ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.227.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 227/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněné Ž. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 14 To 182/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 3/2017 takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 9. 2017, č. j. 14 To 182/2017-399.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 6. 2017, č. j. 3 T 3/2017-371, byla obviněná uznána vinnou přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena za tento přečin a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 3. 2017, č. j. 4 T 136/2016-141, jenž ohledně obviněné nabyl právní moci dne 23. 5. 2017, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu ohledně obviněné z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 3. 2017, č. j. 4 T 136/2017-141, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, na jehož základě Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, č. j. 14 To 182/2017-399, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a způsobu výkonu trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl ve shodě s výrokem o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, přičemž toliko opravil formální chybu v čísle jednacím rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 3. 2017, č. j. 4 T 136/2016-131.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že veřejné zasedání, konané odvolacím soudem dne 21. 9. 2017, bylo provedeno v nepřítomnosti obviněné s tím, že vyrozumění o konání veřejného zasedání mělo být obviněné doručeno fikcí. Z Centrální evidence vězněných osob však vyplývá, že se obviněná v době konání veřejného zasedání nacházela ve Vazební věznici Praha-Ruzyně ve vazbě. Odvolací soud si tak podle státního zástupce neověřil aktuální stav pobytu obviněné a konal veřejné zasedání bez její přítomnosti v době, kdy vykonávala vazbu, a tedy v rozporu se zákonnými podmínkami. Kromě toho již v době doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání na doručovací adresu obviněné se tato nacházela ve vazbě, nemohla se tedy s obsahem vyrozumění seznámit. Tímto postupem bylo podle státního zástupce porušeno ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání podle §263 odst. 4 tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná se prostřednictvím svého obhájce k dovolání státního zástupce vyjádřila a uvedla, že se s tímto plně ztotožňuje, a to včetně jeho závěrečného návrhu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu může dojít ke zkrácení obviněného na právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Námitka státního zástupce, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2017, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. právně relevantní a Nejvyšší soud ji shledal i důvodnou. V souladu s §263 odst. 4 tr. ř. lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Odvolací soud však v případě obviněné neověřil aktuální stav jejího pobytu, tedy zda se případně nenachází ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a konal veřejné zasedání bez její přítomnosti. Vycházel pouze z fikce doručení, aniž by si vzhledem k osobě obviněné ověřil na Centrální evidenci vězněných osob, zda v době konání veřejného zasedání její svoboda není omezena vazbou či výkonem trestu odnětí svobody. Vyrozumění o konání veřejného zasedání sice odvolací soud doručoval na doručovací adresu obviněné, ale tato si jej s ohledem na pobyt ve Vazební věznici Praha-Ruzyně nemohla vyzvednout, ani se s ním seznámit a případně souhlasit s konáním veřejného zasedání v její nepřítomnosti. Postup odvolacího soudu tak byl v rozporu s §263 odst. 4 tr. ř. a znamenal zásah do základního práva obviněné zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08).
Protože Nejvyšší soud shledal dovolací námitku nejvyššího státního zástupce důvodnou, zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby znovu projednal a rozhodl o odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Táboře, ovšem aniž by zkrátil právo obviněné na účast ve veřejném zasedání.
Obiter dictum považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že přes skutečnost, že zrušil rozsudek odvolacího soudu, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, nerozhodoval ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněné, neboť z Centrální evidence vězněných osob bylo zjištěno, že obviněná v současné době vykonává trest odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Kladně vedené pod sp. zn. 26 T 76/2017, kdy tento trest bude vykonávat do 24. 2. 2020, a nikoliv v nyní projednávané věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.