ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.55.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 55/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 2. 2018 o dovolání obviněného I. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 6 To 170/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 26/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 26 T 26/2014, byl obviněný I. T. uznán vinným pod bodem 1) dvěma zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Na základě odvolání obviněného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 6 To 170/2017, zrušil výrok o trestu a uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudů se obviněný dopustil uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že v době od narození dcery XXXXX * ) do 22. 5. 2009 a od 26. 7. 2010 do 30. 1. 2012 svoji manželku E. T. omezoval, ponižoval, sprostě jí nadával, bral jí finanční prostředky, kroutil zápěstími, fackoval ji, házel po ní různé předměty, když se zastala svých dcer a napadl ji úderem otevřenou dlaní do tváře, do ramene a do zad, na zemi, kam spadla, do ní kopal a odmítal ji pustit s dcerou k doktorovi, v důsledku těchto dlouhodobých jednání se u E. T. rozvinula posttraumatická stresová porucha v podobě silných prožitků, strachu a obav z případného setkání s obviněným a projevy tzv. syndromu týrané ženy a dále napadal své dcery, s nimiž žil ve společné domácnosti, XXXXX * ) a YYYYY * ), které bezdůvodně bil po rukách, po zadku, po zádech, dával jim facky, vulgárně jim nadával, křičel po nich, vyžadoval po nich sedět na jednom místě, při pohnutí je bil otevřenou dlaní do tváře, zakazoval jim hrát si s hračkami, házel po nich různé předměty, nutil je jíst z misky na podlaze a netopil jim, v důsledku čehož se u obou dětí projevil tzv. syndrom týraného dítěte.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřoval v absenci úmyslu spáchat zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a zločin týrání svěřené osoby. Poukázal na to, že se jednalo o sociálně slabou rodinu. Zpochybnil věrohodnost výpovědi bývalé manželky E. T. a poukázal na to, že se k obviněnému opakovaně dobrovolně vracela. S odkazem na závěry znaleckého posudku znalce Mgr. Michala Perničky namítl, že posuzovaným jednáním nemohlo dojít k rozvinutí posttraumatické psychické poruchy E. T., která byla predisponována deprivací z předchozího vztahu. Vytkl soudům, že nepřihlédly k výpovědi svědkyně V. L. a že se nevypořádaly s výpověďmi některých svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Měl za to, že soudy jeho jednání posoudily nesprávně a učinily tudíž nesprávný závěr o jeho vině. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukázala na skutkovou povahu některých námitek obviněného s tím, že zbývající námitky jsou zjevně neopodstatněné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví a páchá-li takový čin po delší dobu. Zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách a páchá-li takový čin po delší dobu. Jednáním, tak jak ho zjistil Okresní soud v Uherském Hradišti, byly znaky uvedených trestných činů evidentně naplněny.
Námitky uplatněné ohledně posttraumatické stresové poruchy u poškozené E. T. jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jimi obviněný zpochybňoval právní posouzení příčinné souvislosti mezi svým jednáním a uvedeným následkem. Obviněný v této souvislosti poukazoval na to, že poškozená byla k poruše duševního zdraví predisponována z předchozího vztahu. K tomu je třeba uvést, že to nic nemění na správnosti závěrů soudů o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a posttraumatickou stresovou poruchou u poškozené. Ze zjištění soudů, která vycházejí ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, je zřejmé, že posttraumatická stresová porucha se u poškozené rozvinula v návaznosti na posuzované jednání obviněného. Příčinná souvislost není dotčena namítanou predispozicí, kterou obviněná měla z dřívějšího vztahu. Tato predispozice neznamená nedostatek příčinného významu jednání obviněného. Pokud k predispozici poškozené přistoupilo také jednání obviněného, mělo svůj příčinný význam, který byl z hlediska tzv. umocnění příčinného vztahu v dané věci velmi výrazný a byl relevantní ve smyslu znaku objektivní stránky trestného činu, tj. příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem na duševním zdraví poškozené.
Námitky obviněného týkající se absence úmyslu obecně lze považovat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud se vztahují ke skutkovému stavu, jak ho zjistily soudy, a namítají nesprávné právní posouzení. Ze skutkových zjištění soudů ohledně povahy, rozsahu a způsobu jednání obviněného vyplývá, že šlo o záměrné jednání, které bylo vedeno úmyslem obviněného týrat poškozené. O subjektivní stránce trestného činu, která je dána úmyslným zaviněním obviněného podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nejsou žádné důvodné pochybnosti. Bez významu pro toto posouzení je skutkové zjištění, že poškozená se k obviněnému dobrovolně vracela. Tímto aspektem chování týrané ženy se soudy dostatečně zabývaly. Mimo dovolací důvod jsou námitky, jimiž se obviněný snažil zpochybnit skutková zjištění, z nichž soudy vyvodily jeho úmyslné zavinění.
Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky zpochybňují hodnocení důkazů soudy a nabízí vlastní hodnocení a vlastní skutkovou verzi opírající se o špatné sociální poměry v rodině a neschopnost poškozené starat se o domácnost a celkově vycházejí z popěrné obhajoby obviněného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nezasahuje do skutkových zjištění nižších soudů, pokud tato zjištění nejsou v extrémním rozporu s důkazy a pokud neporušují ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. Jedině tím by byl z hlediska ustanovení čl. 4, čl. 90 Ústavy odůvodněn zásah Nejvyššího soudu.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Uherském Hradišti, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech spolehlivou obsahovou oporu. Významným důkazem je svědecká výpověď poškozené E. T., která podrobně, konkrétně a přesvědčivě popsala jednání obviněného, jemuž byly ona i nezletilé dcery vystaveny, jak dlouho toto jednání trvalo a v čem spočívalo, a rovněž následky, které se na jejím psychickém zdraví projevily. Výpověď této svědkyně je podporována závěry znaleckého posudku Mgr. Michala Perničky, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, a řadou listinných důkazů i svědeckých výpovědí, které nalézací soud rozdělil v zásadě do dvou skupin – výpovědi svědků z okruhu příbuzných a známých poškozené, kteří se od ní dozvěděli rozhodné skutečnosti zprostředkovaně, a výpovědi svědků, které informace o těchto okolnostech získaly z pracovní a služební činnosti. Soudy se vypořádaly s popěrnou obhajobou obviněného a zabývaly se i rozpory v důkazech vzniklými tím, že někteří svědci z rodiny obviněného vypovídali v jeho prospěch. Zhodnocení důkazů zejména nalézacím soudem je velmi podrobné a nelze v něm shledat zásadní vady.
Předmětem a smyslem řízení o dovolání není, aby Nejvyšší soud jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a že své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za tohoto stavu nelze konstatovat, že by mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy byl zásadní nesoulad, který by porušoval ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolání obviněného se zčásti zakládá na námitkách, které mají skutkovou povahu a nejsou tudíž dovolacím důvodem, zčásti se zakládá i na námitkách, které je možné pokládat za dovolací důvod, avšak jsou zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.