ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.354.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 354/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. března 2018 o dovolání, které podal obviněný K. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 50/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 7/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 4 T 7/2008, byl obviněný uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy a sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/196 Sb. (dále jen „tr. zák.“) z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 T 75/2007, podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 10 T 173/2006, podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 7 T 37/2008, a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 3 T 67/2008, byl podle §234 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestech z uvedených rozsudků a všechna další na ně obsahově navazující rozhodnutí. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odkázání poškozeného s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se uvedené trestné činnosti obviněný dopustil v podstatě tím, že v osmi případech v době od 31. 5. 2006 do 1. 8. 2006 v úmyslu se neoprávněně obohatit předložil v COMMERZBANK Aktiengesellschaft v P., J., jako pravé k proplacení celkem osm padělaných šeků vyplněných bez vědomí majitele účtu na tiskopisech z šekové knížky vydané na základě padělané žádanky dne 11. 5. 2006 touto bankou k účtu R. K. a opatřených padělaným podpisem R. K. jako pravých, přičemž banka obviněnému šekové částky vyplatila, čímž jí byla způsobena škoda v celkové výši 2 890 000 Kč.
Na základě odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 50/2017, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 58/2017 Sb. pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutek popsaný ve skutkové větě výroku rozhodnutí není a nemůže být trestným činem. Poukázal na to, že soudy vycházely z rozporuplných důkazů, zejména z odborného vyjádření, když měl být podle jeho názoru vypracován znalecký posudek. Zpochybnil postup banky při vyplácení šeků. Namítl nevěrohodnost tvrzení R. K. ohledně jeho přehledu o účtu a nedostatečné prokázání výše škody. Závěrem k tomuto dovolacímu důvodu uvedl, že měla být soudem především uplatněna zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jeho vina nebyla prokázána. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 5 To 50/2017, je zatíženo formální vadou a chybí v něm výrok o zamítnutí části odvolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem, případně aby věc přikázal soudům k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do doby konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Část dovolání, podle které jednání popsané v tzv. skutkové větě výroku rozsudku „není a ani nemůže být trestným činem“, není konkrétní námitkou proti hmotně právnímu posouzení a nelze na ni reagovat. Konkrétní námitky obviněný vznesl pouze proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním. Jejich podstata spočívá v tom, že se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že šeky uvedené ve výroku o vině podepsal R. K. jako majitel účtu, respektive že příslušné částky byly vybrány s jeho souhlasem a že dokonce byly použity v jeho zájmu. Jak vyplývá z výše uvedeného, takové námitky nemohou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahovou oporu. Soudy srozumitelně, jasně a logicky přijatelně vysvětlily, z čeho čerpaly zjištění, že tzv. šeková knížka, z níž pocházely předmětné šeky, byla vydána obviněnému, který se k tomu vykázal plnou mocí majitele účtu, a že falšovaným podpisem majitele účtu byla opatřena jak tato plná moc, tak předmětné šeky. Soudy v tomto kontextu poukázaly na výpověď svědka R. K., kterou důvodně hodnotily jako věrohodnou, a na odborné vyjádření, jímž byly jeho podpisy na předmětných písemnostech jednoznačně identifikovány jako padělky. Odborné vyjádření nepodal „nějaký policista“, jak je uvedeno v dovolání, nýbrž odbor kriminalistické techniky a expertiz Policie České republiky – Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy jakožto subjekt zařazený mezi znalecké ústavy s oborem znalecké činnosti kriminalistika, včetně zkoumání ručního písma. Zpracovatel odborného vyjádření měl tedy potřebnou způsobilost k jeho podání. Odborné vyjádření obsahuje nejen předkládané závěry, ale také konkrétní a plně ověřitelné vysvětlení postupu, jímž zpracovatel k učiněným závěrům dospěl. Z ničeho nelze vyvozovat nepoužitelnost odborného vyjádření jako důkazu, a to ani ze závažnosti trestného činu, pro který bylo vedeno trestní stíhání obviněného. Nebylo proto nutné k týmž otázkám opatřovat znalecký posudek, jak se toho domáhal dovolatel.
Skutková zjištění soudů nejsou výsledkem svévolného postupu soudů při hodnocení důkazů, nýbrž naopak postupu zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Soudy učinily skutková zjištění logicky navazující na obsah řádně provedených důkazů, bez jakékoli jejich dezinterpretace (viz zejména str. 15 – 16 rozsudku Městského soudu v Praze, resp. str. 5 – 6 rozsudku Vrchního soudu v Praze). Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Jestliže obviněný v dovolání zmínil shora uvedeným způsobem zásadu subsidiarity trestní represe, nejde ve skutečnosti o námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, ale opět o námitku, že trestná činnost nebyla obviněnému prokázána. Jen na okraj lze dodat, že o použití uvedené zásady soudy nemohly uvažovat v případě obviněného, který již byl několikrát odsouzen za podvody a který nyní spáchal zvlášť závažný zločin a další zločin a způsobil tak škodu několikanásobně převyšující hranici škody značné. Postih obviněného prostředky trestní represe je tak plně opodstatněný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad rozhodnutí v případě, že v něm některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn, takže je výroková část rozhodnutí neúplná, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran vyslovit. Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Obviněný ve svém dovolání namítl, že v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze chybí výrok o zamítnutí části odvolání. Tato námitka formálně naplňuje uvedený dovolací důvod, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Soud druhého stupně se zabýval celým odvoláním obviněného, rozhodoval o odvolání obviněného proti všem výrokům rozsudku Městského soudu v Praze a výrokem rozhodl o té části, kde shledal odvolání důvodným, tj. pouze o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Jestliže odvolací soud považoval výrok o vině a výrok o uloženém trestu za správný, nebylo nutné, aby to vyjadřoval nějakým zvláštním výrokem, a postačovalo, že tyto výroky ponechal nedotčeny. Zejména nepřicházelo v úvahu, aby odvolání obviněného zčásti zamítl jako nedůvodné, neboť zamítnout odvolání podané týmž odvolatelem ohledně téhož obviněného lze podle §256 tr. ř. jen tehdy, zamítá-li se odvolání jako celek, tj. nikoli jen jeho část. Nejvyšší soud konstatuje, že v napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný. Dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.
Dovolání obviněného se tak zčásti zakládá na námitkách, které mají skutkovou povahu a nejsou tudíž dovolacím důvodem, zčásti se zakládá na námitkách, které je možné pokládat za dovolací důvod, avšak jsou zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák