ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.126.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 126/2018-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 5. 2018 o dovoláních, která podali obvinění M. K. , R. Z. , R. N. , M. L. , V. S. , M. F. , R. M. , M. F. , a S. J. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 To 67/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 13/2014, takto:
I .
Z podnětu dovolání obviněného M. F. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušují
- rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 To 67/2016, pokud jím byl v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 1 T 13/2014, ponechán nedotčen výrok o trestu uloženém obviněnému M. F.,
- rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 1 T 13/2014, v celém výroku o trestu uloženém obviněnému M. F.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc obviněného M. F. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II .
Dovolání obviněných M. K., R. Z., R. N., M. L., V. S., M. F., R. M. a S. J. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 1 T 13/2014, byli uznáni vinnými obvinění O. K. v bodech I-VI, M. K., R. Z., J. K., R. N., M. L., V. S. a M. F. v bodě I pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obvinění R. M., L. G., P. D. v bodě II a F. S. v bodech II, III pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné po vinné platby podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, obviněný M. F. v bodě IV zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a obviněný S. J. v bodech V, VI zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy byly obviněným, kteří podali dovolání, uloženy tyto tresty:
- obviněnému M. K. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy ve výši 50 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti specifikované ve výroku na pět roků,
- obviněnému R. Z. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na pět roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy ve výši 50 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 12 T 91/2011, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí,
- obviněnému R. N. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na pět roků,
- obviněnému M. L. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy ve výši 200 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na osm měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na pět roků,
- obviněnému V. S. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na šest roků,
- obviněnému M. F. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na pět roků,
- obviněnému R. M. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři roky, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 50 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na tři roky
- obviněnému M. F. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři roky, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 6 000 Kč, tedy ve výši 300 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na jeden rok, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na tři roky a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to částky 900 000 Kč z účtu vedeného u Raiffeisenbank, a.s., pobočka Brno, Palackého 76, včetně příslušenství,
- obviněnému S. J. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři roky a šest měsíců, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 4 000 Kč, tedy ve výši 200 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na osm měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na čtyři roky.
O odvoláních, která podali jednak obvinění O. K., M. K., R. Z., J. K., R. N., M. L., V. S., M. F., R. M., L. G., P. D., F. S., M. F. a S. J., každý proti výroku o vině a trestu, a jednak státní zástupce v neprospěch obviněných O. K., R. N., M. L., V. S., R. M., L. G., P. D. a F. S., ohledně každého z nich proti výroku o uložení peněžitého trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 To 67/2016. Z podnětu odvolání obviněných O. K., M. K., R. Z., J. K. a R. M. a z podnětu odvolání státního zástupce podaného ohledně obviněného R. M. byl rozsudek Krajského soudu v Brně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen u obviněných R. Z. a R. M. ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o peněžitém trestu a u obviněných O. K., M. K., J. K. a M. L. ve výroku o peněžitém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému R. Z. byl uložen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na pět roků a tři měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, obviněnému R. M. byl uložen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na sedm roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti specifikované ve výroku na sedm let, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 61 T 20/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 2 To 93/2015, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, a obviněnému M. L. byl uložen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců. Odvolání obviněných R. N., V. S., M. F., L. G., P. D., F. S., M. F. a S. J. a odvolání státního zástupce podané ohledně obviněných O. K., R. N., M. L., V. S., L. G., P. D. a F. S. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta. Jinak zůstal rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn.
Podle zjištění Krajského soudu v Brně, která akceptoval i Vrchní soud v Olomouci, spočívala trestná činnost obviněných v podstatě v tom, že
- obvinění O. K., M. K., R. Z., J. K., R. N., M. L., V. S. a M. F. od 21. 7. 2010 do 25. 10. 2010 využívali účelově vytvořeného řetězce obchodních společností PROXYREAL, s.r.o., se sídlem v Brně, za kterou jednal obviněný M. K., GASTROSERVIS, s.r.o., se sídlem v Brně, za kterou jednal obviněný J. K., Lia Fail company, s.r.o., se sídlem v Brně, za kterou jednal obviněný R. N., LOOTRADE, s.r.o., se sídlem v Brně, za kterou jednal obviněný M. L., SKALINEX TRADE, s.r.o., se sídlem v Praze, za kterou jednal obviněný V. S., a Apolo Finance Group, s.r.o., se sídlem v Bratislavě, Slovenská republika, za kterou jednal obviněný M. F., k tomu, že mezi uvedenými společnostmi jako plátci daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) uzavřeli ve dnech 21. 7. a 22. 7. 2010 postupně čtyři kupní smlouvy ohledně textilního zboží, následně fakturovali dodávky tohoto zboží, aniž měli vůli fakturované částky proplatit a ani je neproplatili, neboť účelem tohoto umělého sledu obchodů bylo jen to, aby dosáhli neoprávněné výplaty nadměrného odpočtu DPH společnosti SKALINEX, s.r.o., v důsledku konečného vývozu zboží do Slovenské republiky a jejího dodání společnosti Apolo Finance Group, s.r.o., se sídlem v Bratislavě, přičemž ve výroku o vině je blíže specifikováno, jak se každý z obviněných s vědomím pravého účelu popsaného postupu podílel na dosažení uvedeného cíle, k němuž v závěru směřovalo to, že obviněný V. S. za společnost SKALINEX TRADE, s.r.o., dne 6. 9. 2010 podal daňové přiznání k DPH za červenec 2010, v němž DPH na vstupu byla tvořena převážně odpočtem DPH ve výši 9 360 000 Kč ze shora popsaného nákupu textilního zboží, a dne 25. 10. 2010 podal daňové přiznání k DPH za září 2010, do něhož neoprávněně zahrnul deklarovaný vývoz textilu v hodnotě 47 500 000 Kč do Slovenské republiky, avšak k vyplacení požadovaného nadměrného odpočtu DPH ve výši 9 360 000 Kč nedošlo (bod I výroku o vině),
- obvinění O. K., R. M., L. G., P. D. a F. S. od 20. 8. 2010 do 25. 1. 2011 využívali účelově vytvořeného řetězce obchodních společností XAVER.CZ, s.r.o., se sídlem v Brně, BLACK DANGER, s.r.o., se sídlem v Pozlovicích, ROBIHELI, s.r.o., se sídlem v Praze, za kterou jednal obviněný L. G., MOV AIR, s.r.o., se sídlem v Praze, za kterou jednal obviněný R. M., PADOZA, s.r.o., se sídlem ve Zlíně – Kostelci, za kterou jednal obviněný P. D., Svo-Fi Marketing, s.r.o., se sídlem ve Slavkově u Brna, za kterou jednal obviněný F. S., a STAR-RA, s.r.o., se sídlem v Kuraľanech, Slovenská republika, k tomu, že mezi uvedenými společnostmi jako plátci DPH fakturovali zhotovení a dodávku univerzálních nosičů HKM-12, a to na podkladě smlouvy o dílo uzavřené mezi společností Svo-Fi, s.r.o., jako objednatelem a společností PADOZA, s.r.o., jako zhotovitelem a na podkladě smluv s ostatními společnostmi jako subdodavateli, avšak neměli vůli fakturované částky proplatit a ani je neproplatili, neboť účelem tohoto umělého sledu obchodů bylo jen to, aby dosáhli výplaty nadměrného odpočtu DPH společnosti Svo-Fi Marketing, s.r.o., v důsledku konečného fiktivního vývozu zboží do Slovenské republiky a jejího dodání společnosti STAR-RA, s.r.o., přičemž ve výroku o vině je blíže specifikováno, jak se každý z obviněných s vědomím pravého účelu popsaného postupu podílel na dosažení uvedeného cíle, k němuž v závěru směřovalo to, že obviněný F. S. za společnost Svo-Fi Marketing, s.r.o., dne 25. 10. 2010 podal daňové přiznání k DPH za třetí čtvrtletí 2010, v němž byla DPH na vstupu tvořena převážně odpočtem DPH ve výši 1 140 000 Kč ze shora popsaného nákupu nosičů, a dne 25. 1. 2011 podal daňové přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí 2010, v němž byla DPH na vstupu tvořena převážně odpočtem DPH ve výši 1 007 000 Kč ze shora popsaného nákupu nosičů, s tím, že do daňového přiznání zahrnul deklarovaný vývoz nosičů v hodnotě 10 780 000 Kč do Slovenské republiky, avšak k vyplacení požadovaného nadměrného odpočtu DPH ve výši 2 147 000 Kč nedošlo (bod II výroku o vině),
- obvinění O. K. a M. F. od 26. 7. 2010 do 25. 1. 2011 po předchozí vzájemné domluvě obviněný M. F. na základě nabídky společnosti ATP Dukla, s.r.o., se sídlem v Brně, učinil za společnost FABIK Group, s.r.o., se sídlem v Praze, objednávku reklamní kampaně, následně podepsal se S. K. jako jednatelem společnosti ATP Dukla, s.r.o., dvě smlouvy o reklamním servisu – reklamní kampani za cenu 4 350 000 Kč a 2 333 333 Kč bez DPH s tím, že na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., byla postupně zaslána částka 8 020 000 Kč jako úhrada faktur, tyto prostředky – s výjimkou částky 900 000 Kč zajištěné policií – ihned po připsání na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., na pokyn obviněného O. K. vybral jednatel S. K. v hotovosti a předal je obviněnému O. K., příp. dalším osobám, přičemž obviněný O. K. ve všech činnostech vedl osobu S. K., oba obvinění věděli, že popsané obchody jsou pouze fiktivní s cílem vylákat nadměrný odpočet DPH a že k realizaci reklamní kampaně ve skutečnosti nedojde, poté obviněný M. F. jako jednatel společnosti FABIK Group, s.r.o., podal dne 23. 11. 2010 daňové přiznání k DPH za říjen 2010 a dne 25. 1. 2011 daňové přiznání k DPH za prosinec 2010, do nichž neoprávněně zahrnul faktury společnosti ATP Dukla, s.r.o., a dosáhli toho, že finanční úřad vyplatil požadovaný nadměrný odpočet DPH ve výši 1 336 667 Kč (bod IV výroku o vině),
- obvinění O. K. a S. J. od 20. 10. 2010 do 25. 2. 2011 po předchozí vzájemné domluvě postupovali tak, že obviněný S. J. jako jednatel společnosti ALL STARS SGENCY, s.r.o., se sídlem v Praze, dne 20. 10. 2010 podepsal se S. K. jako jednatelem společnosti ATP Dukla, s.r.o., se sídlem v Brně, smlouvu o reklamním a technickém servisu při zajištění vánočního koncertu Alice Konečné ve Z. a dne 26. 10. 2010 smlouvu o zprostředkování prodeje reklamy na vánoční koncert Alice Konečné ve Z. a smlouvu o zprostředkování prodeje reklamy na vysílání rádia See Jay, za služby uvedené ve smlouvách zaslala společnost ALL STARS AGENCY, s.r.o., na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., postupně částku 4 601 840 Kč jako úhradu faktur, tyto prostředky na pokyn obviněného O. K. vybral jednatel S. K. v hotovosti a předal je obviněnému O. K., příp. dalším osobám, přičemž obviněný O. K. ve všech činnostech vedl osobu S. K., oba obvinění věděli, že popsané obchody jsou pouze fiktivní s cílem vylákat nadměrný odpočet DPH a že k realizaci reklamní kampaně ve skutečnosti nedojde, poté obviněný S. J. za společnost ALL STARS AGENCY, s.r.o., podal dne 27. 12. 2010 daňové přiznání k DPH za listopad 2010 a dne 25. 1. 2011 daňové přiznání k DPH za prosinec 2010, do nichž neoprávněně zahrnul faktury společnosti ATP Dukla, s.r.o., podepsané S. K., a dosáhli toho, že finanční úřad vyplatil požadovaný nadměrný odpočet DPH ve výši 766 974 Kč (bod V výroku o vině),
- obvinění O. K. a S. J. od 2. 8. 2010 do 16. 3. 2011 po předchozí vzájemné domluvě postupovali tak, že obviněný S. J. jako jednatel společnosti OK hosting, s.r.o., se sídlem v Praze, dne 2. 8. 2010 u společnosti ATP Dukla, s.r.o., objednal zprostředkování reklamy na webovém portálu www.jetotam.cz , za tyto služby společnost OK hosting, s.r.o., zaslala na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., postupně částku 822 898 Kč jako úhradu faktur, tyto prostředky S. K. na pokyn obviněného O. K. ihned vybral v hotovosti a předal je obviněnému O. K., příp. dalším osobám, přičemž obviněný O. K. ve všech činnostech vedl osobu S. K., oba obvinění věděli, že popsané obchody jsou pouze fiktivní s cílem vylákat nadměrný odpočet DPH a že k realizaci sjednané reklamní kampaně ve skutečnosti nedojde, poté obviněný S. J. za společnost OK hosting, s.r.o., podal dne 25. 1. 2011 daňové přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí 2010, do něhož neoprávněně zahrnul faktury společnosti ATP Dukla, s.r.o., podepsané S. K., avšak požadovaný nadměrný odpočet DPH ve výši 137 150 Kč nebyl vyplacen (bod VI výroku o vině).
Pro úplnost je třeba poznamenat, že bod III výroku o vině se týkal obviněných O. K. a F. S..
Obvinění M. K., R. Z., R. N., M. L., V. S., M. F., R. M., M. F. a S. J. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Obviněný M. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci proto, že jím zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině uvedený v bodě I rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost závěru soudů, že se „na skutku, který je mu kladen za vinu“, podílel úmyslně. Uvedl, že ze zjištěných okolností jeho úmyslné zavinění nevyplývá. Obviněný M. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný R. Z. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě I rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy u něho nesprávně dovodily úmyslné zavinění, a uvedl, že netušil, že by se mělo jednat o fiktivní obchod. Další námitky uplatnil v tom smyslu, že z jeho strany nebyly naplněny znaky spolupachatelství. Obviněný R. Z. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný R. N. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě I rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že „jednáním popsaným pod bodem I … nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu“. Konkrétní námitky vycházely z jeho tvrzení, že zboží, které bylo předmětem posuzovaného obchodu, skutečně existovalo a že se tedy nemohlo jednat o neoprávněné vylákání nadměrného odpočtu DPH. K tomu dodal, že nenaplnil znaky spolupachatelství, že u něho ani nebyl dán úmysl dopustit se společně s dalšími obviněnými protiprávního jednání a že jeho vědomím nebylo zahrnuto spáchání činu „nejméně se dvěma osobami“. Obviněný R. N. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný M. L. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě I rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost výroku o vině vyvozoval z námitek, podle kterých nešlo o fiktivní obchod, neboť zboží, které bylo předmětem obchodu, existovalo, což podle jeho interpretace odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně připustil i tento soud. V dalších námitkách popřel jakoukoli dohodu s ostatními obviněnými směřující k spáchání trestného činu a vyloučil, že by posuzovanou obchodní transakci činil s úmyslem zkrátit daň a tak spáchat trestný čin. Obviněný M. L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný V. S. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě I rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně vyřešily základní otázku týkající se existence zboží, které bylo předmětem posuzovaného obchodu, a v této spojitosti poukázal na to, že sám Krajský soud v Brně v odůvodnění rozsudku připustil existenci tohoto zboží. Další námitky zaměřil proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno jako spolupachatelství, přičemž zdůraznil absenci jakékoli domluvy s ostatními obviněnými a nedostatek společného úmyslu. Obviněný V. S. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný M. F. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě I rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil námitky týkající se toho, že přípravné řízení jako policejní orgán vedl pplk. Radek Blaha, jehož označil za vyloučeného pro jeho vztah k věci. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul námitky zaměřené proti závěru soudů, že neexistovalo zboží, které bylo předmětem posuzovaného obchodu, a v návaznosti na to i námitky v tom smyslu, že u něho nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný M. F. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný M. F. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě IV rozsudku Krajského soudu v Brně a v návaznosti na to i výrok o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že nebyla příčinná souvislost mezi jeho jednáním, které spočívalo v zahrnutí faktur od společnosti ATP Dukla, s.r.o., do daňových přiznání společnosti FABIK Group, s.r.o., a vzniklým následkem a že nevěděl, že společnost ATP Dukla, s.r.o., neprovedla fakturované výkony. Vytkl, že u něho nebylo dáno úmyslné zavinění, a dodal, že z hlediska subjektivní stránky nebyl naplněn znak spáchání činu „nejméně se dvěma osobami“. Vyjádřil názor, že trestnost činu u něho zanikla podle §33 tr. zákoníku, neboť doměřená daň byla před zahájením trestního stíhání uhrazena započtením dřívějšího přeplatku na dani. Dalšími námitkami označil uložený trest za nepřiměřený a zvláště pak vytkl, že mu vůbec nemohl být uložen trest propadnutí věci postihující částku 900 000 Kč na bankovním účtu specifikovaném ve výroku o trestu. Obviněný M. F. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek i předcházející vadné řízení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný R. M. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci jednak v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodě II rozsudku Krajského soudu v Brně, a jednak ve výroku o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Správnost výroku o vině zpochybnil námitkami, že se nedomlouval na žádném obchodu se společností Svo-Fi Marketing, s.r.o., že dodal společnosti PADOZA, s.r.o., zboží a služby, za které dostal včas a řádně zaplaceno, a že o další činnosti uvedených společností nic nevěděl. Proti výroku o trestu namítl, že mu byl nesprávně uložen souhrnný trest a že jeho postavení bylo zhoršeno zpřísněním trestu odnětí svobody, aniž to v podaném odvolání požadoval státní zástupce. Obviněný R. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný S. J. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině v bodech V, VI rozsudku Krajského soudu v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že „ze zjištěného skutkového stavu“ nevyplývá, že věděl, že ze strany společnosti ATP Dukla, s.r.o., nedochází k plnění, které bylo touto společností fakturováno. Skutková zjištění uvedená v bodech V, VI výroku o vině označil za nepodložená provedenými důkazy. Obviněný S. J. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že část námitek obviněných má skutkovou povahu a není dovolacím důvodem a že námitky, které je možno podřadit pod dovolací důvody, jsou zjevně neopodstatněné. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání všech obviněných byla odmítnuta. Vyjádření bylo předloženo obhájcům k případné replice. Reagovala na ně jen obhájkyně obviněného M. F., která setrvala na uplatněných námitkách a podpořila je odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 5 Afs 60/2017. Obhájci ostatních obviněných na vyjádření státního zástupce nereagovali.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. F. je důvodné, pokud se opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a že dovolání ostatních obviněných, pokud se opírají o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, jsou zjevně neopodstatněná.
Obecně k dovolání a k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Nestačí tedy zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, jestliže konkrétní uplatněné námitky svým obsahem stojí mimo rámec dovolacího důvodu.
Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Podstatou dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Námitky, jimiž je zpochybňován skutkový stav zjištěný soudy, jsou námitkami, které se týkají nikoli hmotného, ale procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Takové námitky nemají hmotně právní povahu a nespadají pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno základní ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy a vychází z toho, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního může být jen skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím zásady spravedlivého procesu. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se vyznačuje typicky zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení důkazů, že jsou výsledkem deformace důkazů a svévole při jejich hodnocení, např. v tom smyslu, že konkrétní zjištění je opakem toho, co je obsahem důkazu, na jehož podkladě bylo dané zjištění učiněno.
V posuzované věci se o nic takového nejedná. Skutková zjištění Krajského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, mají v důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily v zevrubném odůvodnění obou rozsudků. Za tohoto stavu nepředstavují skutková zjištění uvedená ve výroku o vině žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněných na spravedlivé řízení. Uplatněnými námitkami se obvinění snažili dosáhnout v podstatě toho, aby v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. byly důkazy hodnoceny jinak, než jak je hodnotily soudy prvního a druhého stupně, a aby se toto jiné hodnocení důkazů promítlo do změny skutkových zjištění představujících podklad napadeného rozhodnutí. Takové námitky ovšem nejsou dovolacím důvodem.
K dovoláním obviněných M. K., R. Z., R. N., M. L., V. S. a M. F. (bod I výroku o vině)
Pokud jde o objektivní stránku pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, bylo těžištěm námitek obviněných R. N., M. L., V. S. a M. F. tvrzení, že nešlo o fiktivní obchody a že skutečně existovalo zboží, ohledně něhož byly uzavřeny kupní smlouvy a které bylo předmětem fakturace. Těmito námitkami obvinění napadali skutkové zjištění soudů, podle něhož se dodávky zboží deklarovaného v kupních smlouvách a ve fakturách neuskutečnily. Skutková povaha takto uplatněných námitek je staví mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se proto zaměřil na ověření, zda napadané zjištění není v extrémním rozporu s důkazy a zda nepředstavuje porušení základního ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Výsledné zjištění promítnuté do závěru o fiktivnosti posuzovaných obchodů má odpovídající obsahový podklad v důkazech, z nichž soudy zjistily tak široký okruh dílčích okolností, že jejich souhrn nelze logicky interpretovat jinak než jako projev neexistence vykázaných dodávek deklarovaného zboží.
Deklarovanému vývozu do Slovenské republiky předcházelo uzavření čtyř kupních smluv prakticky téhož obsahu v průběhu dvou dnů mezi obchodními společnostmi, které jinak nevyvíjely žádnou nebo jen nepatrnou činnost, neměly žádné zaměstnance, nedisponovaly podstatnějším majetkem a jejich sídla měla povahu adres, kde žádnou reálnou činnost neprovozovaly. Obsah kupních smluv byl totožný, přičemž se měnilo jen označení smluvních stran a výše kupní ceny. Předmět smluv byl vymezen jako 48 000 kusů textilu a nebyl nijak blíže specifikován. Na podkladě takto uzavřených kupních smluv neproběhly mezi smluvními stranami žádné platby, takže žádný z kupujících nezaplatil kupní cenu. Z ničeho nevyplývá, že by došlo k přepravě uvedeného zboží. První z řetězu smluv byla uzavřena mezi prodávající společností PROXYREAL, s.r.o., za kterou jednal obviněný M. K., a kupující společností GASTROSERVIS, s.r.o., za kterou jednal obviněný J. K. Obviněný M. K. ve své výpovědi vyloučil, že by zboží viděl a že by se jakkoli podílel na jeho přepravě. Obviněný J. K. sice tvrdil, že zboží bylo přepravováno ze skladu v N. V. u P., avšak z výpovědi svědků O. H., J. N. a J. Ch., kteří užívali příslušný objekt, jasně vyplývá, že v něm zboží skladováno nikdy nebylo. To, že zboží ve skutečnosti neexistovalo, je tedy zřejmé již z okolností, za kterých byla uzavřena první z řetězu kupních smluv. Ani ve vztahu k následujícím fázím vývoje událostí spojených s deklarovaným vývozem tu není nic, co by dokládalo skutečnou existenci zboží. Krajský soud v Brně v odůvodnění rozsudku (str. 36) s ohledem na výpovědi některých svědků připustil, že „nějaké zboží tohoto charakteru“ existovalo, avšak z celkového kontextu jeho úvah vyplývá jednoznačný závěr, že kupní smlouvy završené deklarovaným vývozem do Slovenské republiky měly jen fiktivní povahu, nebyly výrazem reálně prováděných obchodů, nebyly provázeny skutečnými dodávkami zboží a sloužily jen jako prostředek, jímž byl vývoz zboží předstírán. Tento závěr je podporován také výsledky, které přinesl odposlech a záznam telekomunikačního provozu, konkrétně odposlech telefonních hovorů mezi obviněnými O. K. a R. Z., jejichž obsah Krajský soud v Brně důvodně vyhodnotil tak, že se týkají dané věci jako nelegální akce a zapojení obviněných O. K., R. Z. a M. K. do jejího provedení.
Zjištění, že šlo o řetěz fiktivních obchodů s neexistujícím zbožím, nemohou námitky obviněných zvrátit, což oba soudy přesvědčivě vysvětlily v odůvodnění rozsudků. Pokud se obviněný M. F. snažil tyto námitky podpořit odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 5 Afs 60/2017, je třeba konstatovat, že v tomto rozsudku, týkajícím se uplatnění nadměrného odpočtu DPH, byla posuzována také otázka existence či neexistence zboží jako předmětu deklarovaného obchodu mezi jinými společnostmi, než jsou společnosti vystupující v projednávané trestní kauze. Z toho, jak byly hodnoceny důkazy v řízení vedeném před správním soudem, rozhodně nevyplývá, jak by měly být hodnoceny v trestním řízení vedeném ve věci, jejímž skutkovým základem je jiný obchod vykázaný mezi jinými společnostmi.
Součinnost obviněných soudy správně posoudily jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Posuzovaná akce měla jako celek evidentní rysy společného jednání, které bylo rozděleno do několika stadií vymezených postupným uzavřením kupních smluv, přičemž v každém stadiu šlo o dílčí jednání jiné sestavy obviněných. Očividným účelem této konstrukce bylo znesnadnit odhalení fiktivnosti deklarovaných obchodů a zvýšit tak šanci na dosažení cíle, jímž bylo neoprávněné získání nadměrného odpočtu DPH. Obviněný M. K. za společnost PROXYREAL, s.r.o., v postavení prodávajícího uzavřel první kupní smlouvu. Obviněný R. N. za společnost Lia Fail company, s.r.o., uzavřel v postavení kupujícího druhou kupní smlouvu a v postavení prodávajícího třetí kupní smlouvu. Obviněný M. L. za společnost LOOTRADE, s.r.o., uzavřel v postavení kupujícího třetí kupní smlouvu a v postavení prodávajícího čtvrtou kupní smlouvu. Obviněný V. S. za společnost SKALINEX TRADE, s.r.o., uzavřel v postavení kupujícího čtvrtou kupní smlouvu a v postavení prodávajícího poslední (pátou) kupní smlouvu, na jejímž podkladě byl deklarován vývoz do Slovenské republiky. Obviněný M. F. za společnost Apolo Finance Group, s.r.o., se sídlem ve Slovenské republice, uzavřel v postavení kupujícího poslední (pátou) kupní smlouvu, čímž byly završeny předpoklady pro to, aby obviněný V. S. za společnost SKALINEX, s.r.o., uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu DPH. Obviněný R. Z. sice žádnou z kupních smluv nepodepsal, ale na spáchání činu participoval jednak tím, že pro obviněného O. K. jako dominantního spolupachatele a zároveň organizátora zajistil osobu obviněného M. K. pro roli tzv. bílého koně, a jednak tím, že byl prostředníkem mezi oběma obviněnými, zejména v tom smyslu, že pokyny obviněného O. K. přenášel na obviněného M. K.
Bez jakéhokoli opodstatnění jsou námitky obviněných ohledně nedostatku úmyslného zavinění. Soudy správně dovodily společný úmysl obviněných ze způsobu spáchání činu. Dílčí jednání každého z obviněných spočívalo v úkonech, které se vztahovaly k dispozicím s neexistujícím zbožím, a mělo povahu participace na fiktivních obchodech. Fiktivnost obchodů byla všem obviněným zřejmá již z toho, že nikdo z nich zboží neviděl, fyzicky s ním nepřišel do styku, nesháněl se po něm a neučinil žádné kroky k jeho zaplacení. Zjevným a ze subjektivního hlediska obviněných snadno a plně seznatelným účelem celé akce bylo prostřednictvím fiktivního obchodu získat peníze v podobě vrácení nadměrného odpočtu DPH. Obvinění zamýšleného cíle nedosáhli, trestný čin nedokonali a jejich společné jednání dospělo jen do stadia pokusu. Je tedy jasné, že obvinění nakonec nemohli participovat na očekávaném výtěžku. Proto pokud např. obviněný R. Z. namítl nelogičnost toho, aby se podílel na trestné činnosti spočívající ve vylákání částky 9 360 000 Kč za „odměnu v řádu tisícikorun“ od obviněného O. K., je nutné poznamenat, že získání podstatně vyšší částky bylo znemožněno právě tím, že obviněným se nepodařilo trestný čin dokonat. S tím ostatně koresponduje vyjádření obviněného O. K. zachycené odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu mezi obviněnými, kdy obviněný O. K. uváděl, že „peníze zatím nepřišly“, „všichni na peníze čekají“ atd. Obviněný R. Z. se to snažil v dovolání prezentovat jako „provizi ze zisku z provedeného obchodu“, avšak takové interpretaci nelze přisvědčit. Jestliže bylo zjištěno, že šlo o fiktivní obchod, který se ve skutečnosti nerealizoval, pak namítanou „provizí“ očividně mohl být jedině podíl na vylákaném nadměrném odpočtu DPH.
Jakékoli opodstatnění postrádá dovolání obviněného M. F. v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jímž je to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tímto orgánem měl být podle námitek obviněného, uplatněných bezvýsledně již v původním řízení, pplk. Radek Blaha jako policejní orgán z důvodu vztahu k projednávané věci. Obviněný spatřoval důvod k jeho vyloučení v tom, že jinou skutkově obdobnou věc odložil, zatímco v projednávané věci vedl trestní stíhání. Nehledě na to, že z uvedeného postupu policejního orgánu nelze vyvozovat jeho vyloučení podle §30 odst. 1 tr. ř., je třeba v první řadě zdůraznit, že policejní orgán nijak nerozhodl ve věci. Rozhodnutím, které bylo napadeno dovoláním, je rozhodnutí soudu, na němž se policejní orgán nijak nepodílel.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněná dovolání obviněných M. K., R. Z., R. N., M. L., V. S. a M. F. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného R. M. (bod II výroku o vině)
Těžištěm námitek obviněného R. M. proti výroku o vině pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku bylo jeho tvrzení, že neznal zástupce společnosti Svo-Fi Marketing, s.r.o., a nedomlouval se s nimi na žádném obchodu. Tyto námitky evidentně nemají opodstatnění. Z výpovědi obviněného O. K. jasně vyplývá, že společnost Svo-Fi Marketing, s.r.o., byla založena jen za tím účelem, aby předstíraným vývozem do Slovenské republiky byl získán nadměrný odpočet DPH, že se na tom domluvil s obviněným F. S. jako jednatelem této společnosti a že obviněný F. S. dále již sám vedl jednání se zástupci ostatních společností a v tomto rámci i s obviněným R. M., tj. jednatelem společnosti MOV AIR, s.r.o. S tím koresponduje výpověď obviněného F. S., který popsal, jak ho obviněný O. K. vzal na jednání, na kterém se seznámil s obviněným R. M. Smlouva, kterou za společnost MOV AIR, s.r.o., obviněný R. M. uzavřel se společností PADOZA, s.r.o., předcházela smlouvě mezi společností PADOZA, s.r.o., a společností Svo-Fi Marketing, s.r.o., a smlouvě mezi společností Svo-Fi Marketing, s.r.o., a společností STAR-RA, s.r.o. (se sídlem ve Slovenské republice). Bylo ovšem bez pochybností zjištěno, že společnost Svo-Fi Marketing, s.r.o., nedodala společnosti STAR-RA, s.r.o., žádné zboží. Tato okolnost ukazuje na to, že i předcházející smlouvy měly fiktivní povahu a nebyly výrazem skutečných obchodů. S tím plně koresponduje zjištění, že ani v jednom případě celkového řetězu smluv nebyla žádnou ze zúčastněných společností uhrazena kupní cena. Tím pádem je jasné, že skutečným zdrojem zisku všech zúčastněných aktérů – a mezi nimi i obviněného R. M. – měl být nadměrný odpočet DPH, který ale nakonec nebyl obchodní společnosti Svo-Fi Marketing, s.r.o., přiznán a vyplacen. Nemůže být proto důvodu k pochybnostem o tom, že ze subjektivního hlediska obviněného R. M. byla jeho součinnost na fiktivním vývozu do Slovenské republiky vedena úmyslem participovat na vylákání nadměrného odpočtu DPH.
Námitky, které obviněný R. M. zaměřil proti výroku o trestu, rovněž postrádají jakékoli opodstatnění. Podmínky pro uložení souhrnného trestu Vrchní soud v Olomouci správně dovodil z toho, že obviněný spáchal posuzovaný trestný čin před tím, než pro jiný trestný čin spáchaný ve vícečinném souběhu byl pravomocně uznán vinným a odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 61 T 20/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 2 To 93/2015. Pro toto zjištění měl Vrchní soud v Olomouci dostatečný podklad v tom, že si opatřil citovaná rozhodnutí a provedl jimi důkaz. Souhrnný trest uložený napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci představuje zpřísnění trestu oproti rozsudku Krajského soudu v Brně, avšak Vrchní soud v Olomouci takto rozhodl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Zákaz reformace in peius (§259 odst. 4 tr. ř.) tedy nebyl porušen. Nic na tom nemění okolnost, že státní zástupce se v odvolání domáhal jen zpřísnění peněžitého trestu. Vrchní soud v Olomouci při přezkumu výroku o peněžitém trestu dospěl k závěru, z něhož je patrno, že i tento druh trestu měl být uložen jako souhrnný trest, resp. jako součást souhrnného trestu. V návaznosti na to postupoval správně, pokud zrušil celý výrok o trestu a nově obviněnému uložil souhrnný trest, aniž při tom byl vázán limity, které jinak vyplývají ze zákazu reformace in peius. Dovolání obviněného nemá žádné opodstatnění ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. M. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného M. F. (bod IV výroku o vině)
Námitky obviněného M. F. ohledně objektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku byly založeny na zpochybňování správnosti skutkových zjištění soudů. Tato zjištění však mají spolehlivý podklad ve výpovědi obviněného O. K., který předmětnou reklamní kampaň, o níž se jednalo ve smlouvách mezi společností ATP Dukla, s.r.o., a FABIK Group, s.r.o., popsal jako předstíranou akci s cílem vylákat nadměrný odpočet DPH. S tím je v souladu zjištění, že žádné výkony společnosti ATP Dukla, s.r.o., ve prospěch společnosti FABIK Group, s.r.o., nebyly nikde zachyceny či zaznamenány, a také zjištění, že společnost ATP Dukla, s.r.o., nevyvíjela žádnou reálnou činnost a neměla žádné zaměstnance.
Bez opodstatnění jsou námitky obviněného M. F. týkající se subjektivní stránky trestného činu. Soudy ze zjištěných okolností vyvodily plně přijatelný závěr, že k celé machinaci směřující k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH došlo za jeho vědomé součinnosti. Obviněný M. F. nechal z účtu společnosti FABIK Group, s.r.o., převést na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., celkovou částku převyšující 8 000 000 Kč, za kterou se společnosti FABIK Group, s.r.o., nedostalo žádného protiplnění. Obviněný M. F. se o plnění společnosti ATP Dukla, s.r.o., nijak nezajímal, např. ani v jednom případě neprovedl kontrolu na žádném z míst, kde se měly podle uzavřených smluv nacházet stovky reklamních ploch, a poté, co celá věc jako daňový podvod vyšla najevo, nepodnikl nic, aby společnost FABIK Group, s.r.o., získala zpět peníze zaplacené za neexistující protiplnění. Jednání obviněného M. F. tak vykazuje rysy příznačné pro úmysl zahrnující společný postup s osobami jednajícími na straně společnosti ATP Dukla, s.r.o., včetně nějakého byť blíže nezjištěného způsobu, jímž se mu alespoň zčásti vrátily prostředky převedené na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o. Předpoklady k tomu vyplývaly ze zjištění, že převážnou část těchto prostředků podle pokynů obviněného O. K. vybral v hotovosti obviněný S. K. v roli nastrčeného jednatele (jeho trestní stíhání bylo zastaveno poté, co zemřel). Jestliže obvinění O. K. a S. K. fakturovali společnosti FABIK Group, s.r.o., celkovou částku převyšující 8 000 000 Kč za výkony, které nebyly provedeny a k jejichž provedení nebyla společnost ATP Dukla, s.r.o., vůbec způsobilá, mohli to bez rizika okamžitého odhalení naprosté nepodloženosti takové fakturace učinit jedině v dohodě s obviněným M. F. jednajícím za společnost FABIK Group, s.r.o. Z druhé strany vzato jestliže obviněný M. F. za popsaných okolností akceptoval faktury, na jejichž podkladě nechal na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., převést částku převyšující 8 000 000 Kč bez reálného protiplnění, pak je z logiky věci zřejmé, že postupoval v dohodě s osobami vystupujícími za společnost ATP Dukla, s.r.o. a že se z jeho strany jednalo o úmysl.
Spáchání činu „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vyplývá ze zjištění, že na činu společným jednáním participovali kromě obviněného M. F. také obvinění O. K. a S. K. Ze způsobu provedení činu je evidentní, že úmysl obviněného M. F. nutně zahrnoval i to, že jde o společnou akci provedenou s osobami vystupujícími na straně společnosti ATP Dukla, s.r.o.
Výrok o vině obviněného M. F. není v rozporu s ustanovením §33 tr. zákoníku, které upravuje zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí. Podle tohoto ustanovení trestní odpovědnost mimo jiné za zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§240 tr. zákoníku) zaniká, jestliže pachatel dobrovolně a) škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil, nebo b) učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno, přičemž oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Obviněný M. F. v této souvislosti poukázal na to, že finanční úřad doměřil daň, která byla uhrazena započtením vůči přeplatku, a to ještě před zahájením trestního stíhání. Již z obsahu námitky obviněného je jasné, že nešlo o účinnou lítost ve smyslu §33 tr. zákoníku. Pokud k namítanému uhrazení daně došlo na podkladě rozhodnutí, jímž finanční úřad doměřil daň, nelze dojít k závěru, že obviněný napravil škodlivý následek trestného činu dobrovolně ve smyslu podmínek účinné lítosti.
Dovolání obviněného M. F. směřující proti výroku o vině s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
Důvodné však je dovolání obviněného M. F., pokud s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřuje proti výroku o trestu propadnutí věci, a to částky 900 000 Kč z účtu vedeného u Raiffeisenbank, a.s., pobočka Brno, Palackého 76, včetně příslušenství.
Výrok o trestu propadnutí věci navazuje na tu část výroku o vině obviněného M. F., v níž je uvedeno zjištění, že společností FABIK Group, s.r.o., bylo na bankovní účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., postupně zasláno 8 020 000 Kč jakožto úhrada faktur a že tyto finanční prostředky „vyjma policejním orgánem zajištěné částky 900 000 Kč“ byly na pokyn obviněného O. K. vybrány v hotovosti.
Ohledně částky 900 000 Kč rozhodl Krajský soud v Brně podle ustanovení připouštějícího propadnutí věci z důvodu, že jde o věc, které bylo užito k spáchání trestného činu. Zároveň však musí být podle §70 odst. 2 tr. zákoníku, resp. s účinností od 1. 6. 2015 podle §70 odst. 3 tr. zákoníku, splněna podmínka, že věc náleží pachateli.
Krajský soud v Brně ani Vrchní soud v Olomouci se podmínkami pro uložení trestu propadnutí věci v odůvodnění rozsudků nezabývaly a výrok o uložení tohoto trestu nijak nezdůvodnily. Přitom okolnost, že předmětem výroku o uložení trestu propadnutí věci byla částka 900 000 Kč na bankovním účtu společnosti ATP Dukla, s.r.o., kam byla podle výroku o vině zaslána z bankovního účtu společnosti FABIK Group, s.r.o., nasvědčuje tomu, že nejde o věc náležející obviněnému M. F. V této spojitosti je třeba poukázat na rozdílnost majetkové sféry společnosti FABIK Group, s.r.o., od sféry osobního majetku obviněného M. F., byť jednatele uvedené společnosti.
Vyvstaly tedy vážné pochybnosti o tom, zda pro uložení trestu propadnutí věci obviněnému M. F. byly splněny zákonné podmínky. Za tohoto stavu se uložený trest propadnutí věci jeví jako „takový druh trestu, který zákon nepřipouští“ ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nepřípustným druhem trestu se tu rozumí nejen druh trestu, který zákon vůbec nezná a neupravuje, ale také druh trestu, který zákon upravuje, avšak stanoví nějaké zvláštní podmínky pro jeho uložení nebo stanoví nějaké zvláštní podmínky, při jejichž splnění nesmí být daný druh trestu uložen. To ve vztahu k trestu propadnutí věci mimo jiné znamená, že tento trest je nepřípustným druhem trestu, byl-li uložen ohledně věci, která nenáleží pachateli. Co se rozumí věcí náležející pachateli, je stanoveno v §135 tr. zákoníku.
Další námitky obviněného M. F. zaměřené proti výroku o trestu se týkaly jeho přiměřenosti. Takové námitky nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněného proti výroku o trestu propadnutí věci Nejvyšší soud ohledně obviněného M. F. zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, pokud jím byl ponechán nedotčen výrok o trestu, tak rozsudek Krajského soudu v Brně v celém výroku o trestu, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc obviněného M. F. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k nepřípustnosti uloženého trestu propadnutí věci, jak se jeví z dosud zjištěných okolností, je u obviněného M. F. třeba znovu rozhodnout o celém trestu ve smyslu uložení všech v úvahu přicházejících druhů trestu.
Krajský soud v Brně u obviněného M. F. znovu rozhodne o trestu poté, co se vypořádá s otázkou, zda jsou splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci. Shledá-li, že tyto podmínky nejsou splněny, rozhodne o trestu s přihlédnutím k tomuto závěru. V tomto rámci zváží všechna zákonná hlediska rozhodná pro stanovení druhu a výměry trestu, přičemž bude vázán zákazem reformace in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
K dovolání obviněného S. J. (body V, VI výroku o vině)
Námitky obviněného S. J. proti výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku navazovaly na jeho obhajobu, podle které byly faktury společností ATP Dukla, s.r.o., podložené provedenými výkony, a dále na obhajobu, podle které si nebyl vědom toho, že k plnění ze strany této společnosti nedochází. Jde o námitky postrádající jakékoli opodstatnění.
Především je tu výpověď obviněného O. K., který akce uvedené v bodech V, VI výroku o vině popsal způsobem, že byly zinscenovány jen za účelem vylákání nadměrného odpočtu DPH. Pokud bylo zjištěno, že některé z výkonů fakturovaných společností ATP Dukla, s.r.o., byly provedeny, ukázalo se, že se nejedná o produkt její činnosti, ale o plnění jiných subjektů v rámci vztahů, v nichž společnost ATP Dukla, s.r.o., ve skutečnosti nijak nefigurovala. Ostatně obviněný O. K. výslovně uvedl, že s takovým plněním neměla společnost ATP Dukla, s.r.o., nic společného. O nepodloženosti faktur společnosti ATP Dukla, s.r.o., nejsou žádné důvodné pochybnosti.
Z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze akceptovat závěr soudů, podle něhož je s ohledem na způsob provedení činu zřejmé, že tu byla širší dohoda mezi obviněnými O. K. a S. K., kteří vystupovali na straně společnosti ATP Dukla, s.r.o., a obviněným S. J., který vystupoval na straně společnosti ALL STARS AGENCY, s.r.o. (bod V výroku o vině) a na straně společnosti OK hosting, s.r.o. (bod VI výroku o vině). Obvinění O. K. a S. K. bez toho, že by společnost ATP Dukla, s.r.o., provedla nějaké výkony, fakturovali k tíži společnosti ALL STARS AGENCY, s.r.o., částku převyšující 4 600 000 Kč za reklamu a k tíži společnosti OK hosting, s.r.o., částku převyšující 800 000 Kč za zprostředkování reklamy, což mohli bez nebezpečí okamžitého odhalení neoprávněnosti takové fakturace učinit jen v dohodě s obviněným S. J. jednajícím za obě uvedené společnosti. Jestliže obviněný S. J. nechal proplatit nepodložené faktury a zaslat na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., zmíněné částky, pak z logiky věci plyne, že to mohl učinit jen v dohodě s obviněnými O. K. a S. K., která mu zaručovala mimo jiné nějakou byť blíže nezjištěnou formu vrácení těchto prostředků. Ostatně podmínky k tomu vyplývaly ze zjištění, že obviněný S. K. v roli nastrčeného jednatele podle pokynů obviněného O. K. ihned v hotovosti vybral peníze, které na účet společnosti ATP Dukla, s.r.o., nechal zaslat obviněný S. J.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného S. J. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu