Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.04.2018, sp. zn. 7 Tdo 509/2018 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.509.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.509.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 509/2018-38 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o dovolání obviněného L. Č. , podaném proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 1 To 2/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 11/2017 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Č. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 32 T 11/2017, byl obviněný L. Č. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a tří měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody. Odvolání obviněného směřující proti všem výrokům tohoto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 1 To 2/2018, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vyslovil přesvědčení, že jednal za podmínek nutné obrany podle §29 tr. zákoníku. Poukázal na průběh události, který podle jeho názoru vyplývá z jeho výpovědi a z vysvětlení svědkyně P. Š. o jejich obtěžování v tramvaji poškozeným J. S., který se snažil vyprovokovat rvačku a nakonec vyskočil ze sedadla a pronesl vulgární výrok, z čehož obviněný dovodil, že bude napaden. Přitom se musel obviněný rozhodnout rychle a s ohledem na podnapilost a fyzické dispozice poškozeného byl přesvědčen o přímo hrozícím útoku z jeho strany. Soudy podle obviněného přecenily údajnou jeho psychickou pohotovost k násilnému jednání, když k jeho předchozím násilným jednáním došlo před čtrnácti a více lety. Proto se také nabízela i v případě uznání viny možnost použití zmírňujícího ustanovení §58 tr. zákoníku při ukládání trestu. Obviněný uzavřel, že závěry soudů vykazují extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby sám rozhodl rozsudkem o jeho zproštění obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že námitky obviněného nelze pod uplatněné dovolací důvody podřadit, neboť námitka týkající se nutné obrany vychází z verze skutkového děje tak, jak ji prezentuje obviněný, přičemž skutková zjištění soudů jsou taková, že to byl obviněný, kdo napadl poškozeného. Ani námitka týkající se výroku o trestu, respektive nepoužití §58 tr. zákoníku, nespadá podle státního zástupce pod uplatněné dovolací důvody. S poukazem na to, že ve věci nelze dovodit ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, navrhl státní zástupce dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V replice k vyjádření státního zástupce obviněný setrval na svých námitkách a dodal, že v řízení před soudem prvního stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že státní zástupce odepřel souhlas se čtením úředního záznamu o vysvětlení P. Š., který byl sice poté přečten odvolacím soudem, ale jím nesprávně vyhodnocen. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Spočívá tudíž ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Obviněný založil dovolání do jisté míry na námitkách proti skutkovým zjištěním soudů, avšak nikoli pouze na nich. I při určitých rozdílech skutkové verze prezentované obviněným od zjištění soudů spočívá podstata dovolacích námitek v tom, že čin kladený mu za vinu není podle obviněného trestným činem, protože jeho protiprávnost vylučuje to, že jednal v nutné obraně, případně v domnělé (putativní) nutné obraně. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil podle skutkových zjištění nalézacího soudu v podstatě tím, že dne 2. 4. 2016 kolem 17:20 hod. v O. v tramvaji po vzájemné slovní rozepři v přítomnosti dalších cestujících zaútočil na J. S. tak, že jej teleskopickým obuškem nejméně dvakrát udeřil až velkou intenzitou do hlavy a způsobil mu tak tržnou ránu na hlavě, zlomeninu pravého kloubního výběžku dolní čelisti a lehký otřes mozku s omezením v obvyklém způsobu života po dobu přibližně čtyř týdnů, přičemž jen shodou okolností nedošlo k závažnějšímu až život ohrožujícímu zranění, zejména zlomeniny skeletu klenby lební se zhmožděním mozku či krvácením do dutiny lební, přičemž obviněný byl s možností závažnějšího zranění srozuměn. Obviněný se tohoto jednání dopustil i přes dřívější odsouzení pro trestné činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb.) a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., blíže ve výroku rozsudku specifikovaná. Soudy při svých skutkových závěrech odůvodněně vycházely nejen ze svědecké výpovědi poškozeného J. S., ale i z výpovědí dalších osob a z ostatních důkazů s tím, že provedené důkazy vyvrací, že by poškozený na obviněného předtím, než jím byl napaden teleskopickým obuškem, jakkoli fyzicky zaútočil či útokem bezprostředně hrozil, přičemž nebylo zjištěno, že by byl poškozený ozbrojen. Odvolací soud přihlédl i k jím přečtenému vyjádření P. Š., přítelkyně obviněného, a vysvětlil, proč nemohl vycházet z některých jejích tvrzení, jimiž zveličovala agresivitu poškozeného a popisovala, že obviněnému vyhrožoval a napřáhl na něho ruku. Na druhé straně se její verze od popisu události poškozeným neodlišuje zejména v tom směru, že i poškozený připustil, že ji v podnapilosti obtěžoval a že měl proto konflikt s obviněným, a dále uvedl, že bezprostředně před útokem prudce vstal s vulgárním výrokem, načež byl obviněným napaden. Je zjevné, že mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů není extrémní rozpor. Logická návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy vylučuje závěr, že by bylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr.¨ř., avšak zjevně neopodstatněná je námitka týkající se nutné obrany jakožto okolnosti vylučující protiprávnost činu podle §29 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Skutkové závěry soudů však vylučují úvahy o naplnění podmínek nutné obrany, neboť soudy zjistily, že poškozený na obviněného fyzicky neútočil ani útokem nehrozil, jeho jednání vůči poškozenému bylo pouze verbální, aniž ovšem obviněnému vyhrožoval. Naopak obviněný napadl nepřipraveného poškozeného údery teleskopickým obuškem bezdůvodně, nečekaně a razantně a navíc nikoli jedním, ale opakovanými údery do hlavy. Soudy tedy uzavřely, že prvotním agresorem byl obviněný, jemuž reálně útok ze strany poškozeného bezprostředně nehrozil, a že důvodem napadení poškozeného byla psychická pohotovost obviněného k násilnému jednání i na základě nevýznamných podnětů a nízká tolerance k chování poškozeného, byť nevhodnému. Podmínky nutné obrany tudíž nebyly naplněny. Nejvyšší soud nepovažuje za chybný ani ten závěr soudů, který odvolací soud rozvedl na str. 6 napadeného rozhodnutí, že obviněný v dané konkrétní situaci ani nemohl na základě okolností reálně předpokládat fyzický útok ze strany poškozeného. Nelze přehlédnout ani to, že podle skutkových zjištění soudů v té době i poškozený už věděl, že obviněný je ozbrojen teleskopickým obuškem, zatímco on sám ozbrojen nebyl. Obviněný se nemohl domnívat, že mu bezprostředně hrozí fyzický útok ze strany poškozeného, a tím méně mohl takové domnění mít při opakovaném úderu do hlavy, když již první úder byl úspěšný a zraňující. Jestliže soudy právně kvalifikovaly zjištěné jednání obviněného také jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku, nejde o nesprávné právním posouzení skutku a námitky obviněného jsou v této části zjevně neopodstatněné. Obviněný se dále domáhal aplikace ustanovení §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby, jde však o námitku, která není podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody, ale ani pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť trest nebyl uložen mimo zákonnou trestní sazbu (toho se naopak obviněný domáhal) a nejde ani o případ nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně tedy ve druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z logiky věci plyne, že je zjevně neopodstatněné také ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného L. Č. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. dubna 2018 JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu Vypracoval: JUDr. Josef Mazák

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/25/2018
Spisová značka:7 Tdo 509/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.509.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nutná obhajoba
Těžké ublížení na zdraví úmyslné
Dotčené předpisy:§145 odst. 1, 2 písm. g)) předpisu č. 40/2009Sb.
§29 předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2018-07-20