ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.286.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 286/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. března 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 68 To 283/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 164/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 5. 2017, č. j. 2 T 164/2012-516, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři léta. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že dne 29. 12. 2011 okolo 14:50 hod. v katastru obce V. M., v místní části P., řídil po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy jeho organismus obsahoval nejméně 1,85 g/kg alkoholu, osobní motorové vozidlo, přičemž při jízdě po silnici č. II/150 ve směru k B. nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu pozemní komunikace, v důsledku čehož při průjezdu pravotočivou zatáčkou v mírném stoupání přejel do protisměrné části vozovky, kde se střetnul s protijedoucím osobním motorovým vozidlem, řízeným poškozeným J. K., který přitom utrpěl ve výroku o vině uvedená zranění s dobou léčení nejméně do 9. 11. 2012, jeho spolujezdkyně, poškozená J. K. utrpěla zranění s dobou léčení do 30. 6. 2012, spolujezdkyně obviněného, poškozená P. K. utrpěla zranění s dobou léčení do 31. 1. 2012 a na osobním motorovém vozidle poškozeného J. K. vznikla škoda ve výši 93 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 10. 2017, č. j. 68 To 283/2017-546, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným při prakticky shodném popise skutkového děje, pouze se změnou, že vypustil ze skutkové věty závěr, že by organismus obviněného obsahoval nejméně 1,85 g/kg alkoholu a nahradil tuto část obecnou formulací, že obviněný řídil po předchozím požití nezjištěného množství alkoholických nápojů, přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsoudil jej podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři léta. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí se skutkovými ani právními názory soudů obou stupňů a výslovně namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Podle názoru obviněného jsou skutková zjištění soudů protichůdná, zmatečná a došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Zdůraznil, že dechová zkouška byla provedena protiprávně a soud tak při tvrzení o ovlivnění obviněného alkoholem nevycházel z přesvědčivých důkazů. Jediným důkazem, který odvolací soud uvedl v souvislosti s opilostí obviněného, byla výpověď svědka M. V. Obviněný dále namítl, že z výslechu znalce bylo zjištěno, že rychlost jeho vozidla nebyla nepřiměřená, či dokonce nepovolená a obviněný tak neporušil dopravní předpisy. Jediné možné porušení by bylo možné shledat v případném požití alkoholických nápojů před jízdou, což ale podle obviněného nebylo prokázáno.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného stran hodnocení důkazů soudy obou stupňů jsou námitky skutkového rázu a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Skutečnost, že obviněný řídil pod vlivem alkoholu, byla prokázána nejen výpovědí svědka M. V., ale i svědků P. E., R. S. a především pak provedenou dechovou zkouškou. Přestože tato byla provedena pouze jednou (v důsledku nepravdivého tvrzení obviněného a jeho spolujezdkyně stran toho, kdo vozidlo řídil) a nemohla být tudíž průkazná ke zjištění přesné míry ovlivnění obviněného alkoholem, její výsledek je přesto dostatečně relevantní k potvrzení výpovědí svědků ohledně opilosti obviněného. Tato skutečnost byla koneckonců důvodem, proč odvolací soud pozměnil popis skutkového děje a na rozdíl od soudu prvního stupně neposoudil jednání obviněného také jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (str. 6 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Nelze tedy přisvědčit argumentaci obviněného, že zde nejsou přesvědčivé důkazy o jeho ovlivnění alkoholem, neboť z provedených důkazů toto ovlivnění vyplývá, pouze nelze stanovit bez pochybností jeho přesnou míru. Nejvyšší soud se rovněž s ohledem na namítnutý extrémní nesoulad zabýval výhradou obviněného stran prokázání nepřiměřené rychlosti jeho jízdy. Nelze přisvědčit názoru obviněného, že se jeho vozidlo pohybovalo v rámci povolené rychlosti pro daný úsek a tudíž byla jeho rychlost přiměřená. Přestože obviněný nepřekročil nejvyšší povolenou rychlost, tato ale nebyla přiměřená s ohledem na dopravní situaci, techniku jeho jízdy a zjevně byla ovlivněna i požitým alkoholem. To vyústilo k tomu, že obviněný přejel do protisměru a střetl se s protijedoucím vozidlem, jak potvrdil znalec (č. l. 85). Na motorovém vozidle obviněného znalec nezjistil závadu mající vliv na vznik a průběh dopravní nehody. Nad rámec uvedeného je namístě připomenout výpovědi svědků M. V. a M. Š., kteří popisovali jízdu obviněného krátce před nehodou jako velice rychlou, zbrklou a v rozporu s dopravními předpisy (nedovolené předjíždění). Lze tedy uzavřít, že si odvolací soud vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nelze dovolací argumentaci obviněného na základě uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Rovněž námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.