ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.8.2018.1
sp. zn. 7 Td 8/2018-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných Z. K. , a M. K. , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 6/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2018 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně podala u Krajského soudu v Brně dne 19. 6. 2017 na výše uvedené obviněné obžalobu. U obviněné Z. K. pro pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a u obviněné M. K. pro pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Obviněné se podle obžaloby měly uvedených zločinů dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) společným jednáním v úmyslu opatřit si neoprávněný majetkový prospěch zprostředkovávaly v období od ledna 2011 do května 2012 zájemcům o půjčku její realizaci u různých investorů, a to prostřednictvím obchodních společností NIENTE Consulting s. r. o., SVERD Consulting s. r. o., a CROUCH Company s. r. o., přičemž od žadatelů o půjčky vybíraly zálohy v řádu tisíců korun a přestože neměly od počátku v úmyslu zájemcům o půjčky tyto poskytnout či zprostředkovat, zálohy jim vyplacené si ponechaly a celkem tak způsobily nejméně 1 102 poškozeným škodu 5 109 604 Kč (obviněná Z. K.) a 4 815 196 Kč (obviněná M. K.).
Nejvyššímu soudu byl dne 6. 2. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 6/2017, s návrhem tohoto soudu na odnětí věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Krajskému soudu v Hradci Králové. Podle soudu tkví podstata trestné činnosti obviněných v tom, že obě obviněné měly prostřednictvím vyškolených telefonních operátorů vést poškozené k tomu, aby v rámci jejich požadavku nebankovní půjčky uhradili tzv. vratnou zálohu v různé výši, kterou si následně při vědomém nesplnění dohodnutých podmínek měly ponechat. Místem spáchání trestného činu ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku, jsou Pardubice, neboť z výpovědi obviněných, jakož i z výpovědi svědků - telefonních operátorů vyplývá, že tzv. call centra, v rámci kterých uvedenou činnost operátoři realizovali, jakožto produkt obchodních společností NIENTE Consulting s. r. o., SVERD Consulting s. r. o., a CROUCH Company s. r. o., měly sídlo na Masarykově náměstí v Pardubicích. Zde mělo podle soudu z vůle obou obviněných docházet k uvedení poškozených v omyl, v důsledku čehož tito následně prováděli majetkové dispozice, ať již formou zaplacení tzv. vratné zálohy v hotovosti, tedy v Pardubicích, či ve většině případů bezhotovostní platbou nebo složením požadované částky na účet předmětných společností, když takto se dělo v místech po celé republice. V celé řadě případů následek (tedy připsání předmětných částek na účet založený obviněnými) nastal na jiném místě, než na kterém měla být vykonána trestná činnost, jde podle soudu o tzv. distanční delikt, jehož důsledkem je příslušnost všech osmi věcně příslušných krajských soudů jako soudů prvního stupně (viz příloha 1) ve smyslu ustanovení §17 odst. 1 tr. ř. V daném případě pak ve smyslu ustanovení §22 tr. ř. koná řízení ten soud, u něhož podal státní zástupce obžalobu, a tímto je Krajský soud v Brně. S ohledem na takto založenou místní příslušnosti Krajského soudu v Brně se soud zabýval v souladu s ustanovením §25 tr. ř. otázkou, zda v dané trestní věci není k projednání a rozhodnutí vhodnější jiný, nežli místně příslušný soud. Důležité důvody pro uvedený postup shledává zejména ve významu splnění výchovného účelu trestního řízení na pachatele a ostatní členy společnosti. Krajský soud zdůraznil, že podstata žalované trestné činnost je místně spjata s městem Pardubice, kde po dobu téměř roku a půl měla být trestná činnost prostřednictvím přibližně dvaceti najatých telefonních operátorů páchána a fakt, že ke vzniku škody na cizím majetku a k obohacení mělo ve většině případů docházet vklady na účet založený obviněnými. K zákonem předpokládanému splnění výchovného účelu trestního řízení je tak podle krajského soudu vhodnějším, aby řízení bylo vedeno před jiným věcně příslušným soudem, jímž je nedaleký Krajský soud v Hradci Králové (viz příloha 2), resp. jeho pobočka v Pardubicích. Dále je podle krajského soudu podstatný požadavek, aby řízení nezpůsobovalo nadměrné náklady (stránka hospodárnosti), tedy požadavek úspornosti nákladů trestního řízení, jemuž svědčí fakt, že obě obviněné mají bydliště v okresu Pardubice (Čepí, Dašice). Obhájce obou obviněných Mgr. S. Zborník má sídlo přímo v Pardubicích, dále to, že jednotliví operátoři, kteří měli plnit zadání obou obviněných (a které bude třeba vyslechnout), bydlí rovněž v Pardubicích či v nedalekém okolí (Chrudim, Přelouč, Dašice, Hradec Králové apod.) a konečně, pokud jde o svědky - poškozené, jejichž výslech alespoň v omezeném měřítku je rovněž nezbytný, pak i v tomto ohledu se vhodnějším jeví, aby trestní věc projednal Krajský soud v Hradci Králové, když lze argumentovat místem bydliště či korespondenční adresou, z nichž by svědci měli k podání svědecké výpovědi cestovat. Vzdálenostní a časové poměry dokladoval krajský soud tabulkou vzdáleností (viz příloha 3). Poškozených osob v této trestní věci je 1 101 (nikoliv 1 102 jak je podle soudu uvedeno v obžalobě), místo pobytu u tří poškozených nebylo dohledáno. Za použití veřejně dostupných dat bylo možno zprůměrovat vzdálenost, kterou by 1 098 svědků, jakožto poškozených, či nějaký reprezentativní vzorek z nich (viz příloha 4), muselo překonat a čas, který by museli pro účely dostavení se k soudu investovat, přičemž lze podle soudu uzavřít, že i z tohoto pohledu se jeví vhodnějším pro projednání této trestní věci Krajský soud v Hradci Králové, čemuž svědčí jeho poloha blíže středu republiky, nežli je tomu u Krajského soudu v Brně.
S ohledem na shora uvedené Krajský soud v Brně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. odňal trestní věc obviněných Krajskému soudu v Brně a přikázal ji Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh soudu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud především konstatuje, že o místní příslušnosti Krajského soudu v Brně podle §18 odst. 1 tr. ř. není sporu. Krajský soud sám svou příslušnost nenamítá. U tohoto soudu byla také podána obžaloba. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud je v tomto případu příslušným soudem k rozhodnutí podle §25 tr. ř. a zjistil, že z obsahu trestního spisu vyplývají skutečnosti rozvedené konkrétně a velice podrobně v návrhu Krajského soudu v Brně na delegaci, avšak neshledal v nich důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Především je nutné trvat na tom, že postup podle §25 tr. ř. je postupem zcela výjimečným a tedy odůvodněným zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci jsou obviněny dvě osoby, které nemají bydliště v obvodu příslušného soudu (Krajského soudu v Brně), což ovšem není nijak výjimečná skutečnost. Z obsahu spisového materiálu nevyplývají u obviněných žádné významné okolnosti, které by jim bránily, aby se dostavily ve své trestní věci k jednání k příslušnému soudu. Ani v návrhu soudu nejsou žádné takové skutečnosti uvedeny, přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci zřejmě nejde (viz vyjádření obviněné M. K. na č. l. 1017 a Z. K. na č. l. 1041, v protokolu o výslechu obviněného). Nad rámec lze připomenout, že z hlediska nákladů trestního řízení je bydliště obviněného a sídlo jeho obhájce bez významu, protože jejich náklady nenese stát.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. Ani v tomto konkrétním případě počet svědků navržených obžalobou ke slyšení, jejichž náklady hradí stát, není nikterak vysoký. Navržen byl v obžalobě výslech 10 osob, z nichž pouze jeden svědek má bydliště v obvodu příslušného soudu, ostatní mají bydliště na různých místech na území České republiky (Pardubice, Chrudim, České Budějovice, Ústí nad Orlicí, Zlín, atd.). Bude otázkou dokazování, zda bude nutné vyslechnout všechny svědky navržené v obžalobě a nelze předjímat, zda v průběhu řízení před soudem vyvstane nutnost výslechu ještě dalších osob, než které byly navrženy v obžalobě. I s vědomím velkého počtu poškozených v daném případě, je přesto nutné zdůraznit, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu, nelze založit na srovnání kilometrových vzdáleností mezi bydlištěm předvolaných osob a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 11 Td 57/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 11 Td 41/2012 a další).
Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Brně a jejím přikázáním Krajskému soudu v Hradci Králové (jak je navrhováno), nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení.
Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě se z hlediska dokazování (s vědomím velkého počtu poškozených) bude jednat o složitější a časově náročnou věc, jejíž projednávání se nutně odrazí také v nákladech na řízení, které by ale nebyly nijak podstatně nižší ani u navrhovaného krajského soudu. Je však nepochybné, že trestní věc obviněných bude u příslušného Krajského soudu v Brně řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu