ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.254.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 254/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 3. 2018 o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 7 To 38/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 63/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 7 To 38/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 8 T 63/2015. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Vytkl, že tato zjištění jsou nesprávná a že se zakládají na nepřípustném důkazu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, pokud svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, jimiž jsou napadána skutková zjištění představující podklad výroku o vině, stojí mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný P. K. byl uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve stížnosti podané prostřednictvím obhájce datované dnem 10. 3. 2014 a týkající se postupu policejního orgánu Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje uvedl, že vrchní komisař P. T. ho dne 17. 2. 2014 poté, co byl zadržen a vyslýchán jako podezřelý, fyzicky napadl způsobem, který ve stížnosti blíže popsal, a dále obviněný ve stížnosti uvedl, že P. T. předává informace týkající se objasňování a následného vyšetřování jeho případu televizní reportérce. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Ostravě obviněný na uvedených tvrzeních setrval dne 3. 4. 2014 v úředním záznamu o vysvětlení podaném podle §30 odst. 1 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, a potvrdil je policejnímu orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů, který stížnost prošetřoval. Ze zjištění Okresního soudu v Ostravě uvedených ve výroku o vině vyplývá, že obviněný jednal v úmyslu přivodit trestní stíhání P. T. a vážně ho poškodit v zaměstnání, že na základě jeho stížnosti byly policejním orgánem Generální inspekce bezpečnostních sborů podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z přečinů zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit P. T., který byl vyslýchán jako podezřelý, přičemž následným prověřováním nebylo prokázáno, že by se P. T. jednání uvedeného ve stížnosti obviněného dopustil, a věc byla odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. V odůvodnění rozsudku (str. 7) je konstatováno, že „soud sám provedl důkazy, jimiž bylo prokázáno, že poškozený (míněn P. T.) se na obviněném nedopustil žádného násilí a rovněž že neposkytl sdělovacím prostředkům jakékoli informace týkající se vyšetřování“.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by popsaný skutek nevykazoval znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na tom, že nesouhlasil se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě. Těžištěm jeho námitek bylo tvrzení, že stížnost na P. T. prostřednictvím obhájce nepodal a že obhájce ji podal sám z vlastní iniciativy. Další námitky obviněný zaměřil proti tomu, že podkladem skutkových zjištění byl úřední záznam policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 3. 4. 2014, který označil za nepřípustný důkaz. Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy může vyvstat mimo jiné i tak, že soudy založí rozhodná skutková zjištění na úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, přičemž z jiných důkazů tato zjištění nevyplývají. O nic takového se v posuzované věci nejedná, zejména ne z důvodu namítané nepoužitelnosti úředního záznamu policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 3. 4. 2014.
Nepoužitelnost úředního záznamu o podaném vysvětlení (§158 odst. 3, 6 tr. ř.) jako důkazu se vztahuje na případy, v nichž by použití úředního záznamu bylo obcházením zásad spravedlivého procesu v trestním řízení. Jedná se o případy, v nichž má nějaká osoba popsat, co svými smysly vnímala, a uvést, co je jí známo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Je-li takovou osobou ten, proti komu se trestní řízení vede, pak pro skutková zjištění, která se mají stát podkladem meritorního rozhodnutí, je adekvátním důkazním prostředkem výslech obviněného (§90 a násl. tr. ř.), jinak je adekvátním důkazním prostředkem výslech svědka (§97 a násl. tr. ř.). Skutková zjištění lze v naznačených případech čerpat zásadně jen z výpovědí, které příslušné osoby učinily v procesním postavení obviněného nebo v procesním postavení svědka vždy po odpovídajícím zákonném poučení, za podmínek kontradiktornosti a při splnění dalších předpokladů garantujících spravedlivý charakter řízení. Tyto důkazní prostředky, tj. výslech obviněného a výslech svědka, zásadně není možné nahradit úředním záznamem o podaném vysvětlení. Konkrétněji řečeno to znamená, že např. popírá-li obviněný spáchání činu, nelze ho usvědčit úředním záznamem o podaném vysvětlení, při kterém spáchání činu doznal. Obdobně vypovídá-li svědek o skutkových okolnostech důležitých pro trestní řízení jinak, než jak je uvedl podle úředního záznamu o podaném vysvětlení, nelze skutková zjištění vybudovat na obsahu úředního záznamu.
V posuzované věci obviněného P. K. byl jako důkaz použit úřední záznam policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů o vysvětlení, které obviněný podal v rámci prověřování své stížnosti na postup P. T. Podstatné ovšem je, že podaným vysvětlením obviněný spáchal skutek, v němž je spatřován jeho trestný čin. Za tohoto stavu je úřední záznam o podaném vysvětlení adekvátním listinným důkazem zachycujícím obsah podaného vysvětlení. O situaci vylučující použitelnost úředního záznamu jako důkazu by v daných souvislostech šlo tehdy, pokud by jako obviněný byl stíhán P. T. pro zneužití pravomoci úřední osoby a pokud by měl být jako usvědčující důkaz proti němu použit předmětný úřední záznam, a nikoli výpověď P. K. v procesním postavení svědka. Osobou stíhanou jako obviněný však je P. K., a to pro skutek spočívající právě v tom, co uvedl v rámci podaného vysvětlení, o němž byl pořízen předmětný úřední záznam. Tento úřední záznam tedy sám o sobě je materializovaným výsledkem skutku, v němž je spatřován trestný čin obviněného P. K., a jako důkaz tohoto skutku je použitelný. Nepoužitelný by byl takový úřední záznam, který by byl pořízen ve stádiu objasňování okolností, za nichž bylo podáno vysvětlení zachycené v předmětném úředním záznamu policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 3. 4. 2014, a kterým by byla nahrazována výpověď P. K. v procesním postavení obviněného.
Soudům tedy nic nebránilo v tom, aby považovaly úřední záznam policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 3. 4. 2014 za důkaz usvědčující obviněného ze spáchání posuzovaného skutku. Soudy se přijatelně vypořádaly také s obhajobou obviněného, že stížnost ze dne 10. 3. 2014 byla samostatným aktem jeho obhájce, důvodně ji hodnotily jako nevěrohodnou a správně dospěly ke zjištění, že šlo o stížnost, kterou podal obviněný prostřednictvím obhájce.
Zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině obviněného, nebylo nijak dotčeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivé řízení. To, že obviněný s těmito zjištěními nesouhlasí a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu