ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.242.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 242/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 3. 2018 o dovolání obviněného R. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 To 341/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 90/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 3 T 90/2017 byl obviněný R. P. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři a půl roku, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři a půl roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Skutek, jímž obviněný spáchal uvedené přečiny, spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 6. 2016 v 00,12 hodin v B., J. ul., po požití alkoholu, kdy měl v krvi 0,982-1,063 g/kg alkoholu, řídil vypůjčený automobil zn. Ford Cougar registrační značky …, při odbočování vpravo do ul. B. přejel do levé poloviny vozovky, kde narazil do přijíždějícího autobusu městské hromadné dopravy, a při střetu způsobil čtyřem spolujezdcům a jedné cestující v autobuse zranění specifikovaná ve výroku o vině, přičemž u jednoho z poškozených šlo o těžké zranění, a hmotnou škodu v celkové výši více než 300 000 Kč na obou vozidlech.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, a odvolání jednoho z poškozených, podané proti jeho se týkajícímu výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 To 341/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Brně pochybil, pokud ponechal beze změny výrok o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Právní posouzení skutku podle tohoto ustanovení označil za nesprávné s ohledem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo s jistotou zjištěno, že by v jeho krvi bylo v době činu takové množství alkoholu, které by dosahovalo hranice 1 promile. Další námitky zaměřil proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud v rozsahu podaného dovolání zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se čin posoudí, způsobí-li pachatel uvedeným činem dopravní nehodu.
Zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku lze naplnit i řízením motorového vozidla po požití alkoholu. V takovém případě platí, že jakmile hladina alkoholu v krvi řidiče dosahuje v době řízení vozidla alespoň 1 promile (1g/kg), je takový řidič v důsledku vlivu alkoholu vždy ve stavu, který vylučuje jeho způsobilost k řízení motorového vozidla. Vyplývá to z poznatků lékařské vědy v tom smyslu, že při dosažení této hranice není žádný jedinec schopen spolehlivě a bezpečně řídit motorové vozidlo, byť by k tomu jinak byl sebelépe disponován.
V závislosti na konkrétních okolnostech případu však lze dojít k závěru, že pachatel je ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla již při nižší hladině alkoholu, než je 1 promile. Tento závěr přichází v úvahu, dosahuje-li hladina alkoholu v krvi řidiče alespoň 0,8 promile, avšak nikoli bez dalšího, nýbrž vždy ve spojení s dalšími důvody vyplývajícími z okolností daného případu (viz č. 26/2008 Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci obviněného R. P. šlo o případ, kdy v době řízení automobilu měl v krvi nejméně 0,982 promile alkoholu. Tato hladina alkoholu v jeho krvi se značně přiblížila hranici 1 promile, do jejíhož dosažení scházela hodnota 0,018 promile. Tento rozdíl je na pokraji zanedbatelnosti. Uváží-li se způsob jízdy obviněného a zejména pak její konec, je zřejmé, že jak sebekontrola obviněného, tak jeho kontrola nad vozidlem byly z hlediska spolehlivosti a bezpečnosti řízení vozidla evidentně nedostatečné. Ze zjištění Městského soudu v Brně rozvedených v odůvodnění rozsudku je patrno, že obviněný v noční době v plně obsazeném osobním automobilu jel ve městě rychlostí kolem 100 km/h. Tím se obviněný ocitl v situaci, kdy kvůli vyloženě hazardérskému způsobu jízdy nakonec nedokázal zvládnout triviální jízdní manévr spočívající v odbočení doprava, vjel do protisměru a narazil do přijíždějícího autobusu. Tyto okolnosti jasně svědčí o tom, že i při hladině alkoholu v krvi obviněného, která byla velmi nepatrně pod hranicí 1 promile, byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Je tedy plně přijatelný závěr soudů, že za zjištěných okolností obviněný naplnil znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a vzhledem k následku, který záležel ve způsobení dopravní nehody, i podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nemohou obstát námitky obviněného, že tento závěr je v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je zakotvena zásada subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Povaha a závažnost činu a zejména pak to, že obviněný překročil meze ohrožujícího deliktu a způsobil reálný následek v podobě dopravní nehody se zraněním pěti jiných osob a s větší škodou na cizím majetku, vyžadují uplatnění prostředků trestní represe.
Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pokud jím byl výrok o vině obviněného přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ponechán nedotčen, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky obviněného zaměřené proti výroku o trestu spočívaly v jeho nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily jeho dosavadní život v kontextu s ustanovením §106 tr. zákoníku, v němž jsou upraveny účinky zahlazení odsouzení. Jde o námitky, které se vztahují k otázce přiměřenosti trestu a které nejsou dovolacím důvodem (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy k tomuto postupu nepotřeboval souhlas státního zástupce a obviněného (obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu