ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.484.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 484/2018-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. dubna 2018 dovolání, které podal obviněný T. C. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 9 To 385/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 6/2017, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 9 To 385/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 67 T 6/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 67 T 6/2017, byl obviněný T. C. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři léta. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 4. 2016 v P., V. n., v prodejně Albert poté, co byl poškozený V. M. zadržen pro podezření z krádeže zboží, odvedl poškozeného do zázemí prodejny, kde ho nejméně dvakrát udeřil pěstí do hrudníku a způsobil mu tak tříštivou dvojitou zlomeninu hrudní kosti s pohmožděním okolních měkkých tkání a s mírným posunem úlomků a dále zlomeninu dvanáctého žebra vpravo bez výraznějšího posunu úlomků, což si vyžádalo léčení s omezením běžného způsobu života po dobu čtyř až pěti týdnů. Podle výroku o vině poškozený mohl při daném způsobu a intenzitě jednání obviněného utrpět „celou řadu závažných zranění, léčba kterých by byla spolu s omezením běžného způsobu života delší než šest týdnů“, konkrétně mohlo dojít k poraněním plicní tkáně s únikem vzduchu a krve do dutiny hrudní, případně k poranění srdce, nebo k poranění laloku jater s následným krvácením do dutiny břišní a s rozvojem šokového stavu, takže by se jednalo o těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. d), e) tr. zákoníku.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 9 To 385/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Zároveň bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání poškozeného.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku. Namítl, že jeho jednání nebylo vedeno úmyslem způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví a že tedy nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu uvedeného trestného činu. Poukázal na to, že ve výroku o vině nejsou uvedena žádná skutková zjištění, z nichž by vyplývalo naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Co se rozumí těžkou újmou na zdraví, je stanoveno v §122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku.
Pokus je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Zranění, které obviněný způsobil poškozenému jednáním popsaným ve výroku o vině, podle správného závěru soudů vykazuje znaky ublížení na zdraví podle §122 odst. 1 tr. zákoníku a není těžkou újmou na zdraví podle §122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku.
K tomu, aby skutek, při němž nebyla způsobena těžká újma na zdraví, mohl být posouzen jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, se z hlediska subjektivní stránky trestného činu vyžaduje úmysl pachatele způsobit těžkou újmu na zdraví.
Úmysl jako forma zavinění je výrazem vnitřního psychického vztahu pachatele k činu. Autentickým zdrojem poznatků o úmyslu pachatele je především jeho výpověď. Jestliže pachatel popírá úmysl, lze na něj usuzovat z objektivních okolností činu. Jde o takové okolnosti, jakými jsou způsob provedení útoku proti tělesné integritě poškozeného, intenzita útoku představovaná zejména fyzickou silou, s jakou byl útok veden, použití nějaké zbraně či jiného předmětu k provedení útoku, lokalizace míst na těle poškozeného, proti kterým útok směřoval, a míst, která byla skutečně zasažena, včetně toho, zda tato místa byla zasažena cíleně či náhodně, důvod, pro který nevznikla těžká újma na zdraví, zda razance útoku byla zmírněna obranou poškozeného či jiným způsobem, co bylo motivem útoku apod. Aplikují-li se tato hlediska na posuzovaný případ, je zřejmé, že závěr soudů o úmyslu obviněného způsobit těžkou újmu na zdraví nemůže obstát.
Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Z odůvodnění rozsudku a napadeného usnesení je patrno, že soudy u obviněného shledaly tzv. nepřímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněnému však je třeba přisvědčit především v tom, že ve skutkové části výroku o vině nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo patrno, že věděl, že svým jednáním může způsobit těžkou újmu na zdraví, a že pokud ji způsobí, byl s tím srozuměn. Skutková část výroku o vině obsahuje pouze popis možných následků, jaké má působení síly velké intenzity na hrudník. Podkladem těchto konstatování byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, v němž byly možné následky působení síly velké intenzity na hrudník zmíněny jen obecně bez vztahu ke konkrétním okolnostem, tak jak byly nakonec zjištěny a uvedeny ve skutkové části výroku o vině.
V této spojitosti je třeba zdůraznit, že skutkový stav, tak jak byl zjištěn ve výroku o vině, se odlišuje od skutkových tvrzení uvedených v žalobním návrhu. Obžaloba podaná pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku byla založena na skutkovém tvrzení, podle něhož byl útok obviněného proti poškozenému založen jednak na větším počtu úderů do hrudníku a jednak na tom, že poté, co poškozený spadl na zem, obviněný do něho kopal a šlapal po něm. S ohledem na výsledky dokazování v hlavním líčení soudy nepřevzaly všechna skutková tvrzení obžaloby a omezily zjištěné jednání obviněného jen na dva údery pěstí do hrudníku. Mezi skutkovými tvrzeními uvedenými v obžalobě a skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1 uvedenými ve výroku o vině je tedy významný rozdíl, pokud jde o rozsah útoku obviněného proti poškozenému, četnost forem tohoto útoku a zejména pak jejich razanci. O úmyslu obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví by se dalo reálně uvažovat v případě, že obviněný do poškozeného ležícího na zemi navíc ještě kopal a šlapal po něm. Avšak při zjištění, že jednání obviněného spočívalo jen v tom, že poškozeného dvakrát udeřil do hrudníku, lze úmysl obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví dovozovat z objektivních okolností takto zjištěného skutku velmi nesnadno.
Úder pěstí do hrudníku, byť jde o úder vedený velkou silou, obvykle nevede k žádnému poranění vnitřních orgánů. Ostatně v posuzované věci nebylo u poškozeného žádné takové poranění zjištěno. Záležel-li útok obviněného proti poškozenému ve dvou úderech do hrudníku, pak ze subjektivního hlediska obviněného nebylo nikterak předvídatelné, že následkem takového útoku může být nějaké vážné zranění vnitřních orgánů. Tím méně je možné z uvedeného způsobu provedení útoku vyvozovat srozumění obviněného s tím, že poškozenému způsobí vážné zranění vnitřních orgánů. Ze zjištění soudů je patrno, že obviněný zasáhl poškozeného do hrudníku cíleně, že šlo o dva údery pěstí, že útok nebyl veden s použitím nějakého předmětu, který by intenzitu úderů zesiloval nad rámec intenzity úderů pěstí, a že razance úderů do těla poškozeného nebyla ani zeslabena jeho obranou, např. napřaženou rukou, uhnutím, schoulením apod. Za tohoto stavu je mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem v podobě zranění poškozeného adekvátní vztah, z něhož lze usuzovat na to, že úmyslem obviněného byl zahrnut takový následek, který skutečně vznikl. Jestliže obviněný byl k útoku motivován tím, že poškozeného znal jako osobu podezřelou z krádeží v obchodě, pak ani z toho nevyplývá jeho úmysl způsobit poškozenému závažnější zranění, než jaké mu skutečně způsobil. Zjištěný skutek tedy vykazuje znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
Aby bylo možné posoudit skutek jako pokus těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku, muselo by být zjištěno, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení takového zranění, které má znaky těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku, a že takový následek z jeho jednání reálně hrozil. Z těch zjištění, která učinily soudy, však nic takového nevyplývá.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu