ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.490.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 490/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. dubna 2018 o dovolání obviněné M. T. , podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 398/2017, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 62/2017 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 398/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 3 T 62/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 3 T 62/2017, byla obviněná M. T. uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku a odsouzena k trestu obecně prospěšných prací v trvání sto hodin.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 v podstatě v tom, že obviněná se dne 2. 4. 2017 v 10:00 hod. v P. – B. nevrátila z časově omezené propustky zpět do Psychiatrické nemocnice Bohnice, kde byla hospitalizována k výkonu soudem uloženého ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě, přičemž v průběhu svého pobytu mimo areál požila alkoholické nápoje a při jejím umístění v protialkoholní záchytné stanici Nemocnice na Bulovce v P. jí byla naměřena hodnota 3,03 promile alkoholu v krvi, čímž závažným způsobem porušila léčebný režim.
Odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 398/2017.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání opřené o důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítla nenaplnění skutkové podstaty trestného činu podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku. Odvolacím soudem uváděné skutečnosti, že do léčebny nastoupila opakovaně a že se během propustky přivedla do silně podnapilého stavu, nepředstavují podle obviněné znaky uvedeného trestného činu. Poukázala na rozhodnutí publikované pod č. 50/1984 Sb. rozh. tr., podle něhož ojedinělý poklesek proti ústavnímu pořádku ve zdravotnickém zařízení, který podstatně nenarušil léčebný režim, nenaplňuje znaky uvedeného trestného činu. Vytkla, že soudy nebraly ohled na zásadu subsidiarity trestní represe stanovené v §12 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že soudy nijak nehodnotily kritéria aplikace této zásady, včetně dostatečnosti možného uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, konkrétně na základě vnitřních předpisů Psychiatrické nemocnice Bohnice, resp. rozhodnutím lékařky o zákazu vycházek. Namítla, že odvolací soud poukázal na její dřívější odsouzení za obdobný přečin, nezabýval se však blíže charakterem její dřívější trestné činnosti. Nebylo rovněž přihlédnuto k jejímu úplnému doznání a projevené upřímné lítosti. Zopakovala návrhy na zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby uplatňované v řízení před soudem prvního stupně, s nimiž se soudy rovněž nevypořádaly. Obviněná se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, případně rozhodnutí obou soudů, a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněné jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznil, že ne každé porušení ústavního pořádku, resp. léčebného řádu naplňuje skutkovou podstatu uvedeného přečinu. Po rozboru skutkových zjištění soudů z hlediska znaků skutkové podstaty předmětného přečinu dospěl k závěru o důvodnosti podaného dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a Městskému soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží tedy ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Obviněnou uplatněné námitky vztahující se k tomuto dovolacímu důvodu spočívají především v tom, že soudy použitá právní kvalifikace zjištěného a ve výroku rozsudku nalézacího soudu popsaného skutku je nesprávná, neboť jím nebyly naplněny znaky uvedených přečinů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy obviněná uplatnila relevantně.
Protože Nejvyšší soud nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozsudku předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku se pachatel dopustí mimo jiné tím, že maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení, které bylo uloženo soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, výkon takového rozhodnutí podstatně ztěžuje.
Závažné jednání, kterého se pachatel dopouští, musí směřovat vůči samotné podstatě ochranného léčení. Zpravidla se bude jednat o hrubé porušení nejvýznamnějších povinností, například bojkotování léčebných programů, soustavné přechovávání nebo konzumace návykových látek, soustavné odmítání léků nebo jiné soustavné narušování léčebného režimu. Každé porušení ústavního pořádku, resp. léčebného řádu tedy nebude naplňovat skutkovou podstatu uvedeného přečinu. Musí jít o jednání svou závažností srovnatelné s útěkem z ústavu, který zákon jako jednu z forem jednání mařícího účel ochranného opatření výslovně uvádí. Tak tomu bude například tehdy, když pachatel narušuje léčebný režim způsobem, který svědčí o jeho celkově negativním přístupu k léčení. Ojedinělý poklesek proti režimu léčby, který tento režim podstatně nenaruší, nenaplňuje znaky uvedeného přečinu (srov. rozhodnutí č. 18/1981 a 50/1984 Sb. rozh. tr.).
Jestliže se osoba, na které je vykonáváno ústavní ochranné léčení, nevrátí z časově omezené propustky ve stanovené lhůtě do léčebného ústavu, nemusí se automaticky jednat o závažné jednání ve smyslu §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku. Krátkodobé překročení doby, na kterou byla propustka udělena, s následným dobrovolným návratem do ústavu takovým závažným jednáním zpravidla nebude. Na druhé straně záměrné dlouhodobé nedovolené setrvání takovéto osoby mimo ústav by bylo jednáním s útěkem zcela srovnatelným, neboť pachatel tak eliminuje možnost jakéhokoli léčebného působení na svoji osobu.
V předmětné trestní věci byla nepřítomnost obviněné v léčebně pouze krátkodobá. Obviněná se sice nevrátila do léčebny sama, nýbrž byla tam převezena policií po vystřízlivění na protialkoholní záchytné stanici, ze skutkových zjištění však nevyplývá, že v případě, že by nedošlo k zákroku policie, hodlala obviněná setrvat delší dobu mimo léčebnu nebo se tam dokonce vůbec nevrátit.
Závažným jednáním mařícím výkon a účel ochranného léčení by mohla podle okolností případu být i nedovolená konzumace návykové látky v průběhu léčení, zejména v případě ochranného léčení protialkoholního nebo léčení závislosti na jiných omamných látkách. Tento typ ochranného léčení však na obviněné vykonáván nebyl (byť účelem uložení ochranného léčení psychiatrického mělo být mimo jiné dosažení abstinence obviněné, tím však soudy neargumentovaly a obsahem a cílem ochranného léčení psychiatrického se nezabývaly) a kromě toho je obviněné kladeno za vinu pouze jednorázové požití alkoholu.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze přiměřeně přihlédnout i k závěrům judikatury představující například rozhodnutí publikované pod č. 40/2008 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 972/2014 a další, která řešila otázku naplnění znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, tj. formou maření výkonu trestu, a dospěla k závěru, že závažným jednáním mařícím výkon trestu odnětí svobody je pouze soustavná a opakovaná nedovolená konzumace návykové látky.
Z hlediska závažnosti jednání obviněné ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, jaký vliv měla konzumace alkoholických nápojů obviněnou na léčebný režim, např. zda tím byly zmařeny dosavadní výsledky léčby, výrazně ztížena další léčba, zda mělo její jednání negativní vliv na další pacienty léčebny apod. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by se obviněná dopouštěla porušování léčebného režimu soustavně a opakovaně.
Dosud učiněná skutková zjištění neumožňují jednoznačný závěr, že jednání obviněné bylo skutečně závažným jednáním mařícím výkon nebo účel ochranného léčení. Přesto, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.), je nutno připustit, že odůvodnění soudních rozhodnutí jsou ve vztahu ke znaku „závažnosti“ posuzovaného jednání značně povšechná, nedostatečná a nepřezkoumatelná. Soudy se nezabývaly povahou a obsahem uloženého ochranného léčení ani průběhem léčby a nepřihlédly ani k obsahu svědecké výpovědi ošetřující lékařky MUDr. Terezy Škrábalové (byť ji nalézací soud v odůvodnění rozsudku konstatoval), která ve své výpovědi v přípravném řízení dne 23. 5. 2017 (tedy zhruba sedm týdnů po posuzovaném činu) uvedla, že obviněná již při léčbě spolupracuje, léčebný režim dodržuje a další propustku zvládla bez problémů. Nalézací soud tuto svědkyni sice předvolal k hlavnímu líčení konanému dne 18. 9. 2017, avšak poté, co se svědkyně omluvila z důvodu dovolené, spokojil se za souhlasu stran s přečtením její zmíněné výpovědi, z níž si nemohl celistvější obraz o průběhu léčby učinit. Pokud jde o pohled veřejného opatrovníka na obviněnou, ten je poměrně kritický (viz zprávy č. l. 68, 69), opatrovník však není plně zasvěcen do problematiky léčby a navíc soudy z jeho zpráv nevycházely. Faktem je, že dne 22. 8. 2017 bylo dojednáno postupné rozvolňování režimu léčby (č. l. 67), což svědčí o jejím pozitivním pokračování.
Soud prvního stupně při posuzování zjištěného skutku v podstatě vycházel z nesprávného právního názoru, neboť z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že vůbec nepřipustil, že by jednorázový poklesek (porušení léčby) nemusel automaticky naplňovat znaky uvedeného trestného činu ve smyslu závažného jednání směřujícího ke zmaření nebo podstatnému ztížení výkonu ochranného léčení. Otázku subsidiarity trestní represe při posuzování tohoto méně závažného přečinu v podstatě pominul, respektive k ní pouze uvedl, že se obviněná „takové trestné činnosti dopouští opakovaně“. Navíc dřívější odsouzení obviněné ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 57/2016 se týkalo typově jiného jednání, konkrétně přečinu podle §337 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, tj. jednání spočívajícího v porušování zákazu pobytu.
Odvolací soud bez bližšího vysvětlení uvedl, že výše uvedená judikatura na daný případ nedopadá. Není jasné, co měl na mysli vyjádřením, že obviněná do PN Bohnice nastoupila opakovaně. Jestliže dále uvedl, že obviněná nejen že se nevrátila z propustky, ale navíc požila alkohol, je třeba uvést, že se nejednalo o nějaká dvě samostatná, na sobě navzájem nezávislá jednání proti smyslu léčby, nýbrž o to, že se obviněná jakožto osoba závislá na alkoholu poslední den pobytu mimo léčebnu napila alkoholu, a proto se včas do léčebny nevrátila. Zásadou subsidiarity trestní represe se ani odvolací soud nezabýval, v podstatě pouze uvedl, že některé z alternativních řešení (navrhovaných obviněnou) nelze považovat za dostačující. Ačkoli odvolací soud provedl důkaz zprávou opatrovníka (č. l. 132), že dne 13. 11. 2017 se obviněná nevrátila z víkendové propustky, z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá, že by k této skutečnosti přihlédl, a navíc je zde značný časový odstup a naprosto není jasné, jaký má tato skutečnost význam z hlediska celkového průběhu léčení, například o kolikátou propustku od posuzovaného činu se jednalo apod.
Nejvyšší soud dále dodává, že některé alternativy přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku podle doslovného znění zákona i podle judikatury počítají s naplněním znaků tohoto přečinu i jednorázovým jednáním. Tyto alternativy jsou však více popisné a neobsahují další podmínku závažnosti předmětného jednání [jako je tomu v ustanoveních §337 odst. 1 písm. g) až j) tr. zákoníku], jejich podstatou je uvážené, záměrné jednání směřující jednoznačně proti znění a smyslu příslušného soudního nebo jiného rozhodnutí. Naproti tomu ve zde posuzovaném případě šlo o skutek, kdy obviněná jako léčící se osoba nezvládla určitou situaci vzniklou v rámci výkonu ochranného ústavního léčení poté, co jí bylo umožněno opustit léčebnu na tzv. propustku.
Námitky dovolatelky týkající se absence zákonných znaků stíhaného přečinu jsou tudíž z hlediska dosavadních skutkových zjištění soudů důvodné. Za této situace je předčasné zabývat se podrobněji námitkami týkajícími se zásady subsidiarity trestní represe. O uplatnění této zásady totiž má smysl uvažovat až poté, kdy je postaveno najisto, že byly naplněny formální znaky trestného činu. Nicméně i z tohoto hlediska vykazují napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek výrazný deficit, neboť se touto otázkou prakticky nezabývaly, ač tak s ohledem na povahu stíhaného činu činit měly.
V rozsahu, v jakém byl důvodně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno považovat za důvodně uplatněný i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů z podnětu dovolání obviněné zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák