ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.458.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 458/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. dubna 2018 dovolání obviněného J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 To 373/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 42/2017 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 To 373/2017, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 2 T 42/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 2 T 42/2017, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §199 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Vyškově v podstatě v tom, že obviněný nejméně od března do 13. 7. 2016 v místě bydliště v domě v O., P., okr. V., své manželce K. M. hanlivě a vulgárně nadával, bránil jí v kontaktu s okolím, kontroloval ji v tom co dělá a s kým se stýká, podezíral ji z nevěry, vulgárně ji při tom osočoval, vyhrožoval jí zabitím, vyhozením z domu a že nedostane jejich syna F., tahal ji za vlasy, dával jí facky, strkal ji do těla, tahal ji za ruce, bil a kopal ji po celém těle, až měla podlitiny a hematomy, v době napadání jí bránil v útěku, vyvolal u ní strach a obavu o život, což vyvrcholilo tím, že poškozená odešla do domu pro matky s dětmi „Společná cesta“ v B.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 To 373/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Toto usnesení napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyly naplněny znaky přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně znak „týrání“. Poukázal na to, že k rozepřím mezi ním a manželkou docházelo z důvodu, že manželka lehkovážným nakládáním s penězi zatížila rodinný rozpočet. Připustil, že jeho chování k manželce nebylo v pořádku, avšak zdůraznil, že nevykazovalo znaky zvýšené hrubosti, bezcitnosti a trvalosti. Uvedl, že nebylo zjištěno nic, z čeho by bylo možné dovozovat, že manželka zažívala pocit těžkého příkoří. Hádky označil za vzájemné s tím, že nepřekročily mez, která by zakládala trestní odpovědnost. Vytkl, že soudy vycházely z první svědecké výpovědi manželky, která ji následně korigovala v druhé svědecké výpovědi. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí.
Týráním ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zlé nakládání, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a bezohlednosti, vykazuje rysy soustavnosti a dotčená osoba je pociťuje jako těžké příkoří, ke kterému nezavdala příčinu. Pro vztah mezi pachatelem a týranou osobou je příznačné, že týraná osoba jednání pachatele snáší, není schopna klást mu odpor, pasivně se mu podřizuje, bezradně před ním ustupuje a v podstatě není s to na něj adekvátně reagovat.
V posuzovaném případě spočívalo jednání obviněného ve vulgárním slovním napadání a ve fyzických útocích a trvalo asi čtyři měsíce, avšak přesto nemohlo být považováno za týrání. Zřejmé to je ze samotného způsobu, jímž poškozená ve své druhé svědecké výpovědi v přípravném řízení (ze dne 6. 9. 2016) popsala okolnosti soužití s obviněným v rozhodnou dobu a jímž korigovala svá původní tvrzení uvedená v první svědecké výpovědi v přípravném řízení (ze dne 11. 8. 2016). Poškozená v hlavním líčení odepřela výpověď a obě její výpovědi z přípravného řízení byly čteny postupem podle §211 odst. 4 tr. ř. Ve druhé svědecké výpovědi poškozená označila incidenty s obviněným za běžné manželské neshody, které označila za „vzájemné“. Uvedla, že na nich měla „velkou vinu“, protože způsobila dluh, který zaplatil obviněný z peněz, které „vydělal vlastníma rukama“. Vysvětlila, že od obviněného odešla, protože na něj byla „naštvaná“, že nebyla týrána a že se po návratu snaží urovnat vztah s obviněným. S touto svědeckou výpovědí poškozené korespondovaly závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, v němž znalkyně po důkladném vyšetření poškozené konstatovala absenci známek typických pro syndrom týrané osoby. Znalkyně v tomto kontextu zdůraznila, že poškozená nebyla osobou, která by byla neschopná adekvátně se bránit jednání, jemuž byla ze strany obviněného vystavena, a která by pouze apaticky a pasivně setrvávala ve vztahu s ním. K věrohodnosti obou svědeckých výpovědí poškozené se znalkyně vyjádřila tak, že s ohledem na osobní vlastnosti poškozené mohla být její první svědecká výpověď zdramatizována a že v druhé výpovědi mohla jednání obviněného naopak bagatelizovat. Je však třeba poznamenat, že ani v první svědecké výpovědi poškozená neuvedla nic v tom smyslu, že by jednání obviněného pociťovala jako těžké příkoří, a zmínila jen to, že měla z jeho útoků strach. To však nestačí pro závěr, že jednání obviněného bylo týráním.
Za tohoto stavu není ve zjištěních, která soudy vyvodily z provedených důkazů, přesvědčivý podklad pro závěr, že byl naplněn zákonný znak „týrání“ předpokládaný v §199 odst. 1 tr. zákoníku. Výrok o vině obviněného přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle citovaného ustanovení tudíž nemůže obstát. Kromě toho výrok o vině představuje nepřiměřený zásah veřejné moci do sféry soukromého a rodinného života obviněného a poškozené jako manželů, kteří shodně projevují snahu o urovnání svého vztahu. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Okresního soudu ve Vyškově jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu