ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.29.2018.1
sp. zn. 7 Td 29/2018-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 5. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného J. H. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 60/2018, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 9.
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 7. 5. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného J. H. pro skutek kvalifikovaný jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně) v přesně nezjištěné době od 4. 7. 2016 do 22. 8. 2016, na různých místech Prahy, jako externí přepravce zboží, který pracoval na základě ústní dohody pro společnost Skupiner, s. r. o., si přisvojil utrženou finanční hotovost za tržby, které přebíral od odběratelů za dodané zboží, neodvedl ji na účet společnosti Skupiner, s. r. o., vedený u UniCredit Bank, a použil ji pro vlastní potřebu a toto učinil v celkem v šesti případech uvedených v obžalobě, přičemž z takto utržené hotovosti v celkové výši 71 379,- Kč mu náležela provize za rozvoz zboží v celkové výši 13 531,- Kč, která mu byla přiznána, čímž způsobil poškozenému, společnosti Skupiner, s. r. o., celkovou škodu ve výši 57 848,-Kč.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 6 T 60/2018, byla věc podle §314c odst. 1 písm. a) a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 4 není místně příslušný k jejímu projednání. Z popisu skutku podle soudu nevyplývá, že by byl spáchán v obvodu tohoto soudu. U přečinu zpronevěry dle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku je místem spáchání trestného činu místo, kde se obviněný dopustil jednání, jímž si přisvojil cizí věc mu svěřenou. V daném případě je nepochybné, že obviněný převzal peněžní prostředky na různých místech Prahy. Místo, kde se obviněný měl rozhodnout, že s peněžními prostředky bude nakládat jako s vlastními, podle soudu nelze v daném případě přesně určit. Z žádného důkazu zajištěného v řízení přípravném však nelze dovodit, že by takovéto místo bylo v obvodu Prahy 4, kde obviněný rovněž nebydlí (v obžalobě je nesprávně uvedena adresa trvalého bydliště n. M., Praha 4 – jedná se o adresu ÚMČ Praha 2, která sídlí na adrese nám. M., Praha 2) ani nepracuje. V obvodu Prahy 4 nesídlí ani poškozená organizace, společnost Skupiner, s. r. o., která má sídlo vedeno v Brně. Podle názoru soudu je tak místně příslušným pro rozhodnutí v této trestní věci Městský soud v Brně (místo, kde došlo ke vzniku škody spácháním přečinu zpronevěry dle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku). Nejvyšší soud je tak za daného stavu příslušným k rozhodnutí o místní příslušnosti, neboť Obvodní soud pro Prahu 4 spadá do obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze a Městský soud v Brně do působnosti Vrchního soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud, který je soudům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ve smyslu §24 tr. ř. nejblíže společně nadřízeným soudem, věc projednal a shledal, že k řízení o trestném činu podle obžaloby není místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Zde lze totiž obvykle nejlépe a nejrychleji objasnit trestnou činnost a zpravidla tu bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Podle obžaloby se měl obviněný dopustit přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tím, že v pozici přepravce zboží přebíral od odběratelů za dodané zboží hotovost, kterou však neodvedl na účet společnosti Skupiner, s. r. o. a peníze užil pro svou potřebu. Z obsahu spisu je zřejmé, že zboží dopravoval do různých částí Prahy, kde i přebíral hotovost.
Přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, spočívá v jednání, kterým pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření. Jinak řečeno, pouhé převzetí cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nenaplňuje zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 tr. ř., pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil. Podstatné je jeho jednání poté, co pojal úmysl naložit s věcí v rozporu s účelem svěření.
Z obsahu dosud dostupného spisového materiálu je zřejmé, že obviněný svoji vinu nepopírá. Pokud jde o od klientů převzaté finanční prostředky (které měl obviněný vložit na účet společnosti Skupiner, s. r. o.) není dosud zřejmé, kde obviněný pojal úmysl nakládat s těmito jako s vlastními, tedy v rozporu s účelem svěření. Přitom místa, kde obviněný částky od klientů převzal, nemusí být místem spáchání trestného činu.
Jestliže na základě dosud provedených důkazů je ve výše popsaném skutku spatřován trestný čin zpronevěry, pak není zřejmé, kde mělo dojít k jednání, kterým obviněný se svěřenou věcí naložil v rozporu s účelem svěření. Způsobená škoda na cizím majetku, v tomto případě nastala na stejném místě, na kterém došlo k jednání obviněného. Takové závěry vyplývají z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1999. Adresa sídla společnosti Skupiner, s. r. o., tak není v tomto případě, kdy se nejedná o tzv. distanční delikt, pro určení místní příslušnosti soudu, relevantní (srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017).
Neboť nelze přesně zjistit, v obvodu jakého soudu měla být trestná činnost obviněným spáchána, přichází v úvahu posouzení příslušnosti soudu podle §18 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Pokud jde o hlediska místa kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, jsou si tato hlediska rovnocenná, není tedy rozhodné, podle kterého z nich se místní příslušnost soudu zjistí.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný má adresu trvalého bydliště na n. M., Praha 2. V tomto případě se však jedná o adresu ohlašovny Úřadu městské části Praha 2. Přitom za místo, kde obviněný bydlí, se považuje jeho faktické bydliště anebo takové místo, kde má alespoň vytvořeny reálné podmínky k tomu, aby zde stále bydlel. Adresa trvalého bydliště obviněného na ohlašovně úřadu v tomto případě uvedeným podmínkám neodpovídá.
Pokud jde o místo, kde obviněný pracuje, není z dosud dostupného spisového materiálu zřejmé, zda a kde obviněný pracuje.
Určení místní příslušnosti soudu podle toho, kde se obviněný zdržuje, má v praxi význam především tehdy, když obviněný nemá stálé bydliště, event. ani zřejmé pracoviště. Jde o místo, kde obviněný fakticky přechodně pobývá, aniž by se jednalo o místo, kde obviněný bydlí. Zpravidla jde o takové místo, kde přebývá, avšak není zde ani přihlášen k trvalému pobytu. Je tak patrné, že takovým místem může být jakékoli místo pobytu obviněného, které není jeho stálým ani trvalým bydlištěm, kde však přebývá, a to nikoli náhodně nebo nahodile. Takové místo předpokládá, že obviněný zde setrvává po určitou trvalou, nikoli zcela přechodnou dobu (např. v bydlišti prarodičů, přítele nebo přítelkyně apod.) či proto, že přechodně zde řeší dočasnou nemožnost najít trvalé bydliště (např. ubytovny, azylové domy atd.). Přitom však nejde o místa, kde přebývá jen po krátkou dobu za určitým konkrétním účelem (např. pobyt v hotelu na dovolené, krátkodobá návštěva u známého nebo příbuzného apod.). Zdržuje-li se obviněný střídavě na více místech, a to ve více obvodech soudů, je příslušný ten soud, u nějž podal státní zástupce obžalobu nebo bylo rozhodnuto o jeho příslušnosti podle §24 tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. §18. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 298. ISBN 978-80-7400-465-0.).
Obviněný ve své výpovědi ze dne 16. 3. 2018 na č. l. 8 tr. spisu uvedl, že v současné době žije v Praze 10, na ulici Ž. Uvedl, že nemá jménem označenou ani schránku ani zvonek a chystá se stěhovat. Pokud jde o adresu, kterou obviněný uvedl jako adresu pro doručování (P., Praha 3), jde o adresu bratra obviněného (viz č. l. 63 tr. spisu), avšak skutečnost, zda se obviněný na této adrese zdržuje, z trestního spisu nevyplývá. Rozhodná by přitom byla adresa, na níž by se obviněný zdržoval v době podání obžaloby (7. 5. 2018). Místo, kde se obviněný zdržuje ve smyslu §18 odst. 2 tr. ř. tak z dostupného spisového materiálu rovněž není zřejmé.
S ohledem na výše uvedené, pokud nelze místa podle §18 odst. 2 tr. ř. zjistit, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Soud, v jehož obvodě trestný čin vyšel najevo (forum scientiae), je příslušný teprve v tom případě, když není možné uplatnit žádné z předchozích hledisek. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že poškozená učinila trestní oznámení na Místním oddělení PČR Vysočany, Praha 9 (viz č. l. 3, 16 tr. spisu). Obvodní soud pro Prahu 9 je tak soudem příslušným k projednání věci.
Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Michal Mikláš předseda senátu