ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.100.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 100/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 3 To 280/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 137/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 4. 2017, č. j. 5 T 137/2016-1638, byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v celkové výměře 70 000 Kč a pro případ, že tento nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dvě léta.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že jako jediný jednatel a osoba odpovědná za obchodní vedení společnosti Xprofi, s. r. o., kterážto byla od 21. 1. 2007 registrována k dani z příjmů právnických osob a od 1. 2. 2007 k dani z přidané hodnoty s měsíčním zúčtovacím obdobím, v roce 2010 záměrně zahrnul do účetnictví ve výroku o vině uvedené faktury na fiktivní služby, jež měly být realizovány společnostmi Pentangeli, s. r. o., na celkovou částku 1 597 938 Kč, Euro Building & Forest, s. r. o., na celkovou částku 649 200 Kč, Doryna Company, s. r. o., na částku 48 600 Kč a LKW Servis, s. r. o., na celkovou částku 484 200 Kč, přičemž tyto faktury při podání přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 Finančnímu úřadu v Jihlavě neoprávněně uplatnil jako náklady vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a současně na základě nich za zdaňovací období 1., 2., 3., 7., 9., 10., 11. měsíce roku 2010 neoprávněně uplatnil nároky na odpočet daně, a to i přesto, že věděl, že ke zdanitelnému plnění dle účetních dokladů nedošlo, a takto zkrátil daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty a vylákal daňovou výhodu na dani z přidané hodnoty v celkové výši 920 033 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. j. 3 To 280/2017-1665, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zákazu činnosti.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Namítl, že výrok z usnesení odvolacího soudu je neúplný, neboť rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním v celém rozsahu, avšak odvolací soud rozhodl pouze o výroku o trestu zákazu činnosti a ke zbytku odvolání se vyjádřil pouze v odůvodnění svého usnesení. Podle obviněného stanovily soudy výši údajně vylákané daňové výhody bez řádného odůvodnění, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. S poukazem na judikaturu zdůraznil, že tato námitka naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se týká uplatnění kvalifikované skutkové podstaty. Při určení částky údajného zkrácení daně soudy nezohlednily prokazatelně vynaložené náklady s fakturovanými službami.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitka uplatněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tř. ř. je zjevně neopodstatněná. O odvolání se rozhoduje jako o celku a pokud odvolací soud vyhoví pouze jeho části, pak nerozhoduje zvlášť o zamítnutí jeho zbylých částí. Další námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze pod tento dovolací důvod podřadit, neboť jsou výhradně zpochybňováním skutkových zjištění soudů. Závěry soudů obou stupňů ohledně účelovosti vystavovaných faktur jsou správné a soudy je spolehlivě odůvodnily. Námitky obviněného proti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou přípustné.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Námitky obviněného stran nesprávného hodnocení obsahu a pravosti některých faktur jsou formálně námitky směřující do skutkových zjištění soudů, avšak materiálně zpochybňují naplnění kvalifikačního znaku skutkové podstaty, spočívajícím ve spáchání činu ve značném rozsahu v souladu s §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a jako takové je lze s jistou dávkou benevolence v zájmu zachování práva obviněného na spravedlivý proces podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2 2017, sp. zn. 7 Tdo 72/2017). Obviněný se těmito námitkami snaží primárně zpochybnit závěry soudů prvního a druhého stupně, přičemž se drží linie obhajoby, kterou vedl již od počátku trestního řízení. Soudy obou stupňů si přitom v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Správně se vypořádaly s obsahem faktur, když provedly dostatečné dokazování stran činnosti společnosti Xprofi, s. r. o. Ze soudy zjištěného skutkového stavu jasně vyplývá, že společnost obviněného nevykonávala jím proklamované operativní služby s elektroměry a stejně tak nebyla pro společnost Xprofi, s. r. o., vykonávána žádná z předmětných fakturovaných činností (str. 7-9 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-4 usnesení odvolacího soudu), a proto také nemohli obviněnému vzniknout odpočitatelné náklady. Tento závěr byl podpořen řadou písemných důkazů i výpověďmi zaměstnanců společnosti Xprofi, s. r. o., čímž byla obhajoba obviněného spolehlivě vyvrácena. Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3173 a 3174).
Obviněný ve svém dovolání namítl, že se odvolací soud ve výrokové části vypořádal toliko s trestem zákazu činnosti, avšak neuvedl, jak rozhodl o zbylé části odvolání. Tato námitka formálně naplňuje uvedený dovolací důvod, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Odvolací soud ve výroku svého usnesení rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti. Byť je namístě konstatovat, že soud druhého stupně mohl svůj výrok formulovat pregnantněji, nelze přisvědčit námitce obviněného, že by výrok chyběl nebo byl neúplný. Soud druhého stupně se zabýval všemi částmi odvolání obviněného a rozhodl o té části, ve které shledal odvolání důvodným. Pokud soud druhého stupně shledá, že byl vadným pouze jeden oddělitelný výrok z rozsudku soudu prvního stupně, rozhoduje pouze o zrušení tohoto výroku, aniž by jakýmkoli dalším výrokem rozhodoval o dalších částech odvolací argumentace a nemůže se tedy jednat o chybějící nebo neúplný výrok, jak jej předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002).
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky proti skutkovým zjištěním uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.