ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1605.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1605/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. dubna 2018 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 8 To 218/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 165/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 T 165/2016, byl obviněný J. N. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1), přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2), přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 9, 10), přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku z části dokonaným (v bodě 1, 8) a z části spáchaným formou pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 5), přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku (v bodě 1), přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (v bodě 1, 3, 4, 5, 6), přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (skutek 7, 8) a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 5).
Za to byl odsouzen: ad I. za přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku v bodě č. 8 , a dále za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 6 T 151/2014, podle §193 odstavec 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 6 T 151/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Ad II. za přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v bodě č. 7 a dále za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 T 129/2015, a dále za sbíhající se přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 13 T 46/2014, podle §209 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odstavec 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 T 129/2015, a dále z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 13 T 46/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Ad III. za zločin pohlavního zneužití podle §187 odst.1 tr. zákoníku v bodě č. 1, přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku v bodě č. 2, přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, z části dokonaného v bodě č. 1 a zčásti ve formě pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v bodě č. 5, přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku v bodech č. 1, 3, 4, 5, 6 , přečin svádění k pohlavnímu styku podle §202 odstavec 1 tr. zákoníku v bodě č. 5 a dále za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 6 T 92/2016, podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 6 T 92/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci (specifikované v rozsudku). Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Obviněný se trestných činů dopustil tím, že:
1. „se v blíže nezjištěné době přelomu roku 2013/2014 na facebookovém profilu D. M., na kterém vystupoval jako 17letý chlapec, pracující jako dvojník herce v Americe a živící se modelingem, seznámil s poškozenou XXXXX *) , se jmenovanou udržoval komunikaci pomocí výše uvedeného facebookového profilu do blíže nezjištěné doby měsíce června, kdy jmenovaná zjistila, že se nejedná o 17letého chlapce jménem D. M., ale o 40letého muže jménem J. N., poté s ním poškozená na dva měsíce přerušila komunikaci, kdy jej opětovně oslovila až začátkem září 2014, kdy J. N. i přesto, že věděl, že poškozené je 14 let i nadále s touto komunikoval pomocí facebookového profilu J. N., kde jí psal, že se do ní zamiloval a miluje ji, kdy se s poškozenou začátkem září 2014 poprvé setkal v B.-V. v lesoparku Agátky, poté se s ní opětovně sešel asi po měsíci, a následně v říjnu 2014, kdy společně šli opět na stejné místo v lesoparku Agátky v B.-V., zde po něm jmenovaná začala házet trávu, on jí zkoušel lístky sebrat a přitom jí vložil ruce na prsa, na její podprsenku, poté šli domů, asi za tři týdny se sešli opět na stejném místě, kdy se s jmenovanou válel na zemi, sahal jí pod podprsenku a pokoušel se jí sahat mezi nohy, pak to skončilo, opětovně se s poškozenou setkal asi za dva týdny na stejném místě, opět jí sahal na intimní partie těla, prsa a přirození, a zkoušel ji políbit, poté se na stejném místě se stejným scénářem setkal s poškozenou ještě dvakrát, kdy po celou dobu jí psal přes facebook a SMS zprávy, že ji miluje a naléhal, aby jej poškozená oslovovala miláčku a psala mu, jak jej miluje, dne 6.1.2015 dovršila poškozená věku 15 let, kdy dne 3.3.2015 měl s touto pohlavní styk, a to v lesoparku Agátky v B.-V., poté měl s poškozenou pohlavní styk ještě nejméně ve 4 případech, a to v Ch. na adrese D. v bytě své matky, společný styk si minimálně v jednom případě natáčel na svůj mobilní telefon, kdy ji dále přes facebook žádal, aby se sama nafotila a poslala mu pornografické fotky, kdy toto poškozená na jeho žádost učinila dne 23.8.2015 ve 20:48 hodin a poslala mu foto svého přirození, nato ji obratem žádal, aby byla vagina roztažená, což poškozená také učinila a téhož dne v 20:59 hodin mu požadovanou fotografii svého přirození zaslala, následně od poškozené vylákal video, na kterém poškozená onanuje, kdy toto mu bylo ze strany poškozené zasláno dne 18.8.2015 a dne 25.8.2015, sám jí několikrát pomocí facebooku poslal fotografii svého penisu, a to dne 25.8.2015 v 16:35 hodin a v jednom případě video, na kterém onanuje, a to dne 25.8.2015 v 17:34 hodin, dne 18.8.2015 v 11:00 hodin poškozené zaslal video, na kterém zachytil jejich společný pohlavní styk,
2. po celou dobu poškozené tvrdil i přesto, že se jeho tvrzení nezakládalo na pravdě, že pracuje v armádě ČR jako podplukovník, že se nechá přeložit do Rakouska jako styčný důstojník na ambasádu, kdy na konci srpna 2015 poškozené uvedl, že má zablokované konto kvůli bezpečnostní prověrce, čímž poškozenou úmyslně uvedl v omyl, na základě čehož od jmenované v menších dávkách, a to za období od 30.8.2015 do 13.10.2015 vylákal celkem finanční hotovost ve výši 881,97 EUR, které dosud nevrátil,
3. od přesně nezjištěné doby nejméně však od 5. listopadu 2015 do 12. listopadu 2015, na nezjištěném místě prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem D. M. provozoval s poškozenou YYYYY *) , o níž věděl, že je osobou mladší 18 let, eroticky laděnou konverzaci a vyzýval ji k zaslání fotografií jejích intimních partií, dále po ní žádal provádění autoerotiky, sám jí v blíže neustanovené době zaslal minimálně jednu fotografii zachycující jeho ztopořené přirození,
4. od přesně nezjištěné doby roku 2015 na nezjištěném místě prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem D. M., na kterém vystupoval jako 15 až 19letý chlapec, provozoval s poškozenou ZZZZZ *) , o níž věděl, že je osobou mladší 18 let, eroticky laděnou konverzaci a vyzýval ji k zaslání fotografií jejích intimních partií, čemuž vyhověla a zaslala mu 3 až 4 fotografie svého nahého poprsí,
5. dne 16.9.2015 na nezjištěném místě prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem D. M., na kterém vystupoval jako 15 až 19letý chlapec, a později pomocí telefonního hovoru oslovil poškozenou QQQQQ *) , i přesto, že věděl že se jedná o osobu mladší 18 let, s žádostí, že chce zaslat její erotické fotky, kdy tyto mají být nafoceny při pohlavním styku s jeho osobou, za což jí nabídl částku ve výši kolem 25.000,- Kč, kdy mu poškozená nevyhověla,
6. v přesně nezjištěné době roku 2015 na nezjištěném místě prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem D. M., na kterém vystupoval jako 15 až 19letý chlapec, provozoval s poškozenou AAAAA *) , i přesto, že věděl že se jedná o osobu mladší 18 let, erotickou komunikaci, kdy po ní žádal, aby prováděla autoerotiku, kterou měla natočit a nahrávku mu poté zaslat, dále ji žádal o zaslání jejích erotických fotek, jeho žádosti poškozená nevyhověla a video ani fotografie mu nezaslala,
7. v přesně nezjištěné době roku 2014 na nezjištěném místě prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem D. M., na kterém vystupoval jako 20letý muž, provozoval s poškozenou BBBBB *) , i přesto, že věděl že se jedná o osobu mladší 18 let, erotickou komunikaci, kdy po ní žádal aby prováděla autoerotiku, dále ji žádal o zaslání jejích erotických fotek, sám jí v blíže neustanovené době zaslal minimálně jednu fotografii zachycující jeho ztopořené přirození,
8. v přesně nezjištěné době roku 2013 na nezjištěném místě prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem D. M., na kterém vystupoval jako 16letý chlapec, provozoval s poškozenou CCCCC *) , i přesto, že věděl že se jedná o osobu mladší 18 let, erotickou komunikaci, kdy ji žádal o zaslání jejích erotických fotek, kdy ona mu zaslala fotografie, na kterých byla nahá, zaslala mu video, na kterém sama onanuje, sám jí v blíže neustanovené době zaslal minimálně jednu fotografii zachycující jeho ztopořené přirození a video, na kterém on onanuje,
9. v blíže nezjištěné době na svém facebookovém profilu D. M. v prostředí sítě internet, do kterého přistupoval za použití jedinečného hesla, přechovával k datu 9.2.2016 obrazové soubory celkem 1.200 fotografií s tématikou dětské pornografie, přičemž se jedná o elektronická díla, která znázorňují reálné pohlavní zneužívání dětí, dívek i chlapců ve věku od malých dětí po mladistvé, případně pouhou dětskou nahotu, nebo předstírané sexuální praktiky, tedy elektronická pornografická díla, která zobrazují nebo jinak využívají dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem,
10. ve svém mobilním telefonu zn. Samsung, model SM-J100H/DS, přechovával k datu 9.2.2016 celkem 192 MB obrazových souborů zachycujících děti různého věku v různých erotických a pornografických pózách a polohách znázorňující pohlavní styk mezi dětmi, dětmi a dospělými, hetero i homosexuální, dále celkem 216,435 MB videozáznamů s tématikou dětské pornografie, přičemž se jedná o elektronická díla, která znázorňují reálné pohlavní zneužívání dětí (dívek i chlapců), orální styk dívky a chlapce, přípravu na anální styk dívky a chlapce, orální styk malé dívky a dospělého muže, uspokojení mladého chlapce rukou neznámé osoby, tedy elektronická pornografická díla, která zobrazují nebo jinak využívají dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem,
a v případě skutků 1, 3, 4, 5, 6 se svého jednání dopustil i přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 13 T 46/2014 ze dne 21. 4.2015 s nabytím právní moci dne 8.9.2015 za přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce trvání 15 měsíců, a v případě skutků 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8 mohl u poškozených vyvolat společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským normám a zejména v oblasti sexuálního života podnítit závadové chování a nemravný život“.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 8 To 218/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
II
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Na úvod obecně uvedl, že namítá především nesprávné hodnocení protiprávnosti svého jednání, nesprávné hodnocení otázky zavinění a nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem. Má také za to, že v trestním řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, právo na nestranné posuzování věci, kdy soudy jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které podle něj mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech relevantních skutečností a okolností. Podle obviněného tak došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V další části dovolání uvedl, že od počátku poukazoval na nesrovnalosti ve výpovědích svědků. Městský soud v Brně podle něj neprovedl výslechy, které měly celou věc objasnit, a to výslech XXXXX *) a E. P., které podle obviněného měly obě přístup k facebookovému profilu „D. M.“, ze kterého on měl páchat trestnou činnost. Za zásadní považuje obviněný tu skutečnost, že v inkriminovanou dobu, mělo k facebookovému profilu „D. M.“ přístup více osob a nebylo podle něj náležitě objasněno, jakým způsobem se jaká osoba podílela na obsahu tohoto profilu. Z výpovědí dalších svědkyň podle obviněného také vyplynulo, že to nebyly jen tyto dvě osoby a on, kdo měl přístup do facebookového profilu „D. M.“ a je tak zcela absurdní, že je veškerá vina přisuzována jen jemu. Nebyly provedeny žádné důkazy, že to byl právě on, kdo vedl eroticky laděnou konverzaci s jinými dívkami, např. místem přihlášení, ztotožněním IP adresy. Nelze podle obviněného přistoupit na to, že vlastnictví internetového účtu automaticky zavazuje jeho, když podle něj se na daný účet přihlašovalo více osob z více přístrojů. Tyto osoby tak mohly podle obviněného nakládat s účtem tak, aby ho výsledek poškodil. Soudy mu pak přiřkly vinu, aniž by zkoumaly, kterou konverzaci skutečně vedl on. Má za to, že zejména svědectví E. P. měly soudy důkladně prověřit. Podle obviněného byly důkazy předložené touto osobou získány protiprávně a jedná se tak o nepřípustné důkazy, když E. P. jako fyzická osoba bez jakéhokoli oprávnění získala z jeho soukromého účtu důvěrné informace a sama se tak podle obviněného dopustila trestného činu. Není také podle obviněného zřejmé, zda tato svědkyně například usvědčující materiál nejdříve na profil „D. M.“ neumístila a následně ho nevydávala za původní. Obviněný sice souhlasil se čtením výpovědi této svědkyně, požadoval však následně samotný výslech k vyjasnění nesrovnalostí. Podle obviněného bylo jednáním E. P. zasaženo do práva na ochranu soukromí a domnívá se, že důkazy jí předložené měly být stiženy tzv. teorií otráveného stromu a nemělo k nim být přihlíženo.
Obviněný nesouhlasí také s právní kvalifikací jeho jednání jako přečinu podvodu, když sebe ani jiného neobohatil, nikoho neuvedl v omyl a zejména nezpůsobil škodu na cizím majetku. Nesčetněkrát se podle svého snažil spojit a kontaktovat XXXXX *) a její rodinu za účelem vrácení půjčky a náhrady nákladů vzniklých početím a narozením dítěte. U daného skutku tak podle obviněného chybí úmysl, naopak byl proveden důkaz emailovou konverzací, kde se opakovaně zkoušel ptát, kam má poslat půjčené finance. U uvedeného skutku tak podle něj absentuje naplnění subjektivní stránky.
Obviněný se domnívá, že nemohl naplnit ani skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku a přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, neboť byl dívkami uveden v omyl o jejich věku, když tyto ve svých profilech uváděly vyšší věk a on se tak mylně domníval že jsou starší 18 let. Podle obviněného se tak jedná o skutkový omyl negativní a on měl být zproštěn obžaloby.
Dále si je obviněný vědom, že ve formě nedbalosti spáchal trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, avšak má za to, že byla porušena zásada zákazu dvojího přičítání neboť podle něj kvalifikovaná skutková podstata podle §201 odst. 3 písm. c) subsumuje základní skutkovou podstatu obsaženou v §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Pokud jde o naplnění znaků přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, má obviněný za to, že pro posouzení viny mělo být užito odborných znalostí znalce v rámci informačních technologií, který by posoudil původ dětské pornografie či možnou synchronizaci cizích zařízení s jeho telefonem. Od počátku obviněný uváděl, že mu není zřejmé, kde byla dětská pornografie, uložená ve spisu, pořízena. Navíc je nalezení dětské pornografie v rozporu s politikou společnosti Facebook Inc., která přísně hlídá uživatele a jakýkoli náznak škodlivého jednání trestá okamžitou blokací účtu. Obviněný požadoval doplnění dokazování zprávou od této společnosti. Zdůraznil, že díky znalosti přístupových údajů více lidí k jeho účtu, mohl tyto fotografie na úložiště nahrát kdokoli a pouhou synchronizací s jeho mobilním zařízením mohlo dojít k jejich přenesení. Podle obviněného nikdo nezkoumal autentičnost a autorství daných fotografií, kdy závěry o tom, kdo je pořídil, byly jednoznačně připsány jemu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že se vzhledem k jeho obsahu nebude k němu věcně vyjadřovat a současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Posledně uvedený dovolací důvod uplatnil s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho opravného prostředku, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. K tomu je nutné uvést, že citovaný důvod dovolání má dvě alternativy. První jeho alternativa „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí…“ má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, řádný opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. a v případě stížnosti zamítl podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Druhá jeho alternativa je vymezena slovy „…nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. V uvedeném případě tak nepřicházelo v úvahu uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě (jak to učinil obviněný), neboť odvolací soud z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal, shledal jej nedůvodným a podle §256 tr. ř. jej zamítl. Přicházelo v úvahu jeho uplatnění ve variantě druhé.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodné námitky, jaké uplatnil v dovolání, byly součástí celé obhajoby obviněného od počátku řízení a zabýval se jimi již nalézací soud. Odvolací soud reagoval na zčásti shodné námitky obviněného uplatněné v odvolání. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání, je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Obviněným v dovolání uplatněné výhrady i přesto, že je v úvodu obecně vymezil hmotněprávními vadami ohledně zavinění, protiprávnosti a příčinné souvislosti, uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, protože obviněný je neuplatnil ve vztahu ke skutkovým zjištěním tak, jak byla soudy učiněna, ale podle své vlastní verze skutkových zjištění vycházející z jeho hodnocení důkazů, která však nekoresponduje s těmi, jež soudy učinily v této věci na základě výsledků provedeného dokazování.
Ve smyslu výše uvedených pravidel pro přezkum správnosti napadených rozhodnutí na základě dovolání založeného na důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., může být podkladem pro posouzení správnosti právních otázek zásadně skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Tato zákonná podmínka je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svými námitkami popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké městský a krajský soud ve věci provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Se způsobem hodnocení důkazů polemizuje a hodnocení důkazů soudy považuje za chybné. Obviněný dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Takové námitky nemohou samy o sobě založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své rozhodovací praxe, při které z podnětu ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů. Jak lze vyvodit z jeho dosavadní judikatury, Ústavní soud vymezil v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho byl nutný zásah Ústavního soudu. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v tomto případě nelze postup soudů při provádění a hodnocení důkazů zařadit ani do jedné z těchto skupin.
Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními městského soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také krajský soud na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal žádný rozpor, natož extrémní, který ani obviněný výslovně nevytýkal. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědích poškozených k jednotlivým bodům jednání, kterými byl obviněný uznán vinným. Skutková zjištění mají dále oporu v dalších důkazech, jimiž byla ověřena věrohodnost výpovědí poškozených. V neposlední řadě soudy vycházely z výpovědi samotného obviněného, který své jednání částečně doznal.
Pokud jde o konkrétní námitky, které jsou obsahem dovolání, obviněný se především i nadále domnívá, že provedeným dokazováním nebyla jeho vina v celém rozsahu prokázána. U některých ze skutků, nebyl podle něj zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Považuje dokazování, i přes jeho rozsáhlost, za nedostatečné a neúplné. Konkrétně pak i nadále setrvává na tom, že soudy měly provést dokazování také výslechem poškozené XXXXX *) a E. P. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že oba soudy se těmito návrhy obhajoby zabývaly a dostatečně u obou navrhovaných výslechů osob odůvodnily nadbytečnost provedení těchto důkazů. U poškozené XXXXX *) zejména s ohledem na ochranu její osoby, v podstatě oběti jednání obviněného (str. 5 a násl. rozhodnutí odvolacího soudu, str. 13, 14 rozhodnutí soudu prvního stupně), když výpovědi obou osob, byly v hlavním líčení dne 8. 2. 2017 (č. l. 678 a násl. tr. spisu) čteny (§102 odst. 2 tr. ř., §211 odst. 6 tr. ř.).
Obviněný dále namítá, že to nemusel být jen on, kdo prostřednictvím profilu D. M. komunikoval s dívkami, že soudy vůbec nezjišťovaly možnost zneužití profilu jinými osobami, které mohly mít k němu přístup. V této souvislosti poukazuje zejména na osobu E. P. a poškozenou XXXXX *) , které měly mít přístup do jeho profilu. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněnému je kladeno za vinu pouze jednání, ke kterému se doznal nebo částečně doznal, jak vyplývá z jeho výpovědí u hlavního líčení, a které mu bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, jak vyplývá z výpovědí poškozených a dalších provedených důkazů, tedy komunikace s dívkami, jak je popsaná ve skutkové větě pod jednotlivými body. Jiná případná komunikace s jinými dívkami obviněnému není kladena za vinu. Z výpovědi E. P. na č. l. 154 a násl. tr. spisu (resp. z úředního záznamu o podaném vysvětlení – čteného u hlavního líčení v souladu s §211 odst. 6 tr. ř.) navíc vyplývá, že informace o obviněném, na základě pověření rodinou poškozené XXXXX *) , zjišťovala z „volně přístupných databází“ a v průběhu konverzace jí „ XXXXX *) dala materiály z facebookového profilu D. M., ke kterému jí dal N. přístup“. Pokud jde o možný přístup poškozené XXXXX *) , sám obviněný vyloučil možnost, že by si ona s někým takovým stylem psala (č. l. 687 tr. spisu – hlavní líčení dne 8. 2. 2017). U skutků popsaných v obžalobě je tedy zřejmé, že to byl právě obviněný, kdo s dívkami komunikoval.
V další části dovolání obviněný hodnotí výpověď svědkyně E. P., na které je podle něj postaveno celé dokazování. Považuje důkazy předložené E. P. za nepřípustné, neboť byly podle něj získány protiprávně, bylo jimi zasaženo do jeho práva na ochranu soukromí. Domnívá se, že důkazy předložené touto svědkyní měly být stiženy tzv. teorií otráveného stromu. Má za to, že si měly orgány činné v trestním řízení příslušné podklady opatřit samy. K tomu Nevyšší soud uvádí, že podle §89 odst. 2 tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu (PÚRY, František. §89 [Obecná ustanovení]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1308. ISBN 978-80-7400-465-0.). O přípustnosti určitého důkazního prostředku rozhoduje výlučně soud, a to na základě zásady volného hodnocení důkazů tak, že každý důkaz posuzuje samostatně z hlediska zákonnosti, věrohodnosti, vztahu k dokazované skutečnosti, a rovněž posuzuje důkazy ve svém celku, tedy jak jednotlivé důkazy potvrzují či vyvracejí určité trestněprávně relevantní skutečnosti (viz tamtéž). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že těžiště dokazování soud shledal zejména ve výpovědích obviněného, poškozených a v důkazech, které podporovaly nebo vyvracely jejich věrohodnost. Výpověď svědkyně E. P. a listinný materiál, provedený jako listinný důkaz, soudy hodnotily jako kterýkoli jiný důkaz. Svědkyně ve výpovědi vyjádřila své zjištění, že obviněný ve vztahu k poškozené XXXXX *) této lhal ohledně své minulosti, uváděl ji v omyl svými tvrzeními o svém zaměstnání, a že je v kontaktu i s dalšími nezletilými dívkami. Jde ostatně o informace, které uvádí také sám obviněný ve svých výpovědích. Pokud jde o obviněným namítnutou tzv. teorii otráveného stromu, Nejvyšší soud uvádí, že český trestní proces doktrínu „plodů z otráveného stromu“, která je rozvíjena v některých odlišných právních systémech (např. USA), nepřevzal. Její tuzemskou aplikovatelnost zpochybnil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 2260/10, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 50/2012 Sb. V jeho odůvodnění se mimo jiné podává, že pokud je eventuálně zjištěno, že některý důkaz byl v trestním řízení opatřen nezákonným způsobem, znamená to pouze tolik, že tento konkrétní důkaz je v daném řízení nepoužitelný a nelze k němu při dokazování viny přihlížet. Je-li však vina pachatele spolehlivě prokázána také jinými důkazy, které přímo nemají původ v nezákonném postupu, nic nebrání tomu odsuzující rozsudek o tyto jiné důkazy opřít. Jinými slovy, výskyt nezákonného důkazu nevede k nepoužitelnosti důkazů ostatních (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 84/2013, sp. zn. 3 Tdo 1621/2014). V posuzovaném případě se odsuzující rozsudek neopírá toliko o poznatky zjištěné při sledování obviněného provedené E. P., nýbrž o celý komplex jiných (dalších) důkazů, které plně postačovaly k prokázání viny obviněného, zejména o výpovědi poškozených, vůči nimž se obviněný dopustil daného jednání, výpovědi dalších osob DDDDD *) , EEEEE *) , XXXXX *) , listinné důkazy jako výpisy bankovního účtu zprávy Ministerstva zahraničních věcí ČR, Armády ČR a v neposlední řadě o výpověď samotného obviněného, která svým obsahem představovala doznání nebo částečné doznání k trestné činnosti.
Ani námitku obviněného, že u skutku pod bodem 2) kvalifikovaného jako přečin podvodu sebe ani jiného neobohatil, nikoho neuvedl v omyl, nezpůsobil škodu na cizím majetku a v jeho jednání absentuje úmysl, Nejvyšší soud neposoudil jako námitku hmotněprávní, neboť obviněný primárně zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké městský a krajský soud ve věci provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný hodnocení důkazů soudy považuje za chybné a nabízí svou verzi průběhu skutkového děje, ke které měly podle něj dospět také oba soudy. V uvedené věci je totiž evidentní, že jednání obviněného vůči nezletilé poškozené XXXXX *) bylo od počátku založené na lži a uvádění poškozené v omyl nejen o jeho minulosti ale rovněž o jeho schopnosti postarat se o ni a dítě do budoucna. Pokud pak obviněný pod smyšlenými záminkami na poškozené (v níž vyvolal důvěru) vylákal peníze, které navíc jak sám uvádí ve své výpovědi „považoval za společné“, nepochybně tím naplnil znaky uvedeného přečinu podvodu, včetně subjektivní stránky. Není přitom podstatné, že část peněz použil také na potřeby samotné poškozené XXXXX *) , jakož i není podstatné, že se poté snažil poškozenou kontaktovat za účelem vrácení půjčky, když takto začal jednat ve chvíli, kdy zasáhli rodiče poškozené a činili kroky pro to, aby se jejich dcera vymanila z vlivu obviněného. Znaky skutkové podstaty přečinu podvodu, včetně subjektivní stránky, tak byly naplněny.
Nelze akceptovat ani námitku obviněného, že nemohl naplnit skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku, ani přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, neboť byl sám dívkami uváděn v omyl ohledně jejich věku, když dívky podle jeho slov na svých profilech uváděly vyšší věk a on se tak mylně domníval, že jsou starší 18 let. Má za to, že jednal ve skutkovém omylu negativním. Na tomto místě je potřeba uvést, že obviněnému zřejmě uniklo, že uvedenými trestnými činy byl uznán vinným toliko u skutku pod bodem ad 1), tedy vůči poškozené XXXXX *) , jejíž věk, jak vyplývá z provedeného dokazování, mu byl znám zcela zřejmě od počátku jejich seznámení. Námitky obviněného, že ho dívky uváděly v omyl tak nelze akceptovat. Obviněný nejednal u těchto trestných činů ve skutkovém omylu negativním, jak se snaží namítat.
Námitky obviněného u skutků pod body ad 9), 10) rovněž nelze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) podřadit. Obviněný jimi opět popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování, když má za to, že mělo být znaleckým zkoumáním posouzeno, jak se mohla dětská pornografie dostat do jeho zařízení, měla být posouzena možná synchronizace cizích zařízení s jeho telefonem. Podle obviněného nebylo vůbec zkoumáno, kde byla dětská pornografie pořízena, kdo ji pořídil a závěry byly jednoznačně připsány pouze jemu. Poukázal na to, že díky znalosti přístupových údajů více lidí k účtu, mohl uvedené fotografie nahrát na úložiště kdokoli a pouhou synchronizací s jeho mobilním zařízením mohlo dojít k jejich přenesení. K těmto námitkám je nutno uvést, že obviněný byl pod body ad 9), 10) uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Podle právní věty jeho jednání spočívalo v tom, že přechovával počítačové pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem. Z uvedeného je zjevné, že pro naplnění skutkové podstaty přečinu kladeného mu za vinu není podstatné, kde a kdo předmětné fotografie pořídil, když je mu kladeno za vinu přechovávání počítačového pornografického díla. V dané věci přitom z výpovědi samotného obviněného vyplývá, že si byl vědom toho, že při stahování normálního porna z ruského webu tam bylo skryto i dětské porno. Tyto skutečnosti však obviněný, podle vlastních slov neřešil (lhostejno, z jakých důvodů). Přechovávání je přitom jakýkoli způsob držení dětské pornografie. Na délce přechovávání nezáleží. Není nutné, aby měl pachatel dětskou pornografii přímo u sebe (v tašce, ve stole, doma, na pracovišti, ve svém počítači), postačí, že ji má ve své moci (např. uloženou v e-mailové poště, která je uložena na serveru internetového poskytovatele služeb; srov. GŘIVNA, Tomáš. §192 [Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, HERCZEG, Jiří, KRATOCHVÍL, Vladimír, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav, ŠÁMALOVÁ, Milada, VÁLKOVÁ, Helena, VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1889. ISBN 978-80-7400-428-5.). Obviněný přitom o dětské pornografii v jeho mobilním telefonu věděl.
Obviněný v závěru dovolání namítl, že byl uznán vinným přečinem ohrožování mravní výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Má za to, že byla v jeho případě porušena zásada zákazu dvojího přičítání podle §39 odst. 4 tr. zákoníku, neboť podle něj kvalifikovaná skutková podstata podle §201 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku subsumuje základní skutkovou podstatu podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z uvedené námitky především není zřejmé, co obviněný ve skutečnosti namítá. Nejvyšší soud proto uvádí, že přečinu podle §201 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu (u obviněného podle právní věty naplněno sváděním k nemravnému životu u skutků pod body ad 1, 3, 4, 5, 6). Pokud pachatel uvedené jednání spáchá opakovaně naplní kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající právě v recidivě takového jednání. Kvalifikovaná skutková podstata tak přistupuje ke skutkové podstatě základní. Kvalifikovaná skutková podstata podle §201 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nesubsumuje základní skutkovou podstatu podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněným zmíněná zásada zákazu dvojího přičítání téže okolnosti k tíži pachatele („ne bis in idem“ v trestním právu hmotném) je zásadou, která má zabránit tomu, aby se jedna a tatáž skutečnost určité kvality, hodnotila a přičítala pachateli dvakrát. To znamená jednou jako znak skutkové podstaty a podruhé ještě jednou jako okolnost polehčující, nebo přitěžující při ukládání trestu. Zákonným vyjádřením jmenované zásady v trestním právu hmotném je ustanovení §39 odst. 4 tr. zákoníku uvádějící, že k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující. V této souvislost však obviněný ničeho nenamítá. Nejvyšší soud na tomto místě zdůrazňuje, že dosah zásady zákazu dvojího přičítání se přitom omezuje pouze na jednu a tutéž skutečnost existující v intenzitě minimálně potřebné k naplnění určitého znaku skutkové podstaty. Není proto v rozporu s touto zásadou přičítání jedné a téže skutečnosti, aby při ukládání trestu v rámci zákonné sankce bylo přihlédnuto k intenzitě, s jakou je v konkrétním případě znak trestného činu naplněn (shodně viz rozhodnutí publikované pod č. 45/1972-I Sb. rozh. trest.).
Aplikujeme-li tyto zásady na posuzovaný případ, obviněný se svým jednáním dopustil u skutků pod body ad 1, 3, 4, 5, 6 přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle právní věty ohrozil rozumový, citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a čin spáchal opětovně. Pod pojmem opětovně se rozumějí případy, kdy pachatel trestný čin opakuje, tedy především souběh trestných činů podle §201 tr. zákoníku, přičemž není třeba, aby za takový čin byl již pravomocně odsouzen. Patří sem však samozřejmě i případy, kdy pachatel byl již v minulosti za takový čin pravomocně odsouzen nebo i potrestán. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu ke znaku opětovně nedbalost (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1526 a násl.).
V případě obviněného je tento znak kvalifikované skutkové podstaty naplněn tím, že se nyní dopustil trestného činu podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku opětovně [odst. 3 písm. c)], neboť byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 13 T 46/2014, odsouzen za přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tedy byl v minulosti pro takový čin pravomocně odsouzen. Tzv. zákaz dvojího přičítání tedy nebyl porušen.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že z hlediska dovolacích námitek obviněného neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému důvodu podle §265b tr. ř. Pokud nebyl řádně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemůže být ve věci dán ani obsahově navazující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného Ing. J. Nečekala posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.