ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.248.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 248/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 44 To 182/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 9/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 9 T 9/2017-106, byl obviněný v bodě 1) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (skutek v tomto bodě nebyl předmětem odvolání ani dovolání obviněného a tudíž nepodléhá přezkumu v dovolacím řízení) a v bodě 2) zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §332 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest (50 denních sazeb ve výši 100 Kč) v celkové výměře 5 000 Kč a pro případ jeho nevykonání mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na třicet měsíců.
Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustil zločinu uvedeného v bodě 2) tím, že dne 15. 10. 2016 krátce poté, co byl v P. v ulici O. zadržen podle §76 odst. 1 tr. ř. v 3:30 hod. pro podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, při převozu civilním služebním vozidlem Policie ČR na pracoviště Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie Praha I, v oblasti H. mostu opakovaně nabídl eskortujícím policistům por. Bc. Janu Kloubkovi a nprap. Martinu Rychetskému s cílem přimět je k tomu, aby nevykonávali svoji pravomoc a propustili jej bez provádění dalších úkonů trestního řízení, úplatek nejdříve v blíže nespecifikované výši a následně úplatek specifikoval tak, že jim nabízel opakovaně částku ve výši 10 000 Kč, kterou by jim předal hned a dalších 10 000 Kč by jim dal za půl hodiny a buď by je vybral z bankomatu či je předal prostřednictvím své přítelkyně, přičemž obviněný věděl, že úplatek nabízí příslušníkům Policie ČR, neboť oba policisté, ač nebyli oděni ve služebním stejnokroji, se v souladu s §12 odst. 1, 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se prokázali služebním průkazem a ústním prohlášením „policie“ a dále měli oba na rukách reflexní pásky s označením „policie“.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. 44 To 182/2017-231, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na judikaturu obviněný zdůraznil, že nemůže být uznán vinným spácháním trestného činu, pokud se tohoto jednání dopustí pod vlivem policejní provokace. Z kamerových záznamů vyplývá, že až do nastoupení do policejního vozidla byl pasivní. Ve vozidle potom nejsou jeho vyjádření na záznamu srozumitelná, až na číslovku deset, avšak výslovně neuvedl, že by se jednalo o finanční částku v určité měně. Další postup obviněného pak byl podle jeho tvrzení ovlivněn reakcemi policistů. Policisté podle obviněného jednali účelově tak, aby docílili jeho trestního stíhání. To je podpořeno i tím, že ho nechali vozidlem odjet z místa, kde parkoval i přesto, že měli podezření na jeho podnapilost. Jednání obviněného tak nebylo vyvoláno úmyslem spáchat trestný čin podplacení, ale provokativně vedeným hovorem a dalšími návodnými otázkami policistů. V obžalobě je skutek popsán jinak, než jak vyplývá z kamerového záznamu a podle obviněného nebyl prokázán jeho úmysl nabídnout policistům úplatek.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a připomněl, že odvolací soud v dané věci rozhodoval opakovaně, když jeho původní rozsudek zrušil Nejvyšší soud a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. K námitkám obviněného státní zástupce uvedl, že tyto odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě, neboť obviněný svůj závěr o policejní provokaci odvíjí od vlastního hodnocení provedených důkazů a své vlastní verze skutkového děje. Podle státního zástupce ve věci není žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a důkazy správně hodnotily. Státní zástupce zdůraznil, že obviněný se ve svém dovolání domáhá přezkumu otázky, která již byla Nejvyšším soudem v průběhu řízení vyřešena z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší soud ve svém usnesení učinil závěr, že se v daném případě o policejní provokaci nejednalo a obviněný se tak fakticky domáhá toho, aby Nejvyšší soud svůj předchozí závěr přehodnotil. Tímto se podle státního zástupce ocitá dovolání obviněného v rozporu s ustanovením §265n tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Fakticky jedinou námitkou, kterou obviněný ve svém dovolání uplatnil, je námitka ohledně policejní provokace ze strany zasahujících policistů. Obviněný v této souvislosti namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl policisty podplatit, když jednal pouze v reakci na jejich cílené provokativní jednání. Tuto námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť materiálně směřuje do naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu podplacení. Je však namístě zdůraznit, že s totožnou otázkou se Nejvyšší soud vypořádal již v usnesení ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1094/2017, kdy v této věci rozhodoval z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší soud ve zmiňovaném usnesení uzavřel, že se v tomto případě nejednalo o policejní provokaci, která by vylučovala posouzení skutku jako trestného činu. Protože Nejvyšší soud tuto otázku vyčerpávajícím způsobem vyřešil již ve svém předchozím usnesení v této věci, lze pro stručnost na tam uvedené odkázat (str. 4-6 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1094/2017). S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.