ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.5.2018.1
sp. zn. 7 Td 5/2018-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. února 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného P. K. , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 7/2017, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podala u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře dne 5. 5. 2017 obžalobu na obviněného P. K. pro ad I a) – c) zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a ad II přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, se měl obviněný dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v přesně nezjištěné době od poloviny roku 2011 do 31. 3. 2014 v Brně, Praze, Hodoníně, Hronově, Vyškově, Přerově, Pacově a dalších, v úmyslu obohatit sebe nebo společnosti První nebankovní s. r. o., se sídlem Vinohradská 2165/48, 120 00 Praha – Vinohrady a Labonita Property s. r. o., se sídlem Branická 213/53, 147 00 Praha 4 – Braník, jako jednatel obou společností, postupně vylákal od uvedených subjektů pod nejrůznějšími záminkami a přísliby finanční prostředky a to zejména formou uzavření s uvedenými subjekty smluv o půjčce, na základě nichž mu věřitelé vždy poukázali na smlouvou určený účet dohodnutou částku, přičemž součástí smlouvy byla většinou i výše dohodnutého úroku, konečná vyplacená částka a termín vrácení půjčky vč. úroků, a na tomto základě jednotliví věřitelé poukázali na účet, vedený u GE Money Bank a. s., jehož majitelem a jediným disponentem byl obviněný Pavel Koudelka, nebo na účet, vedený u GE Money Bank, a. s., jehož majitelem je společnost První nebankovní s. r. o. a jediným disponentem je pouze obviněný P. K., finanční prostředky, které jim však v dohodnuté výši ani v dohodnutém termínu ani později nevrátil, rovněž odebrané zboží nezaplatil, a takto jednal přesto, že si byl vědom toho, že nemá žádný reálný zdroj příjmů, z něhož by byl schopen tyto finanční prostředky vrátit či je zhodnotit a zamlčel jim svou skutečnou finanční situaci, kdy nejméně od roku 2011 celková výše jeho závazků z půjček značně přesahovala jeho majetek, nedisponoval takovým kapitálem a příjmem, který by mu umožnil získané prostředky vrátit, neinformoval věřitele o tom, že jeho obchodování je prodělečné a je proti němu vedena řada exekučních řízení, a naopak je prezentoval jako výnosné, kdy výnosy věřitelům či investorům vyplácel z prostředků, které získal novými zápůjčkami a nikoli z výnosů či zisků na burze či jinde, což ovšem vkladatelé a věřitelé nevěděli , a tímto způsobem podle obžaloby vylákal 72 útoky od 22 poškozených částku 5 438 274 Kč.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1,3 tr. zákoníku, se měl dopustit tím, že (zkráceně) dne 17. 5. 2013, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, uzavřel v Táboře, okr. Tábor, jako jednatel společnosti Labonita Property s. r. o., se sídlem Vinohradská 2165/48, 120 00 Praha 2, s J. K., Vojkovice, Smlouvu o nájmu štípacího procesoru typ 370 + podávací stůl, na dobu určitou od 16. 5. 2013 do 31. 12. 2013, kdy předmětem pronájmu byl štípací automat BALA AGRI typ. 370, - v hodnotě 275 977Kč, s tím, že v ustanovení smlouvy bylo výslovně uvedeno, že předmět nájmu bude umístěn na adrese pronajímatele Tábor, předmět nájmu si dne 17. 5. 2013 převzal, přičemž nejen, že dohodnuté nájemné přes opakované výzvy nikdy neuhradil, ale navíc stroj ke dni 31. 12. 2013 nevrátil, naopak ho z místa určení buď sám, nebo za pomoci další dosud neustanovené osoby odvezl, aniž by o tom pronajímatele informoval, tímto jednáním způsobil J. K., škodu v celkové výši 275 977 Kč.
Nejvyššímu soudu byl dne 16. 1. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, sp. zn. 9 T 7/2017, s návrhem soudu na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Ze spisového materiálu podle soudu vyplývá, že pouze dva útoky zvlášť závažného zločinu podvod podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku popsané v obžalobě měly být spáchány v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, a to ke škodě poškozených J. S. a J. B. (útoky pod bodem I.17 a I.22 obžaloby). V Táboře pak měl být spáchán i skutek kvalifikovaný v žalobním návrhu jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (bod II. obžaloby). Ostatní útoky, které podle obžaloby naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, pak měly být spáchány v drtivé většině případů v Praze či Brně. Osoby touto údajnou trestnou činností poškozené pak pocházejí z obvodů Krajského soudu v Brně (I. 1-4, 6, 7, 10, 13, 14), z obvodu Městského soudu v Praze (I. 11, 15, 19, 21), Krajského soudu v Praze (I. 18, 21), Krajského soudu v Ostravě (I. 12, 16, 20), Krajského soudu v Plzni (I.5) a Krajského soudu v Hradci Králové (I.8). Podle soudu jednání obviněného popsané pod bodem I.22 by mělo být považováno za samostatný trestný čin podvodu, tentokrát podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, a to proto, že mělo být spácháno zcela odlišným způsobem oproti všem předchozím útokům a tudíž nejsou splněny podmínky pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Jako dílčí útok tohoto trestného činu by pak měl být považován též skutek pod bodem II., který je nyní obžalobou kvalifikován jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to proto, že je zde dána blízká souvislost časová i v předmětu útoku a z okolností, za kterých se do dispozice obviněného dostal štípací automat, kdy již uzavření nájemní smlouvy s poškozeným J. K. bylo činěno na straně obviněného s podvodným úmyslem. Krajský soud nepochybuje o tom, že je dána místní a věcná příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, protože minimálně jeden útok zvlášť závažného zločinu podvod podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jenž měl být spáchán ke škodě J. S. (body I. 17), měl být spáchán v jeho obvodu, škoda, která takto měla být způsobena, činí 100 000 Kč. Všemi útoky nyní kvalifikovanými jako dílčí útoky trestného činu podvod, které měly být spáchány ke škodě osob majících trvalý pobyt v jeho obvodu, pak měla být způsobena škoda ve výši cca 710 tisíc Kč (vedle zmíněného poškozeného J. B., ad I.22, ještě poškozený P. D., ad I.9 obžaloby). Třebaže je soud toho názoru, že skutek ad II. kvalifikovaný jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku je ve skutečnosti dílčím útokem přečinu podvod podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, k jehož projednání by byl příslušný buď Okresní soud v Táboře nebo Okresní soud v Pelhřimově, podmínky pro vedení společného řízení podle §20 odst. 1 tr. ř. a §21 odst. 1 tr. ř. před krajským soudem jsou dány. Nelze podle soudu vyloučit aplikaci §23 odst. 1 tr. ř. a následně §23 odst. 2 tr. ř. Podle soudu je tak dána místní a věcná příslušnost zdejšího soudu jen s odkazem na skutek popsaný pod bodem I.17. Soud chtěl zjistit stanovisko obviněného k výslechu svědků v tom smyslu, zda bude žádáno jejich osobní slyšení, a s tím spojené dojíždění svědků ze vzdálených míst, či bude obviněný souhlasit s tím, že se jejich výpovědi z přípravného řízení (včetně úředních záznamů), v hlavním líčení toliko přečtou. Proto bylo nařízeno veřejné zasedání. Obviněný se pak ústy svého obhájce vyjádřil tak, že žádá osobní slyšení všech svědků. Důležitý důvod pro odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře a její přikázání Krajskému soudu v Brně spatřuje krajský soud v tom, že v obvodu Krajského soudu v Brně má bydliště největší počet svědků nebo je nejblíže bydlištím dalších svědků, kteří mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě nebo Krajského soudu v Hradci Králové, jejichž slyšení je ve věci nutné. Pro svědky žijící v Praze či jejím okolí pak nepředstavuje cesta k hlavnímu líčení do Brna významnější zdržení oproti cestě do Tábora, a to díky dobrému dopravnímu spojení. Pro svědka Z. O. z Bečova nad Teplou cesta do Brna představuje zdržení oproti cestě do Tábora za použití automobilu cca 55 minut (aplikace mapy.cz). Pouze v případě svědkyně J. G. z Chebu a tří svědků z obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, je navrhovaná změna v jejich neprospěch zjevná. Nepatří však mezi tyto svědky poškozený J. Stýblo (ad I.17), který v mezidobí zemřel (č. l. 964). Podle přesvědčení soudu nedojde ani k tomu, že by došlo k ústavně nonkonformnímu odnětí zákonného soudce, neboť by v tomto konkrétním případě byla dána věcná a místní příslušnost několika soudů a Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře koná řízení jen proto, že u něj byla podána obžaloba.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k projednání věci, což ostatně ani krajský soud nesporuje. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání uvedených trestných činů a u tohoto soudu byla podána obžaloba.
Nejvyšší soud projednal návrh soudu na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle §25 tr. ř.
Trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem prvního stupně, kdy se jedná o návrh soudu, který postavil svou argumentaci především na hledisku hospodárnosti a rychlosti trestního řízení. Nejvyšší soud však v těchto argumentech soudu neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o zcela běžnou skutečnost. V tomto konkrétním případě ani počet svědků navržených obžalobou ke slyšení, jejichž náklady hradí stát, není nikterak vysoký. Navržen byl výslech 4 osob s bydlištěm na různých místech České republiky (Cheb, Černovice, okr. Pelhřimov, Hradec Králové, Tábor). Bude otázkou dokazování, zda bude nutné vyslechnout všechny svědky navržené v obžalobě a nelze předjímat, že v průběhu řízení před soudem vyvstane nutnost výslechu ještě dalších osob, než které byly navrženy v obžalobě ke slyšení u hlavního líčení. Delegaci věci nemohou odůvodnit ani úvahy příslušného soudu o možném právním posouzení jednání obviněného oproti obžalobě.
Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, a jejím přikázáním Krajskému soudu v Brně (jak je navrhováno), nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.
Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu