ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.333.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 333/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 3. 2018 o dovolání obviněného V. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 9 To 248/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. zn. 1 T 4/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 1 T 4/2017, byl obviněný V. V. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku společně s obviněným J. K., a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného J. K.
O odvoláních, která podali obviněný V. V. proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněných V. V. a J. K. proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 9 To 248/2017. Ve věci obviněného V. V. bylo rozhodnuto tak, že z podnětu odvolání státního zástupce byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody, podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 58/2017 Sb.) zařazen do věznice s ostrahou, a odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný V. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, že jeho odvolání bylo zamítnuto a že mu byl uložen trest za zločin loupeže. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem jeho se týkajícího výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. ř., a vytkl, že soudy založily tato zjištění na výpovědi obviněného J. K., kterou označil za nepravdivou. Obviněný V. V. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud v rozsahu podaného dovolání zrušil rozsudky obou soudů a aby Okresnímu soudu Plzeň-jih přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Plzeň-jih spočíval v podstatě v tom, že obvinění J. K. a V. V. po předchozí vzájemné dohodě dne 17. 10. 2016 v T., okr. P.-s., dne 18. 10. 2016 ve S., okr. P.-j., a dne 20. 10. 2016 v P., okr. P.-j., přepadli benzínové čerpací stanice tak, že obviněný V. V. přivezl osobním automobilem obviněného J. K. na místo, ten vešel dovnitř maskován na obličeji šátkem a ozbrojen v prvním případě vystřelovacím nožem, který obstaral obviněný V. V., a v dalších dvou případech pistolí, kterou obstaral rovněž obviněný V. V., s pohrůžkou použití těchto zbraní požadoval na obsluze čerpacích stanic vydání peněz, přičemž obvinění takto v prvním případě získali částku 2 500 Kč, v druhém případě získali částku 16 690 Kč a v třetím případě se jim nepodařilo dosáhnout vydání peněz, následně obviněný J. K. vždy vyběhl z objektu čerpací stanice, nasedl zpět do vozidla k obviněnému V. V., který na něho čekal, a společně odjeli.
V podaném dovolání obviněný V. V. neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný V. V. založil dovolání v celém rozsahu na námitkách vycházejících z tvrzení, podle něhož s přepadeními čerpacích stanic neměl nic společného, nijak se na nich nepodílel a vždy jen zavezl obviněného J. K. podle jeho požadavků tam, kam chtěl jet, aniž sám věděl, co je skutečným cílem obviněného J. K. Námitky obviněného V. V. byly zaměřeny proti tomu, že podkladem závěru soudů, podle něhož šlo o společné jednání obou obviněných, byla usvědčující výpověď obviněného J. K., kterou soudy hodnotily jako věrohodnou a kterou označil za nepravdivou. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný V. V. sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň-jih, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, že přepadení všech tří čerpacích stanic bylo společnou akcí obou obviněných. V tomto ohledu mají zjištění soudů odpovídající obsahovou oporu ve výpovědi obviněného J. K., který dostatečně podrobně, konkrétně, bez významnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsal provedení všech tří útoků. Přitom jasně uvedl, že jejich iniciátorem byl obviněný V. V., že jednal podle jeho pokynů, že od něho dostal i pistoli, že mu obviněný V. V. ukázal, jak s ní má zacházet, že vždy odevzdal obviněnému V. V. získané peníze a že od něho obdržel drobnější odměnu v případě dvou úspěšných přepadení (300 Kč v hotovosti a mobilní telefon). Z výpovědi obviněného J. K. je evidentní, že k přepadení všech tří čerpacích stanic došlo společným jednáním obou obviněných. Soudy si byly vědomy protichůdnosti výpovědí obou obviněných a již z tohoto důvodu hodnotily usvědčující výpověď obviněného J. K. velmi obezřetně. V tomto kontextu se soudy zaměřily na objasnění osoby obviněného J. K. z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jeho tvrzení, zejména s ohledem na zjištění, že jde o vrozeně mentálně retardovaného epileptika a že jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti byly v době činu výrazně sníženy. Významným důkazem v tomto ohledu byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, doplněný o poznatky konzultanta psychologa. Zkoumání osoby J. K. vyznělo jednak v závěr vylučující motiv nějaké pomstychtivosti vůči obviněnému V. V. a jednak v závěr, že vzhledem k svému intelektu obviněný J. K. není schopen vytvořit ucelenou a uspořádanou výpověď, která by nevycházela z reálného prožitku. Za tohoto stavu nevyvstávají o věrohodnosti výpovědi obviněného J. K., která svým obsahem usvědčuje obviněného V. V., žádné důvodné pochybnosti.
Zjištění, že obviněný V. V. při přepadení všech tří čerpacích stanic jednal společně s obviněným J. K., nepředstavuje žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného V. V. na spravedlivé řízení. To, že obviněný V. V. nesouhlasí s tímto zjištěním a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, zejména výpověď obviněného J. K., není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu