ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1282.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1282/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2018 o dovolání obviněné H. F. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 5 To 585/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 T 54/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné H. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 42 T 54/2017, byla obviněná H. F. uznána vinnou přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou stanovenou na dvě léta.
Jako přečin posoudil Okresní soud v Mostě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná si bez vědomí a souhlasu vlastníka a jediného disponenta bankovního účtu opatřila autentizační údaje k internetovému bankovnictví k běžnému účtu a ke spořícímu účtu svého tehdejšího manžela V. F. u banky Air Bank, a.s., a následně bez jeho svolení se opakovaně přihlásila do aplikace internetového bankovnictví, v němž ve dnech 14. 6. 2016 a 15. 6. 2016 ve čtyřech případech specifikovaných ve výroku o vině zadala příkaz k převodu částek 40 000 Kč, 9 600 Kč, 30 000 Kč a 40 000 Kč na svůj účet a na účet dcery, autorizovala tyto platby autorizačním kódem získaným z autorizačních zpráv SMS zaslaných na mobilní telefon V. F., přičemž banka autorizované příkazy provedla a finanční prostředky převedla.
Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 5 To 585/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uvedla, že se nedopustila jednání, pro které byla odsouzena, a v této spojitosti namítla, že soudy vadně hodnotily důkazy a učinily nesprávná skutková zjištění. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, popř. i vadné předcházející řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatovala, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. má dvě alternativy. První z nich je vymezena tak, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato alternativa se vztahuje na případy, kdy odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů. Jde o případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a dále o případy, v nichž bylo odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. proto, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Společným rysem uvedených rozhodnutí odvolacího soudu je to, že odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez toho, že by rozsudek meritorně přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. Pokud odvolací soud rozhodl nesprávně, má to ten důsledek, že odvolateli byl odňat přístup k druhé instanci, a účelem dovolání je umožnit mu, aby dosáhl přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. V posuzované věci obviněné H. F. se ale o nic takového nejedná, protože o jejím odvolání nebylo rozhodnuto žádným ze zmíněných způsobů rozhodnutí odvolacího soudu.
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je vymezena tak, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato alternativa se vztahuje na případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 odst. 1 tr. ř. V této alternativě je ovšem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný pouze ve spojení s jiným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněná H. F. však v podaném dovolání žádný z těchto dalších dovolacích důvodů neuplatnila.
Námitky, které obviněná učinila obsahem podaného dovolání, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a nejsou dovolacím důvodem. Dovolání bylo založeno na námitkách, jimiž obviněná projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněná sice formálně deklarovala tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnila námitky, které mu obsahově neodpovídají.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Skutková zjištění Okresního soudu v Mostě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy. Obhajoba obviněné byla založena na tvrzení, že prostředky z účtu poškozeného na její účet a na účet dcery odeslal sám poškozený. Tuto obhajobu soudy důvodně považovaly za vyvrácenou především na podkladě svědecké výpovědi poškozeného, který něco takového jednoznačně vyloučil. Soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozeného jako věrohodnou již s ohledem na to, že evidentně neměl žádný důvod k tomu, aby odesílal peníze na účet obviněné, s níž byl ve velmi napjatých vztazích vyplývajících z rozvratu jejich manželství, které bylo před rozvodem, resp. na účet dcery, která žila ve Francii a číslo jejíhož účtu na rozdíl od obviněné ani neznal. Soudy zdůraznily, že obviněný zejména neměl důvod odesílat peníze ze svého účtu jako dar, a to zejména vzhledem k tomu, že rozpory mezi ním a poškozenou se týkaly mimo jiné podílu každého z nich na úhradě nákladů domácnosti. Soudy výstižně poukázaly na to, že obviněná znala údaje, které jí umožňovaly uskutečnit převody peněz z účtu poškozeného, a náležitě vysvětlily, jakým způsobem si obviněná znalost těchto údajů zajistila. Soudy podpořily své závěry i dalšími dílčími zjištěními ohledně okolností, které provázely uskutečněné převody a které byly takové povahy, že vylučují, aby šlo o dar od poškozeného. Soudy přesvědčivě zdůvodnily i to, že ze strany poškozeného nešlo o křivé obvinění motivované snahou dosáhnout odsouzení obviněné a získat výhodné postavení před rozvodem, jak namítala obviněná v rámci své obhajoby. V této spojitosti soudy zejména vyzdvihly nelogičnost zmíněné obhajoby, neboť k dosažení namítaného cíle poškozený nepotřeboval převádět na účet obviněné a dcery poměrně vysokou částku téměř 120 000 Kč.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Vzhledem k značnému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, k němuž došlo dne 21. 12. 2017, pokládá Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněné předložena dne 8. 10. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu