ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.26.2018.1
sp. zn. 7 Td 26/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. K., vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 15/2017, a u odvolacího Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 To 109/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 3 T 15/2017, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný J. S. přečinem podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1 tr. zákoníku a byl jim uložen trest. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť proti němu podal odvolání obviněný M. K.
Krajskému soudu v Brně byl dne 29. 3. 2018 (č. l. 317 tr. spisu) předložen trestní spis Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 3 T 15/2017, k rozhodnutí o podaném odvolání obviněného a věc je u odvolacího soudu vedena pod sp. zn. 8 To 109/2018.
Podáním, které bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne 26. 4. 2018, učinil M. K. návrh na odnětí uvedené věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Krajskému soudu v Plzni.
V návrhu uvedl, že podle obžaloby se dopustil přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je však přesvědčen, že ke sdělení obvinění za tento přečin bylo nutné, aby byl pachatel hlavního trestného činu v době sdělení obvinění již pravomocně odsouzen. Tento princip však podle něj ani vyšetřovatele ani státního zástupce nezajímal a ani on o této zásadě „věci rozhodnuté“ nevěděl. Vznesené obvinění tak bylo podle jeho přesvědčení od počátku nezákonné, neboť bylo založené pouze na domněnce, že pachatelka hlavního trestného činu J. J. bude v samostatném řízení odsouzená. Tyto skutečnosti měla vědět soudkyně, která rozhodovala ve věci v prvním stupni, ale podle obviněného nevěděla. Obviněný předpokládal, že odvolací soud, kterému byla věc předložena k rozhodnutí o jeho odvolání, tuto (podle obviněného) základní procesní chybu objeví. Navíc má za to, že ho soud měl upozornit, aby proti tomuto pochybení podal odvolání. Vzhledem k tomu, že se soudci Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, podle obviněného, znají a jsou provázáni, nedá se podle něj od nich očekávat profesionální rozhodnutí. Navrhuje proto delegaci jeho věci ke Krajskému soudu v Plzni.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného nyní nachází u Krajského soudu v Brně (sp. zn. 8 To 109/2018) v řízení o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 3 T 15/2017.
V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle §25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Krajskému soudu v Plzni.
Z návrhu obviněného je patrné, že postavil své přesvědčení o neschopnosti Krajského soudu v Brně k zajištění nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci, na zcela subjektivním posouzení jeho věci, na svém vlastním výkladu ustanovení trestního zákoníku týkající se přečinu podílnictví, jímž byl uznán vinným. Svůj výklad předpisů považuje za správný a má za to, že soudy (ale také i další orgány činné v trestním řízení) nesprávně v jeho věci aplikovaly procesní i hmotněprávní předpisy. Je především zřejmé, že obviněný založil tyto argumenty v podstatě na své nespokojenosti a nesouhlasu s postupem soudů v jeho věci. Nutno zdůraznit, že řešení této otázky však není předmětem řízení o delegaci u Nejvyššího soudu. Jak již bylo řečeno, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u odvolacího soudu a otázky týkající se vad dosavadního řízení či procesu dokazování budou řešeny v řízení před tímto soudem. Postup orgánů činných v přípravném řízení, okresního soudu a krajského soudu ve věci není důkazem neschopnosti Krajského soudu v Brně rozhodovat meritorně ve věci obviněného nestranně.
Argumenty uplatněné obviněným nemohou být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Krajského soudu v Brně o jeho odvolání, a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejímu přikázání soudu jinému.
Obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Krajskému soudu v Plzni neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu