ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.146.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 146/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 2. 2018 o dovolání obviněného F. M. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 5 To 277/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 174/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 5 To 277/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 T 174/2016, a jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 změněn v části týkající se obviněného A. M. Výrok o zamítnutí odvolání obviněný F. M. napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a vytkl, že soudy nesprávně hodnotily důkazy, z nichž vyvodily skutková zjištění. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se nebude k dovolání vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží ve vadné aplikaci hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný F. M. byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 spočíval v podstatě v tom, že obvinění F. M. a A. M. dne 14. 9. 2015 okolo 13,30 hodin v P., J. ul., po předchozí společné domluvě jednali tak, že obviněný A. M. před lékárnou oslovil poškozeného J. K., se smyšlenou historkou, že se znají z minulosti, následně se do hovoru zapojil také obviněný F. M., oba obvinění záměrně vytvořili v poškozeném dojem, že jde o jeho známé, na základě čehož je poškozený vpustil do domu, kde bydlí, a posléze i do svého bytu, přičemž obvinění v době, kdy jim poškozený v kuchyni připravoval kávu, odcizili z regálu stěny v obývacím pokoji hotovost ve výši 8 500 Kč, a tohoto jednání se dopustili oba po předchozím pravomocném odsouzení pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 12/2015 k podmíněným trestům odnětí svobody na jeden rok se zkušební dobou stanovenou u obviněného F. M. na tři léta.
V podaném dovolání obviněný F. M. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nevykazoval znaky přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný F. M. založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy došly k závěru, že vstoupil do domu a pak do bytu poškozeného a že se v bytě podílel na odcizení peněz poškozenému. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi zjištěními soudů a provedenými důkazy není v posuzované věci žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o účast obviněného F. M. na spáchání činu. Z toho, jak okolnosti zmizení peněz popsal ve své výpovědi poškozený, jasně vyplývá, že do jeho bytu vstoupili oba obvinění. Při popisu jejich chování poškozený výslovně zmínil i to, že si všiml, jak oba obvinění prohledávali skříň, která byla součástí obývací stěny. Výpověď poškozeného je v otázce přítomnosti obviněného F. M. podporována kamerovým záznamem, který v kritickou dobu zachytil vstup poškozeného s oběma obviněnými do domu. Přitom poškozený jinak žil osamoceně, nepřijímal žádné návštěvy, s nikým se nestýkal natolik, aby ho zval do bytu, po společném odchodu obviněných zjistil ztrátu peněz, které až dosud měl doma, takže je evidentní, že o peníze nemohl přijít jinak než tím, že mu je obvinění odcizili společným jednáním. Zjištění soudů ohledně účasti obviněného F. M. na činu má plně přijatelnou vazbu na výsledky dokazování a logicky z nich vyplývá. Tímto zjištěním nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný s tímto zjištěním nesouhlasí a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného F. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu