ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.394.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 394/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 4. 2018 o dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 9 To 428/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 107/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 9 To 428/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 3 T 107/2017. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými a rozsáhle zpracovanými námitkami vytkl, že výrok o vině, který byl napadeným usnesením ponechán nedotčen, je založen na nesprávných skutkových zjištěních a na vadném hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby ho po zrušení napadeného usnesení zprostil obžaloby (což by předpokládalo i zrušení rozsudku).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky, které jsou zaměřeny proti skutkovým zjištěním soudů a kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny těchto zjištění a prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu.
Obviněný M. V. byl odsouzen pro pomoc ke dvěma přečinům úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Takto byly posouzeny dva skutky, z nichž
- první spočíval v tom, že obviněný v srpnu 2014 v P. poté, co ho L. T. kontaktoval jako zprostředkovatele úvěrů, požádal ho o zprostředkování úvěru a uvedl, že je bez stálého zaměstnání a příjmu a bydlí ve společné domácnosti s matkou v jejím bytě, L. T. sdělil, že jeho situace není žádný problém a že dokáže zařídit doklady o zaměstnání a příjmu a zajistit získání účelového úvěru na rekonstrukci bytu u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., načež mu L. T. předal občanský průkaz, rodný list, výpis ze svého účtu a na jeho žádost se mu podepsal na prázdný list papíru, následně obviněný na pobočce stavební spořitelny předložil žádost L. T. o poskytnutí úvěru ve výši 299 900 Kč, ve které bylo v rozporu se skutečností uvedeno, že žadatel je zaměstnán u společnosti Vilpont steel, s.r.o., s čistým měsíčním příjmem 21 211 Kč, což bylo doloženo fiktivním potvrzením zaměstnavatele a fiktivním souhlasem majitelky bytu s rekonstrukcí, přičemž tyto doklady opatřil obviněný, avšak žádost o úvěr byla zamítnuta a úvěr nebyl poskytnut,
- druhý spočíval v tom, že obviněný v říjnu 2014 v P. poté, co ho jako zprostředkovatele úvěrů kontaktovala J. V., která ho požádala o zprostředkování úvěru ve výši 300 000 Kč a sdělila, že je zaměstnána jako šička s příjmem 11 000 Kč, takže by na požadovaný úvěr nedosáhla, J. V. předložil vyplněnou žádost o poskytnutí úvěru od Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., a dal jí k podpisu potvrzení o příjmu, kde bylo razítko jiného zaměstnavatele, než u kterého ve skutečnosti pracovala, a kde byl uveden vyšší příjem, než jaký ve skutečnosti měla, dále opatřil upravený výpis z účtu dcery J. V., kde bylo upraveno jméno majitele účtu a kde byl uveden vklad hotovosti od smyšleného zaměstnavatele, a společně s dalšími listinami, které J. V. již podepsala, je předložil na pobočce stavební spořitelny, docílil tak uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru ve výši 299 000 Kč, který se J. V. zavázala splácet v pravidelných měsíčních částkách 2 440 Kč, avšak splátky nehradila a způsobila stavební spořitelně škodu ve výši 299 000 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že uvedená skutková zjištění nenaplňují zákonné znaky pomoci ke dvěma přečinům úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti zjištění, že se dopustil jednání popsaného ve výroku o vině. Těžištěm těchto námitek bylo tvrzení obviněného, že žádný z obou skutků nespáchal, že L. T. ani J. V. nezprostředkovával poskytnutí úvěrů a že jim neopatřoval žádné listiny. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu, nijak se netýkají právního posouzení skutků, tak jak byly zjištěny soudy, a tím pádem jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce účasti obviněného M. V. na spáchání obou skutků, pro které byli L. T. a J. V. již pravomocně odsouzeni. V řízení vedeném proti obviněnému M. V. vystupovali L. T. a J. V. jako svědkové. Oba ve svých výpovědích popsali, jak navázali kontakt se zprostředkovatelem úvěrů, jaké údaje mu sdělili a jaké doklady mu předali, přičemž vyloučili, že by mu předali další doklady, které byly předloženy stavební spořitelně, avšak byly zfalšované. To, že se oba svědkové v hlavním líčení nejasně a nejednoznačně vyjádřili k totožnosti obviněného s osobou zprostředkovatele úvěrů, soudy překlenuly tím, že obviněného jako zprostředkovatele ztotožnily na podkladě listinných důkazů opatřených od stavební spořitelny, z nichž vyplývá, že žádosti o úvěr za žadatele podával právě obviněný. Z této okolnosti soudy dovodily také zjištění, že obviněný opatřil zfalšované doklady, o kterých oba svědci jednoznačně uvedli, že je zprostředkovateli nepředali.
Za tohoto stavu není nic nelogického ani jinak nepřijatelného na zjištěních soudů ohledně účasti obviněného na spáchání obou trestných činů. K těmto zjištěním soudy dospěly hodnocením důkazů, při kterém nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Svými zjištěními soudy nijak neporušily základní ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu