ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.911.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 911/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání podaném J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 12 To 31/2018-919, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 4 T 190/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 12 To 31/2018.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 4 T 190/2015, byl J. B. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným v bodech č. 1., 3.-5. a), c) - f) výroku pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, pod body výroku rozsudku č. 1., 4. a) - c) pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku), pod body výroku rozsudku č. 2., 4. b) - d), 5. a) - e) pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku) a v bodě 2., 5. b) účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k pokračujícímu přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §40 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Dále byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby a to stran 18 dílčích útoků, kterých se měl dopustit společně s již pravomocně odsouzeným J. S. a samostatně prověřovaným nezl. „AAAAA“*), v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání dílčích útoků pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. l písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. l tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. l, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný. V souvislosti s tím bylo rozhodnuto o odkázání v rozsudku uvedených poškozených podle §229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. V této zprošťující části rozsudek soudu 1. stupně nebyl napaden odvoláním.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Nymburce proti uvedenému rozsudku (respektive jeho odsuzující části) rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, č. j. 12 To 31/2018-919, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celé odsuzují části rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 T 190/2015-879 a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným tím, že
1. v blíže nezjištěné době v měsíci říjnu 2014 v obci Z., okres N., neoprávněně vnikli na pozemek domu tím způsobem, že podlezli vstupní vrata a následně odcizili z nezajištěné garáže dětské jízdní kolo nezjištěné značky, z nezajištěné dílny přenosný DVD přehrávač značky Sony, z nezajištěné půdy reproduktor o rozměru 100 x 50 x 40 cm a pod přístřeškem v zadní části pozemku 4 kusů ALU disků kol, velikost 15" a starší autobaterii nezjištěné značky, čímž způsobili K. H. odcizením věcí škodu v celkové výši 7 950 Kč,
2. v době od 12:00 hodin dne 13. 12. 2014 do 13:30 hodin dne 18. 12. 2014 v M. — M., okres N., v ulici O. na pozemku, ve volném prostoru lesa za budovou Městského úřadu M., pravomocně odsouzený J. S. a nezletilý „AAAAA“*) úmyslně převrátili celkem 13 včelích úlů, přičemž vil úlech se nacházela zazimovaná včelstva, která v důsledku odkrytí úlů následně uhynula, a dále odsouzený J. S. vypáčil uzamčené dveře dřevěné kůlny, kterou prohledali, avšak nic zde neodcizili, přičemž obžalovaný J. B. byl po celou dobu přítomen na pozemku a hlídal, čímž L. N. byla způsobena poškozením dveří kůlny škoda v celkové výši 300 Kč,
3. v době od 21:00 hodin dne 21. 12. 2014 do 18:00 hodin dne 22. 12. 2014 v M., ulici S., před domem, za užití přineseného nářadí odsouzený J. S. demontoval z vozidla Fiat Ducato, kompletní výfukové potrubí, přičemž obžalovaný J. B. hlídal a nezletilý „AAAAA“*) svítil, a tímto svým jednáním způsobili R. P. odcizením věci škodu ve výši 1 500 Kč,
4. dne 5. 2. 2015 v době kolem 21:50 hodin v M., ulici 5 k. nejprve:
a) přelezli oplocení v zadní části pozemku u domu, kde pravomocně odsouzený J. S. odcizil z přístřešku křovinořez značky Oleomac a křovinořez značky ABG, čímž způsobili R. P. škodu na odcizených věcech ve výši 2000 Kč,
b) následně vešli otevřenými vraty na zadní část pozemku, ulici 5. k., kde z dřevěného domku vytrhali již pravomocně odsouzený J. S. a obžalovaný J. B. několik dřevěných prken, v důsledku čehož došlo k otřesům stěn domku a k rozbití 6 kusů skleniček, 6 kusů hrnků, 6 kusů mělkých talířů a keramické vázy, načež z domku odcizili hudební věž značky AIWA LCX-DR37 se dvěma kusy reproduktorů značky AIWA SX-M37, CD nosič Chinaski, prodlužovací kabel 230 V oranžové barvy o délce 20 metrů a prodlužovací kabel 230 V černé barvy o délce 20 metrů, 2 kusy štětců, zednickou špachtli, pracovní ochranné rukavice zeleno-bílé barvy, křížový šroubovák, utahovací ráčnu, nástavec (tak zvaný ,,ořech“) velikosti 13 milimetrů, sadu 5 kusů vrtáků ve žlutém pouzdře, sprej WD-40 a benzínovou sekačku značky CMI, čímž způsobili J. B. odcizením věcí škodu ve výši 3 360 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 510 Kč,
c) následně přelezli plot zčásti oploceného zahrádkářského pozemku v M., nacházejícího se u potoku Mlynařice u polní cesty vedoucí z ulice 5. k. ke hřbitovu, kde následně pravomocně odsouzený J. S. a samostatně prověřovaný nezletilý „AAAAA“*) shodili všech 34 úlů, čímž došlo k úhynu včelstev, dále vypáčili dveře do jednoho z domků, který prohledali a rozbili zde dvě skleněné výplně oken, dále v druhém zahradním domku vypáčili mříž okna, následně vypáčili okno i s rámem, uvnitř domku opět vše prohledali a odcizili zde dlouhou vzduchovku značky GAMO, a dále na pozemku pravomocně odsouzený J. S. a samostatně prověřovaný nezletilý „AAAAA“*), usmrtili 5 slepic, čímž způsobil obžalovaný J. B. I. V. odcizením vzduchovky škodu ve výši 4 000 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 1 200 Kč,
d) poté vnikli bez užití násilí na vedlejší zčásti oplocený pozemek majitele P. P., kde zničili dřevěné dveře zahradního domku, ve kterém nic neodcizili, dále na pozemku bez poškození otočili masivní štípačku dřeva, natlačili do přiléhajícího potoka obraceč na seno a pohrabovačky na seno a nakonec převrátili na bok vrak vozidla tovární značky Škoda Favorit, čímž způsobili P. P. poškozením dveří škodu ve výši 500 Kč,
5. v době od 22:30 hodin dne 9. 2. 2015 do 02:15 hodin dne 10. 2. 2015, kdy byli zadrženi hlídkou Policie České republiky M., v M., ulici D., v zahrádkářské kolonii na oploceném pozemku, vnikli otvorem v pletivu, které den předtím rozpletl již pravomocně odsouzený J. S., a následně:
a) u chatky vypáčili dřevotřískové dveře vedoucí do skladu, z něhož však nic neodcizili, čímž způsobili V. H. poškozením chatky škodu ve výši 550 Kč,
b) na pozemku vytrhli u vstupních dveří zahradního domku petlici, následně vytrhli dveře z pantů, poté z kuchyňské linky v domku odcizili přímočarou pilku značky Basic a kufřík s vrtačkou značky Bosch PSB 500, dále vylomili petlici na přilehlé skříňce na nářadí, odkud však nic neodcizili, čímž P. H. způsobili odcizením věcí škodu ve výši 700 Kč a poškozením věcí škodu v celkové výši 900 Kč, přičemž obžalovaný J. B. byl na pozemku přítomen a hlídal,
c) na pozemku vykopli plechové zašupovací dveře typizované garáže, ze které následně odcizili sekeru a kladivo, dále u karavanu, který slouží jako domek, urazili petlici na závoře u vstupních dveří, které vypáčili a uvnitř karavanu poškodili dvířka kuchyňské linky, rozbili stojací lampu a zrcadlo, rozházeli balení chipsů a nakonec odcizili dětské autíčko - návěs s nápisem BTK, čímž způsobili M. M. odcizením věcí škodu ve výši 230 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 2 230 Kč,
d) u chatky poškodili ochrannou mříž na vstupních dveřích a sklo ve dveřích včetně těsnění, poté vnikli do chatky, kde rozbili nádobí a zelenou barvou potřísnili nábytek, čímž způsobili M. P. poškozením věcí škodu ve výši 2 530 Kč,
e) u zahradního domku vytrhli petlici na vstupních dveřích, následně vylomili cylindrickou vložku zámku a rozlámali i samotné dveře, vnikli dovnitř, odkud odcizili zahradní benzínovou sekačku nezjištěné značky, sadu vrtáku a bitů v kufru, AKU vrtačku černé barvy nezjištěné značky v kufru, motorovou pilu zelené barvy, nezjištěné značky, menší sekeru značky Fiskars a zahradní nůžky na trávu a keře s otočnou hlavicí, čímž způsobili J. K. odcizením věcí škodu ve výši 3 500 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 450 Kč,
f) po otevření provizorně zavřených vstupních dveří, které již byly poškozeny při vloupání z předešlého dne, vnikli do chatky majitele N. P., avšak nic zde neodcizili, takže mu nezpůsobili žádnou škodu.
4. Tento skutek odvolací soud kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaný dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2), 4 d), 5 a), d), f)], přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [ad 1), ad 4 a), b)] a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [ad 4 b)-d), 5 a), c)-e)]. Za to odsoudil obviněného podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
5. Dále rozhodl o náhradě škody tak, že obviněný J. B. je podle §228 odst. 1 tr. ř. společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzeným J. S. povinen nahradit škodu:
L. N., bytem M., M. ve výši 300 Kč,
R. P., bytem D., L. n. L. ve výši 1.500 Kč,
J. B., bytem L., M. ve výši 510 Kč,
I. V., bytem L., M. ve výši 1.200 Kč,
P. P., bytem N. P., M. ve výši 500 Kč,
V. H., bytem S., M. – M. ve výši 550 Kč,
P. H., bytem T., M. – M. ve výši 1.000 Kč,
M. M., bytem D., M. ve výši 2.460 Kč,
M. P., bytem M., M. ve výši 2.530 Kč,
ČSOB pojišťovně, a.s., se sídlem Masarykovo nám. 1458, Pardubice ve výši 3.950 Kč.
6. Poškozené L. N., R. P., J. B., I. V., M. M., M. P., a ČSOB pojišťovnu, a.s., odkázal se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 12 To 31/2018, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení, jelikož nižší soudy nedostatečně zhodnotily projevy vliv jeho duševní poruchy pro posouzení jeho příčetnosti a zavinění z hlediska trestní odpovědnosti. Dále namítá porušení jeho ústavně zaručeného práva uvedeného v čl. 3 Listiny základních práv a svobod nebýt diskriminován na základě zdravotního stavu - duševní poruchy, ve vztahu k právu na spravedlivý proces uvedenému v čl. 36 odst. 1 Listiny (s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1113/16 ze dne 29. 11. 2016). Konkrétně zdůraznil nesprávné posouzení otázky jeho zavinění, příčetnosti a trestní odpovědnosti za „hlídání“. V řízení bylo prokázáno, že trpí Aspergerovým syndromem (AS) a poruchou ADHD. AS je spojen s problémy v komunikaci s okolím, potížemi ve společenských vztazích, komplikacemi v porozumění motivů ostatních osob, komplikacemi v porozumění složitějších společenských norem. Osoby, které trpí AS, jsou snadno manipulovatelné a komplikovaně navazují nové vztahy. Obviněný jako osoba trpící AS má ztíženou schopnost porozumět složitějším společenským pravidlům, jako osoba trpící AS a ADHD často jedná sociálně nepřiměřeně, aniž by si své excesivní jednání uvědomoval a obtížněji identifikuje hranice přípustného společenského chování. Jako pro osobu trpící AS je pro něj obtížné pochopit, že to, co dělá, může být nejen „špatné“, ale rovněž „nezákonné“, pokud se nejedná o jednoznačnou nezákonnost. U některých činností rozpoznávací složka, co do stupně závažnosti a nebezpečnosti společensky škodlivého činu, může u osob trpících AS chybět.
8. Obviněný přitom namítl, že podle znalce není schopen pochopit, že páchá trestnou činnost, když ho postaví někam na pozemek a má jen hlídat. Při činnostech typu hlídání, svícení, přenášení pro S. nebyl tedy schopen rozpoznat jejich protiprávnost a nebyl schopen ovládnout své jednání. Nebyl schopen rozpoznat nebezpečnost spolupachatelství krádeže spáchaného s osobou, která byla pro něho autoritou. Pokud byl shledán vinným jako účastník (pomocník) proto, že při páchání trestné činnosti S. a „AAAAA“*) byl po celou dobu přítomný a hlídal, případně pokud se něčeho dopouštěl pod vlivem S., pak se jedná o nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, kdy obviněný nemůže být trestně odpovědný za tyto činnosti ani jako pomocník, a už vůbec ne jako spolupachatel. Z důvodu nedostatku rozpoznávací schopnosti nemůže být ani trestně odpovědný.
9. Soudy podle názoru obviněného nesprávně dovodily, že on jako osoba trpící Aspergerovým syndromem, která s obtížemi chápe některá společenská pravidla, a která byla pod silným vlivem odsouzeného S., je trestně odpovědná za činnosti typu hlídání, když není schopen pochopit, že se ničeho protiprávního nedopouští, pokud jen „stojí“ a hlídá a tedy „nic nedělá“. Podmínkou trestnosti jednání účastníka je úmysl, ať již přímý nebo nepřímý, který u obviněného ze shora uvedených důvodů chybí a jeho jednání proto nemůže být posouzeno jako trestný čin, když navíc z důvodu nedostatku rozpoznávací schopnosti není trestně odpovědný. Tím, že soudy postupovaly strojově a neuvážily specifika jeho duševní poruchy ohledně jeho pochopení, co znamená být pomocníkem - „hlídačem“ pachatele, rozhodly v jeho věci protiprávně.
10. Zásadní pochybení soudů spatřuje obviněný v tom, že nebyl vypracován revizní znalecký posudek, který by zejména vyjasnil otázku jeho příčetnosti a jeho schopnost účastnit se řízení. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaný znalkyní MUDr. Štěpánkovou a dále i oboru psychologie, zpracovaný znalkyní Mgr. Fechtnerovou, jsou rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného významně narušené a není schopen řádně pochopit význam soudních řízení a není schopen hodnotné účasti na soudním jednání a tím i výslechu u soudu. Podle znalce přibraného v této trestní věci MUDr. Melichara je však jeho rozpoznávací schopnost zcela zachována a obviněný je schopen účasti v trestní řízení a je schopen vnímat, co se u soudu odehrává. Z toho rovněž vyplývá, že trestní řízení nebylo pro obviněného jako osobu trpící AS vedeno dostatečně srozumitelně. Poukázal také na skutečnost, že trestní řízení trvá nepřiměřeně dlouho, když ke skutkům došlo před třemi lety, 5. 2. 2015.
11. Obviněný se proto domnívá, že by z podnětu tohoto dovolání mělo být napadené rozhodnutí zrušeno. Navrhuje, aby Nejvyšší soud z podnětu tohoto dovolání, dle ust. §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 12 To 31/2018-919, a dle ust. §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
12. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem dovolání a dostupným spisovým materiálem nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k věci vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
b) vlastní posouzení dovolání
19. Hmotněprávní základ má nepochybně otázka příčetnosti obviněného, jež byla shledána v předchozím řízení jako zmenšená. Není sporu o tom, že situace stran duševního stavu obviněného a jeho možného vlivu na jeho trestní odpovědnost není jednoduchá, má i povahu v samotné povaze tohoto postižení. Nicméně bez dalšího samy o sobě neobstojí úvahy o neschopnosti obviněného chápat smysl trestního řízení, jež mají být dovozovány ze závěrů znaleckého posudku v civilním řízení (není schopen hodnotné účasti na soudním jednání a tím i výslechu u soudu), jestliže bylo současně znalcem v trestní věci jednoznačně potvrzeno, že tato duševní porucha umožňuje jeho účast na trestním řízení. Rozhodně se tak nejedná o diskriminaci osoby s Aspergerovým syndromem a z toho údajně plynoucího porušení práva na spravedlivý proces, který je dovozován z toho, že trestní řízení mělo být pro obviněného nesrozumitelné. V tomto směru bylo náležitě postupováno, jestliže řádné naplnění práv obhajoby bylo důvodem pro opakované rušení předchozích rozhodnutí odvolacím soudem (nejprve pro absenci obhájce, posléze i z důvodů porušení práv opatrovníka). Postup řízení byl tedy v souladu s požadavky spravedlivého procesu i u osoby se zmíněnou diagnózou. Obviněný zde zpochybňuje závěry znaleckého posudku psychiatrického zpracovaného v trestní věci, kdy se dovolává s ohledem na svou duševní poruchu závěrů jiného znaleckého posudku vypracovaného v civilním řízení, v řízení o omezení svéprávnosti. Nicméně jeho poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 315/2001 není případný, neboť v této citované věci sice došlo ke kolizi ohledně závěru posudku z trestního řízení a závěru posudku z opatrovnického řízení (tehdy v rámci řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům), nicméně podstata rozporu spočívala v odlišné diagn όze vyšetřovaného, kdy opatrovnický soud pracoval s diagn όzou t ěžké mentální retardace, zatímco trestní soud se střední mentální retardací. V nyní posuzované věci je situace odlišná, neboť je shodně zjištěn Aspergerův syndrom spolu s poruchou ADHD, kdy bylo ve znaleckém posudku, výslechu znalce a dále v rozsudcích nižších soudů vysvětleno, jaký má tato porucha vliv na chování obviněného, s následně rozvedenou výjimkou. V případě obviněného B. tak nejde o defekt intelektu, ale v zásadě o podstatné snížení ovládacích schopností pod vlivem další osoby, dnes již odsouzeného, v daném řízení původně spoluobviněného J. S., a dále o řešení otázky zachování či vymizení jeho rozpoznávacích schopností.
20. Obviněnému lze ovšem částečně přisvědčit v té části jím nastíněných úvah, kde opakovaně poukázal na ony dílčí útoky, konkrétně spolupachatelství u krádeží, kde je jeho účast popsána výlučně jako hlídání po vniknutí na pozemek, a s tím související část námitek týkají se vnitřního vztahu obviněného k takovému jednání, jež se týká zachování jeho rozpoznávací schopnosti, zda se chová protiprávně.
21. Soud I. stupně se s danou problematikou snažil vypořádat a konstatoval, že „ je u obviněného volní složka problematická, neboť je ovlivnitelný druhými osobami, jde o poměrně výrazné oslabení volní složky s tím, že za této situace je nutné konstatovat, že pokud obžalovaný spáchal nějaké jednání pod vlivem dominantnějšího …S., tak v tomto případě došlo u B. k podstatnému snížení ovládacích schopností. Pokud jde o samotné rozhodnutí a ovládnutí se při námětu k páchání trestné činnosti, tak tam ty ovládací schopnosti nebyly tak významně snížené, čili v těchto případech šlo o nepodstatné snížení volní složky, pokud tam obviněný figuroval individuálně. Z vyšetření totiž vyplynulo, že S. byl v té době jediný kamarád …. skutečně nějakým způsobem manipuloval v jednotlivostech a důrazně ho dominantně vedl. Obviněný B. je schopen vnímat to, co se odehrává v rámci soudního řízení s tím, že se řeší jeho případná trestná činnost. Obviněný B. si uvědomoval, že se krást nesmí. Jeho volní složka byla natolik oslabená, že je v kategorii podstatného snížení právě v důsledku toho, že byl závislý na osobě S. …, pro obviněného B. znamenal poměrně hodně, v té době to byl skutečně jeho jediný kamarád. Rozpoznávací schopnost ve vztahu k trestnímu řízení je schopnost rozpoznat své protiprávní jednání, to co je zakázáno, to co je upraveno v trestním zákoníku. ...[nejde o mentálně retardovaného jedince, jde o člověka, který má určitý stupeň vzdělání, určitou kvalitu inteligence, nikoli defektní inteligenci. To, že je někdo omezen ve svéprávnosti v rámci opatrovnického řízení, neznamená, že nemůže být eventuálně trestně odpovědný, že se nemůže účastnit trestního řízení. Obviněný má hraniční intelekt, nikoli defektní. Pokud jde o trestnou činnost spočívající v tom, že obviněný měl střílet slepice, případně ničit úly, tak tam je otázkou, zda se prokáže, že obviněný pouze hlídal, či se aktivně těchto věcí účastnil. Pokud jde o vloupání do chatek, znalec uvedl, že obviněný zřejmě nepochopí , že dělá trestnou činnost, když ho někam postaví a má jen hlídat, nicméně pokud jeho společníci provádějí nějakou trestnou činnost, tak to je schopen plně pochopit. Je schopen si také dát dohromady, že když vidí u svých společníků věci, které si odnášejí, že se dopouští trestné činnosti.]“
22. Krajský soud k tomuto uvedl, že „ … okresní soud v hlavním líčení jednak pečlivě vyslechl znalce MUDr. Ladislava Melichara, který stvrdil závěry svého písemného posudku, a to v tom ohledu, že u obviněného byla zjištěna diagnóza stejné vývojové poruchy a výsledné smíšené osobnostní poruchy, v čemž jeho závěry korespondují se závěry posudku pro účely občanskoprávní. Nicméně na stupni, kterého dosáhly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného, trvá, když určité snížení souvisí se současnou poruchou obviněného a také s vývojem Aspergerova syndromu. V důsledku toho je totiž obviněný manipulovatelný, ovlivnitelný a svým způsobem podléhající osobě, se kterou jako s jednou z mála, naváže kontakt. To vliv předpokládá, že vliv právě spoluobžalovaného S. mohl být velmi významný. Pokud hlídal, je jasné, že by byl dirigován a v důsledku toho by došlo k podstatnému snížení ovládacích schopností. Jednoznačně však znalec sdělil, že by ovládací schopnosti nemohly být vymizelé…… Nicméně znalec Melichar rovněž sdělil, že se v žádném případě nejedná o poruchu inteligence a že určitý problém je možno u obžalovaného spatřovat toliko v tom, že je snadno manipulovatelný a ovladatelný, a pouze z tohoto hlediska byly jeho schopnosti ovládací podstatně snížené. Okresní soud proto nepochybil, když uzavřel, že se jedná o osobu se zmenšenou příčetností, která je schopna účasti na trestním řízení, když ve shodě s tím, co uvedl znalec Melichar, je možno konstatovat, že posuzování otázky duševních schopností pro účely omezení svéprávnosti té které osoby či zbavení svéprávnosti ve vztahu k posouzení otázky trestní odpovědnosti je přece jen poněkud odlišné. Zjednodušeně řečeno, i malé dítě ví, že se krást nesmí, obžalovaný si právě této okolnosti s ohledem na své rozumové schopnosti musel být vědom i toho, že se podílí na jednání ostatních spolupachatelů, kteří se rozhodně nemohli pohybovat v mezích zákona. V tomto ohledu je nutno vycházet ze všech okolností spáchání projednávaných případů, a tedy nejen těch, kde obžalovaný hlídal, neboť pokud se obžalovaný předtím aktivně podílel na krádežích či vnikání na ten který pozemek, či do toho kterého objektu, pak se v situacích, kdy totéž činily ostatní osoby a on „pouze hlídal,“ nemohlo v žádném případě jednat o zcela vymizelé ovládací schopnosti. To znalec ostatně i podle přesvědčení odvolacího soudu vyjádřil v rámci své výpovědi velice přehledně a přesvědčivě.“
23. Poslední věty rozhodnutí odvolacího soudu velmi posunují smysl výpovědi znalce psychiatra, jestliže hovoří o nemožnosti vymizení ovládacích schopností. Ke stěžejní námitce absence rozpoznávacích schopností v případě pouhého „hlídání“ tak byly převzaty toliko argumenty obecné, kde znalec negoval její vymizení, aniž by však byla provedena bližší argumentace k problematice, vycházející z námitky, která má základ v odpovědi znalce MUDr. Melichara, „Pokud se jedná o chatky - to bych přiznal, že asi nepochopí, že dělá trestnou činnost, když ho postaví někam a má jen hlídat u chaty“ (protokol o hlavním líčení na čl. 855 a odpověď na otázku obhájce). Soud I. stupně na tuto skutečnost poukázal (viz bod 21 shora), aniž by to však vzal v potaz při svých hodnotících úvahách a vyvodil z toho patřičné závěry. Krajský soud se dále snažil překlenout nastíněnou situaci poukazem na fakt, že pokud obviněný hlídal, tak se nemohlo jednat o vymizení ovládacích schopností, což však není tvrzeno, problém je zde v tom, zda nebyly vymizelé schopnosti rozpoznávací. Další část úvah je poněkud spekulativní, tj. závěr, že pokud se předtím aktivně účastnil krádeží, tak i v těchto případech si musel být vědom, že spolupachatelé se pohybují mimo rámec zákona. Závěr odvolacího soudu, že u takovéto trestné činnosti je schopen obviněný pochopit, že se nemá krást, tak vůbec nereaguje na zmíněnou odpověď znalce, zda je schopen i v těchto případech hlídání rozpoznat protiprávnost svého jednání. Odpověď znalce MUDr. Melichara reagovala na konkrétní dotaz, nejedná se o zde vytržené tvrzení a lze z ní dovodit pro obviněného příznivější výklad v tom směru, že není schopen chápat, tedy rozpoznat protiprávnost svého jednání. Při této formě trestné součinnosti se tak podle znalce může jednat o vymezení rozpoznávacích schopností, tudíž právně o nepříčetnost. V obecné rovině sice znalec MUDr. Melichar se vyjádřil v tom směru, že vyloučil úplné vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností, konkrétně hovořil o podstatném snížení ovládacích schopností. Nicméně ve vztahu k jeho dalšímu vyjádření se tyto závěry jeví být poněkud rozporné. Celkové posouzení je nutno spojit s předchozími zjištěními týkající se duševního stavu obviněného, tedy jak vyšší míře ovlivnitelnosti, tak zejména jeho neorientovanosti v sociálních vztazích, když zde je jeho duševní porucha - Aspergerův syndrom, tedy porucha v rámci autistického spektra, výrazným handicapem. Jinými slovy je v jeho případě zcela na místě hodnotit jeho schopnosti případ od případu, když u samotné přímo páchané krádeže a dalších, aktivnějších forem jednání a zapojení se obviněného, se nejeví zatím závěr nižších soudů jako nesprávný ve smyslu zjištění „pouhé“ zmenšené příčetnosti. Nicméně v případě zapojení v menším rozsahu, typickém pro „hlídání“, není zatím takový závěr náležitě podloženým. Jde o posouzení jeho schopnosti vyhodnotit situaci v celém rozsahu, jeho schopnost uvědomění si možného dosahu svého chování na místě činu v souvislosti s jednáním dalších osob.
24. Naproti tomu se nejeví nutným vypracovat revizní znalecký posudek ohledně posouzení závěrů psychiatrického znaleckého posudku a znaleckého posudku z civilního řízení, když soud prvního stupně vysvětlil na straně 16 svého rozhodnutí, co jej vedlo k tomu, že nepovažoval za nezbytné zpracovávat revizní znalecký posudek ohledně osoby obviněného J. B. Vysvětlil, že seznámil znalce MUDr. Melichara zpracovávajícího posudek v trestní věci s existencí a závěry znaleckého posudku v opatrovnické věci (viz protokol o hlavním líčení před vyhlášením třetího rozsudku v této věci soudem I. stupně). Znalecký posudek ve věci sp. zn. 0P 282/2016 Okresního soudu v Nymburce řešil otázky schopnosti obviněného činit úkony v rámci občanského práva, jež jsou s ohledem na jeho diagn όzu Aspergerov ým syndromem problematické a proto bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti. Pro účely trestního práva však je zjevné, že právě tato okolnost byla důvodem pro přibrání znalce psychiatra, když sama skutečnost, že je někdo omezen ve svéprávnosti v rámci opatrovnického řízení, bez dalšího nutně neznamená, že nemůže být trestně odpovědný pro účely trestního řízení. Postupem podle §109 až §110 tr. ř. jsou pak řešitelné případné nesrovnalosti, byť bylo uvedeno, že je možno připustit jistou vnitřní rozpornost znaleckého posudku.
25. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání důvodným, když zůstala nevyjasněna otázka trestní odpovědnosti obviněného J. B. v případě jeho méně intenzivní účasti na jednáních, jež se omezovala na pouhé hlídání ostatních pachatelů.
26. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto podle §265k odst. 1 tr. ř. o zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 12 To 31/2018, a podle §265k odst. 2 tr. ř. o zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
27. Krajský soud v Praze tak v novém řízení důsledně vyhodnotí závěry znaleckého posudku psychiatrického včetně výslechu znalce u hlavního líčení ve vztahu ke schopnosti obviněného J. B. rozpoznat nebezpečnost svého jednání v situaci zmíněného „hlídání“. Nezbytným se jeví výslech znalce MUDr. Melichara krajským soudem se zaměřením na zachování rozpoznávacích schopností ve shora popsaných případech. Na základě tohoto postupu si bude moci krajský soud vytvořit potřebné podklady pro své rozhodnutí. V případě, že by tento postup nevedl k odstranění citovaných rozporů, a to ani případným doplňkem stávajícího znaleckého posudku, tak by nezbylo než přibrat znalce nového, eventuelně zvážit vypracování ústavní znaleckého posudku. V případě, že by zůstala pochybnost o vymizení rozpoznávací schopnosti obviněného, tak by bylo nutno postupovat ve smyslu zásady in dubio pro reo. Pokud by přesto soud shledal, byť jen částečně, zachovalou tuto schopnost, pak se jeví nezbytným důsledné oddělení jeho jednání spočívající v aktivní účasti na stíhaném jednání od uvedeného „hlídání“ ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže, přihlížeje i k zákazu reformationis in peus.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Broukal
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.