ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.390.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 390/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 4. 2018 o dovolání obviněného P. Š. , naproti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 7 To 265/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 125/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 38 T 125/2016, byl obviněný P. Š. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 a půl roku za současného stanovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla dále uložena přiměřená povinnost podrobit se kurzu zvládání agrese a kurzu sebeovládání a současně se zdržet jakéhokoli kontaktu s poškozenými J. R. a E. R. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. R. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného trestného činu se obviněný podle výroku o vině dopustil v podstatě tím, že nejméně od dubna 2014 do 30. 6. 2015 v domě na adrese P., Z., opakovaně přes den i v nočních a brzkých ranních hodinách obtěžoval nájemníky domu, a to zejména poškozené manžele R., kteří bydleli v bytě nad ním, vytvářením nadměrného hluku, údery do stěn a stropu, spouštěním sirény, poškozené opakovaně kontaktoval v prostorách domu a jeho okolí, poškozeného J. R. častoval vulgárními nadávkami a vyhrožoval mu fyzickým napadením a ztrátou zaměstnání. Nejméně třikrát telefonoval do zaměstnání poškozeného s výzvou, aby zanechal kouření marihuany a vytváření hluku v bytě. Obviněný poškozené obtěžoval velmi intenzivně i přesto, že poškozená E. R. v říjnu 2014 otěhotněla. Poškození se začali obávat, že obviněný své výhružky naplní, a z domu se dne 30. 6. 2015 odstěhovali.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 7 To 265/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno, že jeho jednání naplnilo znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. U části zjištěného jednání lze podle obviněného spatřovat extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obou soudů. Jeho jednání nebylo způsobilé vzbudit v poškozených důvodnou obavu o život, zdraví nebo zdraví či život osob jim blízkých. Z výpovědí poškozených lze dovodit, že takové obavy začali mít ve chvíli, kdy se dozvěděli, že má mít ve sklepě kanystry s benzinem a legálně drží dvě zbraně. První skutečnost je smyšlená a druhou si zřejmě aktivně opatřil poškozený v policejním spise. Nejsou tak naplněny znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování. Dále namítl, že výpovědi poškozených a svědků o tom, že hluk vytváří obviněný, nejsou podpořeny žádným přímým důkazem a jsou to jejich domněnky, které mohou, ale nemusejí být pravdivé. Soud prvního stupně zcela ignoroval, že někteří ze svědků nepovažovali za autora hluku jen obviněného, ale také jeho manželku či svědka E. a jeho přítelkyni. Je nepřípustné, aby mu bylo kladeno za vinu jednání, u kterého panují důvodné pochybnosti, že se jej dopustil on. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby rozhodl o tom, že se zprošťuje obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že stejné námitky obviněný uplatňuje od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak odvolací. Napadené rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Pod uvedený dovolací důvod je podřaditelná námitka obviněného, že jeho jednání nebylo způsobilé k tomu, aby vyvolalo v poškozených obavu o jejich zdraví či život. Nejvyšší soud se však s touto námitkou nemohl ztotožnit.
Přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že jej omezuje v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, spáchá-li takový čin vůči dítěti nebo těhotné ženě.
Za omezování v obvyklém způsobu života je třeba považovat takové omezení dosavadního života poškozeného, ke kterému dojde proti jeho vůli nežádoucími zásahy pachatele do sféry jeho osobního, rodinného, ale i profesního života. Může jít o omezení v rovině zájmové, kulturní, sportovní apod., a to i týkající se společných činností s rodinnými příslušníky poškozeného, např. s jeho dětmi, kdy poškozený nebude moci v důsledku pronásledování obviněného vykonávat své obvyklé aktivity nebo budou tyto aktivity podstatně narušeny. Rozhodující přitom bude vždy hledisko subjektivně pociťované újmy poškozeného, byť určitým způsobem objektivizované, nikoli tedy hodnocení podle jakéhosi „průměrného“ obvyklého způsobu života. Jinak řečeno, tuto otázku je třeba posuzovat podle konkrétní situace, postavení, profese, životní situace poškozeného apod.
Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkou, že nebyl naplněn ten zákonný znak uvedeného přečinu, že šlo o jednání způsobilé vzbudit v poškozených důvodnou obavu o jejich život nebo zdraví. Soudy vyvodily uvedenou způsobilost především z dlouhodobosti jednání obviněného, z toho, že útoky byly velmi časté a odehrávaly se i v době, kdy poškozená E. R. otěhotněla, přičemž obviněný svého jednání nezanechal ani poté, co si musel být jejího stavu vědom, a natolik svým chováním negativně ovlivňoval život poškozených, že tito začali pociťovat strach i o život svého nenarozeného dítěte a nakonec se raději z domu odstěhovali, ačkoli si byt nedávno pořídili s úmyslem zde žít. Je možné souhlasit s názorem odvolacího soudu, že obavy poškozených nebyly dovozovány z toho, že se dozvěděli o údajném skladování benzínu a držbě střelných zbraní, ale z celého kontextu chování obviněného a jeho výhrůžek.
Spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l, odst. 2 tr. zákoníku není podmíněno tím, že život nebo zdraví poškozeného, případně jemu blízkých osob, jsou reálně ohroženy v tom smyslu, že pachatel hodlá poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit či dokonce usmrtit. Podstatou uvedeného přečinu je to, že pachatel v poškozeném svým jednáním vyvolá obavu, že jeho samotného nebo jemu blízké osoby napadne, zraní nebo usmrtí, respektive že se dopustí jednání, které je k vyvolání takových obav způsobilé.
K námitce obviněného stran benzinu ve sklepě a strachu poškozených ze skutečnosti, že vlastní zbrojní průkaz a legálně drží zbraně, lze dodat, že poškozený J. R. v hlavním líčení vypověděl, že na domovní schůzi se dozvěděl, že obviněný má ve sklepě kanystry s benzinem, a vyvolalo to v nich strach (č. l. 301). Reálná přítomnost benzinu ve sklepě obviněného však nebyla soudem řešena a není pro posouzení věci ani rozhodná, byť faktem je, že tato informace umocnila obavy poškozených způsobené dlouhodobým jednáním obviněného vůči nim. Pokud jde o zbrojní průkaz a držení zbraní, pak tato informace je součástí spisu (č. l. 126). Nicméně přechovávání benzinu ani držení zbraní není obsaženo ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a není to podstatou skutku. Poškozený popsal řadu dalších skutečností, které v něm a jeho manželce vyvolaly obavy, například výhrůžky fyzickým napadením, telefonáty do práce, i tím, že obviněný vyhledal dřívější nájemnici v jejím novém bydlišti apod.
Pokud jde o samotná skutková zjištění soudů, Nejvyšší soud jako soud dovolací do nich zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy, podle nichž základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci a soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 5, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Obviněný sice namítl, že ve věci shledává extrémní rozpor mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry obou soudů, nicméně dále ve svém dovolání neuvedl žádné zásadní důvody pro takový závěr. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, konkrétně ve svědeckých výpovědích poškozených, které jsou plně podporovány výpověďmi dalších svědků, sousedů obviněného jak z domu na ulici Z. v P., tak z domu v N. ulici v M. L., kde obviněný vlastní druhý byt a kam dojíždí o víkendech. Svědci z M. L. uvedli, že jakmile obviněný přijede, je cítit napětí a v domě je velký hluk. Z důkazů jasně vyplývá, že uvedeného jednání se obviněný dopouštěl, a není rozhodné, zda se na něm do jisté míry podílela i jeho manželka. Nalézací soud pečlivě zhodnotil jednotlivé důkazy a zabýval se obhajobou obviněného, odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný s těmito zjištěními nesouhlasí a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák