ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.525.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 525/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 5. 2018 o dovolání obviněného P. K. , podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 7 To 218/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 108/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 4 T 108/2014, byl obviněný P. K. uznán vinným v bodech 1-10 přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v bodě 11 přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 27 T 32/2014, včetně výroků navazujících. Rozsudek obsahuje rovněž výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody, odkazující výroky podle §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. a dále zprošťující část týkající se dvou ze žalovaných dílčích skutků.
Na podkladě odvolání obviněného P. K. podaného proti odsuzující části rozsudku byl rozsudek soudu prvního stupně změněn rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 7 To 218/2017, pouze ve výroku o trestu tak, že obviněnému byl uložen společný úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Ve vztahu k uvedenému trestnímu příkazu byl učiněn shodný zrušovací výrok.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, svým obsahem směřující pouze proti bodu I/3 odsuzujícího výroku o vině a výrokům na něj navazujícím. Dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na výpověď poškozeného, podle které částku 50 000 Kč zaplatil na základě zálohové faktury. Obviněný vyslovil názor, že tuto částku převzal jako zálohu, která se tak stala jeho vlastnictvím, protože jde o plnění, které mu poškozený poskytl předem za dohodnutou službu ve smyslu §498 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný v době jednání). Pokud obviněný neprovedl to, co bylo ujednáno, jedná se podle něho o ryze občanskoprávní spor, v němž měl poškozený k dispozici dostatek soukromoprávních prostředků k ochraně svého práva. Poskytnutá částka jako záloha nebyla cizí věcí, nýbrž majetkem obviněného, který se tak nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby sám rozhodl rozsudkem o zproštění obžaloby pro skutek uvedený pod bodem I/3) odsuzující části rozsudku a o snížení trestu za zbývající skutky.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání rozvedl právní povahu smlouvy mezi obviněným a poškozeným a zaplacení zálohy, poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí publikované pod č. 23/2004 Sb. rozh. tr., a uzavřel, že šlo o smlouvu o obstarání věci a peníze poskytnuté na opatření konkrétního vozidla se nestaly vlastnictvím obviněného. Navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací přitom zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Dovolací námitka obviněného je pod uplatněný důvod dovolání podřaditelná.
Trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Sporná je v daném případě otázka, zda peníze poskytnuté obviněnému poškozeným na koupi vozidla pro poškozeného byly ve vztahu k obviněnému věcí cizí.
Podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město spáchal obviněný tento přečin mimo jiné dílčím skutkem popsaným v bodě I/3) odsuzující části rozsudku, a to v podstatě tím, že dne 1. 8. 2013 uzavřel s V. Š. dohodu o obstarání věci, a to konkrétního vozidla Opel Corsa, rok výroby 2009, za částku 104 000 Kč, téhož dne od V. Š. přijal zálohu na koupi vozidla ve výši 50 000 Kč, vozidlo ve sjednané lhůtě do 19. 8. 2013 ani později neobstaral, zálohu si na základě vlastního rozhodnutí ponechal a užil pro svoji potřebu, čímž způsobil V. Š. škodu ve výši 50 000 Kč.
V případě kupní smlouvy platí, že převzal-li prodávající na jejím podkladě peníze v podobě zálohy na kupní cenu za věc, kterou měl dodat kupujícímu, nemohl spáchat trestný čin zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, i když zálohu použil pro svou potřebu, věc kupujícímu nedodal a ani mu zálohu nevrátil. Na druhé straně o zpronevěru může jít v případě, že záloha nebyla poskytnuta na podkladě kupní smlouvy, ale smlouvy jiného typu, například právě smlouvy o obstarání věci, na základě které poskytnutá záloha nepřešla do vlastnictví obviněného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 23/2004 Sb. rozh. tr.). Pro posouzení otázky, zda převzaté peníze byly ve vztahu k obviněnému svěřenou cizí věcí, je tedy podstatný charakter smluvního vztahu mezi obviněným a poškozeným.
Podle skutkových zjištění soudu uzavřeli obviněný s poškozeným „dohodu o obstarání věci“, a to konkrétního osobního vozidla Opel Corsa, rok výroby 2009, který měl obviněný předtím vidět v autobazaru v Německu, jehož fotografie zaslal e-mailem poškozenému a jehož obstarání mu nabídl. To je v souladu s provedenými důkazy, zejména e-mailem s nabídkou, popisem vozidla a jeho fotografií (č. l. 559) i se svědeckou výpovědí poškozeného u hlavního líčení dne 14. 1. 2015 (č. l. 738). Obviněný nebyl obchodníkem s motorovými vozidly, který by mohl přebírat od kupujících zálohy na kupní ceny a používat jich v rámci svého podnikání. Předmětem podnikání obviněného byla oprava a údržba motorových vozidel. Poskytnuté peníze nebyly úplatou za poskytnutou službu, resp. zálohou na takovou úplatu, ale byly účelově určeny na to, aby obviněný vozidlo pro poškozeného koupil. Ve skutkové větě výroku rozsudku se ostatně hovoří o záloze na koupi vozidla a lze souhlasit se státním zástupcem, že by bylo absurdní, aby za obstarání koupě vozidla v ceně 104 000 Kč byla obviněnému poskytnuta odměna ve výši minimálně 50 000 Kč. Ačkoli se tím soudy výslovně nezabývaly, je zřejmé, že implicitně vycházely z toho, že šlo o smlouvu o obstarání věci podle §733 odst. 1 obč. zák., kterou se obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Peníze poskytnuté na koupi vozidla poškozeným na podkladě této smlouvy se tedy nestaly vlastnictvím obviněného, a když je použil pro svoji potřebu, přisvojil si cizí svěřenou věc ve smyslu §206 odst. 1 tr. zákoníku. Poukaz dovolatele na ustanovení §498 obč. zák. je nepřípadný, neboť jde pouze o obecné ustanovení o závazcích, podle něhož se na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí jako na zálohu. Z tohoto ustanovení nevyplývá nic o charakteru konkrétního smluvního vztahu mezi poškozeným a obviněným a na danou trestní věc nedopadá již z toho důvodu, že peníze byly poskytnuty poté, co smlouva o obstarání věci již byla uzavřena.
Jestliže tedy soudy kvalifikovaly jednání obviněného popsané pod bodem 3) odsuzující části výroku rozsudku nalézacího soudu jako dílčí útok přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nejde o nesprávné hmotně právní posouzení.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák