ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.11.2018.1
sp. zn. 7 Td 11/2018-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. února 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného R. C. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 8/2018, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Uherském Hradišti.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podala dne 16. 1. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu na obviněného R. C. pro skutek kvalifikovaný jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně) dne 1. 2. 2013 uzavřel v restauraci Sokool, Praha 2, P., se společností Evropská leasingová, s. r. o., se sídlem Praha 5, mandátní smlouvu o jejím zastupování pro účely vymáhání pohledávek, kdy v období od 1. 2. 2013 do 14. 9. 2015 převzal od dlužníků společnosti částku v souhrnné výši 93 626 Kč, která mu byla zaslána bezhotovostně na jím spravovaný účet vedený u Raiffeissenbank, a. s., konkrétně od L. L., L. Ď. a T. R., následně na účet společnosti vedený u Raiffeissenbank, a. s., odeslal částku pouze 31 583 Kč a zbývající částku nijak nevyúčtoval a ponechal si ji pro svou potřebu, čímž společnosti Evropská leasingová, s. r. o., způsobil škodu ve výši 62 043 Kč.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 2 T 8/2018, byla věc podle §314c odst. 1 tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 2 není místně příslušný k jejímu projednání. Obvodní soud uvedl, že všichni dlužníci zaslali své dluhy bezhotovostně na účet obviněného, který byl zřízen L. B. (dnes C.) a držitelem debetní karty byl od počátku i R. C. Účet byl zřízen a vede ho pobočka Raiffeissenbank, a. s., K., Zlín. Smlouva o debetní kartě byla uzavřena na pobočce v Uherském Hradišti. Soud dále uvedl, že podle výpisu z účtu vybíral obviněný v období, kdy mu byly zasílány peníze všemi dlužníky z bankomatů v období roku 2013 ve Zlíně, Olomouci, Uherském Hradišti. V roce 2014 rovněž v Přerově, Otrokovicích. V roce 2015 v Uherském Hradišti a Kroměříži. V tomto období podle soudu žil se svou manželkou v místě přechodného bydliště, kde s manželkou nakupovali platbami kartou, vybírali hotovost a vkládali hotovost. Podle soudu tak místo, kde měl na účtu svěřené prostředky, které nezaslal společnosti Evropská leasingová, s. r. o., byla jemu nejbližší pobočka Raiffeissenbank, a. s., a bankomaty v Uherském Hradišti. Místo vzniklé škody je pak podle soudu sídlo společnosti v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5. Podle názoru soudu jsou příslušné oba soudy. Uvedl však, že stěžejní svědci mají bydliště na Moravě, obviněný s manželkou bydlí v Uherském Hradišti, obhájkyně obviněného v okrese Uherské Hradiště. Podle obvodního soudu je tak soudem příslušným podle §18 odst. 1 tr. ř. a také s ohledem na ustanovení §25 tr. ř. Okresní soud v Uherském Hradišti.
Nejvyšší soud, který je uvedeným soudům ve smyslu §24 tr. ř. nejblíže společně nadřízeným soudem, věc projednal a shledal, že k řízení o trestném činu podle podané obžaloby není místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 2.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Podle obžaloby se měl obviněný dopustit přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tím, že měl v rozporu s mandátní smlouvou ze dne 1. 2. 2013, na základě níž vymáhal pro společnost Evropská leasingová, s. r. o., její pohledávky a na jehož účet přicházeli v uvedeném období platby od dlužníků, které z části odeslal poškozené společnosti, z části však nevyúčtoval a měl si je ponechat pro svoji potřebu.
Přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, spočívá v jednání, kterým pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření. Místo, kde obviněný podepsal mandátní smlouvu (obvod Obvodního soudu pro Prahu 2) není místem spáchání uvedeného trestného činu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 tr. ř. Avšak ani místa, kde měl obviněný vybírat z bankomatů peníze z předmětného účtu (jak uvádí Obvodní soud pro Prahu 2 v usnesení ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 2 T 8/2018) nejsou pro určení spáchání uvedeného přečinu v tomto konkrétním případě relevantní. Z výpovědi obviněného (č. l. 165 p. v.), jakož i z výpisu z účtu (č. l. 268 a násl. tr. spisu) navíc vyplývá, že na účet chodily různé platby a obviněný účet užíval zcela běžně k osobním potřebám, není proto zřejmé, které z peněz užitých obviněným pro jeho potřebu náležely právě poškozené společnosti Evropská leasingová, s. r. o.
V uvedené věci je především zřejmé, že obžalobou je obviněnému kladeno za vinu, že v podstatě neučinil to, k čemu byl podle mandátní smlouvy povinen, tedy ačkoli mu na jeho účet byly poukázány peníze od dlužníků, obviněný tyto peníze, ač ho k tomu zavazovala mandátní smlouva, společnosti Evropská leasingová, s. r. o., nevyúčtoval a ponechal si je pro vlastní potřebu. Tuto skutečnost nakonec obviněný sám připouští ve své výpovědi (č. l. 165 p. v.). Podstatné pro určení místa spáchání trestného činu zpronevěry je místo, kde obviněný pojal úmysl si cizí svěřenou věc přisvojit, tedy peníze náležející společnosti Evropská leasingová, s. r. o., nevyúčtovat a ponechat si pro vlastní potřebu. Z dostupného spisového materiálu přitom toto místo nelze s jistotou určit, pokud navíc trestné jednání spočívá v neprovedení určité činnosti, nevyúčtování částky a nezaslání peněz na účet společnosti.
V daném případě je tak zřejmé, že místo činu (§18 odst. 1 tr. ř.) nelze jednoznačně zjistit. V takovém případě je třeba přistoupit k určení místní příslušnosti podle kritérií bydliště, pracoviště nebo pobytu obviněného uvedených v ustanovení §18 odst. 2 tr. ř. část věty před středníkem, která jsou zásadně rovnocenná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 11 Nd 160/2001, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod číslem judikátu T 186, Svazek 6/2001). Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný v době, po kterou je mu kladeno za vinu uvedené trestné jednání, bydlel, zdržoval se a dosud bydlí a zdržuje se (ačkoli je podle svých výpovědí i výpovědí jeho manželky často mimo domov, neboť je řidičem z povolání) v obci Březolupy, okres Uherské Hradiště.
Obžaloba byla tedy podána u místně nepříslušného soudu, když místně příslušný soud k projednání věci je Okresní soud v Uherském Hradišti.
Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu