ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.226.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 226/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný T. Z. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 To 82/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 38/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 2 T 38/2017, byl obviněný T. Z. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému a úhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Písku ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 125/2015, a v trestním příkaze Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 6 T 103/2016, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Praze v podstatě v tom, že obviněný dne 16. 11. 2016 kolem 19,20 hodin v obci S., okr. B., přepadl poškozenou M. J., které za použití fyzického násilí odcizil věci specifikované ve výroku o vině včetně platební karty České spořitelny, a.s., a způsobil jí posttraumatickou stresovou poruchu s dlouhodobou léčbou.
O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 T 82/2017. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Praze zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2017 zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky, přičemž byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Písku ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 125/2015, a v trestním příkaze Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 6 T 103/2016, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl nesprávné uložení souhrnného trestu ve vtahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vytkl, že Vrchní soud v Praze nerozhodl o jeho odvolání, pokud bylo podáno proti výroku o vině a proti výroku o náhradě škody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Otázka správnosti výroku o uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku je primárně otázkou správnosti právního posouzení skutku z toho hlediska, zda posuzovaný skutek je ve vztahu souběhu k jinému skutku posouzenému jako trestný čin. Námitky týkající se správnosti uložení souhrnného trestu tudíž jsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku je způsobem ukládání trestu za vícečinný souběh dvou nebo více trestných činů téhož pachatele za situace, kdy o některém ze sbíhajících se trestných činů již bylo pravomocně rozhodnuto a pachateli za něj byl uložen trest. Vztah souběhu je dán, jestliže mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl ohledně téhož pachatele vyhlášen žádný odsuzující rozsudek.
Skutek, který byl předmětem trestního stíhání obviněného v posuzované věci, se stal dne 16. 11. 2016. V poměru mezi trestnými činy spáchanými tímto skutkem a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 125/2015, a trestným činem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 6 T 103/2016, je vztah souběhu, který nebyl narušen ani namítaným vydáním citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě.
Podle §314e odst.7 tr. ř. trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že bylo-li rozhodnuto trestním příkazem, je při posuzování podmínek pro postup podle §43 odst. 2 tr. zákoníku rozhodné nikoli to, kdy byl trestní příkaz vydán, ale to, kdy byl doručen obviněnému. Z tohoto hlediska je významné, že trestní příkaz Okresního soudu v Písku byl obviněnému doručen dne 10. 3. 2017 a že trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě byl obviněnému doručen dne 17. 11. 2016. Účinky, které jinak má vyhlášení odsuzujícího rozsudku, tedy v případě obou trestních příkazů nastaly až poté, co obviněný dne 16. 11. 2016 spáchal nyní posuzovaný skutek. Jinak řečeno, trestné činy, jichž se obviněný tímto skutkem dopustil, spáchal dříve, než u obou trestních příkazů nastaly účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Tím je dán vztah souhrnnosti, jak ho Vrchní soud v Praze vyjádřil výrokem o trestu.
Vrchní soud v Praze rozhodl o uložení souhrnného trestu evidentně v souladu se zákonem. Napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
O nic takového se v posuzované věci nejedná.
Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal všechny výroky rozsudku Krajského soudu v Praze, přičemž shledal, že odvolání není důvodné, pokud jde o výrok o vině a o náhradě škody, a že je důvodné, pokud jde o výrok o trestu. Za tohoto stavu Vrchní soud v Praze v souladu s ustanovením §258 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu jako oddělitelnou část rozsudku Krajského soudu v Praze a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu o trestu meritorně rozhodl. Nedůvodnost odvolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o vině a proti výroku o náhradě škody, Vrchní soud v Praze vyjádřil tím, že tyto výroky ponechal nedotčeny, aniž to musel vyjadřovat nějakým zvláštním výrokem. Zejména nepřicházelo v úvahu, aby činil výrok o zamítnutí části odvolání podle §256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze odvolání téhož odvolatele týkající se téhož obviněného zamítnout vždy jen jako celek, a nikoli zčásti.
V napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze evidentně žádný výrok nechybí ani není neúplný ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu