ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.467.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 467/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2018 o dovolání obviněného P. K. , podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 7 To 351/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 11 T 105/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 11 T 105/2016, byl obviněný P. K. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody ve výši 140 063 Kč.
Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil podle skutkových zjištění nalézacího soudu v podstatě tím, že dne 29. 5. 2016 kolem 21:00 hodin v P. na ulici U. v pokoji č. 1 azylového centra v podnapilém stavu bezdůvodně napadl J. N., jehož opakovaně udeřil pěstí do obličeje, a poté ho bodl nožem do zadní části levého stehna, čímž mu způsobil hluboké bodnořezné poranění s bodným kanálem ke stehenní kosti a za ni a dále zlomeninu nosních kůstek, podkožní krevní výron horního a dolního víčka pravého oka a tržně zhmožděnou ranku obočí, zranění si vyžádala ošetření na oddělení ARO Nemocnice Prostějov a poté operační revize rány ve dnech 30. 5. a 1. 6. 2016 a další hospitalizaci ve Fakultní nemocnici Olomouc do 13. 6. 2016 s podstatným omezením obvyklého způsobu života po dobu této hospitalizace a po dobu následujících dvou týdnů s méně významným omezením v běžném způsobu života, přičemž s ohledem na použitý předmět pouze vlivem náhody nedošlo k závažnějšímu poranění.
Odvolání obviněného, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně napaden ve všech výrocích, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 7 To 351/2017, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný P. K. dovoláním, v němž uplatnil důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. b), c), g), l) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že v řízení rozhodoval vyloučený orgán, neboť podal námitku podjatosti proti předsedkyni senátu a přísedícím a soudy jí nevyhověly. Podjatostí pak argumentoval i ve svém odvolání a odvolací soud se touto námitkou vůbec nezabýval. Podjatost dovozoval z přístupu členů senátu soudu prvního stupně k jeho trestní věci, ze způsobu kladení otázek znalcům, nezahájení trestního stíhání svědka J. V., nevyhovění důkazním návrhům obviněného, způsobu vedení výslechu poškozeného J. N. a uložení vyššího trestu než navrhovala státní zástupkyně.
Námitky vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. založil na tom, že v řízení se od počátku jednalo o nutnou obhajobu. Byl mu ustanoven obhájce Mgr. Dr. Petr Skalka, u kterého došlo od 1. 1. 2017 k pozastavení výkonu advokacie, a jeho obhajobu převzal zástupce JUDr. Miroslav Pindeš, Ph.D. Obviněný opakovaně podával soudu návrh na zproštění tohoto advokáta povinnosti jej obhajovat, jelikož řádně nevykonával povinnosti obhájce a ztratil důvěru obviněného. Soud návrhům nevyhověl a teprve po obdobném návrhu obhájce a po dalším návrhu obviněného pak došlo dne 4. 9. 2017 k vydání opatření, kterým byl JUDr. Miroslav Pindeš, Ph.D., zproštěn povinnosti obhajování. Podle obviněného v době od prvního návrhu ze dne 23. 5. 2017 do vydání opatření dne 4. 9. 2017 neměl obhájce, ač ho měl podle zákona mít, jelikož k JUDr. Miroslavu Pindešovi, Ph.D., ztratil důvěru.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že právní posouzení skutku není v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Popis skutku neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a na potřebný stupeň společenské škodlivosti. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by jeho úmysl směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému, neboť je třeba vycházet z místa bodnutí a ze závěru znalců o maximálně střední intenzitě útoku. Laik může podle obviněného jen těžko vědět, že popsaným skutkem může způsobit těžkou újmu na zdraví. Za přiléhavou považoval právní kvalifikaci skutku podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Dále namítl, že v době činu byl ovlivněn alkoholem a existují tak pochybnosti o příčetnosti. Tím se soudy nezabývaly, ač zkoumání svého duševního stavu navrhoval. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními není podle dovolatele logická návaznost a v některých směrech existuje i extrémní nesoulad, což je v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Dále namítl, že soud prvního stupně se nezabýval podílem J. V. na konfliktu, přičemž Policií České republiky bylo prověřováno podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, který měl spáchat dne 29. 5. 2016 J. V. na J. N. Podle dovolatele nebylo prověřeno, zda ke zranění stehna poškozeného nemohlo dojít při tom, když si nůž schovával pod zadek a pod nohy. Ve výpovědích svědků shledal obviněný rozpory a navíc mu nebylo umožněno dokončit v hlavním líčení výslech poškozeného. Obviněný vznesl i další námitky, zejména že nebylo prokázáno, zda zajištěný nůž je tím, kterým došlo ke zranění, že při první hospitalizaci poškozeného nebylo zjišťováno, jak hluboká a široká je bodná rána, že nebyl dostatečně vyhodnocen obsah záznamů z tísňové linky a že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově včetně rozhodnutí navazujících zrušil a aby přikázal Okresnímu soudu v Prostějově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném senátu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že stejné námitky jako v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do odvolání, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Nesouhlasný postoj k námitkám obviněného není důvodem pro podjatost orgánů rozhodujících o vině obviněného. Dobu před zproštěním obhájce povinnosti obhajování nelze považovat za dobu, kdy obviněný obhájce neměl, když ustanovený obhájce obhajobu vykonával. Jednání obviněného směřovalo ke způsobení závažného zranění levé nohy, hlavy a důležitých orgánů v nich, tedy pravého oka a větší krevní cévy levého stehna. Bodné poranění mohlo způsobit vykrvácení a smrt poškozeného, přičemž k rozsáhlejšímu poranění větší cévy nedošlo jen náhodou a k vykrvácení nedošlo vzhledem ke včasné pomoci. Právní kvalifikace skutku je podle státní zástupkyně v souladu se zákonem včetně posouzení subjektivní stránky činu. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (mimo jiné co do důvodů), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Dovolání neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“. Je možné je podat jen z některého z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Z povahy dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Žádný z dovolacích důvodů se – s výjimkami uvedenými v §265b tr. ř. – nevztahuje k tvorbě skutkových zjištění, k hodnocení důkazů, k rozsahu dokazování apod. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř.
Při vazebním zasedání u Okresního soudu v Prostějově konaném dne 23. 5. 2017 vznesl obviněný námitku podjatosti proti všem členům senátu soudu prvního stupně (č. l. 542). Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 5. 2017, č. j. 11 T 105/2016-547, bylo rozhodnuto, že členové senátu nejsou vyloučení z vykonávání úkonů ve věci. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, na základě které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 4 To 186/2017-603, rozhodl tak, že předsedkyně senátu Mgr. Šárka Dušková a přísedící Marie Štefková a František Zatloukal nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného (sám nově rozhodl pouze z formálních důvodů). Krajský soud se v řízení o stížnosti námitkou podjatosti přesvědčivě zabýval a nezjistil nic, co by svědčilo o podjatosti předsedkyně senátu či přísedících vůči obviněnému. Rovněž Nejvyšší soud nezjistil nic, co by takovému závěru odporovalo.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Má-li být důvodem vyloučení soudce jeho poměr k projednávané věci, musí mít soudce k věci nějaký osobní vztah vyplývající z toho, že on sám nebo jiná jemu blízká osoba může mít zájem na výsledku řízení, neboť z určitého výsledku řízení může mít prospěch či naopak újmu, apod. Poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, který vede k pochybnosti, zda soudce je schopen v této věci spravedlivě a nestranně rozhodovat. Pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických a zřejmých okolností svědčících o možnosti jeho neobjektivního přístupu. Jestliže má být důvodem vyloučení soudce jeho poměr k osobám vystupujícím v řízení, musí mít soudce k těmto osobám nějaký bližší osobní vztah, vyplývající typicky z příbuzenství, z hlubšího vztahu přátelství či naopak nepřátelství, z nějakého osobního sporu apod.
Žádné tyto důvody vyloučení soudců ani Nejvyšší soud neshledal a výše zmíněné výhrady obviněného shledal neopodstatněnými. Obviněný na podporu svých námitek podjatosti i stížnostních námitek v původním řízení uváděl svůj nesouhlas s řadou kroků a postupů soudu, případně s nevyhověním některým jeho návrhům, avšak taková nesouhlasná stanoviska obviněného jsou v trestním řízení běžná a důvod vyloučení soudců nezakládají. Dovolací námitky nejsou v tomto směru ani dostatečně konkrétní. Zbývá dodat, že pokud jde o druh a výměru ukládaného trestu, není soud návrhem státního zástupce vázán, a že soud není oprávněn zahajovat trestní stíhání, a to ani svědka J. V. Nejvyšší soud nezjistil v postupu soudu nic, co by vybočovalo z obvyklého způsobu vedení řízení nebo ze zásad spravedlivého procesu a co by ukazovalo na podjatost některého z rozhodujících soudců a přísedících, tj. členů senátu soudu prvního stupně, z čehož by bylo možné vyvozovat pochybnost, zda v projednávané věci mohli nestranně rozhodovat (§30 odst. 1 tr. ř.).
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Ze znění tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že dopadá zejména na případy, kdy v řízení byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§37 tr. ř.) nebo ustanoveného (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Důvody nutné obhajoby v případě obviněného dány byly [§36 odst. 1 písm. a), §36 odst. 3 tr. ř.].
Obviněnému byl dne 31. 5. 2016 ustanoven obhájce Mgr. Dr. Petr Skalka (č. l. 37). Poté, co mu byl pozastaven výkon advokacie, byl jeho zástupcem od 1. 1. 2017 JUDr. Miroslav Pindeš, Ph.D. (č. l. 446 a násl.). Obviněný opakovaně požadoval zproštění tohoto obhájce povinnosti jej obhajovat (žádosti ze dne 23. 5. 2017 a ze dne 18. 7. 2017 – č. l. 627). Už předtím jej však nový obhájce obhajoval při vazebním zasedání dne 7. 2. 2017 a při hlavním líčení dne 28. 3. 2017 a tehdy proti tomu obviněný nic nenamítal. V pozdějších žádostech uváděl, že obhájce řádně nevykonává své povinnosti a že k němu ztratil důvěru. Své stížnosti adresoval rovněž na Českou advokátní komoru (viz přípis České advokátní komory č. l. 628). Soud nejprve žádostem obviněného nevyhověl. Přípisem ze dne 16. 8. 2017 (č. l. 663) pak o zproštění povinnosti obhajovat obviněného požádal rovněž obhájce JUDr. Miroslav Pindeš, Ph.D. Opatřením Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 9. 2017 pak bylo zrušeno ustanovení obhájce a téhož dne byl obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Petr Švarc (č. l. 678), který obviněného obhajoval v odvolacím řízení.
Jak plyne z výše uvedeného, obviněný byl řádně obhajován obhájcem kontinuálně po dobu celého řízení a jeho právo na obhajobu nebylo nijak kráceno. Obviněný přitom nemá právo určovat, který obhájce mu má být ustanoven. Pro jeho vlastní výběr obhájce slouží institut zvolení obhájce (§37 tr. ř.), který obviněný nevyužil. Důležité důvody pro případné zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování podle §40 tr. ř. posuzuje soud a nejde o opatření obligatorní. Zcela chybný je názor obviněného, že od okamžiku jeho návrhu na zproštění obhájce povinnosti obhajování je situace taková, jakoby obhájce neměl. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tedy nebyl naplněn a rovněž z hlediska tohoto dovolacího důvodu je dovolání zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný založil své dovolání zčásti na skutkových námitkách, jež nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
V posuzovaném případě obviněný sice namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, Nejvyšší soud se však s touto námitkou neztotožnil. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, konkrétně ve svědecké výpovědi poškozeného, která je podporována výpověďmi dalších svědků, záznamem z volání na tísňovou linku i dalšími důkazy. Nalézací soud přesvědčivě zhodnotil provedené důkazy a zabýval se obhajobou obviněného, odvolací soud se náležitě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat.
Obviněný mimo jiné namítl neúplnost provedeného dokazování a nevyhovění jeho návrhům na jeho doplnění. K tomu je nutno zdůraznit, že soudy jsou při stanovení rozsahu dokazování nezávislé, jsou vázány jen zákonem, zejména ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož jsou povinny postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Strany, a tedy i obviněný, mají právo navrhovat důkazy, soudy však nejsou povinny vyhovět všem takovým návrhům. Pokud důkazní návrhy zamítnou, jsou povinny takový postup náležitě odůvodnit. Této povinnosti soudy dostály a na jejich závěry lze v zájmu stručnosti odkázat s tím, že v daném případě nebylo důvodu provádět další důkazy k namítaným ani jiným otázkám, neboť důkazní situace je zcela zřejmá a skutkový děj byl prokázán bez rozumných pochybností. Pokud jde o opakovanou námitku týkající se identifikace nože, jímž bylo způsobeno nejzávažnější zranění poškozeného, i s tou se soudy vypořádaly s tím, že nebylo jednoznačně prokázáno, že obviněný poškozeného bodl nožem, který byl následně nalezen v azylovém centru, avšak tato otázka není podstatná.
Pokud jde o námitku, že existují pochybnosti o příčetnosti obviněného a že dokazování mělo být doplněno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je pravdou, že obviněný v průběhu svého trestního stíhání vypracování takového znaleckého posudku navrhoval, avšak v jiné souvislosti, a to ve vztahu k ponechání ve vazbě. Konkrétně navrhoval vypracování znaleckého posudku pro případ, že by soud měl za to, že by páchal trestnou činnost nebo že je alkoholik, protože pak by se měl léčit (č. l. 556). Ze spisu pak nevyplývá, že by požadavek na vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie souvisel s otázkou příčetnosti v době spáchání skutku. Z obsahu spisu pochybnosti o příčetnosti obviněného nevyplývají. Také obviněný sám do protokolu o svém výslechu uvedl, že po fyzické i psychické stránce je zcela zdráv (č. l. 71).
V této části dovolání šlo tudíž o námitky, které nejen stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř., ale ani nemohou vést k závěru o nutnosti zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně za účelem ochrany práva obviněného na spravedlivý proces. Podobné námitky uplatňoval obviněný už v předchozím řízení a soudy se s nimi odpovídajícím způsobem vypořádaly. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem trestného činu popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku a že skutkový děj proběhl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit námitku, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a že popis skutku neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno bez pochybností usuzovat na naplnění znaků objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se podle §122 odst. 2 tr. zákoníku rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, přičemž pod písmeny a) až i) je v tomto ustanovení vyjmenováno, co je za těchto podmínek těžkou újmou na zdraví. Pod písmenem e) je uvedeno poškození důležitého orgánu.
Pokusem trestného činu je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, a pro případ, že takové porušení nebo ohrožení způsobí, byl s tím srozuměn. Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s možností takového následku.
Soudy správně dovodily, že jednání obviněného spočívající v bodnutí poškozeného do stehna bezprostředně směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví spočívající v poškození důležitého orgánu podle §122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Za poškození důležitého orgánu se považuje takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déletrvající nebo trvalý následek. Vést přesnou hranici mezi orgány důležitými a nedůležitými nelze, nicméně spadají sem případy poranění velkých cév, při nichž hrozí vykrvácení.
Podložený je i závěr soudů, že obviněný jednal v úmyslu takovou těžkou újmu na zdraví způsobit. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že obviněný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž jeho srozumění s možným následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného vyplývá ze způsobu provedení činu.
Obviněný bodl poškozeného nožem silou střední intenzity, což vedlo k hlubokému poranění stehna s bodným kanálem ke stehenní kosti a za ni (rozměry bodného kanálu se nepodařilo přesně zjistit, avšak znalec odhadl jeho délku na 10 cm – viz č. l. 635 p. v.), k narušení velké cévy a silnému krvácení, přičemž jen v důsledku příznivých okolností a včasnému ošetření nedošlo ke smrti poškozeného. K ještě závažnějšímu poškození velké cévy nedošlo jen náhodou. Obviněný útočil nebezpečným nástrojem – nožem s délkou čepele kolem 15 cm. Intelektuální složka zavinění, tedy vědomost obviněného o hrozícím následku v podobě těžké újmy na zdraví, je zřejmá. Každý průměrně uvažující člověk ví, že takto silné bodnutí do dolní končetiny, kde jsou uloženy důležité cévy i podstatné části pohybového ústrojí člověka, může vést k těžkému poškození zdraví. Navíc obviněný má zkušenosti s násilnou trestnou činností. Z intenzity útoku, použitého nástroje i místa na těle poškozeného, kam obviněný útočil, vyplývá i volní složka zavinění v podobě jeho přinejmenším srozumění s uvedeným hrozícím následkem. Soudy rovněž při posuzování intenzity útoku nepřehlédly, že obviněný nejprve zaútočil na obličej a hlavu poškozeného pěstí a následně zaútočil ještě nožem.
Právní kvalifikace jednání obviněného jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku je zcela přiléhavá. Nejvyšší soud proto shledal námitky obviněného týkající se právního posouzení zjištěného skutku zjevně neopodstatněné.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i námitku, že v rozsudku není vyjádřeno naplnění objektivní ani subjektivní stránky předmětného pokusu trestného činu. Ohledně vyjádření objektivní stránky je námitka naprosto nepřípadná a není ani nijak konkretizována. Objektivní skutkový děj, tj. jednání obviněného i jeho následek, jsou ve výroku dostatečně popsány.
Pokud jde o stránku subjektivní, je pravda, že explicitní vyjádření vědomostní a volní složky zavinění ve skutkové větě výroku rozsudku není obsaženo, avšak za situace, kdy je subjektivní stránka zhodnocena v odůvodnění rozsudku a kdy vyplývá ze samotné povahy jednání popsaného ve výroku rozsudku, nejde o takovou vadu, která by odůvodňovala zrušení napadeného rozhodnutí.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), c), g) tr. ř., zjevně tedy ve druhé alternativě uvedené v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), c), g) tr. ř., z logiky věci plyne, že je zjevně neopodstatněné také ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů uvedených v předchozích částech tohoto odůvodnění Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák