ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.183.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 183/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 2. 2018 o dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 To 341/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 74/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 To 341/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. 14 T 74/2017. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolací důvody spatřoval v tom, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, a v porušení zásady in dubio pro reo. Namítl, že skutek nebyl prokázán tak, jak se stal, závěr o vině je založen výlučně na výpovědi poškozené, která může mít zájem na výsledku trestního řízení. Zpochybnil věrohodnost svědectví I. Č., která rozhodné skutečnosti pouze slyšela od poškozené. Ani další důkazy, zejména výpovědi svědků Z. Š., D. Š. a záznam z hovoru linky 158, jej podle jeho názoru neusvědčují. Namítl, že nebyla vyvrácena jeho skutková verze, podle níž šlo o partnerské hádky, v nichž nedošlo k žádným hrozbám. Zdůraznil materiální pojetí dovolacích důvodů a uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, přičemž odvolací soud se nijak nezabýval jeho námitkami a jeho odvolání zjevně nedůvodně zamítl. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, případně i rozsudek soudu prvního stupně, a aby přikázal Krajskému soudu v Praze, popřípadě Okresnímu soudu Praha-západ věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu d ů vodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, na které bylo hmotné právo aplikováno, stojí mimo rámec dovolacího d ů vodu.
Obviněný byl odsouzen pro přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-západ spočíval v podstatě v tom, že obviněný v přesně nezjištěné době, nejméně od ledna 2016 do 20. 7. 2016 v rodinném domě v obci Ú., ul. L., okr. P.-z., i jinde opakovaně slovně vyhrožoval usmrcením a ublížením na zdraví své družce K. H., kdy zejména na začátku ledna 2016 po předchozí hádce ohledně rozchodu poškodil část zařízení výše uvedeného domu, následně si přinesl lovecký nůž a poškozené sdělil: „když s Tebou nemůžu žít já, tak s Tebou nebude žít nikdo, půjdeme do sklepa, kde Tě podříznu, aby krev nezastříkala kuchyň“, přičemž se jí s nožem v ruce snažil odtáhnout do sklepa domu, což se mu nepovedlo, v dalším napadání nepokračoval a odstěhoval se z domu a od května 2016, kdy opět žil s poškozenou v jejím domě v partnerském vztahu, poté, co mu oznámila, že je s ním těhotná, ji obviňoval z nevěry a opakovaně jí slovně vyhrožoval, že už ty její lži nevydrží, že jí musí ublížit a že ji o všechno připraví, že zapálí dům, a vyhrožoval jí usmrcením.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil své dovolání na námitkách, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a které spočívaly v podstatě v jiném hodnocení provedených důkazů. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ustavně zaručenému právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy České republiky).
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-západ, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené, kterou soudy vyhodnotily jako věrohodnou, ve výpovědích svědků Z. Š., D. Š. a I. Č., kteří vypověděli o dílčích skutečnostech podporujících výpověď poškozené, i v záznamu o oznámení věci na linku 158 bezprostředně po incidentu, respektive při něm. Nalézací soud pečlivě zhodnotil jednotlivé důkazy a zabýval se obhajobou obviněného, odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které byly obdobné námitkám dovolacím. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák