ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.277.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 277/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 3. 2018 o dovolání obviněného P. L. , podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 55 To 230/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 23/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 2 T 23/2017, byl obviněný P. L. uznán vinným pod bodem 1) přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku za použití §325 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §100 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu byla uložena zabezpečovací detence zaměřená na protialkoholní a protitoxikomanické léčení. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních podaných obviněným a státním zástupcem rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 55 To 230/2017, tak, že k odvolání obviněného rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o uložení zabezpečovací detence a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému uložil ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ústavní formě. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen a odvolání státního zástupce bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. L. dovoláním, v němž odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které zaměřil do té části napadeného rozsudku, jímž nebylo vyhověno jeho odvolání proti výroku o vině pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu. Namítl, že ohledně tohoto skutku měl být zproštěn obžaloby pro nepříčetnost, neboť je chybný závěr okresního soudu, že se do stavu vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností přivedl úmyslně. Krajský soud se pak odvolacími námitkami obviněného proti tomuto závěru ani nezabýval. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v uvedeném rozsahu zrušil, aby zrušil také rozsudek okresního soudu ve výroku o vině pod bodem 2) a v návaznosti na to i ve výroku o trestu a aby sám rozhodl o uložení trestu v nižší výměře.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněná námitka odpovídá uvedenému dovolacímu důvodu, nelze se však s ní ztotožnit, neboť ze závěrů znalce nevyplývá, že by obviněný nebyl schopen odolat aplikaci návykové látky, nýbrž že je tato schopnost pouze snížena. Závěr soudů o zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu ve vztahu k uvedení se do stavu nepříčetnosti označil státní zástupce za správný a dodal, že námitkami obviněného se odvolací soud řádně zabýval. Navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud považuje nejprve za vhodné z hlediska přípustnosti dovolání uvést, že nyní napadaný výrok o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně byl odvolací soud povinen přezkoumat. I přesto, že odvolání zpracované obhájcem a „vlastnoruční“ odvolání obviněného byla v tomto směru značně rozdílná, přičemž odvolací soud ani ve veřejném zasedání konaném o odvolání neujasnil, do kterých výroků odvolání směřuje, je z odvolání zpracovaného obviněným a založeným na č. l. 382-383 spisu zřejmé, že obviněný (s poukazem na vyjádření nalézacího soudu v odůvodnění jeho rozsudku) namítl mimo jiné nesprávnost výroku o vině pod bodem 2) a domáhal se zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř. (tj. z důvodu, že nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný). Ačkoli ze žádného vyjádření obhájce ani obviněného ve veřejném zasedání odvolacího soudu nevyplývá konkrétní návrh na rozhodnutí odvolacího soudu, z vlastního písemného podání obviněného vyplývá jednoznačně návrh na zrušení rozsudku nalézacího soudu ve výroku o vině pod bodem 2) a zproštění obžaloby pro tento skutek podle §226 písm. d) tr. ř., byť písemné odvolání zpracované obhájcem obsahuje návrh jiný, na což odvolací soud nereagoval. Na druhé straně z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé, že odvolací námitky obviněného zaregistroval a vypořádal se s nimi.
Nejvyšší soud tedy jako soud dovolací (§265c tr. ř.) může konstatovat, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že s ním obsahově korespondují. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Námitky obviněného nesměřovaly proti zjištění soudů, že se dopustil skutku, v němž je spatřován zločin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Tento skutek (uvedený pod bodem 2 rozsudku okresního soudu) spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 30. 11. 2016 v Z. poté, co se požitím návykových látek přivedl do stavu nepříčetnosti, nejprve vyhrožoval pracovnicím lékárny, kde pronikl za táru a snažil se sám si vzít léky, venku bouchal do kapot vozidel a poté před policejní hlídkou vylezl na střechu multifunkční budovy, odkud vulgárně křičel a házel betonové kostky, které odtrhával z uchycení bleskosvodu, po hlídce Policie ČR a hlídce Městské policie Zábřeh, další betonové kostky házel různě na komunikaci a nakonec i po policejním vyjednavači, přičemž na bleskosvodové soustavě způsobil škodu 29 200 Kč. Toto jednání spáchal i přes předchozí opakovaná odsouzení za trestné činy výtržnictví a dopustil se ho po akutní intoxikaci stimulancii (pervitin), kanabinoidy (marihuana) a benzodiazepiny (Apaurin), přičemž v době páchání trestné činnosti byly v důsledku toxické psychotické schizomorfní poruchy při smíšené akutní intoxikaci, syndromu závislosti na stimulanciích, škodlivého užívání kanabinoidů a smíšené poruchy osobnosti jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat vymizelé.
Zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku se obviněný podle právní věty odsuzujícího rozsudku dopustil tím, že požitím návykové látky se úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil činu jinak trestného, který má jinak znaky zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinů poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Námitky dovolatele směřovaly v podstatě proti zjištění soudů, že znal účinky návykových látek na svůj organismus a byl schopen odolat jejich požití, a proti právnímu závěru, že ve vztahu k požití návykových látek jednal úmyslně, konkrétně v úmyslu nepřímém, neboť věděl, jaký stav si může způsobit požitím těchto látek, a byl srozuměn s tím, že se do stavu, odpovídajícího stavu nepříčetnosti, jejich požitím dostane.
Své námitky postavil na vyjádření soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, že obviněný nebyl schopen s ohledem na duševní poruchu a syndrom závislosti na stimulanciích těmto návykovým látkám odolat. Toto vyjádření je na str. 10 rozsudku skutečně uvedeno, avšak není patrné, na základě jakého konkrétního zjištění byl tento dílčí závěr učiněn.
Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v odpovědi na otázku č. 4 svého znaleckého posudku ke stavu obviněného před požitím omamných látek uvedl, že v případě, že by se u obviněného nejednalo o akutní intoxikaci stimulancii, kanabinoidy a benzodiazepiny, pak by jeho schopnosti rozpoznávací i schopnosti ovládací byly pro smíšenou poruchu osobnosti snížené jen lehce, nepodstatně (č. l. 193). Na tom znalec setrval i při svém výslechu v hlavním líčení (č. l. 340).
Z vyjádření znalce v hlavním líčení vyplývá, že obviněný „velice snadno hledá ten únik v návykových látkách“ (č. l. 340). Znalec dále uvedl, že člověk s touto poruchou osobnosti pro vnitřní nepříjemné pocity hledá úlevu, kterou často představují právě návykové látky. Je zde snížena schopnost odolat návykové látce, schopnost ovládat užívání návykové látky je podstatně snížena, proto se jedná o syndrom závislosti. Dále znalec i k dotazu obhájce uvedl výslovně, že „ty schopnosti odolat té konzumaci nejsou vymizelé“, jsou jen podstatně snížené (č. l. 340 p. v.) a ve stejném smyslu se vyjádřil i k dotazům obviněného (č. l. 341 p. v.). Názor soudů, že závěr o nepříčetnosti obviněného nelze vztahovat k fázi uvedení se do tohoto stavu, je správný. Nejasnost vznikla pouze zmíněným nesprávným a nepřesným vyjádřením v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, jež vyvolalo rozšíření odvolacích námitek obviněného (a posléze i námitek dovolacích, když se odvolací soud nevypořádal s uvedenou námitkou dost přesvědčivě).
Z hlediska trestní odpovědnosti je významné, že obviněný znal účinky metamfetaminu, kanabinoidů i benzodiazepinů na své chování, přesto si však tyto látky aplikoval. Obviněný tedy věděl, že se může uvést do stavu odpovídajícímu stavu nepříčetnosti, a s takovým následkem byl přinejmenším srozuměn. Lze tak u něj dovodit zavinění ve formě úmyslu nepřímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Závěr soudů o zavinění obviněného ve vztahu k uvedení se do stavu nepříčetnosti správný.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že se nemohl ztotožnit ani s dílčí výhradou obviněného, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkami ve vztahu ke skutku pod bodem 2/ rozsudku soudu prvého stupně. Tento závěr opět obviněný odvíjí pouze od dílčí formulace v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, která se obecně týká vymezení odvolacích námitek obviněného, kde odvolací soud konstatoval, že obviněný nečiní „žádné zásadní výhrady k učiněným skutkovým zjištěním v bodě 2) výroku“, z čehož neplyne, že by obviněný dotčený výrok o vině vůbec nenapadl. Odvolací soud se přitom problematikou nepříčetnosti a námitkami obviněného k této otázce zabýval na str. 4-5 svého rozsudku, i když ne zcela výstižně. Kromě toho tato námitka dovolatele koliduje s obsahovými mezemi dovolacích námitek podle §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák