ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.165.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 165/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2018 o dovolání obviněné A. Č. , podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 To 66/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 17/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci králové ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 6 T 17/2016, byla obviněná A. Č. uznána vinnou zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který jí byl uložen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Poškozený D. Š. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 To 66/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a uložil jí podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let a pro výkon tohoto trestu obviněnou zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále rozhodl shodně jako soud prvního stupně o odkázání poškozeného D. Š. na občanskoprávní řízení.
Obviněná byla odsouzena pro skutek, který podle zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že v časných ranních hodinách dne 20. 2. 2016 u plotu v zadní části zahrady domu v obci D., okres Ch., pod vlivem stresu vyvolaného dlouhodobým týráním ze strany jejího partnera D. Š. po předchozím uvážení spatřovaném v záměrně utajovaném těhotenství a bez zajištění porodu pod lékařským dohledem porodila po předchozím požívání alkoholických nápojů bez asistence druhé osoby donošené dítě mužského pohlaví, které v úmyslu usmrtit krátce po narození – aniž si řádně a relevantním způsobem ověřila, zda se narodilo živé, aniž přestřihla a podvázala pupečník a aniž mu poskytla poporodní péči – ponechala venku na trávě, vrátila se do domu pro černou blůzu, do níž tělo zabalila, a následně ho ukryla do papírové krabice na terase domu, přičemž buď již během porodu nebo bezprostředně po vypuzení plodu z těla došlo k úmrtí dítěte, které však bylo při odborné prenatální péči, lege artis vedeném porodu a péči o novorozence a při kvalitním poskytnutí resuscitace novorozence odvratitelné a jehož příčinou byla asfyxie, na níž se významnou měrou podílela hladina alkoholu v těle dítěte, jejíž hodnoty dosahující až 2,38 g/kg svědčí o požití alkoholu matkou před porodem.
Rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná A. Č. dovoláním , v němž odkázala na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřovala v absenci objektivní i subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Namítla, že závěr o vině nelze dovozovat ze skutečnosti, že své těhotenství tajila a rezignovala na prenatální péči, když takový způsob jednání volila i při předchozích těhotenstvích a porodech svých několika dětí, ani z volby způsobu a místa porodu. Porod bez lékařské pomoci není trestný a ze zjištěných skutečností neplyne, že by smrt novorozence nastala jako následek jednání obviněné. Není tak dána příčinná souvislost mezi zjištěným jednáním obviněné a vzniklým následkem. Podle znaleckého posudku nelze asfyxii novorozence laickou první pomocí vyřešit a s jistotou nelze ani tvrdit, že by jeho život byl – v případě, že by se narodil živý – zachráněn při porodu ve specializovaném zařízení nebo přivoláním rychlé lékařské pomoci. Ve skutečnosti se však nenarodil živý a možnosti obviněné ke zjištění jeho života byly velmi omezené.
Obviněná také zdůraznila, že matka není za život a zdraví dítěte před jeho narozením odpovědná a práva lidského plodu nemohou zastínit právo těhotné ženy rozhodovat o zdravotní péči. Jestliže předporodní jednání obviněné není trestněprávně postižitelné, je chybné hodnocení odvolacího soudu, který považuje takové jednání za součást objektivní stránky zločinu vraždy.
Podle obviněné odvolací soud nesprávně vyhodnotil subjektivní stránku činu – zavinění v podobě kvalifikovaného úmyslu přímého. Poukázala na to, že podle zjištění soudu byla v době porodu obětí týrání druhem a s ohledem na obavy z něho neměla možnost zajistit prenatální péči ani porod v lékařském zařízení nebo přivolání lékařské pomoci. Na základě provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že by svým jednáním, které měla činit po předchozím uvážení, k usmrcení novorozence směřovala. Za nesprávné označila dovození úmyslu ze skutečností, které předcházely porodu, z volby místa porodu na zahradě, čímž se chtěla pouze vzdálit z dosahu tyrana, a z komplikací vzniklých v průběhu porodu, které měly za následek úmrtí novorozence. Následné nakládání s mrtvým tělem již nemá podle obviněné na právní kvalifikaci skutku vliv.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a zprostil ji obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání podrobně poukázala na okolnosti předcházející porodu a jeho průběhu (tajení těhotenství, nezájem o stav dítěte, nezajištění nezbytné péče aj.), z nichž byl podle ní správně dovozen kvalifikovaný přímý úmysl obviněné směřující k usmrcení novorozence. Právní kvalifikace skutku v rozsudku odvolacího soudu je podle státní zástupkyně v souladu se zákonem, když nebyl prokázán porod živého a životaschopného dítěte. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani pod jiný dovolací důvod) tudíž není podřaditelná námitka, že obviněná s ohledem na obavy ze svého druha D. Š. a akutní nástup porodu neměla možnost podrobit se odborné prenatální péči ani zajistit porod v lékařském zařízení, popřípadě k porodu přivolat lékařskou pomoc. Jde o námitku skutkové povahy, která navíc byla uplatněna již v předchozím průběhu řízení a se kterou se soudy vypořádaly způsobem, jenž není v rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy tuto obhajobu obviněného důvodně nepřijaly. Krajský soud v Hradci Králové výstižně poukázal na rozpor ve výpovědi obviněné, zda vůbec svému druhovi řekla, že je těhotná, a zda druh chtěl, aby porodila a aby nechali ověřit jeho otcovství. Je zřejmé, že uzpůsobováním popisu situace v družském vztahu se obviněná snažila zmenšit svou odpovědnost za stíhané jednání. Nalézací soud také vysvětlil, že termínem porodu nemohla být zaskočena, a poukázal dále na to, že měla k dispozici mobilní telefon. Obviněná nijak přijatelně nevysvětlila, jaké objektivní okolnosti jí bránily postupovat stejně jako při čtvrtém porodu (14. 8. 2013), tedy porodit utajeně v porodnici a dát dítě k adopci. Tvrzení obviněné, že nemohla nikoho kontaktovat proto, že ji druh stále hlídal a nikam ji nepouštěl samotnou, nemohlo obstát, když z výpovědí svědků vyplývá, že opakovaně odcházela od druha k rodičům, popřípadě přespala u jiných příbuzných bez přítomnosti druha apod. Podle výpovědi jejich dcery T. Š. obviněnou její druh sám posílal k lékaři, zda není těhotná, což ona odmítla. I když tedy podle pravomocného odsuzujícího rozsudku byla obviněná v daném období obětí týrání ze strany druha D. Š., objektivní podmínky k svobodné volbě svého jednání ve vztahu k nadcházejícímu porodu měla.
Skutkové povahy je rovněž námitka, že se dítě narodilo živé. Tato námitka je bezpředmětná i proto, že odvolací soud v pochybnostech učinil v tomto směru závěr pro obviněnou příznivější.
Námitka absence příčinné souvislosti mezi zjištěným jednáním obviněné a následkem činu z hlediska jejího právního posouzení uplatněnému dovolacímu důvodu sice odpovídá, avšak je zjevně neopodstatněná za situace, kdy obviněná byla uznána vinnou pokusem trestného činu. U pokusu se totiž nikdy plně nerozvine příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je pokusem trestného činu jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Pokud měla dovolatelka na mysli, že její jednání k dokonání trestného činu, tj. k usmrcení novorozence nesměřovalo, je třeba tuto námitku odmítnout. Obviněná spáchala pokus zločinu vraždy v té formě, že ještě nezačala uskutečňovat jednání popsané v příslušné skutkové podstatě, avšak její jednání mělo bezprostřední význam pro dokonání trestného činu a bylo v nejužší časové i místní spojitosti s následkem, takže k dokonání činu bezprostředně směřovalo.
Námitky vztahující se k subjektivní stránce činu sice lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se týkají právní kvalifikace zjištěného skutku, avšak dovolání je i v této části zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení a takový čin spáchá na dítěti mladším patnácti let.
Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Předchozí uvážení jako forma premeditace přistupuje k úmyslu a kvalifikuje tento druh zavinění jako závažnější. Nejde tedy o nějaký speciální druh úmyslu, nýbrž vychází z toho, že volní jednání probíhá ve dvou rozdílných etapách, rozhodovací a realizační, přičemž se vztahuje k jeho rozhodovací fázi a charakterizuje u pachatele proces rozhodování zvláštní kvality. K naplnění znaku předchozího uvážení není třeba, aby plán činu byl promyšlen do všech podrobností, ale postačí rámcové vymezení rozhodných skutečností provedení činu v představě pachatele, které pak může být při jeho vlastním provedení doplňováno či měněno. Není rozhodné, zda útok proběhl jinak, než si pachatel představoval a plánoval. Podstatné je, že o věci přemýšlel a následně jednal způsobem, který naplňuje znaky skutkové podstaty zločinu vraždy, respektive jejího pokusu. Z hlediska časového je zde určitý odstup od vlastního spáchání. Předchozí uvážení (oproti rozmyslu) předchází trestnému ději s určitým předstihem a zahrnuje plán – předem utvořenou představu postupu pachatele při spáchání trestného činu (viz rozhodnutí č. 11/2014 Sb. rozh. tr.). Není však vyžadována nějaká zvláštní rafinovanost, detailní rozplánování apod., postačí naplánování v podstatě primitivní.
Závěru soudů obou stupňů, že obviněná jednala po předchozím uvážení a v úmyslu přímém, nelze nic vytknout. Uvedený kvalifikovaný přímý úmysl obviněné dovodily soudy ze zjištěných okolností předcházejících porodu, v průběhu porodu i po něm následujících. Přihlédly zejména k tomu, že obviněná od počátku neměla zájem dítě vychovávat, nenavštěvovala lékaře a těhotenství tajila, ba zapírala. S ohledem na dobu zjištění těhotenství a jeho průběh musela s přihlédnutím ke svým zkušenostem (jednalo se o celkem šesté její těhotenství) počítat s přibližným termínem porodu. Přesto neměla nic připraveno ani na porod, ani na poporodní péči o novorozence. Pro porod vybrala v podstatě smrtící okolnosti – probíhal v noci za tmy na zahradě při teplotě blížící se bodu mrazu, přičemž obviněná byla pod značným vlivem alkoholu. Krajský soud výstižně připomněl, že tyto podmínky vytvořila vědomě sama obviněná. Rozhodla se nevyužít možnosti porodit dítě pod lékařským dohledem a dát ho k adopci, jak to učinila při svém čtvrtém porodu, nýbrž viděla možnost se dítěte zbavit obdobným způsobem jako po pátém porodu, kdy se těla zbavila a nikdo z okolí si toho nevšiml. I podle její vlastní výpovědi se bezprostředně po porodu nijak důkladněji nepřesvědčila, zda dítě žije, o jeho stav se prakticky nezajímala a neprodleně jeho tělo ukryla. Jak zdůraznil nalézací soud, po porodu jednala velmi věcně, orientovaně a racionálně. Lze dodat, že když později vzniklo podezření, včetně místa ukrytí těla v krabici na terase, učinila další kroky k ukrytí těla na jiném místě a utajení činu.
Ze všech těchto okolností v jejich souhrnu vyplývá, že obviněná v podstatě učinila vše, aby dítě nemělo šanci přežít, a že tento úmysl pojala již v době předcházející porodu. Obviněné tedy není kladeno za vinu ani nezajištění dostatečné prenatální péče ani jednání následující po činu, jak mylně interpretuje dovolatelka, nýbrž ze souhrnu všech objektivních okolností je dovozována subjektivní stránka trestného činu.
Právní závěry odvolacího soudu a jím použitá právní kvalifikace zjištěného skutku jsou proto přesvědčivé a v souladu se zákonem. Jestliže zjištěný skutek obviněné kvalifikoval jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nejde o nesprávné právní posouzení skutku.
Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání obviněné A. Č. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák