ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.137.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 137/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný R. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 6 To 452/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 100/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný R. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2017, č. j. 27 T 100/2017-204, byl obviněný uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a odsouzen podle §340 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §75 odst. 1, 6 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území okresu Ústí nad Labem na pět let.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že na základě předchozí dohody s vědomím vlastního postavení a úloh ostatních blíže neustanovených osob zdržujících se jak na území EU, tak i ve Vietnamské socialistické republice, vyplývající z rozdělení jejich úkolů, se záměrem dosáhnout nedovoleného překročení státní hranice ČR osobami vietnamské národnosti dne 25. 5. 2017 v odpoledních hodinách na přesně nezjištěném místě naložil do svého vozidla tři občany Vietnamské socialistické republiky, o nichž věděl, že jsou nelegálními migranty, s cílem přepravit je na území SRN. Tyto osoby převezl přes území ČR, až na 87. km dálnice D8 ve směru jízdy na SRN ke sjezdu na obec P., kde byl zadržen dne 26. 5. 2017 hlídkou Policie. Tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 7. 2016, č. j. 1 T 135/2016-55, uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu mimo jiné uložen úhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, za současného vyslovení dohledu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 10. 2017, č. j. 6 To 452/2017-238, podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle jeho názoru nebyl dán důvod pro odmítnutí odvolání bez přezkoumání rozsudku. Podle názoru obviněného jeho stručné ústní odvolání splňuje obsahové náležitosti a následnou výzvu soudu k odstranění vad odvolání považoval za nesrozumitelnou a nedůvodnou. S poukazem na judikaturu obviněný vytkl soudu prvního stupně, že výzva obsahovala pouze zákonné citace a neměla tedy potřebné náležitosti, aby s ní mohly být spojovány následky podle §253 odst. 3 tr. ř. Obviněný dále namítl, že odvolací soud rozhodl téhož dne, kdy mu byl doručen spis, z čehož vyplývá, že řízení nemohlo proběhnout standardním způsobem. Přitom jeho obhájce podal řádně odůvodněné odvolání dne 10. 10. 2017. Kromě toho obviněný poukázal na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudem z nich učiněnými a současně zopakoval svoji obhajobu. Dále namítl, že v přípravném řízení nebylo respektováno jeho právo na právní pomoc, když s ohledem na svoji nedokonalou znalost českého jazyka mu měl být ihned ustanoven obhájce, a to i přesto, že odmítl tlumočníka.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tedy pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, anebo bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Stěžejní námitka obviněného, že jeho odvolání bylo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli neobsahovalo vady, které by takové rozhodnutí opodstatňovaly a obviněný nebyl ve výzvě řádně poučen o povaze těchto vad, je námitkou, která naplňuje uplatněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
Obviněný si dne 4. 9. 2017, po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a po poradě s obhájcem, podal ústně odvolání slovy: „podávám odvolání do všech výroků“. Po uplynutí lhůty k podání odvolání byla obviněnému i jeho obhájci doručena kvalifikovaná výzva k odstranění vad odvolání, neboť jeho ústně učiněné odvolání bylo pouze obecné. Výzva splňovala veškeré obsahové náležitosti i řádné poučení a skutečnost, že nebyla nijak dále konkretizovaná, byla dána tím, že ústní odvolání obviněného bylo takřka blanketní a vady v něm obsažené tak ani nebylo možné blíže specifikovat. Postup soudu prvního stupně tak byl správný a výzva v této formě byla namístě. Po marném uplynutí stanovené lhůty soud prvního stupně spis doručil odvolacímu soudu. Odvolací soud pak dne 9. 10. 2017 rozhodl v neveřejném zasedání o odmítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud si přitom bezprostředně před konáním neveřejného zasedání ještě ověřil, že žádné podání ze strany obviněného nebo jeho obhájce nebylo do té doby učiněno, a to jak u soudu druhého, tak prvního stupně. Obhájce obviněného následně dne 10. 10. 2017 podal řádně odůvodněné odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl dne 9. 10. 2017, rozhodoval za stavu, kdy nebylo odvolání obviněného řádně odůvodněno (bylo zde jen ústní vyjádření o podání odvolání po poučení o opravných prostředcích na závěr hlavního líčení) a nebyly proto dány podmínky pro věcné přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a řízení mu předcházejícího.
Je rovněž namístě zdůraznit, že obviněný měl lhůtu k odstranění vad odvolání do 2. 10. 2017 a soud rozhodoval až 9. 10. 2017, takže nebylo rozhodnuto ihned po uplynutí lhůty, ale obviněný měl ještě další týden na to, aby absenci odůvodnění odvolání před samotným rozhodnutím odvolacího soudu napravil. Výtka obviněného, že odvolací soud rozhodl nestandardně téhož dne, kdy mu byl spis doručen, nemůže být shledána relevantní, neboť pokud z procesního hlediska nebyly splněny náležitosti odvolání, je zjevné, že v takovém případě není namístě studovat celý spisový materiál v takovém rozsahu, jak je to nezbytné v případě řádně odůvodněného odvolání. Z časového hlediska tedy není ničím překvapivým, pokud odvolací soud rovnou po převzetí spisového materiálu a zjištění, že odvolání skutečně nesplňuje obsahové náležitosti, uplynula lhůta k odstranění vad odvolání a ověření na soudech obou stupňů, že vady odvolání nebyly odstraněny ani dodatečně, ještě tentýž den podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolání obviněného odmítl. Na okraj je rovněž vhodné zmínit, že ačkoli obhájce obviněného měl výzvu soudu považovat za nesrozumitelnou a nedůvodnou a ve stanovené lhůtě vadu odvolání neodstranil, shodou okolností hned další den po rozhodnutí odvolacího soudu bez dalšího popudu soudu a v souladu s předmětnou výzvou odvolání řádně odůvodnil. I tato skutečnost zpochybňuje stanovisko obhajoby stran toho, že odvolání učiněné u hlavního líčení splňovalo zákonné náležitosti, a výzva byla nedůvodná a nesrozumitelná. Tyto námitky obviněného proto Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
Námitky obviněného proti způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil důkazy nejsou námitkami, které by mohly naplnit uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Obiter dictum je namístě také uvést, že námitka stran extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý dovolací důvod. V případě existence takového rozporu by ale bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu by měl podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně vycházel jak z listinných důkazů, tak především z výpovědí svědků V. C. T., K. P. T. a T. C. H., kteří neměli důvod uvádět o jednání obviněného nepravdivé informace a Nejvyšší soud tak, stejně jako soud prvního stupně, nemá pochybnosti o pravdivosti jejich výpovědí. Obhajoba obviněného tak byla spolehlivě vyvrácená a Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
Stejně tak ani námitka obviněného, že v přípravném řízení nebylo respektováno jeho právo na právní pomoc, není námitkou, která by byla podřaditelná pod jakýkoli dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť se jedná o námitku výhradně procesně právní. Nad rámec uvedeného však s ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky Nejvyšší soud doplňuje, že žádná z podmínek pro nutnou obhajobu podle §36 tr. ř. nebyla na straně obviněného shledána. Obviněný v rámci svého prvního výslechu odmítl zvolení obhájce a následně ve vazebním zasedání uvedl, že nechce ustanoveného obhájce, neboť si ho chce zvolit sám. V rámci vazebního zasedání byla obviněnému stanovena lhůta tří dnů ke zvolení obhájce a po uplynutí této lhůty, aniž by od doby vzetí do vazby byly činěny jakékoli další úkony trestního řízení, mu soud obhájce ustanovil. Obviněný ve svém dovolání zvláště uvedl ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. s tím, že je cizinec a tudíž zranitelnou osobou, která v důsledku špatné znalosti českého jazyka není schopna dobře porozumět. K tomuto je namístě uvést, že v přípravném řízení i v hlavním líčení obviněný prohlásil, že ovládá český jazyk a nepožaduje tlumočníka (viz č. l. 15 a 184 tr. spisu). Navíc ani ze samotné skutečnosti, že obviněný je cizincem a nemusí dostatečně ovládat český jazyk, nelze bez dalšího vyvozovat důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 7 Tdo 1410/2004). Nelze také přehlédnout, že obviněný se zdržuje v ČR na základě povolení k pobytu od roku 2009 a má již opakované zkušenosti s trestním stíháním. Práva obviněného byla v plné míře respektována a nebyla v žádném směru porušena. Tato námitka tedy nejen nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., ale nelze ji ani shledat relevantní.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.