ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.23.2018.1
sp. zn. 7 Td 23/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. května 2018 v neveřejném zasedání ve věci obviněné S. B. , vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 50/2018, takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodním á .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podala dne 3. 4. 2018 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou návrh na potrestání obviněné S. B. pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v době od 1. 10. 2017 do 28. 3. 2018 v Herálci, okres Žďár nad Sázavou, v Praze, ve Vejprnicích, okres Plzeň-sever, ani na jiném místě v České republice úmyslně neplnila svoji vyživovací povinnost na svého nezletilého syna M. P., ačkoliv jí tato povinnost vyplývá z občanského zákoníku a byla jí přesně stanovena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 5. 2017, sp. zn. 10 P 54/2014, na jehož základě je povinna přispívat na výživu nezletilého syna 2 500 Kč měsíčně vždy každého 15. dne k rukám otce M. P., kterému na dlužném výživném za uvedené období dluží částku 15 000 Kč.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 2 T 50/2018, byla obviněná uznána vinnou přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a byl jí uložen trest. Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněná podala odpor (č. l. 73 tr. spisu). Součástí odporu proti trestnímu příkazu (podání ze dne 14. 4. 2018) učinila obviněná námitku místní příslušnosti a nezákonného soudce a návrh na odnětí a přikázání věci z důležitých důvodů. Pokud jde o námitku místní příslušnosti soudu, má obviněná za to, že věc nerozhodoval zákonný soud a soudce, když se mělo vycházet z jejího faktického pobytu, tzn. z místa, odkud skutečně nebylo výživné plněno. Uvedla, že trestný čin měl být páchán z místa, kde se v předmětné době zdržovala, odkud neplatila výživné, přičemž podle obviněné šlo o místo v okrese Plzeň-sever. Obviněná dále uvádí, že nemá prostředky na cestování k soudu z místa pobytu do Žďáru nad Sázavou a nemá prostředky na to, aby hradila cestovné svému obhájci. Podle obviněné je zde dán důležitý důvod (zajištění práva na obhajobu a spravedlivý proces), aby věc byla odňata Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a přikázána Okresnímu soudu Plzeň-sever.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou předložil dne 24. 4. 2018 trestní spis, sp. zn. 2 T 50/2018, Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu a k rozhodnutí o návrhu obviněné na delegaci.
Nejvyšší soud nejprve zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že příslušný k projednání věci je Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele (v daném případě opomenutí), naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Místem spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy je jak místo, kde měl pachatel pobyt v čase neplnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba (srov. rozhodnutí č. 44/1971 Sb. rozh. tr.). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Z obsahu spisu vyplývá, že obviněná měla v době neplnění své vyživovací povinnosti k nezletilému synovi trvalé bydliště v Praze 3, H. n. V tomto případě se však jedná o adresu úřadu Městské části Praha 3 a obviněná se zde podle své výpovědi nezdržuje. Z výpovědi obviněné na č. l. 4 a násl. tr. spisu se podává, že fakticky bydlí a zdržuje se na adrese P. v., Vejprnice, okres Plzeň-sever. Z výpovědí obviněné je dále zřejmé, že uváděnou trestnou činnost doznává (důvody, jež uvádí na svou obhajobu, nejsou nyní předmětem řízení o příslušnosti soudu u Nejvyššího soudu). Obviněná vypovídá, že jedenkrát za 14 dnů si syna vyzvedává v místě jeho bydliště a odváží si ho na víkend, přičemž ho vrací zpět do místa jeho bydliště, kde žije syn se svým otcem na adrese H., okres Žďár nad Sázavou.
Aplikujeme-li výše uvedené zásady na tento případ je zřejmé, že k jednání resp. opomenutí jednání naplňujícímu objektivní stránku uvedeného přečinu mělo docházet jak v místě bydliště obviněné – jako osoby povinné platit výživné na svého syna (obvod Okresního soudu Plzeň-sever), tak v místě bydliště oprávněné osoby v územním obvodu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. U tohoto soudu byla podána obžaloba a tento soud se tak stal příslušným k projednání věci. O příslušnosti Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou tak není pochyb.
Nejvyšší soud se dále zabýval návrhem obviněné na delegaci. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem důležité důvody sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Skutečnost, že obviněná, která má faktické bydliště ve Vejprnicích, okres Plzeň-sever, a žádá, aby z finančních důvodů trestní řízení probíhalo u soudu v místě jejího bydliště, sama o sobě není vážným důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že si obviněná jedenkrát za 14 dní jezdí pro svého syna do místa jeho bydliště v obci Herálec, v obvodu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Dostavila se také k podání vysvětlení na oddělení Policie ČR do Nového Města na Moravě, okres Žďár nad Sázavou (č. l. 4, 20 tr. spisu). Z výše uvedeného lze usoudit, že získání finančních prostředků na jednorázovou cestu k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou nemůže být v této konkrétní věci závažným důvodem k postupu podle §25 tr. ř. Nelze také pominout, že úhrada nákladů jednorázové cesty z místa bydliště obviněné k hlavnímu líčení u příslušného soudu u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nepředstavuje takové náklady, které by předem vylučovaly možnost obviněné se osobně účastnit soudního řízení. Obviněná současně neuvádí žádné další důvody (kromě nedostatku finančních prostředků), proč se nemůže účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu ve Žďáru nad Sázavou, ani jí v účasti nebrání její zdravotní stav, resp. žádné závažné zdravotní komplikace. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že na straně obviněného může být takovou výjimečnou okolností zejména jeho značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci podle dostupného spisového materiálu nejde. Vyhověním návrhu obviněné na delegaci by se naopak případné komplikace spojené s cestou k soudu fakticky přenesly z obviněné na otce jejího nezletilého syna, tedy osobu oprávněnou. Po pečlivém zvážení všech okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. května 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu