ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.147.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 147/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. února 2018 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného O. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 193/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 162/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 12. 2016, č. j. 1 T 162/2015-674, byl obviněný O. K. uznán vinným ze spáchání přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §44 tr. zákoníku bylo ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 2 T 179/2015, ze dne 25. 10. 2015, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2016, a kterým mu byl za přečin krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku uložen souhrnný a společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců a trest propadnutí věci, upuštěno od uložení souhrnného trestu .
Obviněný se trestné činnosti dopustil tím (zkráceně uvedeno), že po předchozí vzájemné domluvě s V. M. v době mezi 20. 11. 2014 a 23. 12. 2014 prodali za částku 20 000 Kč, kterou si mezi sebe rozdělili, jím neznámé osobě bez velkého technického průkazu a kupní smlouvy osobní automobil tov. zn. CITROËN C-CROSSER, rok výroby 2008, v hodnotě 250 000 Kč, který v noci z 15. na 16. 11. 2014 odcizil v obci K., okres K., přítel V. M. A. Š., kdy prodej vozidla uskutečnili při vědomí toho, že vozidlo pochází z krádeže.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce, a to výslovně jen proti výroku, kterým bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu. Krajský soud v Praze rozhodl o tomto odvolání rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. 9 To 193/2017-726, kdy napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně částečně zrušil ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu a při nezměněném výroku o vině s použitím §259 odst. 3 tr. ř., znovu rozhodl tak, že podle §214 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil obviněnému O. K. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy uvedené rozhodnutí napadl v celém jeho rozsahu. Uvedl, že se trestného činu podílnictví nedopustil, nepodílel se na prodeji zcizeného automobilu a výpověď spoluobžalované M. je účelová, aby měla polehčující okolnost. Jeho jednání mohlo být posouzeno jako účastenství ve formě pomoci, od čehož by se odvíjel i trest. Není tak správné právní posouzení. V řízení nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 193/2017, i jemu předcházející vadné řízení a Okresnímu soudu v Kolíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Zároveň souhlasil, aby ve věci bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
III
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Z podnětu odvolání přezkoumává soud druhého stupně zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, obviněný může svým dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a který neměl povinnost přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Zásadně tedy platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal, ani nebyl povinen (neboť ze strany obviněného nebyl podán řádný opravný prostředek a státní zástupce jej podal toliko proti výroku o trestu), není přípustné napadat výrok o vině dovoláním.
Pokud tedy s ohledem na právě uvedené podal obviněný dovolání proti výroku o vině (neboť uvedl, že se trestné činnosti tak, jak byl uznán vinným, nedopustil) s tím, že jeho jednání „nemohlo být posouzeno jako účastenství v podobě pomoci a od toho by se pak odvíjel i trest“, a odvolací soud výrok o vině nepřezkoumal ani nebyl povinen přezkoumat, pak je zřejmé, že odvolací soud o tomto výroku nerozhodoval. Takové dovolání je nepřípustné, neboť směřuje proti výroku, který nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný O. K. podal své dovolání proti výroku odsuzujícího rozhodnutí, který nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu