ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.215.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 215/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 4 To 249/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 35/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2017, č. j. 9 T 35/2017-966, byl obviněný uznán vinným v bodech 1) – 16) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a současně v bodě 1) přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl obviněný podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že
ad 1) v blíže nezjištěné době dne 8. 12. 2015 uzavřel v OC P. v P. se společností T-Mobile Czech Republic, a. s., na jméno A. D. účastnickou smlouvu, jejímž předmětem byla koupě mobilního telefonu v hodnotě 19 551 Kč a aktivace služby, přičemž při uzavření smlouvy zaplatil akontaci ve výši 11 501 Kč, mobilní telefon si ponechal a služby užíval pro své potřeby, a následně nezaplatil žádnou ze sjednaných měsíčních splátek ve výši 350 Kč a poskytnuté služby neuhradil, čímž způsobil spol. T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 11 491 Kč a A. D. vážnou újmu, neboť tento se v důsledku jednání obviněného dostal do pozice dlužníka spol. T-Mobile Czech Republic, a. s., která přistoupila k vymáhání předmětné pohledávky,
ad 2) – 16) v období od 19. 12. 2015 do 4. 12. 2016, pod různými smyšlenými záminkami získával k vypůjčení zboží, aniž by toto následně podle uzavřených smluv o výpůjčce vrátil a rovněž ačkoliv věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen dostát svým závazkům, získával ubytování a s tím spojené služby, aniž by tyto uhradil,
přičemž uvedeným jednáním způsobil škodu v celkové výši 392 398,15 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2017, č. j. 4 To 249/2017-1050, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených A. D. a M. Š. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o nároku na náhradu škody těchto poškozených výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. Odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl, že odvolací soud opomněl rozhodnout o zbývající části jeho odvolání, ve kterém soud druhého stupně nevyhověl jeho odvolání a chybí tak výrok o rozhodnutí o této podstatné části jeho odvolání. Z procesního hlediska vytkl soudům konkrétně celou řadu procesních pochybení, ke kterým podle něj v řízení došlo již od okamžiku jeho nezákonného zadržení, byl neoprávněně držen ve vazbě, aniž by k tomu byly splněny procesní podmínky, že nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o odnětí a přikázání věci. Obviněný dále namítl, že žádným důkazem nebyl prokázán jeho úmysl spáchat projednávanou trestnou činnost. Závěr soudu, že dopředu věděl, že za služby nezaplatí, je podle obviněného pouhá spekulace soudu, která nevyplývá z dokazování. Následně obviněný rozvedl své výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i rozsahu dokazování, kdy nebyly ani provedeny jím navržené důkazy. Připustil, že část námitek je skutkového rázu, ale podle jeho názoru jsou pochybení soudu natolik významná, že opodstatňují zásah Nejvyššího soudu. Pro případ, že by Nejvyšší soud nepřezkoumával soudy zjištěný skutkový stav, pak obviněný namítl, že projednávané skutky nejsou trestnými činy.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal příslušnému soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitka stran chybějícího výroku v rozhodnutí odvolacího soudu je zcela neopodstatněná. Pokud odvolací soud rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného zrušil zčásti výrok o náhradě škody, pak již nemohl rozhodnout dalším výrokem o zbylé části jeho odvolání. K výtkám obviněného ohledně postupu orgánů činných v trestním řízení, státní zástupce zdůraznil, že tyto námitky směřují výhradně do procesního postupu a jako takové nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod. Další námitky obviněného z podstatné části směřují do rozsahu provedeného dokazování, jsou skutkové a procesní povahy a jako takové rovněž neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům. Státní zástupce k tomuto doplnil, že skutkové závěry soudu jsou správné a nejsou ani v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by tak podle státního zástupce bylo možné podřadit toliko námitku, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, avšak i v této námitce obviněný vychází z odlišných skutkových závěrů. Soudy dostatečně prokázaly úmysl obviněného a řádně zdůvodnily, o které důkazy své závěry opřely. Obviněný uplatnil totožné námitky již v předchozích stadiích trestního řízení a odvolací soud se s nimi spolehlivě vypořádal.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Námitky obviněného proti způsobu hodnocení důkazů, rozsahu dokazování soudy obou stupňů a námitky procesního charakteru, jakož i námitka extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudy z nich učiněnými nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., neboť směřují výhradně do rozsahu a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a jejich procesním postupům. V hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, neboť zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí, následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi poškozených, listinnými důkazy k jednotlivým bodům obžaloby a dokumenty k finanční situaci obviněného. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do zjištěného skutkového stavu.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence, s ohledem na spíše skutkovou podstatu námitek, podřadit námitku obviněného, že nebyl prokázán jeho úmysl a tedy nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky předmětných přečinů. V této souvislosti obviněný namítl, že v době, kdy služby objednával, nevěděl, že za ně nezaplatí. Obviněný obdobnou linii obhajoby vedl již od počátku řízení a soud prvního stupně se s naplněním subjektivní stránky správně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal (str. 31-32 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž odvolací soud se s tam uvedenými závěry soudu prvního stupně ztotožnil (str. 10 rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně rozumně a logicky odůvodnil, že obviněný si musel být vědom, s ohledem na svoji finanční situaci, která byla spolehlivě prokázána listinnými důkazy, že nebude schopen svým závazkům dostát, přičemž poškozené o tomto neinformoval. Přesto opakovaně uzavíral smluvní vztahy za účelem získat pro sebe prospěch. I s ohledem na to, že obviněný takto konal dlouhodobě, systematicky a při znalosti své finanční situace využíval luxusní služby zcela mimo své finanční možnosti, nemá ani Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně tak spolehlivě vyplývá, že subjektivní stránka byla obviněným naplněna a Nejvyšší soud proto shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3173 a 3174).
Obviněný ve svém dovolání namítl, že odvolací soud rozhodl pouze o výroku o náhradě škody, avšak ve výrokové části se opomněl vypořádat se zbylou částí jeho odvolání. Tato námitka formálně naplňuje uvedený dovolací důvod, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Odvolací soud ve výroku svého rozsudku rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených A. D. a M. Š. a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově o nároku na náhradu škody těchto poškozených výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. a dále podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce. Soud druhého stupně se přitom zabýval celým odvoláním obviněného a výrokem rozhodl o té části, kde jej shledal důvodným. Pokud soud druhého stupně shledá, že byl vadným pouze jeden oddělitelný výrok z rozsudku soudu prvního stupně, rozhodne pouze o zrušení tohoto výroku, aniž by jakýmkoli dalším výrokem rozhodoval o dalších částech odvolací argumentace a nemůže se tedy jednat o chybějící nebo neúplný výrok, jak jej předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.