ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.117.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 117/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 4 To 423/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 194/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 11. 2015, č. j. 4 T 194/2015-279, byl obviněný uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto též o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v období od listopadu 2014 do 21. 7. 2015 v T., ve společně postupně užívaných bytech, dále v období cca tří dnů koncem března 2015 a několika dnů na přelomu května a června 2015 v B. v době opakovaného společného soužití v bytě sestry a švagra obviněného, poškozenou J. K. opakovaně s četností nejméně jednou týdně pro smyšlenou nevěru vulgárně urážel, bránil jí v kontaktu s dalšími osobami, kontroloval její komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu, fyzicky ji napadal údery, vyhrožoval, uzamykal v bytě, svazoval, rozbíjel vybavení v domácnosti, přičemž intenzita těchto útoků vyvrcholila dne 18. 7. 2015, kdy vedle popsaného jednání rovněž poškozenou pobodal šroubovákem a pořezal nezjištěným předmětem, opařil poškozenou vařící vodou z rychlovarné konvice a opakovaně ji fyzicky napadl, přičemž tímto jednáním poškozené opakovaně způsoboval pohmožděniny a hematomy na hlavě, trupu i končetinách drobné oděrky, bodné a řezné rány, zlomeninu nosních kůstek a popáleniny prvého a druhého stupně na osmi procentech povrchu těla, kdy v důsledku těchto poranění byla poškozená omezena v běžném způsobu života pro přetrvávající silné bolesti po dobu nejméně tří týdnů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce odvoláním v neprospěch obviněného do výroku o trestu, na základě kterého Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 To 423/2015-388, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že trest odnětí svobody na sedm let je nepřiměřeně tvrdý a odstrašující a vzhledem k tomu, že jde o trest blížící se horní hranici trestní sazby, lze jej považovat za trest exemplární. Podle obviněného odvolací soud porušil princip proporcionality i princip rovnosti před zákonem a právo na spravedlivý proces. Jelikož exemplární tresty jsou protizákonné, byl tak naplněn obviněným uplatněný dovolací důvod.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že takto postavená námitka proti nepřiměřenosti trestu směřuje nejen mimo obviněným uplatněný dovolací důvod, ale nemůže naplnit ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Připomněl, že obviněnému uložený trest byl v rámci trestní sazby podle §199 odst. 2 tr. zákoníku a trest nelze ani pokládat za exemplární s ohledem na to, že obviněný je recidivistou, předchozí tresty odnětí svobody nevedly k jeho nápravě a již jeho předchozí trestná činnost byla vysoce společensky škodlivá. Kromě toho státní zástupce zdůraznil, že způsob spáchání trestné činnosti, období, po které ji obviněný páchal, svědčí pro vyšší než průměrnou závažnost trestného činu a trest, ačkoli přísný, není exemplární, ani porušující jeho základní práva.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. toliko námitku, že trest, který mu uložil odvolací soud, je nepřiměřeně tvrdý a exemplární. Nejvyšší soud připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému nebyl trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody od dvou do osmi let, kterou stanovuje §199 odst. 2 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obiter dictum lze doplnit, že se soudy obou stupňů vyčerpávajícím způsobem zabývaly osobou obviněného i okolnostmi zločinu a uložení trestu v horní polovině trestní sazby bylo řádně a srozumitelně odůvodněno (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4-6 rozsudku soudu druhého stupně), přičemž odvolací soud dostatečně rozvedl, jaké důvody jej vedly ke zpřísnění uloženého trestu. S ohledem na tam uvedené Nejvyšší soud pokládá trest uložený obviněnému rozsudkem odvolacího soudu za zcela adekvátní.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.