by mohla naplnit námitka obviněného, že zjištěné chování nemělo povahu týrání, neboť nebylo vůči nezl. JJJJJ *) závažné a trýznivé, nevyvolalo u nezletilých žádné psychické poruchy, nešlo o jednání bezcitné, surové, hrubé a trýznivé a bylo vedeno pouze pohnutkou potrestat nezletilé za neplnění povinností, nikoli úmyslem fyzického týrání. V tomto směru však vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné.
10. Trestného činu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově. Zločinu podle §198 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, pokud a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu.
11. Týráním je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. K tomu je třeba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající [srov. §198 odst. 2 písm. d)]. Lze podle okolností činu dovodit, že týrání svěřené osoby ve smyslu znaků trestného činu podle §198 se může stát i opomenutím povinné péče, k níž byl pachatel povinen, jestliže svěřená osoba vzhledem ke svému věku nebyla schopna sama se o sebe starat, například zanedbáním osobní hygieny dítěte, neposkytováním přiměřené stravy. Může jít o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání v oblasti psychické. Nevyžaduje se, aby u svěřené osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 1983, sp. zn. 5 Tz 14/1983, publikované pod č. 20/1984 Sb. rozh. tr.). Trestný čin podle §198 je dán v případě, kdy pachatel nechával dítě svěřené jeho péči často a po dlouhou dobu klečet i s předpaženýma rukama, surově je bil a nedával mu řádně najíst (srov. rozhodnutí publikované pod č. 18/1963 Sb. rozh. tr.). Za další příklady týrání lze uvést bití otevřenou rukou i pěstí nebo za pomocí různých předmětů (gumové hadice, důtek, řemene, dřevěné tyče apod.), kopání, pálení cigaretou, doutníkem nebo jinými žhavými předměty, působení elektrickým proudem, bolestivé tahání za vlasy, po dlouhou dobu trvajícího přivazování k radiátorům ústředního topení nebo jiným pevným předmětům, ponechávání týrané osoby v chladném prostředí bez nutného oblečení, nucení k provádění těžkých prací nepřiměřených věku a tělesné konstituci týrané osoby, déletrvající odpírání dostatečné potravy, časté buzení týrané osoby v noci apod. (Šámal, P. a kol., Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1933).
12. Podle výroku rozsudku okresního soudu se měl obviněný dopustit trestného činu tím, že:
- v přesně nezjištěné době, nejméně od letních měsíců roku 2015 do měsíce prosince roku 2015 v Ch., okr. J., v rodinném domě, syna své přítelkyně – nezletilého BBBBB *), bezdůvodně různě strkal, bouchal pěstmi či vařečkou do rukou, do zad, přičemž z těchto útoků měl nezletilý hematomy po těle, ale nikdo mu nezajistil lékařské ošetření, dále ho slovně ponižoval, nadával mu do smradů, blbců, snižoval jeho důstojnost, když mu říkal, že nic neumí, omezoval jej v kontaktech s vrstevníky, takže neměl v místě bydliště žádné kamarády, a v jednom případě v rámci bezdůvodného a hrubého trestání nezletilého přidržel a společně s jeho sestrou nezletilou KKKKK *), tedy dcerou své přítelkyně, strčili nezletilému BBBBB *) vařečku do konečníku, což pro něj bylo bolestivé a traumatizující, a toto jednání vedlo k tomu, že nechtěl ve stávající rodině dále pobývat a v měsíci prosinci roku 2015 se přestěhoval k babičce J. G., na M. do Z., když toto jednání u něj způsobilo disharmonický osobnostní vývoj s rysy emoční deprivace,
- v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce prosince 2015 do 22. 3. 2017, vyjma období od 14. 12. 2016 do 26. 1. 2017, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. K., v Ch., okr. J., v rodinném domě, po obchodu nezletilého BBBBB *), z domácnosti, pokračoval ve svém jednání, neboť dalšího syna své přítelkyně nezletilého JJJJJ *), ponižoval, bil ho, poléval studenou vodou, házel jej do vany, která byla napuštěna studenou vodou a topil ho v ní, a když se tomuto trestání nezletilý bránil, pomáhala mu dcera přítelkyně nezletilá KKKKK *), která mu držela ruce, dále jej omezoval ve stravování, kdy si nezletilý nesměl vzít sám od sebe jídlo, zakazoval mu chodit do ledničky, bránil mu v tom, aby si mohl dojít na záchod, neboť jej vždy zatížil těžkým předmětem tak, že nebylo v jeho silách zátěž odstranit, záchod si otevřít a vyčůrat se, a za to, že se pak pomočil, jej potrestal nebo ho nechal spát ve vaně, po fyzických útocích spočívajících v bití rukou nebo v kopání míval hematomy na různých částech těla, někdy ho napadl tím způsobem, že po něm hodil smetáček, a naposledy, tj. dne 22. 3. 2017 jej v ranních hodinách uhodil do obličeje tak, že utrpěl zduření v oblasti horního a dolního rtu, krevní výron pod okem na levé tváři, černý škrábanec na krku, podkožní krevní výron ve vlasaté části hlavy, přičemž rodina nebyla schopna nezletilému zajistit odpovídající lékařskou péči, ačkoliv dle lékařského vyšetření zajištěného policejním orgánem dne 22. 3. 2017 byla na nezletilém JJJJJ *) zjištěna další poranění staršího data ve formě hematomů a popálenin, konkrétně na pravé ruce popáleniny 2. stupně na hřbetu 2. – 5. prstu a na 3. prstu s hlubším defektem, popáleniny 2. stupně na dlaňové straně pravé ruky, dále mnohočetná drobná ložiska načervenalá, oboustranně na kolenou zhmoždění staršího data, krevní výrony, zhojené starší krevní výrony na celé ploše zadečku, kdy ve všech případech se jedná o bolestivá poranění úrazového charakteru způsobené jednáním druhé osoby, a dále utrpěl i psychickou újmu, traumatizaci a zejména zhoršení frekvence neorganické enurézy jako emoční – stresové poruchy.
13. Z uvedeného popisu skutku je patrné, že obviněný staršího z nezletilých po období nejméně půl roku opakovaně tloukl a slovně urážel a ponižoval, opakovně mu způsobil drobná poranění a toto jednání vedlo nezletilého k přestěhování od rodiny – matky a sourozenců. Útoků na mladšího z nezletilých se měl obviněný dopouštět po dobu více než jednoho roku, kvůli pomočování nezletilého strkal do vany se studenou vodou, poléval ho, potápěl do vany, bránil mu v noci chodit na záchod a za pomočení ho fyzicky trestal, což vedlo ke zhoršení enurézy jako emoční – stresové poruchy. Vedle toho nezletilého omezoval v jídle, zakazoval mu chodit pro jídlo do ledničky, opakovaně jej bil a způsobil mu různá poranění. Takovéto jednání lze nepochybně označit za zlé nakládání spojené s vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a se zřejmou trvalostí, které poškození pociťovali jako těžké příkoří. Celý souhrn jednotlivých aktů a dílčích jednání ve vztahu k oběma chlapcům odůvodňuje závěr, že šlo o týrání, které mělo podobu jak fyzického týrání, tak i navození psychických útrap, které vnímali poškození mimořádně úkorně a jako výrazné příkoří. Takto popsané způsoby jednání nelze rozhodně akceptovat jako použitelné metody výchovy a chování obviněného se vyznačovalo takovým stupněm hrubosti a bezcitnosti, že jím byly daleko překročeny meze pouhé, byť přísné výchovy, a nejednalo se o ojedinělé nebo nahodilé překročení těchto mezí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 8/2001).
14. Vůči použití kvalifikované skutkové podstaty §198 odst. 2 písm. a), c), d) tr. řádu (spojené se znaky spáchání činu zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nejméně na dvou osobách, a po delší dobu) obviněný žádné výslovné námitky neuplatnil.
15. Skutkovou povahu mají i výhrady vůči výroku o povinnosti k náhradě nemajetkové újmy. Obviněný nevznesl žádné konkrétní námitky stran použití občanskoprávních předpisů vztahujících se k odškodění nemajetkové újmy a poškozeným nebyly přiznány částky nijak mimořádně vysoké (40.000 Kč a 20.000 Kč).
16. Za situace, kdy námitky obviněného zpochybňující správné hodnocení důkazů a důvodnost a výši přiznaného odškodnění poškozených nedopovídají uplatněnému dovolacímu důvodů a výhradu vůči naplnění znaku týrání svěřené osoby vyhodnotil Nejvyšší soud jako nedůvodné, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. H. tak, že je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu pak nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, lze v tomto směru odkázat na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2018
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík
:
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.